Svou disciplínu bere naprosto vážně. I proto roste na Dukle z talentované dívky vyzrálá závodnice, která ví, co chce. Nikoleta Jíchová už nějaký čas plní roli tuzemské jedničky na čtyřstovce překážek, snem je však mnohem vyšší cíl.
,,Chci se měřit s těmi nejlepšími. V příštím roce budou limity mnohem přísnější, čemuž musím uzpůsobit celou přípravu. S trenérem vše směřujeme k mistrovství světa v Budapešti,“ prozradila dvaadvacetiletá atletická naděje.
Osobní rekord jste si letos vylepšila několikrát. Čas se zastavil na hodnotě 55,48. Naplnila jste tím své plány v uplynulé sezoně?
Cílila jsem na 55,40. Teď ale bude všechno jinak. Limit spadl na 54,90, tudíž těch osm setin by mi bylo víte k čemu… (směje se)
Je příjemné být třetí nejrychlejší Češkou?
Určitě. Přede mnou jsou dvě velké persony – Zuzana Hejnová a Denisa Rosolová. Je velkou motivací se těmto legendám ještě více přiblížit. Ne-li je překonat.
Náročné disciplíně se věnujete teprve třetím rokem. Je prostor k postupnému zlepšování velký?
O rezervách vím a nejsou malé. I to mě žene do stále usilovnějšího tréninku. Hlavně tedy ve vytrvalosti. Nejsem úplný běžec, v těžších trénincích mezery ještě jsou. A hlavně mám chuť. Relativně běhám už jako dospělá žena. Není to tak, že by patnáctiletá holka zkoušela, co s ní tahle trať udělá. Je dobře, že jsem se k překážkám dostala déle.
V Mnichově při mistrovství Evropy jste zmiňovala, že potřebujete také zesílit, aby vás protivítr na rovince neodfoukl jako mouchu. Už na tom pracujete?
V posilovně trávím hodně času, ale rozhodně nejdu do nějakých šíleností. S trenérem jsme začali dělat deadlifty (mrtvý tah – pozn.). Posiluju tím i jiné pasáže, což se může hodit.
Ještě k šampionátu. Byl pro vás výjimečnou událostí?
Každopádně. Vyhrála jsem rozběh, v semifinále si zlepšila osobní rekord. Škoda, že to nevyšlo na finále, ale v danou chvíli bych chtěla asi moc. Tam už byly soupeřky, na které koukáte v televizi. Jsou to topky, dostaly se tam právem. Já jsem byla zase právem jedenáctá. (usmívá se) Nezbývá, než se k nim poctivou dřinou přibližovat.
Oceňovala jste i kouzlo Olympijského stadionu…
Poprvé jsem se tam šla podívat až den před závodem a byla ze všeho fakt unešená. S Bárou Špotákovou a našimi trenéry jsme zafandili Kristiině Mäki a Dianě Mezuliánikové na patnáctistovce. Moc mě to v danou chvíli dojímalo. Při vlastním závodě jsem si to také užila. Věděla jsem, co očekávat. Navíc v rozběhu přede mnou startovala domácí Němka, což mělo ještě vyšší grády. Nádhera.
Co jste říkala na fantazii v podání Femke Bollové, která slavila zlato nejen na překážkách, ale také při hladké čtvrtce?
Byla nezastavitelná. Do karet ji nahrál také fakt, že nemusela absolvovat rozběhy a vždy šla rovnou do semifinále. Ušetřila tím dost sil.
Ve štafetě na 4×400 metrů jste nešťastně vyšlápla. Místo postupu z toho byla diskvalifikace. Slzy vám tekly proudem…
Šlo o velkou smůlu. Běžela jsem naplno a chtěla podat co nejlepší výkon. Rozhodl jeden milimetr. Mrzelo to, protože jsem to pokazila ostatním. Navíc jsme běžely fakt rychle.
Jak vzaly smolný moment vaše kolegyně?
Byly na mě hodné, pomohly mi se z toho oklepat. Večer jsme strávily společně. Je divné to takhle říct, ale tento okamžik nás velmi stmelil.
Evropě předcházelo MS v Eugene, které vám na základě žebříčku uniklo o pouhých sedm bodů. Co v tu chvíli běželo hlavou?
Smutná jsem v tu chvíli samozřejmě byla. Ale ono je všechno zlé pro něco dobré. V té době jsem ještě léčila koleno po pádu na mítinku v Šamoríně. Rychle jsem to všechno přehodnotila. Řekla jsem si, že raději pojedu trénovat do Nymburka, abych byla ve formě na Mnichov. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí. V Eugene bych rozhodně dobrý výkon nepředvedla. Sezona byla pro mě z tohoto úhlu také velmi poučná.
Už jste znovu v přípravě. Určitě ale nějaký relax proběhl…
Letěla jsem na Maledivy. Ale ne do pětihvězdičkového hotelu. Hodně jsme cestovali a potápěli se. Bylo to akční i dobrodružné. Zkrátka odpočinek dle mého gusta.
TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
