7. srpna se oštěpaři Jakub Vadlejch s Vítězslavem Veselým postarali na olympijských hrách v Tokiu o slastnou medailovou tečku pro českou výpravu.
Jak úspěch v podobě stříbra a bronzu vstřebávají? Změnil se jejich obraz v očích veřejnosti? Stali se populárnějšími sportovci? Atleti armádního klubu Dukla odpovídali se vší upřímností i vtipem.
Pánové, je to přesně měsíc od vašeho japonského galapředstavení. Máte za sebou coby olympijští hrdinové hektické dny?
Vadlejch: Snažil jsem se plnit opravdu jen ty nejnutnější záležitosti. Zbytek plánuju až po sezoně a dovolené, kdy na to bude spousta času.
Veselý: Mám to podobně. Když ještě závodíte, chcete se udržovat v psychické i fyzické kondici. Na rozdíl od Kuby mám už od neděle padla.
Vadlejch: Taky se už těším. S manželkou vyrazíme do Turecka. Dovolenou jí slibuju dlouho. Čtyři roky jsme nikde nebyli, všechno jsem podřídil tréninku. Užijeme si to.
Určitě vnímáte nárůst popularity…
Vadlejch: Když jsem byl vicemistrem světa, nebylo to tak enormní. Olympiáda má úplně jiný přesah. Volala mi spousta lidí, nejen ze sportovní branže. Říkali, jak fandili, jak jim tekly slzy. Nejsem typ, který by vyhledával velkou společnost. Každopádně mě těší, že jsme oštěpu udělali pořádnou reklamu.
Veselý: Nejvíce jsme to pociťovali asi při mítinku v Ústí nad Orlicí. Šlo o první a zároveň poslední závod sezony v Česku po olympiádě. Přišlo hodně lidí. Bylo zvláštní, když jde člověk na pokus a kolem rozběhu stojí spousta fanoušků s fotoaparáty a mobily. Fotí vás, natáčejí. To se stane málokdy. Byl to moc pěkný zážitek.
Co na ulici v džínách a triku? Zastavil vás někdo a požádal o autogram?
Vadlejch: Snažím se to nevnímat. Ale jednu příhodu mám. Stál jsem u přechodu a pouštěl paní s dcerou. Oni ale zůstaly stát a pouze se dívaly do auta, kdo že to tam sedí. Vypadalo to, že mě poznaly. (směje se)
Veselý: Vnímají nás hlavně atletičtí fajnšmekři. Někdy je to potěšující.
Veřejnost jste oslnili. Už jste měli možnost si jedinečný závod vychutnat pěkně sami u televize ze záznamu?
Vadlejch: Ještě jsem to neviděl.
Veselý: Přenos byl v kombinaci s ostatními disciplínami. Mě tam prý zabrali snad dvakrát. Známí si to nahráli a poslali. Tedy jenom ten hod. Nejsem typ, který by si to celé detailně přehrával nad sklenkou whisky.
Jen pro zajímavost, kde momentálně skrýváte medailový poklad z olympiády?
Vadlejch: Mám ji v předsíni na poličce zavřenou v krabičce.
Veselý: Já ji měl docela dlouhou dobu na kuchyňské lince. Ani nevím proč. (směje se)
Po Hrách jste absolvovali několik dalších závodů. Doma i v zahraničí. Házelo vám to. Bylo to i tím, že opadl stres?
Vadlejch: Olympiáda bere všechno. Když vám nevyjde, hodnotí se špatně celý rok. A naopak. Tím, že jsme uspěli, bylo po ní závodění mnohem snadnější. Pořád ale hodně trénuju.
Veselý: Nejsou tam takové tlaky. V hlavě jsem se ale přenastavil už před sezonou. Chtěl jsem si ve svém věku užívat každý závod jako by to bylo naposledy.
Kubo, vás ještě ve čtvrtek čeká finále Diamantové ligy v Curychu (zúčastní se ho i oštěpařky Barbora Špotáková a Nikola Ogrodníková – pozn.). V jakém jste rozpoložení?
Je to důležitý závod. Rád bych tam hodil pěkný výsledek. Věřím, že formu ještě prodám. Cítím se opravdu hodně dobře. Favoritem bude samozřejmě Johannes (Vetter), ale další místa jsou otevřená.
Víťo, vám sezona skončila v neděli. Na řadu jistě přijde zasloužený odpočinek…
Teď to všechno dávám do kupy, plánuju. S olympijskou medailí přibyly různé povinnosti. Akcí s tím spojených je poměrně dost. Rád bych do volnočasových aktivit zakomponoval nějaké potápění. Osvědčilo se mi jako skvělý relax a zároveň regenerace po sezoně. Člověk při tom vědomě pracuje na uvolnění těla. Nějak to vymyslím.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
