Za Duklu nastupoval neuvěřitelných třináct sezon, odehrál v jejím dresu 284 ligových zápasů a nasázel 27 branek. Ján Geleta, fotbalista roku 1967, před pár týdny oslavil 80. narozeniny. Na setkání jubilantů Armádního sportovního centra se bývalý reprezentant rozpovídal o minulosti i svých názorech na současné dění kolem volby nového trenéra národního týmu.
A dostál své pověsti: co na srdci, to na jazyku. ,,Jardy Šilhavého bych se po úspěšné kvalifikaci zastal a přemluvil ho, aby zůstal. Ne proto, že ho znám jako dobrého chlapa a kamaráda, ale z vlastní zkušenosti,“ řekl rezolutně.
Co přesně máte na mysli?
Nepodrželi ho. Měli ho nechat dodělat svou práci. Když postoupil na šampionát, úkol splnil. Všichni si tady hrají na odborníky. Mluví do všeho, ale měli by se spíše chytit za hlavu. Kluci svého trenéra znají, vztahy se dlouho utváří. Když přijde nový kouč, tak nějaký čas trvá, než si všechno sedne. Půl roku před mistrovstvím Evropy to není dobré. Jsem zvědavý, jak tohle dopadne.
Co říkáte na složení skupiny, kde jistě narazíme na Portugalsko a Turecko?
Je těžká. Aby kluci něco uhráli, musí se pořádně stmelit. Hodně jich má zkušenosti za zahraničí, ale potřebují vystupovat jako pořádný tým. Makat jeden za druhého.
Podobně jste to měli na olympijských hrách v Tokiu 1964, kde jste získali nečekané stříbro, že?
Byl jsem tehdy bažant. V hlavě mi létala spousta věcí. Bylo mi jednadvacet, měl jsem těsně před svatbou. Ale sešla se tam tehdy právě skvělá parta. Zkušení matadoři jako Honza Brumovský či Pepík Vojta. A trenér Ruda Vytlačil nám viděl do duše, byli jsme propojeni. Proto jsme dosáhli velikého úspěchu.
Jak moc si po letech užíváte setkání bývalých slavných dukláků?
Moc, i když by nám ten věk neměli tolik připomínat. (směje se)
Zdraví slouží?
Mohlo by to být lepší. Začaly mě bolet kyčle. Smál jsem se Panenkovi s Dobiášem, a teď jsem na tom podobně.
Kdy jste byl naposledy na hřišti coby aktivní hráč?
V 58 letech za gardu internacionálů. Šlo o benefici, nastoupil jsem na postu obránce. Kdyby mě ale neštíplo klíště, tak jsem možná běhal ještě teď.
Vysvětlíte?
To štípnutí jsem přechodil. Začal jsem ztrácet orientaci, měl jsem zánět nervové soustavy. Skončil jsem v Benešově na kapačkách. Pak už to bylo celkem dobré.
Dukla je pro vás srdeční záležitostí. Určitě si někdy rád zavzpomínáte na staré dobré časy a nádherné zápasy na milované Julisce..
Každému sportovci bych přál, aby se mu stalo to, co mně. Když jsem do Dukly v roce 1963 přišel, dostal jsem se mezi dvacet učitelů fotbalu. Koukal jsem, protože jsem v té době uměl jenom běhat. Měl jsem taky kliku na trenéry. Chtěli naší hru uprostřed hřiště zrychlit a zjednodušit. Já byl pro ně díky výborné kondici ideálním řešením. Běhal jsem kolem Pepíka Masopusta. A postupem času mě kluci i ten fotbal hrát naučili. Byly to opravdu krásné časy.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
