Od bronzu ve sprintu ji dělilo pouhých dvanáct vteřin. Přesto orientační běžkyně Tereza Janošíková netruchlila. Sedmým místem dosáhla na mistrovství světa v dánském městečku Vejle kariérního maxima.
,,Cením si toho moc. Na tomhle šampionátu se mi povedlo být v TOP 1O už podruhé. Jde o velký průlom a povzbuzení do další části sezony,“ poznamenala evidentně spokojená třiadvacetiletá členka armádního klubu Dukla.
Přesto… Od bronzu vás dělilo jen 12 vteřin. Daly se někde ubrat?
Sprintová disciplína je hodně ošemetná. Někdy mohou rozhodovat i desetiny. Pár zaváhání přišlo, některé volby nebyly ideální. Určitě se dalo pomýšlet i na pódium.
Prý vám také vyklouzla mapa z ruky?
Je to tak. (směje se) Při výměně jsem chmátla po nové, ale na tabuli byla přichycená víc, než jsem očekávala. Tam jsem se také zdržela.
Zatejpované koleno po pádu v předchozím individuálním závodě vás nelimitovalo?
Byla jsem nadmíru překvapena, jak rychle jsem se dala do kupy. Fyzioterapeut odvedl skvělou práci. Den před sprintem jsem měla problémy i se samotnou chůzí. V kvalifikaci jsem šla přes mírnou bolest, ve finále jsem už o potížích skoro nevěděla.
Trať ve Vejle byla specifická. Jak vám seděla?
Hodnotím ji jako velice povedenou. Organizátoři si dali záležet. Nabízela mnoho komplexních voleb a postupů. Běželo se na různých površích. Měla zkrátka svoje kouzlo. I pro diváky musela být nesmírně atraktivní.
Vlastníte medaile z juniorských šampionátů. Kdy nějakou získáte v seniorské kategorii?
(směje se) Doufám, že co nejdříve. Už k ní není daleko. Mohu se měřit s absolutní špičkou, což je velmi povzbuzující. Kariéru mám ještě před sebou, jdu postupnými kroky.
Za pár dní odlétáte na Světové hry do Birminghamu v USA. S jakými cíli?
Těmi nejvyššími. Tato akce je porovnatelná s mistrovstvím světa. Ráda bych tam formu z Dánska potvrdila.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
