Pozitivní energii šíří i po veleúspěšné kariéře. David Svoboda, olympijský šampion v moderním pětiboji z Londýna 2012, bez sportu existovat nemůže. Je pro něho nepostradatelnou součástí života. V různých činnostech, trenéřinou počínaje a funkcionářskými povinnostmi konče, je zaháčkovaný od rána do večera.
Přesto jej neustále zdobí úsměv a dobrá nálada. Rád pracuje hlavně s dětmi. V Dukle vede skupinu talentovaných pětibojařů, s bratrem plánuje otevření soukromé sportovní základní školy, pro Český olympijský výbor funguje na dobrovolnické bázi coby předseda komise sportovců. ,,Je toho dost. Ale naplňujeme mě to,“ usmívá se. ,,Ještě taky zvládám inspirativně motivační přednášky s Honzou Mühlfeitem (známý kouč a mentor – pozn.) na témata mentální odolnosti,“ doplňuje dlouhý výčet aktivit šestatřicetiletý sympaťák.
Vypadáte stále svěží, přestože jste v jednom kole…
(úsměv) Možná tak působím, ale občas mě to samozřejmě zmáhá. Nedávno jsem přijel z Rakouska, kde jsme natáčeli pro televizi cestopisný seriál. S bráchou Tomem tím pořadem provázíme. Letní série má deset dílů, pravděpodobně do toho půjdeme i v zimě. Tvůrcům se hodila naše sportovní všestrannost. Šlo o zajímavé, byť náročné zpestření letního programu. Teď se vracím zpátky do běžného, poměrně náročného, koloběhu.
V Dukle se podílíte na přípravě vašich nástupců. Jak to vypadá s podhoubím moderního pětiboje?
Zaplaťpánbůh je dobré. Členská základna se neustále rozšiřuje. Posledních několik let máme nadstav.
Musíte selektovat?
Děláme to neradi. To říkám na rovinu. Jsme spíše pořád přeplnění. Každého šikovného sportovce se snažíme vzít a zkusit to s ním.
Máte svou tréninkovou skupinu?
Vedu kategorie U17 a U19.
Rýsuje se v ní nový David Svoboda?
Šikulové se najdou. Jsou ale i v mladší a starší kategorii. Šance, že se objeví někdo opravdu hodně dobrý, tu je veliká. Podobně jako tomu bylo v případech současných olympioniků Honzy Kufa a Martina Vlacha.
Jan Kuf vás vždycky zmiňoval jako velký vzor. V Tokiu byl blizoučko medaile. Jak jste prožíval vyvrcholení olympijského závodu, který jste spolukomentoval?
Snažil jsem se zachovat klid. Vnitřně jsem byl samozřejmě napnutý jako struna. Martin i Honza podali skvělé výkony v rámci svých možností. Páté a osmé místo je nádherným vysvědčením. Honza byl asi trochu zklamaný, klidně mohl běžet o zlato. Bohužel se mu nepovedla poslední střelecká položka, což se ale v pětiboji stává. Oba se však do české historie zapsali parádními výsledky. Na stupně to klidně může vyjít už třeba za tři roky v Paříži.
I vy jste si na medaili musel počkat. V Pekingu 2008 jste patřil k favoritům. Jenže vám nevyšel parkur. Zradil vás koník jménem Chun-Chun…
Tak už to někdy chodí. Koně si losujete. V závěrečné kombinaci běhu se střelbou to přeci jen máte více ve vlastních rukou. Hodně se pracuje s taktikou. Honza to risknul, chtěl běžet o první místo. Naprosto jsem ho chápal. Svou roli při poslední nešťastné položce mohla sehrát i únava.
Určitě cenná zkušenost s výhledem na další Hry v Paříži…
To každopádně. Když budou zdraví, mohou znovu myslet vysoko. Martin se může ještě hodně zlepšovat, Honza je už ohromně zkušeným závodníkem. Stačilo by mu ve správnou chvíli prodat to, co umí.
Martin Vlach necelé tři měsíce před olympiádou podstoupil operaci ramene. Z tohoto pohledu je konečné páté místo jakýmsi zázrakem. Souhlasíte?
Je opravdu něco úžasného, co se Martinovi a lékařskému týmu povedlo. Muselo ho to velmi bolet. Ale zvládl to skvěle. I já mám podobnou zkušenost. V Riu 2016 jsem závodil s poraněnou nohou a umotal z toho deváté místo. Před Martinem je třeba smeknout.
Mediálně se zasazujete o návrat dětí ke sportu. Byla pro vás výrazná omezení v pandemické době přijatelná?
Tato opatření byla největší překážkou. Zdůrazňuji opatření, nikoliv covid samotný. Některé děti tím ze sportu odpadly. Možná se už nevrátí. Ano, přijdou jiné. Lze jen doufat, že generační mezera nebude tak znatelná. Je potřeba v rámci celého českého sportovního prostředí jim pomáhat odstraňovat překážky. I hobíkům a dalším, kteří sport milují.
Asi není třeba zdůrazňovat, jak moc bylo z tohoto pohledu důležité, že se Hry v Tokiu i přes výrazná omezení uskutečnily…
Kdyby neproběhly, jednalo by se o ohromnou ztrátu. U leckoho šlo o vyvrcholení kariéry, touhu zúročit celoživotní snažení. Ti, kteří enormní počínání sportovců sledovali, by byli ochuzeni o možnou inspiraci. Vše by mělo dalekosáhlé důsledky. Pořádně to nelze ani domyslet.
Vy zřejmě nejlépe regenerujete také sportem, že?
Jasně. Hlavně někde o samotě v přírodě. Stačí mi den, dva a jsem zase fit. (směje se)
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
