Z dějiště Her se vrátil mezi prvními. Petr Luštický, trenér sportovních střelců ASC Dukla, je zároveň reprezentačním koučem v disciplíně skeet. Jaké jsou jeho dojmy a zážitky z Tokia? Co klapalo, co ne? V čem je olympiáda s výraznými koronavirovými omezeními specifická? Tady jsou odpovědi.
Atmosféra: Po příletu leteckého speciálu, kdy se vyskytl první problém s pozitivním testem na covid, nebyla situace v českém týmu vůbec dobrá. Hlavně, když nezůstalo u jediného případu a šířilo se to. Bohužel i mezi sportovce. Šlo v danou chvíli o nejhorší možný scénář. Nemoci startovat v soutěži, na niž se dlouhodobě připravujete, je strašné. Od té chvíle se Češi mezi sebou přestali dost navštěvovat. Báli se spolu jezdit ve výtahu. Každý byl raději sám. Nic příjemného. Nikdo netušil, co může ještě přijít.
Olympijská vesnice: Omezení byla na místě. Pořadatelé se snažili dělat vše pro absolutní bezpečnost účastníků. Roušky se nosily v průběhu celého dne. Sice otrava, ale vzhledem ke složité době se s tím člověk musel smířit. Ve volném čase bylo možné navštívit pouze posilovnu nebo relaxační zónu.
Strava: Standardní. Něco se povedlo něco méně. Nějaký pult byl občas prázdnější. Člověk se hůře orientoval, kdy bude co doplněno. Kolikrát se přihodilo, že jsme jedli rýži i maso studené. Ale celkově to bylo v pohodě. Šlo o obrovské mraveniště v rozlehlé dvoupatrové jídelně. Chápu, že není jednoduché mít pořád všechno skvěle připravené.
Sportoviště: Mohu mluvit pouze za náš sport. Na střelnici klapalo všechno bez problémů. I doprava tam a zpět fungovala bezvadně. Možná ale stálo za úvahu ji posílit. Autobusy jezdily podle řádu. Kolikrát však byly nacpané, bezpečnostní vzdálenosti nešlo dodržet. Na sedačce sedělo třeba pět lidí vedle sebe. Ale jinak klobouk dolů. Na sportovištích postavili klimatizované stany, zázemí pro závodníky bylo zajištěné opravdu na vysoké úrovni. Mohli si odpočinout a kvalitně se občerstvit. Kvůli vysoké teplotě a vlhkosti byly všude také kýble s ledem, pitná voda a další nápoje.
Klima: Pro sportovce obrovsky náročné v těchto podmínkách fungovat na sto procent. To si řekněme na rovinu. Ve sportovní střelbě to zase tak extrémní není, ale být v pětatřiceti stupních na sluníčku při vlhkosti 72 procent není nic moc. Fakt to pálí. I kolegové z Kuvajtu, kde jsou zvyklí na 45stupňová vedra říkali, že tohle je masakr. A to nemluvím o vytrvalostních odvětvích. Tyhle podmínky výkony a výsledky fakt výrazně ovlivňují.
Závod ve skeetu: Dukla v něm svého zástupce bohužel neměla. Přesto celý národ určitě držel palce Jakubovi Tomečkovi. I já si už myslel, že to dotáhne do šestičlenného finále. Celý závod se vyvíjel, jak jsme si přáli. Kuba střílel skvěle. Jenže v závěru udělal dvě zbytečné chyby na jednoduchých terčích a skončil sedmý. Bylo to hrozně blízko. To je na tom nejhorší. On i Bára Šumová ale udělali české republice dobré jméno.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
