V roce 2008 si splnil sen, v Pekingu se stal olympijským šampionem. Jenže ani tenhle triumf excelentnímu střelci Davidu Kosteleckému nepomohl k vítězství v anketě o nejlepšího Armádního sportovce roku. Tehdy skončil druhý za Barborou Špotákovou. Vyšlo to až nyní. V šestačtyřiceti letech! Na trůn jej vyneslo stříbro získané na Hrách v Tokiu v disciplíně trap.
,,Je to ocenění nejen pro mě, ale celé naše sportovní odvětví. Nebývá úplně zvykem mezi těmito celebritami, a nebojím se říct světovými, aby vyhrál zrovna střelec. Moc si toho vážím a jsem za to hrozně rád,“ poznamenal Kostelecký bezprostředně po vyhlášení výsledků v pražském hotelu DAP.
Konečně jste se dočkal, že…
Nikdy jsem ankety, ať už byly jakékoliv, příliš vážně nebral. Je to spíše společenská událost. Jak už jsem řekl, jsem rád spíše kvůli našemu sportu, který se tím zase o něco více zviditelní.
Nechal jste za sebou skvělé oštěpaře – druhého Jakuba Vadlejcha a třetího Vítězslava Veselého. Cenné skalpy?
Atletiku považuji za královnu sportu. Kluci jsou fenomenální, taky bych jim to přál. Střelba je spíše okrajový sport, bylo to pro mě poměrně překvapení.
Vy ale vaši disciplínu dlouhé roky pořádně zviditelňujete. Každý v republice ví, kdo je David Kostelecký…
Asi jo, ale celkově nejsme mediálně vidět jako atleti. U nás to zpravidla vždycky souvisí hlavně s olympiádou.
Jednou ze získaných cen jsou akumulační kamna. Budou se hodit?
(směje se) Z nich mám fakt radost. Sním o tom, že bych si pořídil nějakou chalupu. Tohle je první impuls.
Sezonu jako hrom jste kromě zisku olympijského stříbra vyšperkoval vítězstvím ve finále Světového poháru na Kypru. Jak v individuálním závodě, tak v mixu. Kde se v říjnu vzala taková forma?
Vyhrát finále svěťáku jsem toužil celý život. Po olympiádě z vás všechno spadne. Od prvního terče jsem cítil, že se mi daří. Pomohla i znalost střelnice, absolvoval jsem tam řadu kempů.
Neupletl jste si na sebe trochu bič?
Snad ne. Navíc mám jednu velkou výhodu. Když se dařit nebude, můžu všechno svádět na svůj věk. (směje se) Pořád ale vidím, že to jde. Snažím se zlepšovat a pracovat na sobě. Tak uvidíme, jak dlouho to ještě může pokračovat. Motivaci určitě mám.
Co tedy nosíte v hlavě?
Každý se mě ptá na olympiádu v Paříži. Já jsem ale nohama na zemi. Vím, jak těžké je vůbec vybojovat účast. Ani ještě pořádně neznáme postupový klíč. Pokud se tam má dostat 25 střelců a budou na to tři čtyři šance, tak se o žádnou jistotu nejedná.
Nyní můžete v klidu relaxovat. Na co se nejvíce těšíte?
Rád bych stihl ještě nějaký golf. Snad to počasí dovolí. Chci zajít taky na tenis a zaplavat si.
Budete dávat do kupy i zbraň? Podle slov vašeho reprezentačního parťáka Jiřího Liptáka se jedná o nutnost…
(smích) Jirka Lipták si ze všech dělá akorát srandu. Podle mě ji vyčistí až před dalším závodem. Tedy někdy na jaře. Já ji maximálně trochu naolejuju.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
