V peřejích si lebedí. Fanoušky vodního slalomu umí svými výkony přivést pořádně do varu. Tereza Fišerová v uplynulé sezoně znovu potvrdila, jak výjimečnou je závodnicí.
Už nejen na kánoi, na níž dokázala obhájit celkový triumf ve Světovém poháru. Členka armádního klubu Dukla vystoupala na pódium také mezi kajakářkami (3.) i v Extreme Kayaku (2.), nové olympijské disciplíně, v níž dokonce získala titul mistryně Evropy.
Nabitá sezona je téměř u konce. Už jste zvolnila?
Trochu ano. Teď je to taková udržovačka, protože se ještě chystáme na rankingový závod do Londýna, kde budeme i trénovat. Příští rok se tam koná mistrovství světa, zároveň se budou vyjíždět olympijské body. Kanál je náročný, musíme si to co nejlépe osahat.
Kombinaci kánoe a kajaku zvládáte skvěle. Kolik za tím stojí dřiny?
Když jsem do toho šla, věděla jsem, že to bude extrémně náročné. Pořád jsem ale přesvědčená, že to zvládat dokážu. Ukázal to i poslední závod Světového poháru. Nabízela se otázka, jestli má cenu jet úplně všechno, odpověď jsem dostala jednoznačnou: ano má. Ve všech třech disciplínách mohu reálně bojovat o velmi dobré výsledky. Tak proč něco vynechávat.
Co síly? Některé soupeřky toho mají dost i po dvou jízdách, váš záběr je ale mnohem větší…
Fyzicky se cítím dobře. Více dbám i na pořádný odpočinek. V podstatě jen na mistrovství světa v Augsburgu jsem pociťovala velkou únavu. Ta byla ale způsobena úplně jinými zdravotními komplikacemi.
Prozradíte je?
Měla jsem zablokovaná záda. A ještě byla nachlazená. Všechno se propojilo, organismus nemohl fungovat na sto procent.
Bylo těžké jít do tak důležitého závodu s vědomím, že nejste fit?
Člověka to samozřejmě mrzí. Pořádně jsem nemohla ležet ani v posteli. Fyzioterapeutka Markéta Musilová a doktor Jirka Dostál se mě snažili postavit na nohy, ale v hlavě to nosíte pořád. A já v ní trochu rezignovala. Hodila by se pauza, v danou chvíli to však bylo nereálné.
V sezoně jste ukázala kvalitu ve všech disciplínách. Jak vás vnímají soupeřky?
Nejsem jediná, která tohle všechno absolvuje. Mallory Franklinová je na tom ještě lépe. Při tomto záběru se musí během závodů hlavně hodně odpočívat.
Největší radost vám musely udělat výsledky na kajaku. Chtěla jste se probít do reprezentace a nakonec z toho bylo 3. místo v celkovém hodnocení Světového poháru. To jste asi nečekala, že?
Snila jsem o tom a ono se to proměnilo ve skutečnost. Pořád ale vím, že světová špička je trošičku výš. Všichni závodníci ale dělají chyby, a mně se tím otevírá šance bojovat o přední místa. Cítím tady velký prostor ke zlepšení. Proto chci jezdit kánoi i kajak. Pěkně se to doplňuje. I trénink je v tomto směru mnohem pestřejší, více mě baví. Mám z toho radost, což je obrovsky důležité.
Je pro sebevědomí výhodou, že můžete případný nezdar z jedné disciplíny napravit v jiné?
Zcela určitě. A pomohl mi v tom právě kajak. Vracel mi potřebnou energii.
Na kánoi patříte mezi nejlepší slalomářky světa. Na kajaku jste prožila mezi elitou premiérovou sezonu. V čem byl největší přínos?
Na kajaku jsem dříve jen trénovala. Potřebovala jsem se hlavně naučit, jak na něm dobře závodit. V tréninku nejste tak pod stresem. Když se něco nepovede, moc to neřešíte, jste uvolněnější. Výkony bylo potřeba stabilizovat.
A to se povedlo…
Za sebe říkám, že ano. Na vodě musím vědět, co chci opravdu udělat. Ne jet bezhlavě. V tomhle cítím velký pokrok. S posledními jízdami jsem byla fakt spokojená.
Přestože jste třeba v Seu d’Urgell vyfasovala padesátivteřinovou penalizaci?
I tak. Nebýt toho, stačil by tenhle výkon na účast ve finále. Šlo o jedinou chybu, žádné kažení od shora dolů. To mě potěšilo.
Na kánoi jste obhájila celkové prvenství v seriálu Světového poháru. Určitě budete souhlasit, že se vám v tak silné konkurenci povedl husarský kousek.
Jsem za to moc šťastná. Jde svým způsobem i o velké povzbuzení. Po ,,svěťáku“ v Troji jsem se v kánoi pocitově trochu trápila. Nejezdilo se mi úplně dobře. Nakonec jsem to zachránila. Prostě jsem to ubojovala. Moc si toho cením, adeptek na vítězství je v téhle kategorii opravdu hodně. Kolikrát hraje roli i štěstí.
Co řeknete k extrémnímu slalomu? Druhé místo v konečném účtování je rovněž fantastickým vysvědčením…
Hezké zpestření. Ale jedná se už o olympijskou disciplínu. Je specifická. Proto si žádá své místo v tréninku. Považuji za výhodu, že se nebojím jít do kontaktu. I proto jsem dosáhla na velmi pěkné výsledky. Ráda bych se prosazovala i v budoucnu.
Jste v něm mistryní Evropy. Co ještě potěšilo?
Samozřejmě také evropský bronz na kánoi a dvě vítězství před domácími fanoušky při Světovém poháru v Troji. Byla jsem pod velkým tlakem hlavně na kánoi, protože jsem jela jako poslední, ale ustála jsem to.
Už byl čas rozebrat sezonu s vaším početným fanklubem?
(směje se) V půlce sezony jsme s přáteli jednu party absolvovali. Brzy přijde další, ale v hlavní roli nebudu já, ale táta, který slaví padesátiny. Jde vlastně o podobnou společnost. Známí, kamarádi, přátelé. Znovu si to užijeme. Alespoň bude středem pozornosti někdo jiný, já mu budu k ruce.
To znamená?
Pomůžu s čímkoliv, a třeba budu po večírku i rozvážet. Role taxikáře mi nevadí.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Jure Lenarčič
