Jako kluk dostal při tréninku na fotbalovém hřišti míčem do hlavy. Banální příhoda, zdálo by se. Přinesla však zásadní rozhodnutí. Něco na způsob: tenhle sport dělat nebudu, zůstanu u vzduchovky. Tak se také stalo a zaplaťpánbůh za to. Z Petra Nymburského se postupem času a díky obrovské píli stala puškařská ikona. Za rok 2022 byl dokonce mezinárodní federací ISSF vyhlášen nejlepším světovým střelcem v třípolohové malorážce!
,,Poslouchá se to dobře. Jde svým způsobem o raritu, špičkových závodníků je v této disciplíně moc. Úroveň se v posledních letech zvedá, takže mě to těší dvojnásob. Hlavně nesmím usnout na vavřínech,“ poznamenal s pokorou sedmadvacetiletý člen armádního klubu Dukla.
Ocenění jste si vysloužil ziskem titulu mistra Evropy a vítězstvím v Prezidentském poháru, který se konal jako finále Světového poháru. Musíte být na sebe pyšný, že?
(směje se) Je to super. Na druhou stranu musím říct, že šlo o velmi těžké závody. Ten druhý se navíc konal na konci sezony, moc jsem v takový výsledek nedoufal. Vůbec jsem nečekal, že se to takhle povede.
Vedla k tomu řada let tvrdé dřiny. Kdy jste si vůbec poprvé řekl: chci být opravdu dobrý?
Začal jsem asi v šesti letech. Stříleli jsme s taťkou na zahradě se starou Slavií 630. Bavilo mě to. Když u mě viděl zápal, založil střelecký kroužek. Chodil jsem do něho se spolužáky. Měli jsme skvělou partu.
Byl otec erudovaný odborník?
Právě, že vůbec. Je myslivec. Když jsem držel vzduchovku prvně v ruce, běželo mi hlavou, že se naučím střílet hlavně kvůli té myslivosti.
Všechno nabralo trochu jiný směr…
Táta do mé střelecké výchovy investoval spoustu času a prostředků. Se sportovní střelbou neměl žádné zkušenosti, všechno okoukával. Logicky u toho přemýšlel. Dělali jsme tzv. zrcadlo. Říkal mi, co vidí, já mu říkal, jaký je pohled závodníka. Prokonzultovali jsme tím spousty hodin. Je fantastické, že mě dokázal dostat do výšin tímto způsobem. Za všechno, co umím, vděčím hlavně jemu.
O vás je známé, že jste i velký týmový hráč. Napomohla této nádherné vlastnosti i zmiňovaná parta ve střeleckém kroužku?
Každopádně. Pokud není kolektivní duch, těžko něčeho dosáhnete. Přej a bude ti přáno, říká se. Já se tím řídím rád. I nyní máme fajn tým. Výkonnostně jsem se posunul nejen já, ale všichni ve skupině. Ve světové špičce se během posledních let vystřídala čtyři česká jména, což je úžasné.
Chtěl jste být vždycky střelcem? Vaše generace tíhla díky Nedvědovi a spol. hlavně k fotbalu. Míč vás v mládí nelákal?
(směje se) Jsem rád, že se ptáte. Tehdy se mi stala příhoda, která to vlastně všechno rozhodla. Taťka mě vzal na fotbalový trénink. Bylo to v době, kdy jsem už začínal se střelbou. Kopali jsme si, pak se hrál sranda zápas. Hrál jsem záložníka, lítal po celém hřišti. A najednou jsem dostal balonem přímo do obličeje. A přišel zlom. Řekl jsem si, že se mi tohle nelíbí, že tenhle sport asi úplně dělat nechci.
Co ve střelbě, byl někdy okamžik, kdy jste s ní chtěl praštit?
Byl, byl. Zhruba v osmé třídě na základní škole. Naše střelecká parta se začala rozpadávat, každý měl jiné zájmy. Najednou jsem zůstal sám. Neměl jsem nikoho k sobě. Zároveň mi to tehdy ani moc nešlo. Přecházel jsem z disciplíny vleže na disciplínu ve stoje. Člověk se to musí naučit a samozřejmě to chvíli trvá.
Nebyly výsledky?
Přesně tak. Ale scházel mi i kolektiv. Přestávalo mě to bavit. Dva tři roky jsem se v tom docela plácal.
Co pomohlo k obratu?
Na závodech jsem si naštěstí našel pár kamarádů a znovu se začal těšit.
Přišly asi i první úspěchy, že?
Pamatuji si na své první juniorské mistrovství Evropy v malorážce. Skončil jsem tehdy ve druhé desítce, což byl relativně úspěch. Ohromně mě to nakoplo. Znovu jsem se střelbou začal bavit. To pro mě bylo a stále je to nejdůležitější. Střelba není jen o drilu.
Medaile z velkých akcí přibývají. Které byste do sbírky ještě rád přidal?
(usmívá se) Ještě toho je dost. Rád bych samozřejmě olympijskou, schází také z mistrovství světa a Evropských her. Rád bych na sebe více upozornil také ve vzduchovce.
Jak to myslíte?
V malorážce se nyní daří, ale jako Češi nejsme tak silní ve vzduchovce. Rádi bychom se jako tým posunuli na vyšší pozice. Ve vzduchovce patřím spíše ke křoví než k lídrům.
Dá se zvládnout na TOP úrovni obojí?
Proč ne. Je to takový paradox. V porovnání s malorážkou mi vzduchovka tolik nejde, ale hrozně mě baví. Střílím z ní hrozně rád. Skoro se až musím z tréninků vyhánět.
Olympijské hry v Paříži, kam jste pro Českou republiku vystřelil účastnické místo, se konají za rok a půl. Je těžké si v puškových disciplínách udržet dlouhodobě výbornou formu?
Každopádně téma k zamyšlení. Před Hrami v Tokiu náhlý pokles formy přišel. Faktorů bylo několik. Nefungovala mi úplně dobře hlava i technika. Když se to sloučilo, byl z toho nepříliš dobrý výsledek. Beru to jako zkušenost, kterou využiju k tomu, aby se něco podobného neopakovalo.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: CPA a ASC Dukla
