Patřil k těm sportovcům, o nichž svého času věděli i lidé, kteří se o sport jinak nezajímali. Když v roce 1964 projel takřka celý Závod míru ve žlutém trikotu, stal se miláčkem národa. Fanoušci na tehdy jednadvacetiletého benjamínka Dukly Brno při průjezdech etap křičeli: „Smolíčku, pacholíčku, dojeď nám do Prahy ve žlutém tričku!“
Ovšem právě ti, co sportu moc nerozuměli, se k němu o rok později otočili zády. Zřejmě si mysleli, že bude vyhrávat pořád. Jenže v roce 1965 dokončil tehdy slavný Závod míru až v páté desítce… To je už ale stará historie.
Na Štědrý den oslaví věčně usměvavý Jan Smolík neuvěřitelné osmdesátiny a při ocenění jubilantů Dukly mu patřila náležitá pozornost a zasloužený potlesk přítomných.
„Daří se mi relativně dobře,“ říkal v kuloárech. „Ale v únoru mi moc dobře nebylo. Byl jsem se projet na kole a srazil mě starší člověk autem. Byl jsem dost potlučený, ale horší bylo, že jsem měl i polámané žebra, lopatky i obratle. Skoro celou zimní olympiádu jsem strávil v nemocnici, ale dostal jsem se z toho.“
Přestože takový karambol a takto rozsáhlá zranění na kole před tím nikdy nezažil, na jeho lásku k cyklistice to nemělo vliv. „Spadl jsem mockrát, ale kromě oděrek mě nic většího nepostihlo. Nikdy jsem neměl nic zlomeného, ale už zase jezdím dál. Vyrážíme s manželkou a kamarádem na jih od Brna. To je naše trasa, jsou tam roviny a dobré cyklostezky,“ vyprávěl.
„Musel jsem si koupit nový bicykl. Horák byl rozbitý, prakticky nic z něj nezbylo, a tak jsem si pořídil gravel kolo. Jezdí se mi na něm dobře. Je v něm něco ze silničního kola, ale dá se s ním dobře jezdit v terénu,“ usmíval se.
Pochvaloval si, že se na setkání potkal se spoustou známých tváří. „S cyklisty se občas vídám, ale na sportovce jiných odvětví většinou narazím vždycky po pěti letech jen na této akci,“ říkal o kolezích z Dukly, s nimiž si měl co vyprávět.
Jinak nemá radost z toho, že se Závod míru změnil v klání pro nadějné cyklisty. „Škoda, že zmizel z kalendáře. Byl to velký a pěkný závod, rádi na něj jezdili silničáři z celé Evropy. Bohužel všechno ztroskotalo na penězích. Nikdo je na Závod míru nedokázal sehnat.“
Na západ od našich hranic se o tomto cyklistickém podniku psalo jako o Tour de France Východu. Jan Smolík se skutečné „staré dámy“ chtěl zúčastnit. „V roce 1970 byla podmínka, že pokud bude československé družstvo na Závodě míru do třetího místa, bylo by možné odejít do profipelotonu. Byli jsme druzí, angažmá jsem měl předjednané v Itálii. Jenže pak nastoupila normalizace a všechno padlo,“ krčil rameny a na TdF se rád dívá alespoň v televizi.
TEXT: ASC Dukla/lan
FOTO: CPA
