Desetibojař Ondřej Kopecký, sedmadvacetiletý atlet ASC Dukla, prožívá úspěšnou sezonu, přesto stále čeká, zda se mu podaří proklouznout na mistrovství světa v Tokiu. „Pořád není jisté, zda se to vyjde. Teď jsem aktuálně druhý pod čarou. Budu čekat, jak se situace vyvine,“ říká k možné účasti.
Společně s trenérem Romanem Šebrlem rozhodně neztrácí naději. „Věříme, že se tam i tak dostanu. Pokračujeme v přípravě, jako bych měl Tokio jisté. Jedině tak bych tam mohl udělat kvalitní výkon. Pokud bych měl absolvovat ještě nějaký desetiboj, bylo by to právě na úkor mistrovství světa. Už bychom nestihli přitrénovat. Odletět tam v poloformě by nemělo smysl.“
Na domácí scéně se Ondřej představí v sobotu na republikovém šampionátu družstev v Ostravě. „Půjdu dálku, oštěp a disk. Pokusím se nasbírat nějaké body, hodí se mi to i do tréninku.“
Kvalifikace na MS je podle něj zbytečně komplikovaná. „Doufám, že někteří kluci, kteří jsou přede mnou, tam nepojedou. Je to poměrně složitá matematika. Za mě ne zcela fungující. Někteří tento rok vůbec nezávodili, jsou zranění a do Tokia vyrazí to jenom zkusit. Mně nezbývá než čekat, jestli někdo vypadne nebo to odřekne,“ vysvětluje.
Letos se může chlubit výbornými výsledky. Stal se mistrem republiky, v polské Bydhošti vytvořil výkonem 8254 bodů rekord mítinku. „Jelikož jsem se vracel po zranění, jsem tedy spokojen. V Bydhošti jsem měl navíc velké rezervy, první den se mi vůbec nepovedl. Výkon byl kvalitní. Je třináctým nejlepším na světě v této sezoně. O to víc mě mrzí, že systém pro kvalifikaci na MS tenhle výsledek nezohledňuje, ač tam bude startovat 21 desetibojařů. Rozhodně ale vím, že znovu můžu pomýšlet na velký výkon. Rozhodně na 8400 a výš.“
Zranění, které ho v loňské, olympijské sezoně, trápilo, nebylo drobné. „Zvrtnul jsem si kotník na doskočišti. Měl jsem natržené vazy. Kvůli olympiádě jsem si to nenechal dát do sádry, i když jsem věděl, že ideální to nebude. Chtěl jsem se kvalifikovat do Paříže, potřeboval jsem k tomu jen jeden výkon, ale ten desetiboj jsem nedokončil. Tohle zranění mi následně ovlivňovalo i další starty.“
A jak je na tom nyní? „Občas ten kotník cítím, ale to už bude asi napořád. (úsměv) V tréninku a v závodech mě to neomezuje,“ dodává.
V přípravě se zaměřuje především na skok o tyči. „Děláme na všem, větší pozornost je přesto soustředěna na ni. Tam jsem měl problémy, hodně jsem probíhal a neskákal. Spolupracujeme s Pavlem Beranem mladším, je to lepší,“ libuje si.
Do techniky mu občas mluví i přítelkyně Amálie Švábíková, elitní česká tyčkařka. „Techniku konzultujeme. Hodně o tom mluvíme, což je fajn.“
Letos si Kopecký vytvořil osobní rekordy v disku a na patnáctistovce. „Potřebuji zabrat hlavně v dálce. Třeba v Bydhošti mi v ní zůstalo ležet minimálně 100 bodů. Obecně jsou to pak i sprinterské tratě. Nejsem po zranění kotníku úplně vyběhaný.“
O tom, zda se do Tokia skutečně podívá, se rozhodne brzy. „Po mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou, které je příští víkend.“
Teď jej čeká již zmíněný týmový šampionát v Ostravě. „Mám to velmi rád už z doby, kdy jsem byl mladší. Hrozně mě bavilo jezdit s kamarády na závody, společně sbírat body a fandit si. Chodil jsem na sportovní základní školu i gymnázium. Vždycky jsme bojovali o medaile, měli velké ambice. Podobné je to i nyní. Ukáže se, kdo má jakou základnu. Závodit za Duklu je pro mě vždycky srdcovka. Chceme zlato,“ říká jednoznačně k sobotnímu cíli.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
