Mocný finiš Nikolety Jíchové na čtyřstovce překážek přivedl diváky na Odložilově memoriálu do varu. Být cíl o metr dál, zřejmě by jednadvacetiletá závodnice armádního klubu Dukla slavila na 29. ročníku vítězství. Na Jessicu Turnerovou z Velké Británie ztratila pouhých deset setin sekundy. ,,Poslední padesátku jsem si moc užila. Na naší trati to nebývá obvyklé, fanoušci byli skvělí, hnali mě,“ rozplývala se.
Časem 55,73 si už podruhé v sezoně vylepšila osobní maximum. ,,Paradoxně jsem se před závodem necítila dobře. Asi bych to svedla na Prahu,“ rozesměje se. Záhy přichází vysvětlení. ,,Z domu jsme vyjížděli v pět odpoledne. Start byl ve čtvrt na osm. Jenže jsme se dostali do dopravní zácpy. Místo pětadvacetiminutové cesty jsme na Julisku jeli přes hodinu. Tu nervozitu bych nikomu nepřála. V jednu chvíli jsem si dokonce říkala, jestli to vůbec stihnu.“
Pozdní příjezd na stadion, uspěchaná rozcvička. Přesto se zrodil osobní rekord. ,,To je samozřejmě úžasné. Každopádně jsem měla před startem v dusném počasí více odpočívat. Možná by to dopadlo ještě lépe,“ přemítá talentovaná atletka.
Limit na srpnové mistrovství Evropy už pokořila, ráda by se probojovala i na „svět“ do Eugene. Schází maličkost. Srazit do 26. června osobák o 33 setin. ,,Zůstávám při zemi, ale láká to,“ přiznává. Možnost splnit si velký sen bude mít ještě dvakrát. Za dva dny na mítinku v Šamoríně, poté při mistrovství republiky v Hodoníně. ,,Ten čas není daleko. Když zlepším krokový rytmus, nejsem bez šancí. V Americe jsem ještě nikdy nebyla. Rády bych se tam podívala a hlavně si kvalitně zazávodila.“
Po legendární Zuzaně Hejnové, která v pondělí na Julisce zamávala divákům na rozloučenou, je Jíchová další velkou českou nadějí v této náročné disciplíně. ,,Kariéra Zuzky je pro mě hnacím motorem. Člověk vidí, že i holka od nás se může měřit se světovou špičkou.“
Hejnové rekordní čas 52,83 ji zatím nechává klidnou. ,,Je hodně dobrý,“ směje se. ,,Budu muset hodně, hodně trénovat, abych ho někdy mohla vůbec atakovat.“
Atmosféra na Odložilově memoriálu Jíchovou nadchla. Byla plná dojmů, rekordní čtvrtku si v hlavě dokola přehrávala. ,,Lidi byli báječní. Měla jsem tam rodinu, kamarády. Dokonce i cizí za mnou přišli a říkali, že mi fandí a drží palce. To je na atletice nejkrásnější. Usínala jsem asi hodinu. Ve tři jsem se vzbudila a do pěti zase nespala. Trochu mi to ráno chybělo, ale vše vynahradila dobrá nálada.“
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
