Letenky do Tokia získali na poslední možnou chvíli. Svým způsobem se jednalo o malý zázrak. Jan Cincibuch – Jakub Podrazil, dvojskif pražské Dukly, spolu začali trénovat až v polovině dubna letošního roku! Krátce poté, co zkrachoval společný projekt Podrazila se Synkem. V dodatečné květnové kvalifikaci v Lucernu narychlo složená posádka šokovala, vybojovala postupové druhé místo!
,,Dali jsme se dohromady opravdu na poslední chvíli, moc jsme to nečekali,“ přitakává Cincibuch. Starší a zkušenější Podrazil jen souhlasí. ,,Je to prostě bomba, pojedeme si to užít.“
Pánové, vraťme se v čase. Jak se slaví takhle skvělý úspěch?
Jan Cincibuch (JC): Mohl jsem jen těžko mluvit. Šlo o neskutečně příjemný pocit. Olympiáda byla najednou skutečností. Bude moje první, jeden ze splněných snů. Užíval jsem si to hlavně vnitřně.
Jakub Podrazil (JP): Bylo to poprvé, co jsem do podobně důležitého závodu nevstupoval jako favorit. Do Lucernu jsme jeli v roli černých koňů, nikdo s námi nepočítal. A ono to vyšlo. Jedním slovem paráda.
Bouchli jste šampaňské?
JC: Dali jsme si dvě piva. Víc jsme nemohli. Zůstávali jsme v Lucernu ještě na závod Světového poháru.
JP: Zapomněl jsi hlavně říct, že tam to pivo stálo dvě stovky. Párty byla slušná, ale moc jsme toho nevypili. (smích)
Veselá nálada z vás jen srší. Jakube, vám ale do smíchu po rozpadu projektu s Ondřejem Synkem asi moc nebylo, že?
JP: Černé myšlenky tam byly. Ne, že ne. Skoro jsem si říkal, že se na to už vykašlu. Člověk furt dře a nakonec z toho nejsou žádné pořádné výsledky. Nakonec jsem do toho sedl s Honzou, bez jakéhokoliv stresu. S čistou hlavou. Možná i to pomohlo. Neměli jsme co ztratit.
Párové veslování vyžaduje mimo jiné sehranost. Po jaké době jste poznali, že vám to pojede?
JP: Všechno si sedalo postupně. Každým tréninkem to bylo lepší a lepší. Nabírali jsme rychlost.
JC: Opravdu jsme neměli co ztratit, i to byl možná jeden z důležitých faktorů. Měli jsme čisté hlavy.
JP: Stanovili jsme si za cíl postup na olympiádu do Paříže 2024. Kdyby se povedlo Tokio, byl by to bonus. Pomohla nám i jistá chladnokrevnost.
Na olympiádu se připravuje i dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil – Jiří Šimánek. Pomáhá vám při trénincích vzájemná rivalita?
JC: Moc. Oni už delší čas patří ke světové špičce. Když jsme si s nimi dali pár rychlých tréninků, viděli jsme, že by to mohlo klapat.
JP: Řekneme si to na rovinu. Vždycky jsme je předjeli. (smích) Ale tak by to vlastně mělo být pořád, jsme přeci jen o něco těžší.
Honzo, jste o více než šest let mladší. Musíte poslouchat staršího a zkušenějšího parťáka?
JC: Myslím, že máme rovnocenný vztah. Kubu samozřejmě zdobí veliké zkušenosti. Zažije už třetí olympiádu, hodně toho odjel i na dalších světových soutěžích. Má medaile. I díky jeho radám se snažím zlepšovat.
JP: Rozhodně ho z pozice staršího nešikanuju. Ale když je potřeba uklidit v šatně, tak to tady na loděnici musím ostatním říct já. Honzu by asi neposlechli. (smích)
Budete ho muset v dějišti Her nějakým způsobem klidnit? Olympijský závod je přeci jen v mnoha ohledech velmi specifický…
JP: Nervy jsou vždycky. Nejdůležitější je hlava, jako skoro ve všech sportech. Půjde hlavně o psychický tlak. Na olympiádě je na rozdíl od jiných světových závodů mnohem méně posádek. Chyby se neodpouštějí. V našem případě bude super úspěch předjet jakoukoliv loď.
JC: Stres není nikdy výhodou. Brali jsme poslední kvalifikační místo, jsme spíš v roli jakýchsi outsiderů. To může být naše výhoda. Jedeme si to užít.
JP: Špička je vyrovnaná. V naší kategorii snad není jasný favorit. Třináct dvojskifů od sebe dělí malé časové rozestupy. Může vyhrát kdokoliv.
Co momentálně nejvíce ladíte?
JP: Najeli jsme zpátky do základní vytrvalosti. Snažíme se najíždět kilometry, oproti našim soupeřům jich máme fakt nejmíň.
Jaké umístění by vás uspokojilo?
JC: Hlavně chceme předvést úplné maximum. Abychom si v cíli neměli co vyčítat. Na co to bude stačit, se ukáže.
TEXT a VIDEO: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA