Nadějnou sdruženářku Dukly Liberec Jolanu Hradilovou výrazně v minulosti přibrzdilo těžké zranění. Tehdy si v Seefeldu přetrhla při doskoku přední zkřížený svaz v koleni a musela na plastiku. Nyní se v jedenadvaceti letech vrací na závodní scénu a již se hodně těší na souboje se světovou špičkou.
Za sebou má letní přípravu a již za tři týdny ji v Trondheimu čeká první závod ve Světovém poháru. „S letní přípravou jsem letos hodně spokojená. Prakticky na dva roky mě to vyřadilo, před minulou sezonou jsem začínala po zranění a to nebylo ideální,“ říká natěšená na první závodní skoky Jolana Hradilová.
A jakou měla motivaci, co ji hnalo do tréninkového procesu? „Určitě touha vrátit se k tomu skoku, člověku ten pocit stát na můstku chybí. Já mohla běhat, jezdit na kole, ale to prostě není ono. Chybí adrenalin, takže určitě návrat na můstek byl tím největším hnacím motorem,“ říká.
Tak dlouhou dobu stát mimo je náročné na psychiku. „Pro mě to ani tak nebylo. Začínala jsem tak, že jsem jen sjížděla, ale to mě nebavilo, takže jsem se hned tlačila na ten můstek,“ vrací se ke svému zranění.
V létě získala mistrovský titul. „To ano, ale startovala jsem sama, takže nic. Ale zúčastnila jsem se závodů v Německu, a tam jsem byla relativně spokojena s tou běžeckou částí.“ A vidí i posun ve srovnání současnosti s dobou před zraněním. „Určitě jsem nějak dospěla, v hlavě přemýšlím jinak. Již to není tak, že vyrazím na závody a říkám si, jdu si to zkusit, uvidím. Moc jsem o té taktice nepřemýšlela, to se nyní určitě posunulo.“
Velmi jí prý pomáhá i příchod trenéra Tomáše Matury, který se výhradně věnuje ženské části reprezentace. „Jsem ráda, že máme trenéra, který se věnuje jenom nám dvěma a nemá do toho kluky. Vrátila jsem se po zranění, takže jsme začali od začátků. Cítím na sobě, že mi to obrovsky pomohlo, že mi to předtím chybělo,“ uvedla.
A s jakými cíli půjde Jolana Hradilová do nastávající sezony? „V posledním závodu než jsem si ty vazy přetrhla, tak jsem skončila dvacátá. Do dvacítky bych tedy chtěla i nyní. Chci se dostat nejméně do té samé formy, nebo ještě výše. Konkurence se posunula, přišly mladé Němky, Slovinky, které jsou silné a ne jako my, když přišly a rozkoukávaly se,“ uvědomuje si, že to nebude snadné.
Pochvaluje si i to, že má v týmu kolegyni Terezu Koldovskou. „Určitě je příjemnější, že nejsem sama, ale kdyby nás bylo ještě více, tak by to bylo ještě lepší. Určitě se lépe trénuje v nějaké větší skupině, ale alespoň, že jsme dvě,“ dodala Jolana Hradilová.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
