Jeho vrstevníci se zpravidla baví životem. Sport provozují už jen rekreačně. Cestují, hodně času věnují rodině. Podobné radovánky si neodpírá ani David Kostelecký, nyní už dvojnásobný olympijský medailista ve sportovní střelbě v disciplíně trap. Zákonitě. Doma má manželku a tři syny. Jeho záběr je však v šestačtyřiceti letech mnohem širší. Když něco dělá, chce to dělat pořádně. To platilo i v přípravě na Hry v Tokiu. Už šesté v kariéře! Pouhá účast by šampiona z Pekingu 2008 neuspokojila. Dřel, v kondici se vlastními silami udržoval i ve složité pandemické době, kdy byly sportovní aktivity výrazně omezeny. Upravil také jídelníček. Po testech na potravinovou intoleranci z něho škrtl oblíbená rajčata či olivový olej. Tělu to prospělo. Navíc prokázal velmi silnou psychiku. Dva měsíce před olympiádou musel čelit problémům s pažbou. Nedařilo se mu. Ale nehroutil se, ačkoliv se jednalo o poměrně závažný zásah do přípravy. Kvůli její výměně vynechal mistrovství Evropy. ,,Kvalitní trénink mi dá mnohem víc, jde především o olympijské hry. Chci být dobře připraven,“ zdůvodnil lakonicky neúčast na kontinentálním šampionátu. Věděl, co dělá a proč to dělá. Stříbrné vystoupení v Tokiu dalo náležitou odpověď.
Je tu ale ještě jeden poutavý příběh. Ten kamarádský. Paradoxně je spojen s Jiřím Liptákem. Krajanem, který mu v rozstřelu vyfoukl zlatou medaili. Už před olympiádou Kostelecký zmínil, že ho za svého rivala nepovažuje. Trénují spolu, pomáhají si radami, objíždějí světové závody. Není tedy divu, že si navzájem přejí. Vidět je společně v olympijském finále bylo neskutečné. Objetí před rozhodujícím rozstřelem signalizovalo velikánskou radost a upřímnost. Jev ve vrcholovém sportu málo vídaný. Mnohé by měl tenhle příklad inspirovat. Vždyť sport není jen o vítězstvích…
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
