V osmnácti startoval v Paříži na olympijských hrách, letos na evropském šampionátu atletů do 20 let ve finském Tampere si na krk dálkař Petr Meindlschmid již pověsil medaili, navíc tu nejcennější. Výrazně tak pomohl české výpravě k nejúspěšnějšímu vystoupení v historii na šampionátech, kdy si domů čeští junioři přivezli tři zlaté a šest bronzových medailí.
Nyní devatenáctiletý člen ASC Dukla předvedl v pravý čas svůj nejlepší letošní výkon 789 cm. „Mám obrovskou radost. Během soutěže jsem byl nervózní, protože jsem ten svůj nejlepší výkon předvedl brzy a soupeři měli skoro celou soutěž na to, aby mě přeskočili,“ říkal po dnešním příletu do Prahy dálkař, kterému přišli poblahopřát i ředitel ASC Dukla Pavel Benc, jeho zástupce pro sport Radek Jančík i vedoucí trenér Štěpán Janáček.
Jak vysoko to zlato řadíte?
„Jako jeden z mých největších úspěchů. Úspěchy na seniorských akcích jsou strašně super, vážím si jich. Ale je to něco jiného než nyní, kdy mám na krku zlato, hmatatelný důkaz z té mé kategorie. Těžko se to srovnává, ale řadil bych to na stejnou úroveň, je to úspěch jako každý jiný.“
Před finále jste si věřil, byl jste nervózní?
„Po tak kvalitní kvalifikaci jsem si hodně věřil ale taky jsem věděl, že kluci co byli na druhém a třetím místě dokáží skákat daleko, oba mají na svém kontě přes osm metrů. Věděl jsem, že když jim to uletí, tak mě mohou porazit. Takže jsem byl ve stresu již od začátku soutěže. Doufal jsem, že se ještě posunu, což bohužel nevyšlo, ale jsem rád za takový výkon.“
Již jste ten úspěch vstřebal?
„Hodně se to rozleželo. Když jsem to po závodu zpracovával, tak jsem to úplně nedokázal a nyní mám obrovskou radost. Ještě větší než když se to stalo a myslím, že to bude přetrvávat ještě hodně dlouho.“
Zlato jste získal hned na úvod šampionátu a potom sledoval výkony svých kolegů. Jaké to bylo? Medaili jset už oslavil?
„Byl čas si to vychutnávat. Užíval jsem si všechny další medaile a mohl to prožívat jako fanoušek. A bylo to jiné, než stát na dráze. Můj čas na oslavu ještě nebude hodně dlouho, sezona je dlouhá a pokračuje, takže až po jejím skončení.“
Z vašich slov lze vycítit, že cílíte na Tokio…
„To by bylo samozřejmě parádní, ale nyní je to takové na hraně. Zatím jsem pod čarou, takže budu potřebovat hodně štěstí, třeba aby se někteří závodníci přede mnou odhlásili a uvolnili mi místo. Ještě je i dost bodů, které mohu získat, na následujícím závodu. Tím bude domácím šampionát v Jablonci.“
Dá se říci, že vás zdobí vyrovnaná výkonnost…
„Věřím, že by ale mohla jít ještě nahoru. Myslím, že současná forma není zatím úplně stoprocentní a doufám, že na MČR to konečně vystřelí a předvedu tam nějaký výkon, se kterým budu spokojený. Jsem na sebe hodně náročný a s výkonem, který jsem předvedl nyní na ME, nejsem zcela spokojen. Takže doufám, že to vyjde alespoň tam. A takový výkon začíná osmičkou, a kdyby to byl osobák, tak by to bylo super.“
Kde cítíte rezervy, když jste říkal, že ten výkon nebyl nejlepší?
„Myslím, že nemám natrénováno tolik, kolik bych potřeboval. Tato sezona je zkřížená se zraněními a bolístkami a myslím, že to mě hodně limituje v těch trénincích. Chybí mi oproti minulé sezoně něco úplně ve všem. V rychlosti i síle. Nerad bych to srovnával s tou minulou sezonou, ta byla úžasná. Nyní nemám takovou formu.“
Co vás nejvíce trápí?
„Únavová zlomenina zánártní kůstky. Nyní mám kostní výrůstek na patě, který mě dráždí achillovku. Cítím to při běhu i chůzi. Bude potřeba asi operace či nějaké jiné řešení, třeba rázové vlny. A to chce čas se tomu hodně věnovat což si nyní nemohu dovolit.“
Od současné sezony jste v ASC Dukla. Jaké výhody to přináší?
„Určitě mi to hodně pomáhá. Mám lepší zdravotní péči, fyzioterapii a celkově podmínky pro trénování. Stále se ještě připravuji v Uherském Hradišti, ale když cokoliv potřebuji, tak si mohu říci a oni mi to na Dukle zařídí. Nyní nastoupím na vysokou školu, takže by se asi hodilo už trénovat v Praze.“
TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA
