V květnu na prestižním desetibojařském mítinku v Götzisu poprvé v kariéře překonal osmitisícovou hranici. Značku kvality bude chtít Vilém Stráský potvrdit i na nadcházejícím mistrovství Evropy v Římě (7. – 12. června), kde hodlá zaútočit nejen na přední pozice, ale i posun v rankingu kvůli možné nominaci na olympijské hry v Paříži.
,,Potřebuju získat kolem 8250 bodů a být nejhůře pátý, tak jsem si to spočítal,“ vyhlásil smělý plán čtyřiadvacetiletý svěřenec Romana Šebrleho.
V Götzisu jste zaznamenal výkon 8016. Kde nahnat body k vysněné hranici?
Leží hlavně ve vrzích. Ta jsem měl velké rezervy. A když přidám nějaký centimetr ve výšce a tyči, mohlo by to být na dobré cestě.
V čem si momentálně nejvíce věříte?
Velmi dobře jsem na tom rychlostně. Základem tedy bude rychlá stovka a rychlé překážky. Docela jsem zapracoval i na tyči. Rád bych si v ní posunul osobní rekord, stejně tak ve vrzích. No a na závěr už zbývá obstojně zvládnout patnáctistovku.
Obavy tedy nejsou žádné?
Trochu tam jsou vždycky. Hlavně v disciplínách, v nichž je potřeba zvládnout techniku. Dám v tomhle směru hodně na trenéra. Jeho rady vždy pomohou. Věřím, že v závodě přijde forma v pravou chvíli, i ta vrhačská.
Stadio Olympico v Římě pojme přes 70 000 diváků. Bude vám vyhovovat jeho rozlehlost?
Čím větší stadion, tím se mi závodí lépe. Vloni jsem startoval na Evropských hrách v Polsku. V Chorzówě je podobný stánek, to samé platilo na univerziádě v Číně. Velmi mně to vyhovovalo, snad to bude platit i tady. Tím, jak je to zavřené, tak tam nefouká tolik vítr. Nepokazí vám to výkony. Zároveň doufám, že přijde hodně fanoušků.
Do akce jdete v pondělí s dalším Čechem Adamem Sebastianem Helceletem. Zafunguje určitá spolupráce?
Netrénujeme spolu, ale známe se. Něco jsme už odzávodili. Máme kamarádský vztah, dokonce spolu budeme na pokoji. Vždycky je dobré, když na to nejste sám. Popovídáte si, povzbudíte se.
Jak moc vám v Římě naopak bude scházet zraněný parťák Ondřej Kopecký?
Hodně. Jsme spolu denně, jezdíme na stejné závody, jsme velmi sehraní. Je velká škoda, že se zranil.
Ve skupině Romana Šebrleho působíte druhým rokem. Byl pro vás přesun do ASC Dukla z hlediska růstu výkonnosti zásadní?
Nebýt toho, možná už bych desetiboj nedělal. Byl jsem neustále na vážkách, jestli na to mám, jestli má vůbec smysl zkoušet profesionální kariéru. Když mě z Brna Sváťa Ton poslal na Duklu k Romanovi, tak jsem si řekl, že by byla škoda do toho nejít. Jsem rád, že jsem toho využil a že mi Dukla umožnila tady trénovat.
Už jste správně naladěn na evropský šampionát?
Jsem správně namotivován. Obzvlášť, když jsem ohlásil své cíle. Těším se velmi.
Jak silná se na startu sejde konkurence?
Je vysoká, ale v desetiboji nikdy nevíte. Třeba Kévin Mayer má už dva roky problémy jej dokončit. Když se mu to povede, tak pravděpodobně vyhraje. Medaile budou viset vysoko, asi nad 8500 bodů. Pak už je to hratelné. Pokusím se překvapit okolí i sám sebe.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
