Jedenatřicetiletá Tereza Petržilková byla nejstarší z českého bronzového kvarteta na halovém evropském šampionátu ve štafetě na 4×400 metrů. I proto si zisk medaile náležitě užívala a zářila radostí. Opojné pocity si přivezla i domů do Prahy, ale již myslí i na letní sezonu.
Na hrudi se jí po příletu do Prahy leskla bronzová medaile, byť to chvíli vypadalo i na jiný kov, když Nizozemky byly diskvalifikované za neúmyslné bránění Britkám po předávce. Ale protest vše zvrátil. „Byl to asi ten nejlepší možný scénář, který jsem si představovala. Doufala jsem, že papírově máme na to pokořit národní rekord, to pro byla taková první meta. A když by se podařila nějaká medaile, tak by to bylo bombastické a to se povedlo. Jsem fakt nadšená,“ říkala.
Nebyla jste zklamaná, že individuální závod se vás netýká?
Věděla jsem, že se holky soustředí na svůj individuální start, takže jsem je nechala být a štafetu neřešila. Začaly jsme na ni myslet až v sobotu, kdy jsme už věděly, kdo jaký úsek půjde.“
Věřila jste v zisk medaile?
Věděla jsem, že papírové předpoklady na medaili máme. Strašně moc jsem si přála, aby nám to vyšlo. Ale říkaly jsme si: Je to poprvé, co jsme se takhle sešly, tak uvidíme, jak to půjde. A ono to vyšlo, jsem strašně šťastná.
Jak hodnotíte svůj osobní výkon?
Ten split nebyl úplně moc rychlý, ale byl to taktický běh, takže jsem se úplně nešťavila, ale zařadila se do vláčku a čekala až budu moci zaútočit. I to mělo vliv a poslední stovku jsme měla příležitost krásně předběhnout a zatáhnout před tou Francouzskou. Výkonu to pomohlo, vybudovalo to lepší pozici, aby Lu mohla atakovat třetí příčku. To si myslím bylo podstatné.
Halová sezona skončila, nyní vás čeká letní…
Spadne mi kámen ze srdce, protože mám za sebou půlrok plný změn. Stěhovala jsem se, změna trenéra, změna prostředí, bylo to pro hodně náročné i po psychické stránce. Bylo to těžké i tím, že jsem se musela smířit se čtvrtou příčkou na individuální scéně. Poprvé jsem se dostala do situace, kdy jsem byla žebříčkově na Evropu, ale nemohla jsem běžet, takže ta štafeta vlastně vykouzlila úsměv a jsem ráda, že mi to vynahradilo ten smutek. Nyní si chci odpočinout, dám si pár dní volno, zpracuji všechny emoce a začnu pořádně trénovat na venek. Hlavní vrchol pro mě bude MS v Tokiu. Takže se soustředím na to, abych se tam dostala a předvedla co nejlepší výkon.
Odpadne jedna soupeřka – Nikoleta Jíchová dá přednost překážkám. Bude to jednoduší?
Nikdy nevíte. Může se vyloupnout někdo mladý, musím se soustředit sama na sebe, věřit si a závodit co nejlépe a snažit se atakovat strašně těžký limit. V tuto chvíli nevím, zda na to budu reálně mít. Koukám na to reálně, minimálně budu bojovat o místo přes žebříček. Uvidíme, jak to dopadne.
Každý rok se výkonnostně posouváte, jaký máte časový cíl pro letošek?
Posouvám, ale myslím, že nyní po těch zásazích do tréninku, může chvilku trvat, než si to sedne. Projevilo se to i v hale. Těch závodů jsem měla hodně málo, takže jsem se nestihla pořádně rozzávodit a nedostala ani příležitost ukázat to, co jsme natrénovali. Chci se přiblížit ke svému osobnímu rekordu a hranici 51 vteřin.
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
