Registračku milovaného klubu vlastní od roku 1986, na Julisce by mohl chodit poslepu. Štěpán Janáček (nar. 12. června 1977) prožil coby bývalý výborný skokan o tyči v barvách Dukly řadu krásných a plodných let. Během závodní kariéry se třikrát zúčastnil olympijských her, na domácí scéně získal čtyři tituly mistra republiky, na mistrovství Evropy 2002 skončil nejlépe pátý. To jen pro připomenutí zlomku dráhy, kdy býval vrcholovým sportovcem. Postupem času se proměnil v úspěšného kouče a od 1. listopadu 2022 zastává na Dukle pozici atletického šéftrenéra.
,,Není to práce jednoho člověka, ale celého týmu. Každý, kdo k ní přispívá, je důležitý. Je potřeba si zkušenosti a poznatky předávat, abychom vychovávali další kvalitní generace závodníků i trenérů,“ říká v rozhovoru.
Bylo složité bleskově naskočit na post vedoucího trenéra po nečekaném úmrtí Jiřího Šimiceho?
Člověk by si při nástupu do funkce představoval určitě lepší okolnosti. Jirka chybí celé atletice, o Dukle nemluvě. Svou práci dělal srdcem. Žil jak pro Armádní sportovní centrum, tak pro oddíl. O to víc nás jeho smrt zasáhla. Nebylo jednoduché se hned rozhodnout, zda do takto rozjetého vlaku naskočit a převzít ohromnou odpovědnost. Podporu jsem ale cítil ze všech stran. Od vedení Dukly i zkušenějších trenérů. Proto jsem kývl i v této situaci.
Zkušeností máte na rozdávání. Jistě jste si stanovil priority a představy o fungování oddílu… Naplňují se?
Vím, jak složité je v našem armádním prostředí určité věci co nejrychleji prosazovat. Mám na mysli třeba materiální zabezpečení. Proces je díky složitější administrativě zdlouhavější než v soukromém sektoru. S tím jsem ale počítal. Na Dukle působím od žákovských let, prošel jsem celým jejím řetězcem. Ať už jde o oddílový sport či ten vrcholový armádní. Všechno nejde hned. Za necelý půlrok ve funkci jsme si s trenéry nastínili směr, kterým chceme jít. Není to práce jednoho člověka, ale celého týmu. Každý, kdo k ní přispívá, je důležitý. Je potřeba si zkušenosti a poznatky předávat, abychom vychovávali další kvalitní generace závodníků i trenérů. Tohle už vlastně nastavil Jirka Šimice a já bych v tom rád pokračoval.
Mají atleti v Dukle stále špičkové podmínky k přípravě?
Snažíme se, aby zázemí pro sportovce bylo na topové úrovni. Náš venkovní areál na Julisce takovým parametrům odpovídá. Brzy bude k dispozici i rekonstruovaná budova s posilovnou, což nám velmi pomůže. Regenerace i rehabilitace je zajištěna na vysoké úrovni v hlavní budově. To, co by se dalo vylepšit, je krytý prostor pro naše oštěpaře s odhodovou sítí a zároveň hala pro vertikální skoky. O všem s vedením ASC jednáme a snažíme se dělat maximum, abychom zázemí měli špičkové.
V jednom z rozhovorů jste naznačil, že na sobě musí pracovat i trenéři. Jde o jejich sebevzdělávání, s čímž souvisí metodická činnost či nastavení tréninkového procesu, aby svět Čechům neutíkal… Co si pod tím představit?
Máme v tomto směru dostatečnou oporu v našem atletickém svazu, který pořádá řadu seminářů či vzdělávacích akcí. I Dukla sdílí napříč sporty dunovinky, které přispívají k rozšíření obzorů. Je potřeba moderní trendy zachytit, aby nám rychlík na světové a evropské scéně neujel. Jedině pak můžeme být konkurenceschopní. Už jsem o tom tady hovořil. U týmu není třeba jen trenérů, ale rovněž specialistů na různorodé pohybové činnosti, psychologů a tak dále.
