Oslnil. Mladík Tomáš Habarta je od soboty novým českým rekordmanem v běhu na 3000 metrů překážek. Dvacetiletému atletovi, který v Dukle hostuje ze Slavie Uherské Hradiště, se na mítinku v Chorzówě povedl husarský kousek, když z tabulek nejlepších výkonů vymazal čas Dušana Moravčíka z roku 1972! Ten nový má hodnotu 8:22,68 minuty.
Habarta, který s běháním začínal až ve čtrnácti, si tím vysloužil řadu obdivných gratulací, i od svého, dnes již pětasedmdesátiletého, předchůdce. ,,Volal mi hned druhý den. Velmi mě to potěšilo. Úsměvné je, že nepoužívá vůbec internet, nemá ani počítač. Dozvěděl se to ze zpráv. Sehnal si na mě číslo, pogratuloval a s upřímností řekl, že je hrozně rád, že jsem ho překonal. Ptal se mě také na trénink a osobní rekordy. Vyprávěl i o tom, jak běhal on a jak začínal. Byl to moc příjemný telefonát,“ poznamenal Habarta, jenž vousatý stýplařský zápis překonal o 1,2 vteřiny.
Byl pro vás Moravčíkův výkon z tak dávné doby uvěřitelný?
V jeho podání to byla fantazie. V roce 1972 nebyli na světě ani moje rodiče. (směje se) Jinak se také trénovalo. Obdivuhodné.
Upřímně. Čekal jste vy v Polsku tak dobrý čas?
Rozhodně ne rekordní.
Týden před tím jste v Karlsruhe zaběhl 8:26,21. Formu jste tedy musel cítit…
Po návratu ze soustředění v Americe byly tréninkové ukazatele velmi dobré, začal jsem se posouvat po nějakých pěti vteřinách. V Německu mi o kousek unikl limit na mistrovství Evropy, ale věděl jsem, že tam byla rezerva. Naštěstí se nám povedlo sehnat další závod. Bylo třeba to v Polsku rozběhnout rychleji, nebát se toho. Běžel jsem podobně, jen ten první kilometr byl rychlejší.
Nahrálo vám do karet i počasí a úžasný stadion?
Bylo fajn, že se nezávodilo ve velkém horku. Běželo se před devátou hodinou večer stejně jako v Karlsruhe. Jediné, co mi trochu vadilo, byla skutečnost, že tam nemají tartan, ale mondo. Přišlo mi to hodně tvrdé.
Měl jste úžasný finiš. Vaše silná stránka, že?
Na stýplu je vždycky lepší, když máte síly ještě na konci. Jsou tam překážky, v cíli nikdo nechce plandat nohama. To je pak strašný pocit. Velkou roli hraje hlava.
Tartan vám vyhovuje víc. Kam by šel tedy čas ještě stlačit?
O tom se mi nechce polemizovat. Každý závod je jiný, velmi rozhodují podmínky.
Splnil jste ostrý limit pro ME v Římě. Jak se těšíte na červnový šampionát?
Jedná se o splněný sen. Půjde o moji první velkou akci mezi dospělými.
Po příchodu do Dukly působíte ve skupině Hakima Saleha. Šlo jistě o velmi dobré rozhodnutí…
V Hradišti jsem trénoval sám. Jít do Prahy, mezi tak dobré borce, byl pro mě obrovský impuls. Jsem tu s Damiánem Víchem, který pro mě byl vždycky vzor, Filipem Sasínkem, Honzou Frišem a dalšími. Díky fungování v této skupině přišlo tak výrazné zlepšení. Od minulého roku jsem se posunul o dvacet sekund, což je na této úrovni skvělé.
Prozraďte něco o vašich vytrvaleckých začátcích?
Rok jsem hrál házenou. S běháním jsem začínal v roce 2018, prvního stýpla jsem absolvoval o rok později. Bylo to v dorostu. Dva kilometry jsem dal za 6:20, což byl v této kategorii čtvrtý čas v republice. Pak jsem to šel podruhé za 5:55 s pádem na příkopu. Tam se ukázaly první předpoklady pro tuto náročnou disciplínu.
Jak vypadají vaše nejbližší plány?
Možná půjdu patnáctistovku na extralize. Pak se uvidí. Vše ještě s trenérem ladíme.
Nelze nenakousnout účast na olympiádě v Paříži…
K ní schází ještě dalších téměř osm vteřin. Každý sportovec o tom sní, ale nechci se k tomu nějak upínat. Spíše by mě to svazovalo.
Pozn.: Na titulní fotce je Tomáš Habarta (vpravo) s trenérem Hakimem Salehem.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
