Roky tvrdé dřiny mu skončily. Při bilancování veslařské kariéry může Jiří Šimánek s klidným svědomím konstatovat, že si ji užil náramně. ,,Mám neskutečné vzpomínky. Hlavně na obě olympiády. Jsem za ty chvíle strašně vděčný,“ vyznal se devětadvacetiletý sympaťák.
V lehkém dvojskifu zářil v lodi s o třináct let starším parťákem Miroslavem Vraštilem. Ten byl pro něho zároveň velkým vzorem. ,,Až on mi ukázal, jak být správným profesionálem. Do té doby byl můj vztah ke sportu trošku fádní. Míra mě namotivoval se mu věnovat naplno. Inspiroval mě k dosažení cílů, což snad zužitkuju i v následujícím životě,“ poznamenal Šimánek, pro něhož zůstanou nejlepšími výsledky 4. resp. 6. místo na olympijských hrách v Tokiu 2021 a Paříži 2024.
Není vám trochu líto, že všechno skončilo?
Možná jen v momentě, když vidím někoho veslovat na Vltavě. Byla to dlouhá, ale krásná cesta. Těším se na věci, které přijdou.
Máte vystudovanou Vysokou školu chemicko-technologickou. Zakotvíte v tomto oboru?
Už pracuju. Hezky to na sebe navázalo. Ač se může zdát, že v devětadvaceti je na ukončení kariéry poměrně brzy, tréninků a závodů jsem si užil do sytosti. Představa, že bych v říjnu byl ráno v sedm na na trenažéru nebo se v listopadu v pěti stupních projížděl po Vltavě, mě už nelákala. Hlava řekla dost.
Co hobby veslování?
Rád bych jednou týdně na vodu, když bude hezky. Jinak tomu moc nedám. Jsem už zpátky v mateřském oddíle ČVK Praha. Místní trenér mě dokonce lákal do osmiveslice, ale odmítl jsem. Chci si zajet jen občas pro zábavu.
V lehké kategorii jste si neustále musel hlídat váhu. Jste na sebe v tomto směru stále přísný?
Držím se. Mám totiž hrozný strach, že z těch sedmdesáti kil bude za chvíli devadesát. Proto se hlídám a rekreačně dost sportuju. Váha jde zatím spíše dolů, protože mi ochabují svaly. Také se snažím zdravěji jíst, abych rychle nepřibral.
Výčet předních umístění na mezinárodních vrcholech by byl velký. Nejvíce si ceníte startů na olympijských hrách v Tokiu a Paříži. Dají se porovnat?
Každá má svůj příběh. V Tokiu jsme závodili za covidu. Sice jsme nemohli navštívit jiná sportoviště, ale i tak to bylo fajn. Takové Jiříkovo vidění. Byl jsem pyšný, že jsem se tam vůbec probojoval. Závodili jsme odhodlaně. V Paříži už bylo všechno bez omezení. Jeli jsme tam s touhou udělat vysněnou medaili a možná kvůli tomu byli trošku víc ve stresu. Ale užili jsme si to.
Na kontě máte několik čtvrtých a pátých míst z mistrovství světa či Evropy. Jak moc vám ve sbírce schází velká medaile?
Ani moc ne. Jsem i tak strašně rád za to, co jsme s Mírou dokázali. Možná to nebude znít příliš ambiciózně, ale mně ty naše výsledky stačí. V patnácti jsem si vůbec nepomyslel, že bych třeba někdy vůbec jel na olympiádu. Teď si velmi cením, že jsem na ni byl hned dvakrát.
V olympijské šňůře jste úspěšně navázali na Ondřeje Synka. Kdo převeze štafetu po vás?
Potenciál vidím v párovce, v níž sedí tři dukláci. Ale celá ta skupina je poměrně dobrá. I trenéři jsou šikovní, snad z těch kluků něco vytřískají. Doufám, že se na olympijské pozice prosadí a v Los Angeles budou na startu.
Úspěchu v Paříži jste podřídili vše. Přesto pódium neklaplo. V čem byly ostatní posádky lepší?
Veslování má jednu výhodu. Je férové na výkon. Když hodně trénujete, není úspěch o náhodě. I my jsme měli hodně natrénováno, ale soupeři byli o nějaké procento výkonnější.
Lehkovážníci pod pěti kruhy končí. Půjde o velké ochuzení programu?
Je to škoda. Byla to krásná disciplína, která dala možnost i jiným somatotypům podívat se na vrcholné akce. Spousta lehkých veslařů teď bude závodit i v těžkých vahách. A obstojí, klidně mohou i vozit medaile.
Proč si to myslíte?
Je to historicky potvrzené. Přejdou do klasických posádek. Samozřejmě musí přibrat na váze i na svalech, ale furt dokážou být pořádně rychlí.
Jak se vy hodláte udržovat v kondici?
Začal jsem hodně jezdit na kole. Silniční cyklistika mě strašně baví, ale trošku narážím na skutečnost, že na ni nemám tolik času, kolik bych chtěl. Pětačtyřicet minut denně ze mě dobrého cyklistu neudělá. Vždycky mě bavilo, když jsem musel podat nějaký výkon a překonávat jisté hranice. Při veslování jsem to měl jako doplněk, teď už takovou fyzičku mít nebudu. Holt se zcela musím přetransformovat do hobby.
Ironmana, oblíbený závod vašeho parťáka Miroslava Vraštila, tedy nezkusíte?
(směje se) Ne, ne. Musel bych na to jít teď, když mám z veslování ještě nějakou fyzičku. Pokud bych nedosáhl na sebou stanovený čas, neudělalo by mi to radost. Zaběhám si z domu, možná ze srandy zkusím cyklistický závod, ale na velké výkony už to nebude.
Jistě plánujete i pestřejší rodinný život…
Je mi 29. Asi přišel čas nad tím pořádně popřemýšlet. Na tuhle etapu se hrozně těším. Míra vrcholový sport s rodinou zvládal, ale pro manželky a děti, je život profesionála těžký. Až budu zakládat rodinu, chci si ty radosti i starosti maximálně užívat.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