Bude těžké vychovávat nové Špotákové či Hejnové?
Snažíme se atletické prostředí důkladně mapovat. Pokud se objeví talentovaný sportovec, je potřeba mu nabídnout co nejlepší podmínky, aby mohl své schopnosti rozvíjet a posunovat se na špičkovou úroveň. Pokud bude pod dohledem kvalitních trenérů, a my jako Dukla je nabídnout můžeme, pak je tu velká šance, že mladý závodník časem vynikne. Samozřejmě jen v případě poctivé dřiny.
Není žádným tajemstvím, že vedete úspěšnou reprezentantku ve skoku o tyči Amálii Švabíkovou, v současnosti členku USK Praha. Nechtěl byste ji vidět závodit v barvách Dukly?
Jsem rád, že se na sportovním růstu Amálky mohu podílet. Bylo by hezké, kdyby hájila barvy Dukly, nicméně jde hlavně o reprezentaci České republiky. Každé z resortních středisek je specifické. I závodník musí cítit, že v něm chce být. Nemá cenu někoho do něčeho nutit. Nemělo by to dobrý vliv ani na výkonnost. Amálka má v Dukle svého partnera Ondru Kopeckého. Nějaké naděje, že k nám přestoupí, tu být mohou. Uvidíme. (usmívá se)
Současné i bývalé tyčkaře musí zcela jistě fascinovat švédský fenomén Armand Duplantis. Co říkáte jeho světovému rekordu 622 cm, který vytvořil na konci února na halovém mítinku ve Francii?
V naší tyčkařské bublině se o něm samozřejmě pár let bavíme. Vždyť už v roce 2018 poprvé překonal šest metrů, a to byl věkem junior. Jsme rádi, že se jeho sportovní růst nezastavil. Je krásné zblízka pozorovat, co může člověk dokázat.
Rekord jste viděl na vlastní oči…
Ano, ano. Je fajn, že se světové rekordy neposouvají jen díky moderním technologiím. Sergej Bubka samozřejmě skákal na stejných tyčích. U Monda jde o skloubení výjimečných pohybových schopností a vlastností. Vždyť už více než šedesátkrát překonal šestimetrovou hranici. Jsem přesvědčen, že rekord může ještě minimálně o osm centimetrů posunout až na 6,30 metru.
Prý na Julisce nejsou ani tak vysoké stojany…
(směje se) Teď by tam na rekord pomýšlet nemohl. Ale daly by se zapůjčit. Jsem rád, že ho letos uvidíme na Zlaté tretře v Ostravě. České publikum si přijde na své.
Pojďme k vrcholům letošní sezony, tedy hlavně Evropským hrám a mistrovství světa. Do koho vkládáte největší naděje?
Tradičně spoléháme na oštěpaře ze skupiny Honzy Železného. Po jeho boku trenérsky vyrůstá i Petr Frydrych, jehož dva svěřenci by mohli vyniknout na mistrovství Evropy do 22 let. Máme i nadějné běžecké, překážkářské a sprinterské skupiny. Přál bych si, aby i nastupující generace už letos vystrčila růžky a ukázala, že má na to v nejbližších letech následovat naše nejlepší v čele s Kubou Vadlejchem.
Trenérská práce je zároveň vaším koníčkem. Dokážete se od ní vůbec oprostit?
(úsměv) Vše je tak nějak propojené. Když zbude čas, rád se aktivně hýbu. Několik let jsem se podílel na projektu Olympijského víceboje souvisejícím se sportováním mládeže. Když si můžu odlehčit prací s dětmi, třeba se žákovskou skupinou, v níž jsou moje dcery, jde o ideální relax. Nabíjí mě to.
Vaše manželka je bývalá špičková běžkyně. Zajdete k ní někdy pro radu?
Graža je mojí vrbou. Ačkoliv nikdy nechtěla, abych trénoval, tak se mi snaží ve všem pomáhat. Má velké zkušenosti, byla velmi úspěšná závodnice. Ví, co vrcholový sport obnáší. Její rady se často hodí.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
