Roman Šebrle je desetibojařská ikona. Na tradičním mítinku v rakouském Götzisu vytvořil v roce 2001 světový rekord 9026 bodů. Jeho výkon od té doby na tamním podniku nikdo nepřekonal, ve světových tabulkách se stále drží na třetím místě. V letošním roce se světová elita v této atletické disciplíně na pomezí Rakouska, Švýcarska a Německa sejde o nastávajícím víkendu popadesáté. A Roman Šebrle u toho nebude chybět.
To byl důvod v současné době padesátiletému trenérovi desetibojařů v ASC Dukla položit několik otázek. Český olympijský vítěz z roku 2004 vyhrál v Götzisu pětkrát v letech 2001-2005. Překonat to se podařilo až v posledních letech Kanaďanu Damianu Warnerovi.
Co jeho kralování říkáte?
Jednak mě se tam občas stalo, že jsem startoval po zranění, nebo jsem se zranil tam. Navíc, když já začínal vyhrávat, byla špička obrovská. Ale to vlastně platí i nyní, jemu se daří závodit bez zranění, klobouk dolů před jeho stabilní výkonností.
Budete letos u oslav kulatého výroční konání mítinku?
Jsem pozvaný, jezdím tam každý rok. Jsou to takové rodinné vztahy. Navíc jednou jsem pomohl k záchraně tohoto podniku. Nějaký jiný pořadatel chtěl Götzis nahradit a pouze já a Jón Arnar Magnússon z nejlepší světové osmičky jsme tam přijeli. Já tam tehdy dal 8800 bodů, což byl výkon roku 2002.
Vzpomínek máte asi hodně…
Plno jako závodník, později jako trenér. Atmosféra pod Alpami má hodně co do sebe. Je to malý stadionek se šesti dráhami, spousta diváků – vždy mezi pěti až deseti tisíci, prostě srdcovka. Když to dělal Walter Mayer, který mítink založil, tak jsme si vždy sedli, jak říkám rodinný podnik. Ještě donedávna to byl jediný závod, kde mi bylo líto, že na něm již nezávodím. Nyní už ale v pozici trenéra mě to pustilo, ta dřina. Lepší je si vše užít z pozice fanouška. A letos to bude velké, jsou pozvaní všichni vítězové a startovka je strašidelná. Prvních deset závodníků má průměr přes 8700. Doufám, že jim bude přát počasí a uvidíme pěkný závod.“
Stále platí váš rekordní zápis. A to již 24 let…
Je to pěkné. Doufám, že rekord stadionu mi zůstane i nadále. Nejblíže k překonání mého výkonu byl Warner, když dal těsně pod devět tisíc.
Vybavujete si rekordní závod?
Bylo to intenzivní. Vidím před očima vše ze závodu i před ním. Bydlel jsem jinde, v proskleném podkroví a to mám moc rád. Čekalo se, že 9000 by mohl dát Tomáš Dvořák, ale nakonec se to povedlo mě, Tomáš skončil třetí výkonem 8527. Člověk si ty největší závody pamatuje pořád. V dálce jsem zaznamenal osobák 811, bylo to něco speciálního. Patnáctistovka bolela hodně, ale euforie byla větší než bolest. Jak jsem probíhal cílem a viděl, jak skáčou desetiny, projelo mi hlavou, že jsem to dokázal. To byl příjemný pocit. Takový běh jsem již nikdy nezopakoval. Byla to otázka vůle.
Jak sportujete nyní?
Nárazově, občas více, někdy méně. Chodím si zaběhat, zajdu do posilovny a hraji golf, ale nemám na něj tolik času, Když to někdo umí trefit, tak je to nádhera. Když chodím hrát, jsem schopen přinést výsledek kolem paru, výjimečně i pod.
Koho nyní trénujete?
Vedl jsem Viléma Stráského, který ode mě odešel. Je to jeho volba. Šel výkonnostně nahoru a pro mě to bylo takové spíše překvapující, protože se pořád lepšil. Nyní trénuji Adama Havlíčka, Ondřeje Kopeckého a nově Františka Doubka, juniorského mistra světa z před tří let. Přišel až letos, uvidí se za rok. Ondřej je talentovaný, a je schopen dávat kolem 8400 – 8500 bodů. A Havlíček je také mladý, ale bohužel pro atletiku studuje medicínu, což je pro něj velmi náročná kombinace. Doufám, že se kvalifikuje na ME U23.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
