Naposledy skočil z můstku před třiceti lety. Přesto si jméno Pavla Ploce, držitele dvou olympijských medailí, mladší generace velmi dobře pamatují. Aby ne. Za své éry patřil harrachovský rodák k absolutní špičce, v 18 letech při domácím MS v letech (1983) dokonce překonal světový rekord. ,,To jsem byl ještě bažant. Vážil jsem nějakých šedesát kilo, teď o dvacet víc. Asi se mám dobře,“ nešetří humorem sedmapadesátiletá legenda.
Když se ale řeč stočí na současný nelichotivý stav českého skoku, rázem zvážní. ,,Jsem z toho samozřejmě smutný. Kluci trénují všude jinde jen ne doma. Mají to složitější než naše generace.“
Za Plocových časů bylo vše jinak. ,,V Dukle jsme vždycky měli výborné podmínky. A těžili z toho. Můstky byly upravené, všude to fungovalo. V Harrachově, v Liberci, jezdili jsme i na Štrbské pleso. Pro kvalitní přípravu naprosto ideální,“ vysvětluje.
Dosažené výsledky budiž nejlepší odpovědí. Ploc vlastní dvě olympijské medaile. Bronz z velkého můstku v Sarajevu (1984), stříbro ze středního z Calgary (1988). ,,V Sarajevu mi bylo 19 let, byl jsem na vojně. Zážitek na celý život a obrovská radost.“
V Calgary pak naplnil obrovská očekávání. ,,Obhajovat medaili je vždycky těžší. Čtyři roky ve vrcholovém sportu jsou strašná doba. O jedno místo jsem to naštěstí ještě vylepšil,“ těšilo ho.
Stříbro a bronz má i z mistrovství světa v letech v Harrachově a Planice (1983, 1985). S domácím mamutem jej pojí dva výjimečné okamžiky. Jeden nádherný, spojený s překonáním světového rekordu, druhý děsivý v podobě hrozivého pádu. ,,Těch 181 metrů mi v osmnácti letech pomohlo k druhému místu. Porazil jsem i Mattiho Nykänena. No a pád? Byl jsem rád, že jsem to ve zdraví přežil. Zpětně za to nahoru děkuju. Od té doby v sobě mám více pokory.“
Chátrající můstky v Harrachově, především ten mamutí, mu dělají starost. ,,Je to smutný pohled. Koukám na to každý den z baráku. Měli jsme největší skokanský stadion na světě. Na stodvacítce jsme pravidelně trénovali, konaly se tam vrcholné akce. Občas zaslechnu nějaké řeči, že se s tím konečně začne něco dělat. Pak to zase vyšumí. Jedná se o běh na dlouhou trať,“ má jasno.
Přesto věří, že se ještě nějakého významného závodu dočká. ,,Už nejsem nejmladší, šedesátka klepe na dveře. Ale pořád věřím, že to klapne. Sport je společenský fenomén. V Harrachově máme sklárnu, Mumlavský vodopád a mamutí můstek. Snad se letů ještě dožiju.“
Ve volných chvílích si Ploc užívá především rodiny. ,,Jsem už dědek, mám dvě vnučky. V životě jsem toho zažil opravdu hodně. Vím, co znamená být nahoře i na dně. Věci se snažím řešit s klidem a nadhledem. Hlavně, aby zdraví sloužilo.“
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
