Ve Světovém poháru v přesnosti přistání zářil. Úžasné výkony mu vynesly sladkou odměnu v podobě celkového triumfu mezi jednotlivci. Čtyřiačtyřicetiletý parašutista Oldřich Šorf, dlouholetá stálice prostějovské Dukly, si jej velmi považuje.
,,Řadím to na stejnou úroveň s mistrovstvím světa,“ říká jednoznačně v rozhovoru, v němž mapuje povedenou část sezony, která ale ještě zdaleka nekončí…
V SP jste dosáhl na vítězství mezi jednotlivci, a to ne v ledajaké konkurenci. Jak vysoko tento úspěch řadíte?
Hodně. Popravdě jsem nad tím i přemýšlel. Když si vezmu, že mistrovství světa je o jednom závodě v sezoně a ve Světovém poháru musíte uspět ve více startech, tak to řadím minimálně na stejnou úroveň.
Vloni jste skončil druhý, letos jste své výkony ještě povýšil. Poprvé v kariéře jste v rámci prestižního seriálu zvítězil. Nadstandardní formu jste prokázal hlavně v italském Bellunu, kde jste zapsal šest nul a dvakrát jeden centimetr. Jedná se o oblíbenou destinaci?
Vyhrál jsem tam i před rokem. Ani jednou ale nepanovaly podmínky, které mi úplně vyhovují. Bylo hrozné vedro, dusno, takže takové otravné počasí. Asi to je ideálním termínem. Skáče se uprostřed sezony, kdy to u nás zpravidla vychází na vrchol výkonnosti.
Vítězství jste zapsali i v týmech, a to jste vynechali úvodní podnik SP ve Francii. Nemohli jste si dovolit velká zaváhání. Jeden závod ze šesti se škrtal. Je parašutista v takovém případě pod velkým tlakem?
Neřekl bych. Do všeho jdeme naplno, ať jsme v jakékoliv situaci. Jsme na adrenalin zvyklí. Že nám to vychází, je skvělé.
Ze švýcarského Locarna, kde proběhl poslední Světový pohár sezony, jste se vrátili v neděli nad ránem. Byla cesta veselá?
To cestování je hrozné. Na výjezdech spojených se Světovým pohárem najezdíte v dodávce po Evropě tisíce kilometrů, strávíte v ní desítky hodin. Žádný komfort, ale nejde to jinak.
V listopadu vás ještě čeká armádní mistrovství světa CISM v Kataru. Jedná se o vhodně zvolený termín?
Sezona bude dlouhá, to každopádně. Párkrát už nám to takhle pozdě vyšlo. Asi by to nemuselo být špatné. Teď jsme všichni poměrně unavení. Tím, že je to až za měsíc a půl, tak se můžeme restartovat. Moc toho nyní už nenaskáčeme, odpočinek přijde vhod a s ním i další chuť.
Kromě přesnosti přistání vás čeká také akrobacie. Je pro vás tato disciplína zpestřením armádního šampionátu?
Má to svá pro i proti. Když ji dlouho neskáčete, tak z toho vypadáváte. Jak silově, tak orientačně. Odchází vám motorika. Na druhou stranu si to ve vzduchu víc hlídáte. Nejdete do toho úplně po hlavě, takže tam vždycky nějaký standard je. Samozřejmě musíte být řádně připravený.
Naposledy jste si ji vyzkoušeli na mistrovství světa FAI v Klatovech. Na jaře jste ji pilovali i na kempu v USA. Co tedy bude pro výkon zásadní?
Měli jsme to příjemně rozvrstvené i v tréninkovém procesu, takže by to nemuselo dopadnout vůbec špatně. Před šampionátem musíme hodně naposilovat. Břišní svaly a přitahovače nohou musí být v topu. Netahat je v akrobacii za sebou je nejdůležitější, rukama nohy nepřeperete. Musím mít jistotu, že je otáčkám a odstředivé síle udržím jak je potřeba.
V Kataru se dají očekávat specifické podmínky, těšíte se?
Ještě jsem tam neskákal, ale někteří kluci ano. Bylo to těsně po covidu. Já měl tehdy pozitivní test, tak jsem s nimi neletěl. Rozhodně víme, do čeho jdeme. Je to v poušti, hodně tam fouká. Vstává se ve 3.15 ráno, po tmě jedete na letiště, nasedáte do mašiny a s úsvitem vyskakujete, abyste stihli ideální počasí a hlavně ještě nefoukalo. Večer se to opakuje zase se západem slunce. Zvláštní to bude určitě.
S Katařany jste se měřili už ve Světovém poháru. V Locarnu dokonce dlouho figurovali na první pozici. Jsou už silným soupeřem?
Rychle se zlepšují. I díky neomezeným finančním prostředkům. Platí si nejlepší trenéry, jen se musí poprat s tou svojí mentalitou. Jsou to hrdí arabové. Když jim něco nakazujete, mají s tím někdy problém.
Ambice dukláckého týmu budou jistě vysoké?
Jinak to nejde. Znovu půjdeme po medailích.
TEXT: Pavel Král
FOTO: ASC Dukla
