Den, kdy se znovu postaví na lyže, netrpělivě vyhlíží. Třiadvacetiletý talent na alpské disciplíny Jan Zabystřan si v říjnu přivodil úraz, při pádu z kola si nalomil příčný výběžek obratle. V olympijské sezoně poměrně výrazná komplikace z hlediska ambicí na únorovém vrcholu v Pekingu.
Závodník liberecké Dukly je však přesvědčen, že se stihne dát do pořádku natolik, aby především v kombinaci mohl atakovat přední umístění. ,,Věřím, že už brzy budu schopen začít s tréninkem. Do začátku olympiády formu vyladím,“ říká devátý muž z letošního mistrovství světa.
Jak se momentálně cítíte?
Už o dost lépe. Po čtyřech týdnech mě čeká kontrolní rentgen. Docházím na fyzioterapii, provádíme lehké cviky. Pomalu zkoušíme, co to dovolí. Věřím, že za měsíc bych mohl být úplně v pořádku a náročnějšími tréninky schopen se vrátit do stejné kondice jako před zraněním.
Co se vlastně přihodilo?
Při cyklistice se mi při sjezdu seklo přední kolo. Dopadl jsem zády na kámen. Šlo o místo kousek od páteře. Naštěstí se nalomil jen příčný výběžek obratle.
V tu chvíli musely letět hlavou černé myšlenky, že?
Hned po pádu jsem velkou bolest nepocítil. Jenže přišly potíže s dýcháním. Po vyšetření v nemocnici mě to bolelo čím dál víc. Tajně jsem doufal, že jde o pohmožděný sval, ale bohužel byla odhalena zlomenina.
Prý můžete jenom ležet nebo stát. Sezení je zakázáno…
Je to tak. Myslel jsem, že alespoň budu moci dělat prezenčně školu, jenže tam se sedí. Nebylo mi to doporučeno. Střídám tedy jen dvě pozice. Úsměvné je to hlavně při jídle: na chvíli se lehce posadím, naházím to do sebe a zase si musím lehnout nebo stoupnout.
Zůstáváte vzhledem k blížící se olympiádě pozitivní?
Nemá cenu si nic nalhávat, zranění mi plány zkomplikovalo. Byl jsem dobře rozježděný, věřil si i na těžší sjezdy ve Světovém poháru. Teď jsme to celé museli přehodnotit. Začnu spíše opatrněji, pravděpodobně univerziádou v Luzernu. Pak se více budu věnovat technickým disciplínám. Vzhledem k olympiádě musím vsadit hlavně na dobrý trénink a přípravu než zbytečné riziko, kde by mohl přijít třeba i pád.
Vy ale zpravidla do všeho chodíte po hlavě. Připouštíte si po zranění zábrany?
Člověk se vždycky trochu bojí. Znám to po prodělaném zranění kyčle. Chce to vždycky trochu času, po měsíci o tom už ani nevíte. Ve světovém lyžování se jezdí na hraně, jinak to nejde.
Bavit se o cílech pro Peking je asi předčasné…
Hlavně musím být stoprocentně zdravý. Pak formu můžu vyladit. Uvidíme.
Do sezony jste vstoupil s novým trenérem Krzysztofem Mazurkem, který doplnil dalšího Poláka Sebastiana Bialobrzyckeho. Jak funguje chemie ve vašem týmu?
Přišly s ním větší zkušenosti a profesionalita. Každopádně tu jsou nové impulsy. Změna je život a já sám jsem cítil, že už nějakou potřebuju. Chci se zase posunout o kousek výš. Určité věci budeme řešit jinak, v přípravě to do zranění klapalo, novinky či rady dávaly smysl. Myslím, že jsme si docela sedli.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: archív Jana Zabystřana
