Olympijský kanál v areálu Varne sur Marne přinesl české výpravě další velikánskou radost. Po kanoistickém zlatu Martina Fuksy si pro stejně cenný kov s kouskem Eiffelovy věže dopádloval na kilometru i kajakář Josef Dostál!
Právě zlato v jeho bohaté sbírce scházelo. Dosud se mohl pyšnit stříbrem a třemi bronzy. To už ale od 10. srpna 2024 neplatí. Josef Dostál se stal v jednatřiceti letech olympijským šampionem. Obdivuhodné.
Do závodu odstartoval ze druhé dráhy. Hlídat si musel především největší favority, trojnásobného mistra světa Fernanda Pimentu z Portugalska či obhájce olympijského zlata Maďara Bálinta Kopasze. Zpočátku se držel těsně za Pimentou, po pěti stech metrech však obdivuhodně nastoupil a první pozici před dotírající dvojicí Maďarů už nepustil.
V cíli ani nevěřil, co se mu povedlo. ,,Bylo mi taky dost zle. Byl jsem vyčerpaný. Když jedete olympijské finále, na které trénujete celý život, a necháte tam úplně všechno, tak to prostě bolí. Ale jde to,“ přiblížil prvotní pocity.
Ač zajel životní závod, působil chvíli udiveným dojmem. V mysli si možná přehrával, co se na trati odehrálo. ,,Byl jsem na finále hodně koncentrovaný. Věděl jsem, že když předjedu Pimentu, tak to bude na medaili. Když jsem pak zjistil, že jsou za ním i Maďaři, dalo mi to obrovský vítr do plachet a sílu na pádlo. Ale že bych mohl jet na zlato, to jsem opravdu netušil,“ poukazoval na jeden z klíčových momentů dvoumetrový obr z armádního klubu Dukla.
V těžké šichtě pomohla i zdánlivě nicotná drobnost. ,,V posledních pár metrech jsem se podíval na špičku lodi, kam jsem si namaloval lihovkou smajlíka. To proto, abych věděl, že nejde o život, ale abych tam nechal všechno. Nepokazil jsem nic,“ těšilo ho.
Před finále by bral jakýkoliv kov. Pimentu, Vargu ani Kopasze delší čas neporazil. ,,Od Tokia jsem si proti nim neškrtnul. Až dnes.“
Prospěla změna tréninku i stravování
V přípravě mu prospěla změna tréninku i stravování. Výrazně zhubl. ,,Cítím se silný a svěží,“ říkal spokojeně po jarních kempech v Kalifornii a Španělsku. A vyslal i jasný vzkaz soupeřům. ,,Tradičně lepší výkony podávám na konci sezony. Olympiáda do toho zapadne. Určitě budu jedním z těch, kterých by se měli bát.“
Jisté proroctví se v Paříži opravdu naplnilo. Už ráno, když vstal, cítil, že to půjde. ,,Snídaně byla bezvadná jako vždycky. Anežka (přítelkyně) udělala kafíčko, byla pohoda. Nejbližší tým se o mě postaral neuvěřitelně,“ liboval si.
Dostálovu formu pak odnesli i soupeři na vodě. Už v semifinále předvedl skvěle kontrolovanou jízdu. Chvíli to vypadalo, že ji nechce ani vyhrát. Tak ve finiši zvolnil, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. No a finále bylo z jeho strany ještě fantastičtější.
V cílovém prostoru se nejvíce těšil právě na Anežku, rovněž vynikající kajakářku, s níž je zasnouben. ,,Chtěl jsem, aby byla první, s kým se uvidím. Že s ní pocity štěstí můžu sdílet právě na olympijských hrách, je něco naprosto neuvěřitelného. Stejně tak se sestrou i trenérem Pavlem Davídkem.“
Po převzetí medaile zapózoval českým fanouškům před tribunou, jednu osobu si však vyžádal speciálně. Svou mámu, bývalou československou reprezentantku ve volejbalu. ,,Hrozně dlouho se mnou žila můj sen. Olympiáda v Los Angeles jí utekla, protože ji komunisti bojkotovali. Tak jsem byl rád, že mám to zlato i pro ni,“ vyznal se novopečený šampion.
TEXT: Pavel Král
FOTO: olympijskytym.cz
