Zasloužil se o vůbec první olympijskou medaili pro tuzemské mužské běžecké lyžování. Dvakrát se mu dostalo pocty být vlajkonošem při zahajovacím ceremoniálu pod pěti kruhy. Jednou za federální, podruhé už za éry samostatné České republiky. Nejslavnější chvilky z úspěšné sportovní kariéry Pavlu Bencovi (nar. 10. července 1963), čerstvému šedesátníkovi, vyvstanou v paměti ale jen občas.
,,Spíš při nějaké upoutávce v televizi. Pak to naskočí. S klukama se naštěstí občas potkáme, ale o tomhle závodě se už vůbec nebavíme,“ reaguje na dotaz týkající se skvělého týmového výkonu při OH v Calgary 1988, kde si ve štafetě na 4×10 kilometrů dojel společně s Radimem Nyčem, Václavem Korunkou a Ladislavem Švandou pro famózní bronz. ,,Je to už víc než 35 let. Medaili mám samozřejmě doma ve vitríně. Občas si s ní hrají vnučky,“ poznamená s úsměvem současný šéf armádního klubu Dukla.
Pyšný na roli vlajkonoše
Ač se mu v rámci kulatin do bilancování příliš nechtělo, rozpovídal se. Třeba o památném setkání s Věrou Čáslavskou, která mu coby tehdejší předsedkyně Českého olympijského výboru sdělila, že byl vybrán pro roli vlajkonoše při Hrách v Albertville 1992. ,,Když se objevila ve dveřích, trochu jsem lapal po dechu. Šlo o ohromnou poctu. Vůbec jsem to nečekal. Přiznám se, že jsem měl i obavy, abych něco nepokazil. Když vás pak na stadionu vítá taková masa fanoušků, je to zážitek na celý život. A mě se to poštěstilo ještě o dva roky později v Lillehammeru. Byl jsem pyšný, že tu vlajku mohu nést.“
Touha něco dokázat
Láska k běžeckému lyžování se u Bence zrodila v Jablonci, kde od dětství vyrůstal. ,,Bydleli jsme kousek od lesa. Sněhu bylo tehdy dost. Běžky se staly jasnou volbou,“ přibližuje začátky ve stopě. Na startu kariéry příliš oslnivých výsledků nedosahoval, ale vypracoval se. I díky trenérům, hlavně pánům Kosinovi, Foltmanovi, Bartošovi, Henychovi či Rázlovi. ,,Měl jsem na ně štěstí. Hnala mě také obrovská touha něco dokázat. Nejdříve jsem chtěl být mistrem republiky, pak byla cílem reprezentace a start na olympijských hrách. Všechno se mi vrchovatě splnilo.“
Pod pěti kruhy startoval celkem čtyřikrát. Nejlepšího individuálního výsledku dosáhl v Albertville na 50 kilometrů volným způsobem (8.). V lyžařském maratonu se blýskl také na mistrovství světa, ve Val di Fiemme (1991) skončil pátý, ve Falunu (1993) sedmý. Kariéru ukončil ve 34 letech v roce 1997.
S Duklou spjatý od roku 1982
V současnosti Pavel Benc šéfuje Dukle (od října 2020 – pozn.), s níž propojil celý svůj sportovní i profesní život. Se slavným klubem je spjatý od roku 1982, kdy do něho narukoval jako voják základní služby. ,,Reprezentovat Duklu, to už bylo něco. Prošel jsem si v ní různá období – jak závodní, tak pracovní. Trenéřina mě nelákala, tak jsem začal od nuly na oddělení logistiky, pracoval pro svaz lyžařů a Klub olympioniků. Ohromně mě to naplňovalo, stejně jako nyní funkce ředitele v ASC, kde se snažím dělat ta nejsprávnější rozhodnutí,“ říká bez váhání.
Šedesátka prý žádnou velkou změnu neznamená. ,,Je to jen číslo. Chci si užívat každého dne a také se věnovat vnučkám, protože na své děti jsem během náročné běžecké kariéry tolik času neměl. Teď si to s radostí vynahrazuji.“
Největší úspěchy sportovní kariéry
Bronzový medailista ze Zimních olympijských her v Calgary (1988) z běžecké štafety na 4×10 kilometrů
Pátý na mistrovství světa ve Val di Fiemme (1991) v závodě na 50 kilometrů volnou technikou, sedmý ve stejné disciplíně na MS ve Falunu (1993) a osmý na ZOH v Albertville (1992)
Vlajkonoš české výpravy na ZOH v Albertville a Lillehammeru
Vítěz Jizerské padesátky (1997), druhý a třetí na Engadinu
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
