Klube se z ní závodnice par excellence. Ve dvaadvaceti letech Petra Ševčíková usilovně kráčí za svým velkým snem, účastí na olympijských hrách v Paříži 2024. Klíčovou bude z tohoto pohledu příští sezona, v níž dráhařka armádního klubu Dukla Praha potřebuje získat co nejvíce bodů do světového žebříčku.
Mezi elitou se Ševčíková stále ještě rozkoukává, rezervy se snaží odstraňovat. ,,Pořád mi schází lepší vytrvalost. Největší problém mám s poslední disciplínou omnia, tedy s bodovačkou, která je nejdelší a velmi náročná z hlediska intenzity. Navíc jezdím lehčí převody, protože na těžší ještě nemám sílu. Ale i na tom se už pracuje,“ usmívá se.
Při víkendovém mistrovství republiky v Motole jste získala tituly v omniu a vylučovacím závodě. Šlo o snadnou záležitost?
Na domácích šampionátech to nikdy snadné není, navzájem se dobře známe. Někdy z toho mám i stres. Jde zkrátka o jiné závodění než v zahraničí.
Přesto jste soupeřkám nedala šanci…
Cítila jsem se dobře, i s výkony jsem byla spokojená. Vše si sedlo, jak mělo.
Máte za sebou velmi povedenou sezonu, v níž jste mimo jiné získala titul mistryně Evropy do 23 let ve scratchi na šampionátu v portugalské Anadii. Jedná se zatím o největší úspěch v kariéry?
Ano. Čím delší doba od něho uběhla, tím si zlaté medaile vážím víc.
Výborně jste si v této disciplíně vedla i mezi elitou. Na ME v Mnichově z toho bylo šesté, na MS v Saint Quentin desáté místo. Určitě jste posbírala cenné zkušenosti…
Beru to jako dobrý odrazový můstek do další práce. Celkem jsem to zvládla. Formu jsem mezi všemi akcemi musela udržovat poměrně dlouho, což nikdy není jednoduché. Vlastně od půlky července do půlky října. Nemohla jsem si vůbec orazit.
Ke všemu jste při jednom z mezinárodních závodů v Prostějově zle upadla, že?
Ve špatnou dobu jsem se vyskytla na špatném místě. Nic jsem si naštěstí nezlomila, ale bylo to nepříjemné. Hodně jsem si sedřela nohu a rameno. Přesto jsem musela pořád závodit, protože jsem potřebovala bodíky nutné k účasti na mistrovství světa. I po pádu jsem omnium dokončila. Špatně se to pak hojilo, ale prokousala jsem se tím.
Na mistrovství světa jste v této olympijské disciplíně obsadila 15. příčku. Solidní práce?
Výsledku si vážím, oproti minulému světovému šampionátu byl vidět posun. Nicméně prvním závodem započítávaným do olympijské kvalifikace bude únorové mistrovství Evropy v Grenchenu. Pro mě je nejpodstatnější, že jsem získala dostatek bodů, abych na všech významných podnicích sezony mohla startovat.
V Grenchenu se představíte ještě před Vánocemi. Vítáte tuto možnost?
Každopádně. Jela jsem tam zatím jednou. Vybavuji si jen, že tam ta dráha hrozně klouže.
Co to v praxi znamená?
Bude se muset jezdit hodně rychle.
Olympiáda v Paříži pro vás musí být velkým snem. Je reálné si ho splnit?
Sní o tom každý sportovec. Když se všechno sejde, mohlo by to vyjít. Motivace je velká.
O Vánocích tedy kolo neodložíte…
Byla bych sama proti sobě. Málo cukroví, hodně tréninku. (směje se)
I tak se na svátky klidu těšíte?
Vánoce mám ráda. Sezona ale v porovnání s předešlými začíná opravdu brzo, musím být připravená co nejlépe. Klidu si asi moc neužiju.
Naordinujete si volno alespoň na Štědrý den?
Snad ano.
Bude k večeři kapr se salátem?
Ne, ne. Máme řízky. Ale ne ledajaké. Místo ve strouhance jsou obalované v parmazánu. Na tom si vždy nejvíce pochutnám.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Jan Brychta
