Po sedmi letech si domů přivezl velkou medaili. S týmem vybojoval na ME v Chateauroux bronz v neolympijské disciplíně TRIO. Jedenatřicetiletý skeetař Dukly Hradec Králové Miloš Slavíček však oslnil také v individuálním závodě, v němž skončil sedmý, čímž jasně dokázal, že se s ním stále musí počítat.
,,Je to velké povzbuzení. Už minulý rok jsem cítil, že jsem se znovu našel, ale na klíčových závodech to ještě nedopadlo. Letos mi nominace do týmu utekla o jednoho holoubka. Do Francie jsem jel z pozice náhradníka a je z toho tenhle pěkný výsledek,“ poznamenal spokojeně bývalý mistr Evropy a juniorský mistr světa.
Je těžké se před závodem motivovat, když víte, že v každém případě pro vás soutěž skončí už v kvalifikaci?
Vůbec. Je to mistrovství Evropy, jsou za to i hezké body do žebříčku. A střelit pěkný výsledek jsem moc potřeboval. I kvůli pracovním tabulkám na Dukle. (směje se) Chtěl jsem také ukázat, že pořád něco umím.
Ze 125 ran jste minul jen dva terče a to hned v první položce. Další čtyři už byly bezchybné. Čím si to vysvětlujete?
Na šampionátu jsem střílel až oficiální trénink. Dal jsem dvě čisté a věřil, že to půjde. V závodě to ale najednou nešlo. Asi jsem se snažil až moc. Pak jsem se uvolnil, terče krásně létaly, neměl jsem co ztratit. Začalo to praskat a bylo z toho krásné číslo 123.
Byl jste z výsledku překvapený?
Trochu ano. Ale hřálo to.
Následovala novinka – disciplína Solo, do níž se kvalifikovalo nejlepších 32 střelců. Vypadl jste už na začátku po těsně prohraném souboji s Řekem Panagiotisem Gerochristosem. Jak se vám tato soutěž zamlouvá?
Každopádně zajímavé a rychlé. Udělal jsem z dvaceti ran dvě chyby, on jednu. Neměl jsem z toho špatný pocit, přestože jsem hned vypadl.
Překvapila vás následná nominace do závodu v TRIU?
Poměrně ano. Byl jsem ve Francii jako náhradník. Jenže Danu Korčákovi individuální závod vůbec nevyšel, cítil se hodně utahaný. Tak mi to se souhlasem státního trenéra Břetislava Dolečka de facto přenechal.
Po úspěšné kvalifikaci jste v semifinále podlehli Ukrajině. Co scházelo?
Udělali jsme víc chyb, než jsme si představovali.
Favorizované Brity jste ale v souboji o bronz pořádně zaskočili. Z 36 ran jste jako tým minuli jediný terč…
Myslím, že to nečekali. Po semifinále jsme si i prohodili pořadí. První šel Kuba Tomeček, pak Bohouš Vobr a já to zavíral. I tahle strategie se ukázala být správná.
Je tato pozice z hlediska zodpovědnosti psychicky náročná?
Člověk ví, jak stříleli ti před vámi. Bušení srdce tam bylo. Obzvlášť při závěrečné položce. Ale trefil jsem to a byli jsme bronzoví a příjemně překvapení, že jsme je dali. Moc jsem s tím nepočítal, to se přiznám.
Zadělal jste si tím na nominaci na říjnové mistrovství světa v Řecku?
Ještě nás čekají dva nominační závody v Brně a doma v Hradci. Alespoň jeden z nich potřebuji dobře zvládnout.
S jakou vás přivítala rodina? Máte tříletého syna Šimona a druhé dítě je prý na cestě…
Už za měsíc. Po těch deseti dnech se na mě těšili. Hlavně manželka kvůli hlídání. (směje se)
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
