Na začátku sezony se nad jeho další atletickou budoucností stahovala mračna. Na jejím konci může čtvrtkař Patrik Šorm rozdávat úsměvy. Bolestivá ostruha v levé patě mu nadělala pořádné trable, lékařské svolení k tréninku přišlo až v dubnu, nicméně i tak se dokázal skvěle připravit na srpnový vrchol v Budapešti a vychutnat si opravdu sladké okamžiky.
Na mistrovství světa získal svou první velkou medaili z venkovní akce. V mixové štafetě na 4×400 metrů se v národním rekordu (3:11,98) podílel na nečekaném bronzu, nejrychlejší čas české historie zaběhl i v té klasické společně s Jakubem Krskem, Pavlem Maslákem a Vítem Müllerem (3:00,99). Poslední výzvou je páteční mítink v Bruselu.
V neděli jste v rámci mistrovství České republiky družstev v Hodoníně přispěl vítězstvím na čtyřstovce k 62. týmovému titulu Dukly. Pozítří ještě startujete v Bruselu na Memoriálu Van Damme. Jste pořád plný sil?
Už ubývají, formu ale pořád cítím. Před týdnem a půl jsem ve štafetě zvládl běžet letmý úsek za 44 vteřin, což bych ještě rád prodal. I proto se do Belgie těším. Chci předvést co nejlepší výkon, snad vyfasuju dobrou dráhu.
V Hodoníně vám v cíli naměřili 46,51. Běžel jste podle představ?
Šel jsem vyloženě po vítězství, rozbalil jsem to až ve finiši.
Na začátku roku to s vámi vypadalo všelijak. Zranění paty vás v tréninku výrazně přibrzdilo. Bylo složité se vrátit zpátky do formy?
Velmi. Abych to dohnal, byl jsem na soustředění v Jihoafrické republice pět týdnů a víceméně sám. Pak jsem se vrátil na dráhu, ale neběhalo mi to podle představ. Pár závodů jsem si opravdu protrpěl.
Jak důležitý byl pro sebevědomí červencový mítink v Banské Bystrici, kde jste jen o 34 setin zaostal za osobním rekordem (45,41)?
Když běžíte pod 46, je to fajn. Odpíchnete se, všechnu dřinu snášíte trochu líp.
V Budapešti přišel nečekaný bronz v mixu. Pouštěl jste si zpětně dramatický finiš, v němž Nizozemka Femke Bolová těsně před cílem zaškobrtla a upustila kolík, což vám otevřelo cestu ke 3. místu?
(směje se) Pustil, pustil.
Jaká je pravděpodobnost, že by se podobná situace někdy opakovala?
Na téhle úrovni se podobné věci dějí velmi zřídka. Ale ve štafetě nikdy nevíte. Jde hlavně o předávky, které jsou kolikrát hodně ošidné.
Byl z toho krásný bronz. Co pocity, litoval jste Bolovou?
Šlo o neštěstí nizozemské štafety. Ve sportu se to stává. V lyžování minete bránu těsně před cílem a nikdo to moc neřeší. Užívali jsme si, že jsme třetí.
Byl jste členem štafet, které zaběhly na šampionátu národní rekordy. Jste hrdý?
Toužili jsme po tom. Bez toho bychom ani nemohli pomýšlet na dobrý výsledek. S kluky ani rekordní čas na postup bohužel nestačil. Konkurence je čím dál větší.
Jaké jsou výhledy pro účast na olympijské hry v Paříži?
Na jaře bychom měli odletět k přípravě na Floridu, kde bychom měli absolvovat dva až tři závody. Poté bychom se měli přesunout na Bahamy na mistrovství světa štafet, z nichž se prvních čtrnáct kvalifikuje do Paříže.
Co individuální start? Je ve vašich možnostech?
Bylo by fajn se tam proběhnout. Z letoška se mi do rankingu něco započítá a pokud by se povedla v zimě hala, mohlo by to vyjít. Ale je to až za tři čtvrtě roku.
Ostrý limit je rovných 45 vteřin…
Uvidíme. Raději už nic dopředu neříkám, nevyplácí se to.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
