Nikoleta Jíchová se do olympijského semifinále běhu na 400 metrů překážek neprobojovala. V opravě skončila na nepostupovém 4. místě v čase 55,31.
Na bolavé koleno se znovu vymlouvat nechtěla. ,,Mohla jsem běžet lépe,“ řekla na rovinu. ,,Natrénováno jsem měla. Nicméně v hlavě to pořad bylo. Díky endorfinům a lidem na stadionu jsem to během závodu naštěstí tolik nevnímala.“
Scházelo jí především zrychlení ve finiši. ,,Nevím, čím to je. Jestli jsem nebyla vůbec prodýchaná tím, že jsem celý týden nic nedělala, nebo nevím, co to mohlo být. V zatáčce jsem byla v kontaktu a doufala, že tam zase zařadím to svoje turbo, ale to turbo prostě nepřišlo,“ povzdechla si.
Zranění pro ni přišlo v nejhorší možnou dobu. ,,Nikdo si nepřeje, aby týden před olympiádou nastaly takové nepříjemnosti. Nešlo ani klusat. Vůbec jsem netušila, co čekat. Tak mám radost, že jsem to alespoň zvládla psychicky. Jde o obří zkušenost. Budu zase víc odolnější,“ nevěší hlavu.
Sama se snažila pátrat po zárodku pichlavé bolesti. ,,Běhám už od května. Celou dobu mě nic nebolelo, teď to z ničeho nic přišlo. Přemýšlím, jestli jsme s trenérem mohli udělat něco jinak, ale nic mě nenapadá. Tréninky už byly lehké, na dynamiku jsem šla pár úseků. Nepodcenila jsem ani rehabilitaci. Takže fakt nevím,“ krčila rameny.
Když magnetická rezonance odhalí vážnější problém, sezonu ukončí. ,,Příští rok je mistrovství světa, kde chci uspět. Bude spousta mítinků a cílů, které už nastavené mám. Potřebuji být fit,“ objasnila své touhy v roce 2025.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
