Jako jedné z mála sportovkyň na světě se jí povedla věc málo vídaná – obhájit zlato na olympijských hrách. Kajakářská legenda Štěpánka Hilgertová dokázala být nejrychlejší mezi slalomovými brankami v Atlantě 1996 a Sydney 2000.
,,Slovo obhajoba, v kontextu s olympiádou, ráda nemám. Jede se jednou za čtyři roky. Hodně se toho v životě sportovce za tu dobu může změnit,“ říká mimo jiné v obsáhlém rozhovoru.
Máte dvě olympijská zlata. Z Atlanty a Sydney. Každé má svůj velký příběh…
Šlo o naprosto rozdílné závody. Do Atlanty jsem odjížděla nezatížená povinností, mohla jsem jen příjemně překvapit. V Sydney jsem už byla pod mnohem větším tlakem. Obhajovala jsem zlato, fanoušci ode mě coby velké favoritky hodně očekávali. Na rovinu ale musím říci, že slovo obhajoba, v kontextu s olympiádou, ráda nemám. Jede se jednou za čtyři roky. Ta doba je hrozně dlouhá, natož v životě sportovce. Hodně se toho může změnit.
V Atlantě to bylo těsné. Pomohlo vám psychicky i vítězství na stejné trati v rámci Světového poháru tři měsíce před Hrami?
Určitě. Věřila jsem si, přestože se závod Světového poháru dá s tím olympijským jen těžko porovnávat. Jsou to úplně jiné nervy. Rozhodně jsem ale cítila, že bych mohla pomýšlet vysoko. Měla jsem natrénováno, trať mi seděla. Byla jsem tam i na podzim na dvoutýdenním kempu. I to mi hodně pomohlo.
Tehdy se jely ještě dvě jízdy, započítávala se jen jedna. V té lepší z nich jste ke všemu dosáhla na setinu stejný čas jako domácí Dana Chladek. Co v tu chvíli běželo hlavou?
Po projetí cílem jsem vůbec netušila, jak na tom jsem. Byl tam silný proud, který mě odnesl deset patnáct metrů od místa, kde se normálně vylézalo. Než jsem se vyškrábala na břeh a došla zpátky, bylo po závodě. No a všichni na mě začali křičet, že jsem zlatá. Hlavou mi letělo jediné: to není možné. (směje se)
V Sydney se už časy z obou jízd sčítaly. Byla jste favoritkou a konkurenci zválcovala o parník. Lidově řečeno…
Ale jednoduché to nebylo. Stres je tam pořád. Pouze se ho musíte umět včas zbavit. Mně se to povedlo. Navíc jsem cítila formu. Obě jízdy jsem zvládla velmi dobře.
Vítězný polibek od manžela Luboše, který za vámi skočil do vody hned po dojezdu, musel být tou nejlepší odměnou, že?
Dá se říci, že to je z velké části Lubošovo zlato. Perfektně mě připravil. A ten polibek? Jasně: šlo o jeden nejemotivnějších momentů kariéry. V Sydney jsem si radost z vítězství vychutnala mnohem více, přestože jsem založením spíše introvert. Jak s manželem, tak s fanoušky a lidmi z olympijského týmu.
Jestli se nepletu, čekala vás také koupel v plné vaně šampaňského. Šlo o sázku?
To vymyslela švagrová. Má ráda podobné výzvy. Opravdu zajímavé překvapení po návratu. Všichni jsme měli stejné plavky. Já si vlezla do vany, oni mě obklopili a začali to na mě stříkat. Šlo to ze všech stran. Hezky se na to vzpomíná.
Na OH jste startovala celkem šestkrát! Co pro vás měly společného?
Je vždycky fajn, když se na jednom místě můžete potkávat s různými sportovci. Z tohoto pohledu jsem si nejvíce užila Hry v Londýně 2012. Bydleli jsme ve vesnici, měli to blízko do města, do českého domu. Parádní atmosféra.
Malinko odbočíme. Na šesté Hry vyrazí i brokař David Kostelecký. Bude rekordmanem české výpravy pro Tokio 2021. Prozraďte, budete po očku sledovat i tuhle legendu?
Davida samozřejmě znám. Vím jaký je člověk, jaké jsou jeho priority. Je zkušený. Půjde do závodu s klidnou myslí, vždyť už má za ty roky splněno. A když mu to sedne, budu jen ráda.
Končila jste coby legenda těsně před padesátkou. Bylo těžké se neustále přizpůsobovat novým trendům a rovnat se s elánem dravého mládí?
Jsem na sebe poměrně pyšná, že jsem všechny ty změny nějakým způsobem ustála. Ať už šlo o lodě, techniku či pravidla. Není vůbec jednoduché hlavu po čtyřicítce přenastavit. Najednou musíte najíždět do branek mnohem blíž, více riskovat.
Barvy Dukly jste hájila dlouhých 21 let. Na nabídku jste kývla po olympiádě v Atlantě. Spojení vzhledem k dosaženým úspěchům muselo fungovat báječně…
Katka Neumannová byla vstupem do Dukly takovou pionýrkou v dobrém slova smyslu. Průkopnicí. Já jsem se rovněž snažila, abych tu cestičku dalším holkám v armádním klubu ještě více prošlapala. Snad se to povedlo.
Nadějí pro Hry v Tokiu je Tereza Fišerová, vodní slalomářka Dukly Brandýs nad Labem. Věříte jí?
Celkem ano. Terka je úplně jiná povaha, než jsem byla já. Má v sobě dravost i potřebnou sebedůvěru. Budu jí držet palce. Rozhodně se může poprat o nejvyšší příčky.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA
