Ač ji sužovaly drobné zdravotní problémy, dokázala si Nikoleta Jíchová plnit svá atletická předsevzetí. Na červnovém mistrovství Evropy v Římě skončila na čtyřstovce překážek čtvrtá, už v semifinále navíc pokořila ostrý limit pro start na olympijských hrách v Paříži. ,,Šlo o nejhezčí zážitek, jaký jsem dosud na dráze prožila. Navíc byl umocněn i krásným výsledkem,“ poznamenala souhlasně při hodnocení sezony plné slastí i strastí čtyřiadvacetiletá závodnice armádního centra Dukla.
Osobní rekord stlačila na hodnotu 54,59, což jí dávalo slušné naděje i pro vystoupení pod pěti kruhy. ,,Měla jsem tehdy ohromnou radost. Nemusela jsem čekat na uzávěrku světového žebříčku a mohla se v klidu připravovat. Do Paříže jsem se těšila jako malá holka,“ netajila nadšení.
Premiérovou účast na olympiádě jí bohužel pokazilo zranění. Kvůli pichlavé bolesti musela rozběh i opravu absolvovat s tejpem na levém koleně. ,,Nejsem typ sportovce výletníka. Když někam jedu, chci podat co nejlepší výkon. Jsem v tomhle na sebe docela přísná. Proto jsem byla velmi smutná, když se tohle krátce před odjezdem do Paříže přihodilo. Nevěděla jsem, jestli tu čtvrtku vůbec dám. Ale alespoň jsem se naučila běhat pod tlakem, na který jsem nebyla zvyklá,“ hledala částečná pozitiva.
Vyšetření prokázalo otok na chrupavce. Lékaři doporučili klidový režim, přesto se Jíchová na dráze ještě objevila. Po třech týdnech premiérově zaklekla do bloků na Diamantové lize. V Chorzówě doběhla sedmá v kvalitním čase 54,92. ,,Koleno mě už tolik nebolelo, chtělo se mi strašně závodit. Navíc, když přišla taková příležitost. Dostala jsem se tam na poslední chvíli. Běžela jsem z euforie, celé to bylo magické. Diamantovka má obrovskou prestiž. Je to další splněný sen.“
Po návratu se bolesti při tréninku vrátily. Sezonu proto ukončila, přestože plánovala ještě start na extralize družstev. ,,Mrzelo mě, že jsem Dukle nemohla pomoci, už to ale nemělo cenu pokoušet. Odletěla jsem na dovolenou. Teď se cítím dobře, byl to správný krok,“ je přesvědčena.
Před pár dny začala s lehčí přípravou. ,,Není kam spěchat. Mistrovství světa v Tokiu je až v září. S trenérem máme čas vše důkladně promyslet. Rovněž se rozhodneme, zda halovou sezonu pojmout tréninkově nebo se víc zaměřit na mistrovství Evropy, kde bych mohla být na hladké čtyřstovce konkurenceschopná.“
Stejně jako letos bude muset i příští rok usilovat o splnění ostrého limitu pro světový šampionát (54,65). ,,Už jsem ho zaběhla. Jenže ne ve správném období. Počítají se časy od 1. srpna. Ale věřím, že to dám,“ říká sebevědomě. ,,Nestresuju se z toho. Kromě kolena jsem letos v květnu laborovala i se svalem. Rozjezd byl zákonitě pomalejší, přišel tréninkový výpadek. I proto věřím, že mohu být mnohem rychlejší. Potřebuji však zůstat zdravá. Bude řada příležitostí. Jak na mezinárodních mítincích, tak třeba na mistrovství Evropy družstev, na které se moc těším,“ doplnila ke svým plánům.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
