Před Vánocemi tradičně polyká kilometry na běžkách. Ať už v Livignu či Jizerských horách. Nyní ale i Martin Fuksa, světová hvězda rychlostní kanoistiky, přepne do pohodovějšího módu. Sváteční čas si užívá. ,,Hlavně díky rodičům, kteří vždy uměli navodit tu správnou atmosféru. S bráchou jsme se na svátky jako malí kluci strašně těšili,“ prozrazuje člen armádního klubu Dukla.
Svůj půvab mělo třeba rozsvícení stromečku. ,,Vždycky jsme chodívali s mamkou na procházku, taťka se jakoby musel starat o krb, aby prý nevyhasl,“ vzpomíná s úsměvem. ,,Mezi tím se tam objevily dárky a my byli nadšení. Samozřejmě hlavně z hraček.“
V dospělosti si Martin Fuksa vychutnává spíše opačnou roli. ,,Snažím se blízké něčím potěšit. Ke spokojenosti mi stačí rodinná pohoda.“ O Štědrém dni si pochutná hlavně na řízku s bramborovým salátem. ,,Jsme v tomhle s tátou a bráchou stejní. Ale třeba mamka s babičkou lpí na tradicích, mají rybí polévku a kapra,“ prozrazuje.
Lidé během svátků zpravidla nějaké to kilo přiberou, u Fuksů něco podobného nehrozí. ,,Pořád se snažíme sportovat. Nejde jen o vlastní trénink. Ale přiznám, že byly doby, kdy jsem cukroví neochutnal vůbec. Teď mi je devětadvacet, a když mám chuť, tak si dám,“ říká na rovinu.
Slavný klan Fuksů ctí i zajímavou silvestrovskou tradici. Jde o běh z rodného Nymburka na soutok Labe s Cidlinou. ,,Tam a zpátky to kilometrově vychází na půlmaraton. Když ještě taťka aktivně sportoval, pravidelně vyhrával. S bráchou jsme jeho čas dosud nepřekonali. A asi ani nikdy nepřekonáme,“ směje se. ,,Tímhle způsobem se dopoledne zřídíme a večer jsem rád, že vydržím do půlnoci. V rodinném kruhu si přiťukneme, bouchneme nějaké rachejtle a jdu spát,“ líčí zaběhnutý scénář posledního dne v roce.
V tom novém bude pozornost dvojnásobného mistra světa a jedenáctinásobného mistra Evropy, stejně jako jeho bratra Petra, soustředěna na světový šampionát v Duisburgu, kde se zároveň budou plnit nominační kritéria pro olympijské hry v Paříži 2024. ,,Rád bych uspěl také na Evropských hrách. Konají se vždy po čtyřech letech. Doma mám stříbro a bronz, takže kdyby bylo zlato, vůbec bych se nezlobil,“ připomene další z vrcholů sezony.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
