Rodinný klan Fuksů jede stále naplno. Děda Josef píše plány, otec Petr je realizuje

V Dukle Praha závodil děda Josef, až ke světovému zlatu dopádloval jeho syn Petr a zatím nejdále to dotáhl ve třetí generaci v rychlostní kanoistice Martin Fuksa. Kromě řady titulů z mistrovství světa a mistrovství Evropy vylovil na olympiádě v Paříži v loňském roce zlato na kilometrové trati. To však bylo. Nyní jsou před ním a mladším bratrem Petrem další výzvy. Oba stále patří do jednoho nymburského klanu, trénuje je otec společně s dědou.

Rok po olympijských hrách bývá tak trochu odpočinkový. „No pro mě oddechový není, mám tu na starosti i jiné závodníky, než olympioniky a s těmi se musí pracovat,“ vyvrací, že by mohl vysadit ´mladší´ trenér Petr. „Příprava se jako každý rok povedla velmi dobře. Na podzim měl sice Martin kašel, z něhož se nemohl dostat, a tak jsme začali později. Ale nominační závody dopadly nad očekávání velmi dobře,“ říká před prvními mezinárodními starty, kterými ještě před ME v Račicích budou závody Světového poháru v Szegedu a Poznani.

„Před Evropou to generálka ještě není, na to je čas. Ale vyzkouší si soupeře, uvidí, kdo jak trénoval. Spíše se objeví nové tváře. Někteří starší skončili, sám jsem zvědav. Račice jsou pro Martina prioritní, doma závodí hrozně rád a chtěl by se ukázat. Takže k tomu vlastně směřujeme i tu jeho formu,“ pokračuje otec Petr.

A na dotaz, zda je stále nabitý energií z olympijského zlata říká: „Dál mě žene hlavně skutečnost, že se kluci dali dohromady na toho debla. To mě drží. Na další olympiádě bychom se chtěli pokusit udělat nějaký pěkný výsledek, trochu lepší než ten v Paříži.“

Chtějí to samé i jeho synové? „Já doufám, že ano. Martin je strašně poctivý, Petr je více free, prostě má rád život. Martin má klapky na očích, existuje pro něj jen kanoistika. V tom si trochu nerozumí, a tak jsem zvědavý, jak to všechno dopadne. K deblu ale přistupují s plným nasazením.“

Objemy napádlovaných kilometrů již bratři mají. „To je pochopitelné, nyní se hlavně připravujeme na domácí mistrovství Evropy. Trošku nyní polevíme, protože Račice jsou pro nás hodně důležité. Trénujeme prakticky každý den, někdy vynecháme čtvrtek a neděli,“ naznačuje cyklus trenér Petr Fuksa. Martin, ač je olympijský šampion, tátu stále poslouchá. „Je to tak, ale někdy je to těžké. Za ty roky již zá svoje tělo, ale strašně dobře se s ním pracuje. Když s něčím přijde a řekne něco, tak mu věřím.“

V Szegedu pojede Martin kilometr a debla s Petrem, v Poznani nastoupí již jen do singlových závodů, protože Petra na závody nepustí škola. Před časem absolvoval také vojenský výcvik. ,,Ten ho hrozně bavil, on by snad tím vojákem chtěl být, byl z toho unešený,“ prozradil otec. A vede se mu i na vodě. ,,V kontrolních závodech vyhrál třístovku, v Szegedu nastoupí na dvoustovce. Určitě by se chtěl dostat do finále, ale i tak je u něj priorita debl,“ dodal Petr Fuksa starší.

Děda Josef, duše nymburské kanoistiky

Hned po skončení vojny v Dukle Praha se Josef Fuksa přesunul do Nymburka a v téměř osmdesáti letech je nesmírně vitální a dá se říci i duší zdejší kanoistiky. Kromě starosti o mladé závodníky má stále co říci i do přípravy svých vnuků.

„Já píšu plány, Petr to realizuje. A když se vrátí ze soustředění, tak mi je předá. On si odpočine od nich, oni od něj. Je to takový balík, který se promílá. Myslím, že jsem vrchní cenzor. Ale Petr (syn) za ty roky něco pochytal, byl mistr světa, takže se musel něco neučit,“ říká a úsměvem Josef Fuksa.

Přestože od olympiády Martin dlouho netrénoval, je na tom prý dobře. „V pondělí jsem s ním jel jeden úsek a byl rychlý jak deblkánoe,“ je klidný před ostrým startem sezony děda Josef, jenž si velmi pochvaluje současnou skupinu šesti závodníků nad nimiž má dohled. Zároveň děkuje Dukle, že se tito mladíci mohou v Nymburku připravovat.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Pokračujte ve čtení