Sám říká, že by potřeboval, aby den měl 34 hodin. Skloubit náročné studium medicíny a zároveň se vrcholově věnovat desetiboji, s sebou nese abnormální časové vytížení. Adam Havlíček, atlet ASC Dukla, s vypjetím všech sil zvládá obojí. Na vysoké škole úspěšně ukončil druhý ročník a pečlivě se chystá na dosavadní vrchol sportovní kariéry, když si vybojoval nominaci na mistrovství Evropy do 23 let v norském Bergenu (17. – 23. července).
,,Byl jsem zatím jen před dvěma lety na juniorském ME v Jeruzalémě. Probojovat se na podobné akce je čím dál obtížnější. Obrovsky si toho vážím. Skloubit profesionální sport a studium je mnohem náročnější než v nižších věkových kategoriích. Jedná se pro mě o dosavadní TOP akci,“ pokyvuje souhlasně dvacetiletý svěřenec vícebojařské legendy Romana Šebrleho.
Lze před vámi pouze smeknout. Za profesi jste si vybral stomatologii. Jak vše stíháte?
Studium i desetibojařský trénink zaberou hrozně moc času. S tímhle bojuju každý den. Místo dvaceti čtyři hodin bych potřeboval o deset více. (směje se) Nejnáročnější je všechno dobře naplánovat. V zubním lékařství se nic ošidit nedá. Potřebuju se naučit pracovat s jemnou motorikou, která by mě jednou měla živit. Musím pojmout obrovské množství teoretického učiva, pak je tu i domácí samostudium a do toho atletika.
A ke všemu ne jedna disciplína, ale hned deset…
Tak, tak. A jsme zase u času. Člověk musí házet, skákat, dělat rychlost, nabíhat tempa a podobně. Doteď se mi to celkem dařilo, i když někdy s velkým sebezapřením. Prostě to leckdy musím kousnout a omezit radovánky, které by mě lákaly coby odpočinkové činnosti.
V Benešově jste v červnu při vícebojařském domácím šampionátu skončil třetí výkonem 7683 bodů. Magická osmitisícová hranice je už poměrně blízko, souhlasíte?
Věřím, že ano. Splnil jsem limit pro Bergen, ale do závodu jsem nešel v úplně komfortní formě. V tréninku mě na tři týdny zastavilo zranění. Šlo vlastně o můj první závod v sezoně. A výkony tomu odpovídaly. Rezervy byly hlavně ve sprintech. Je tam strašně moc věcí, kde se můžu posunout. Osmitisícovka by vůbec nemusela daleko.
Na čem nejvíce pracujete?
Teď na stovce a stodesítce překážek. Potřebuju se rychlostně posunout. Tady vidím obrovský prostor pro zlepšení. Pak jsou to i vrhy. V nich se dají body nahnat mnohem snadněji. Hodit najednou o tři čtyři metry dál diskem nebo oštěpem je jednodušší než se zlepšit o třicet centimetrů v dálce nebo o deset ve výšce.
Máte přehled o soupeřích, kteří budou v Bergenu startovat?
Někteří jedinci, kteří měli medailové ambice, do Norska z různých důvodů nejedou. Každopádně se úplně nechci upínat na ostatní, ale sám na sebe. Chci dosáhnout na co nejlepší výkon. Na jaké umístění bude bodový součet stačit, se uvidí.
Co atmosféra? Půjde o vaši druhou mezinárodní akci za poslední dva roky. Šampionát třiadvacítek je už velmi sledovaný. Řadu atletů dokáže krásný stadion a povzbuzování tisícovek fanoušků pořádně nabudit. Máte to asi podobně, že?
Na takhle velký závod se ohromně těším. Věřím, že tribuny budou plné a diváci nás poženou. Hlavně u posledních disciplín každého dne, kterými jsou čtvrtka a patnáctistovka, dělá atmosféra strašně moc. Je pak mnohem jednodušší se vyhecovat k lepším výkonům. Věřím, že to bude v Norsku zážitek.
Trenér Roman Šebrle zůstává doma. Jde svým způsobem o handicap?
Nedá se nic dělat. Budu tam mít jiné trenérské zastoupení. Rozhodně spolu budeme komunikovat na dálku. Máme to už naplánované, Roman je opravdový profík a desetibojařská legenda.
I vzor?
Jasně. Hrozně si toho vážím. Někdy si říkám, že je až neuvěřitelné, pod jakou ikonu jsem se ve své kariéře dostal. Spolupracujeme od podzimu. Ctím, že všechno funguje náramně. Teď je potřeba pořád makat a vydržet.
Do Dukly jste přišel v roce 2023 z Třebíče. Šlo o velkou proměnu?
Každopádně. Na Julisce dennodenně vídáte olympioniky, reprezentanty. Nikdo nic neošidí. Inspirace a motivace něco dokázat jako hrom.
Ve skupině jste po odchodu Viléma Stráského s Ondřejem Kopeckým a Františkem Doubkem. Rozumíte si?
Tahle parta je super. Rozhodně nemám pocit, že bychom trénovali každý za sebe. Ještě čekáme, kdy se nám uzdraví Péťa Svoboda (po léčbě akutní leukémie – pozn.) a budeme tam ve čtyřech.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
