Je na roztrhání. Doslova. Trenér snowboardcrossové reprezentace a zároveň její manažer Marek Jelínek si po příjezdu z úvodního podniku Světového poháru v italské Cervinii v předvánočním čase jen tak nevydechne. Řeší jednu záležitost za druhou.
,,Doufám, že za týden touhle dobou bude už všechno lepší. Rád bych si svátky užil trochu v klidu,“ říká s úsměvem padesátiletý kouč.
Jaké jsou nejnovější zprávy ohledně zdravotního stavu Kryštofa Choury, který měl nepříjemný pád v závodě smíšených týmů a skončil v nemocnici?
Italové provedli základní vyšetření. Nebyli si ale jistí, jestli některé věci nejsou staršího data. Hlavně co se týká páteře. Kryštof má lehkou kompresi devátého obratle v hrudníku, ale je možné, že si tohle zranění přivodil už dříve. Nijak ho to nebolí. Mechanismus toho pádu nevypadal, že by mělo dojít k poškození páteře. Odnesla to hlavně jeho hlava a obličej, který má totálně sedřený.
Co bude dál?
Zítra by ho měli převézt do Čech. Máme domluvenou kliniku na Malvazinkách. Bude mít výborné lékařské zabezpečení. Udělají se nová vyšetření včetně rezonance. Poté budeme moudřejší.
Jak se cítí on sám?
Jsme neustále v kontaktu. Nic ho nebolí až na ten obličej. Psychicky je v pohodě. Nepamatuje si to, jen to viděl na videu. Už ví, co udělal za chybu. Nejhorší problém je, že je stále v Itálii a na pokoji s dalšími devíti lidmi. Furt tam prý někdo kašle, křičí, tohle je pro něho momentálně největší peklo.
Zdraví je samozřejmě na prvním místě. Olympiáda se však kvapem blíží. Je situace z tréninkového hlediska vážná?
Záda ho nebolí. Už dostal úkoly, aby trošku cvičil na lůžku. Samozřejmě jen v rámci svých možností. Pokud by opravdu šlo o kompresní zlomeninu obratle, znamenalo by to měsíc úplného klidu, a to by byla komplikace obrovská. My ale věříme, že půjde o lepší variantu a brzy se rozhýbe. Začátkem ledna chceme jet na soustředění do zahraničí.
Co jste naordinoval svému týmu po návratu z Cervinie?
Všichni se teď dávají po náročném podzimu fyzicky do kupy. Radek Houser si po úraze na Novém Zélandu už konečně stoupl na prkno. Trénoval na soustředění ve Svatém Mořici i nyní dvoufázově v Cervinii. Teď je potřeba se dostat na sníh také někde v Čechách. To samé platí pro ostatní. Je to volná, ale důležitá součást tréninku. Nesmí ztratit feeling.
Stejně jako Houser má start na ZOH jistý i osmnáctiletá Karolína Hrůšová. V Itálii však nepostoupila z kvalifikace. Neznepokojilo vás to?
Na jednom z přípravných závodů se zranila, ne svou vinou. Začala se trošku bát a bojuje s tím celý podzim. Do toho měla ještě zdravotní problémy. Podepsalo se to i na fyzičce. Když se vše pospojuje, nelze čekat na začátku sezony zázraky. Má to pomalejší vývoj, ale bude to dobré.
Veselejší je jistě situace kolem olympijské vítězky Evy Adamczykové…
Už na podzim jsem říkal, že těhotenství není nemoc. Věřil jsem, že Evka bude dobrá. Že ale vyhraje kvalifikaci, mě velmi mile překvapilo. Rok a půl netrénovala v trati, což je opravdu dlouhá doba. Její soupeřky zaznamenaly obrovský pokrok, ale Evka stíhá náramně. Je prostě dobrá. Má výbornou fyzičku, možná lepší než před těhotenstvím. I s prknem je už pocitově víc v pohodě. Její jízdy se mi moc líbily. Jsem teď hodně zvědavý, co předvede v lednu při světových pohárech v Číně.
Jak si po 5. místě v Cervinii stojí v rankingu pro olympijské hry?
Momentálně je třiatřicátá, tedy pod čarou. Sama ale říkala, že s Čínou počítala, i kdyby v Cervinii vyhrála. Potřebuje závodní rytmus.
Má šanci na start pod pěti kruhy také Jan Kubičík?
Honza teď zvládl kvalifikaci, což na začátku sezony u něho ani u ostatních zvykem moc nebývalo. Vždycky jsme se rozjížděli pomaleji, top forma přicházela zpravidla až v závěrečných závodech. Má handicap v tom, že byl vloni dlouho zraněný a některé svěťáky neabsolvoval. Vzniklo tím velké bodové manko. V Číně by musel zazářit. Třeba skončit dvakrát do desítky. Radek Houser má olympiádu jistou, Kryštof Choura je k účasti blízko. Místa se ale vyjíždějí pro národ. Na té předešlé v Pekingu si Kubičík při tréninku zlomil kotník a jel místo něho Houser. Teď se může stát opak. Záleží, jak na tom Radek nebo Kryštof z hlediska zdraví budou.
V Číně se pojede o hodně. Máte poznatky o středisku v Dongbei?
Nikdy jsme tam nebyli. Zatím ani nemáme víza. Jde o velké papírování, málokdo si to umí představit.
Takže jste před Vánocemi pořád v jednom kole…
Řeším miliardu věcí. Doufám, že za týden touhle dobou bude všechno lepší. Mám na starosti i kempy pro děti, školení trenérů, materiální vybavení, účetnictví, vedu diplomové práce, zajet musím také na svaz, na Duklu, čeká mě i jedna konference. Do toho samozřejmě komunikuju se závodníky. Rád bych vypnul, ale zatím to nejde.
Rodina vám je oporou?
Zvykli si, že jsem pořád někde ve světě. Dětem je 18 a 15. Obě se narodily, když jsem nebyl doma. Ale s manželkou jsem to zesynchronizoval alespoň tak, že nerodila, když byly olympijské hry. (směje se) Ale jinak to zvládáme. Jsem šťastný, že je mám. Oni moje povolání chápou. Letos jsem doma dřív než obvykle. Včera jsem tak mohl uvařit večeři, pomáhal s cukrovím. Takový hezký relax.
TEXT: Pavel Král
FOTO: CPA
