Na jarních kontrolních závodech v Račicích dal všem pořádně na frak. Ostatně jak se očekávalo. Nyní se blíží porovnání se zahraniční konkurencí. Martin Fuksa, olympijský vítěz z Paříže, se na domácí vodě v Nymburce připravuje na květnové Světové poháry v Szegedu a Poznani. V malebném prostředí u milované loděnice najíždí pod dohledem svého otce Petra další kilometry. Tentokrát už ve větší intenzitě.
,,Ještě nejsem úplně ve fázi ladění. Čekají nás sice světové poháry, ale v sezoně cílíme na jiné vrcholy. Objemy máme v plánu pořád, častěji už ale do tréninku zařazujeme rychlejší úseky,“ říká k náplni hvězdný kanoista Dukly Praha.
Jak vypadá krátce před prvními ostrými závody váš běžný den?
Vstanu, nasnídám se, pohraju si dcerou a jedu na loděnici. Dopoledne jsme hlavně na vodě, samozřejmě neschází strečink v posilovně. Po obědě se to vlastně opakuje. Buď pádlujeme, nebo běháme či posilujeme. Je toho dost. No a končím večeří.
Máte striktně daný jídelníček?
Úplně striktně ne. Za ty roky už vím, co jíst můžu a co ne. V tomhle je mi k ruce manželka, která se o mě stará a vaří. Jen na obědy jezdím na druhý břeh Labe do Sportovního centra. Jídelníček je tam pestrý, chutný a zdravý.
Jste na vodě denně?
Volno tam nějaké je. Trénujeme v průměru šestkrát týdně, většinou dvoufázově.
Fungujete v početnější skupině, jste zákonitě jejím lídrem. Je fajn být v kontaktu s mladší generací?
Teď tu máme asi nejpočetnější skupinu, co jsem ve své kariéře zažil. Pomáhá mi to a nabíjí. Jsem v té skupině suverénně nejstarší, druhým po mně je o pět let mladší brácha Petr. Pak už je tam větší propast. Jsou to fakt mladíčci a přiznám se, že ne úplně ve všem jim rozumím. (směje se) Ale omlazuje mě to, díky nim mám někdy i trošku jiný pohled na svět.
Jste pro ně asi velkým vzorem…
V nějakých věcech bych asi mohl být. I když dneska mají mladí lidé ty starší docela na háku. Nechci být za mudrce, abych jim zbytečně moc radil. Občas jim něco řeknu, hlavně když vidím, že to nedělají dobře. Tohle vezmou v pohodě. Jinak si každý hledá svoji cestu.
Radil jste i mladšímu bratrovi Petrovi?
Snažil jsem se, ale nepřinášelo to úplně ovoce. Bralo mi to strašně energie. Já mu radil, on ne ve všem poslouchal. Možná toho bylo moc. Taky chce dosáhnout velkých výsledků, ale trochu jiným způsobem. Takže to už neřeším. Já jsem se tím uklidnil, on si všechno jede po svém. A musím říct, že nám to teď klape nejlíp, co kdy klapalo.
Jsou před vámi první dva světové poháry. Jste hodně zvědavý na formu soupeřů?
Ani ne. (úsměv) Teď jsem nastavený na trénink, který mě momentálně hodně baví. Důležité je, jak jsem na tom já sám. Budu tam makat naplno, ale nejsou to nejdůležitější akce sezony. Uvidíme, jak to dopadne.
Stavíte na stejnou rovinu domácí mistrovství Evropy v Račicích a světový šampionát v Miláně?
Račice jsou nejvíc z pohledu domácího prostředí a fanoušků. Ale kdybych si měl vybrat, jestli chci potřinácté vyhrát mistrovství Evropy nebo být počtvrté mistrem světa, zvolím druhou variantu.
Na úvodním Světovém poháru v Szegedu pojedete kilometr na singlu, na deblu budete startovat s bratrem. Kvůli napěchovanému časovému programu jste nucen vynechat pětistovku. Mrzí to?
Mrzí, ale vynahradím si to v Poznani. Tam brácha nebude, takže si dám kilák i pětistovku. Kombinovat všechny tři disciplíny by asi také šlo, ale rozhodně bych už ve finále nepodal stoprocentní výkon. To nechci. Prioritu má tedy kilometr, který je olympijskou distancí.
Na této trati vám soupeři zpravidla koukají na záda. Co debl? Jste stále sehranější a sehranější?
Jedná se o specifickou a hlavně těžkou disciplínu. Některé tréninky jsou super, někdy je to horší. Na singlu si dokážu dovolit, co chci, na deblu se stále ještě necítím stoprocentní. Děláme na tom, jak nejvíce můžeme.
Nerad prohráváte. Jak to máte s nastavením pro Szeged a Poznaň?
V sezoně máme čtyři mezinárodní závody, z toho tyhle dva světové poháry. Jsem typ závodníka, který chce uspět na každém z nich. Je mi jedno, jestli se jedná o svěťák, Evropu či svět. Chci soupeřům ukazovat záda na všech akcích. (směje se)
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
