Kanoista Heger je před odletem na mistrovství světa pozitivní. Ví, že soupeře ze špičky umí porazit

Do reprezentace se na jaře vrátil po dvou letech. Na konci srpna už znovu prokázal příslušnost k absolutní špičce, když si při Světovém poháru v Tacenu vyjel nečekaný bronz. Vodní slalomář Vojtěch Heger tak před blížícím se MS v Austrálii (29. září – 4. října) nabyl potřebné sebevědomí.

,,Po zdravotních komplikacích mi scházela vyježděnost. Teď jsem zpátky. Přes prázdniny jsme udělali kus dobré práce. Už to na trati nechci jen přežít, ale vyhrávat,“ řekl s odhodláním pětadvacetiletý kanoista Dukly před odletem do Sydney.

Při sobotním závodě SP v Augsburgu jste výborně zvládnul rozjížďku, rychlé bylo i semifinále, ale bohužel se dvěma šťouchy v závěru, které vás připravily o finále… Co k tomu říci?

I tak jsem to hodnotil pozitivně. Dotek na předposlední bráně mě stál sice postup, ale obě jízdy byly pocitově dobré. Trať byla opravdu náročná, k finále scházelo trochu i sportovního štěstí. Oba šťouchy byly takové hloupé. První trošku z nepozornosti, druhý po doteku špičky zespoda.

Takže jste před MS v Austrálii dobře naladěn?

Určitě. Při předcházejícím Světovém poháru v Tacenu jsem skončil třetí. Teď to také jelo. Vím, že se letní příprava povedla, přes prázdniny jsme vyladili dost věcí. V Augsburgu to sice nestačilo na finále, ale v rámci výkonu hodnotím i tohle vystoupení pozitivně.

Jaké parametry má kanál v Sydney?

Byl jsem tam už dvakrát. Známe ho dobře. Australani si tam jen hrají se startem a cílem. Uvidíme, jak to postaví a jak bude trať dlouhá. Je potřeba si říct, že kanál byl koncipován na rok 2000, kdy se tam konaly olympijské hry. Odpovídá spíše starším standardům. Je to podobné jako pražská Troja. Uvidíme na místě, jak to bude odsýpat. Záleží hodně na staviteli.

Rychlost by ale pro šampionát měla být určitě dobrým znamením…

Po jarních nominacích jsem byl trošku unavený. Navíc jsem do nich vstupoval s pouhými třemi měsíci tréninku. Ono se to pak vždycky projeví. Na Evropě i prvních Světových pohárech mi scházela vyježděnost. Dva roky jsem stál, potřeboval jsem se do toho znovu dostat. Teď už se cítím mnohem lépe. Více si samozřejmě i věřím. Závodění mě zase baví. Už to nechci jen přežít, ale vyhrávat. To je nejzásadnější změna oproti první části sezony.

V Tacenu jste po bronzu doslova zářil štěstím. Jak moc tohle pódium překvapilo vás samotného?

Byla to odměna za tvrdou práci. Když zjistíte, že byla smysluplná, jde o zadostiučinění. A pomůže to i po psychické stránce. Vím, že to tam je a mohu jet s těmi nejlepšími. Medaile mě nakopla.

S jakými ambicemi tedy poletíte na mistrovství světa?

Cíle jsou postupné. Tím prvním je účast ve finále. Pak se uvidí. Nesložitější bude kvalifikace, je to jen jedna jízda, chyby se neodpouštějí. Ve světové špičce jsou všechno kluci, s nimiž jsem jezdil v juniorech a třiadvacítkách. Vím, že je umím porazit.

I famózního Francouze Nicolase Gestina, který byl v Augsburgu vskutku suverénní?

(směje se) Je neskutečný. Když bychom se bavili o dokonalých kombinacích a ladnosti na vodě, tak to je hlavně on, kdo to dokáže provést. A hlavně v několika závodech po sobě. Má k tomu i vhodné proporce. Neskutečnou stavbu těla, sílu a vytrvalost. Připomíná stroj. Každá generace měla svého Toniho Estangueta či Michala Martikána, u nás je momentálně odskočený Gestin. Ale i on umí udělat chybu.

Takže se pojede jen o druhé a třetí místo?

Snad ne. Ale když má formu, tak se poráží těžko. Je fakt dobrej. S takovou ladností teď nejezdí nikdo. Radost se na něho koukat.

Vy prý nyní držíte lehkou dietu?

Věřím, že moje váha ještě trochu spadne. Nějaké kilo navíc je vždycky trochu znát. Ale na MS by to zase nemělo hrát tak velkou roli jako třeba v Tacenu, kde má lehčí závodník opravdu výhodu. V Sydney bude masa vody, není tam tolik probublaných pasáží, v nichž by člověk tolik ztrácel. Malinko shodit by se ještě hodilo.

Jak to máte s aklimatizací?

V únoru tam jsou šílená vedra. Teď tam bude takový přelom jara a léta. Teploty se budou točit kolem dvaceti stupňů, takže ideální pro závodění. Můj trenér Lukáš Kubričan tam byl na MS v roce 2005 v podobném období a zavzpomínal, že tehdy byla i dost zima. Pro mě dobré, extrémní vysoké teploty příliš nemusím.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Pokračujte ve čtení