Hokejisté slaví nedělní třetí místo z mistrovství světa možná ještě teď. Vodní slalomářka Tereza Fišerová získala ve stejný den na evropském šampionátu v Liptovském Mikuláši medaile dvě. Bronz na kánoi a především zlato v extrémním slalomu na kajaku, nové olympijské disciplíně. Nestihla však ani přípitek. Domů do rodné Roudnice dorazila po čtyřhodinové cestě kolem půlnoci a v pondělí ráno už úspěšně absolvovala jednu ze zkoušek v rámci studia na vysoké škole.
,,Užiju si to později. V půlce sezony a na jejím konci vždy organizujeme setkání s přáteli. Pozveme je k nám domů a bavíme se. Moc se na tyhle chvíle těším,“ poznamenala s úsměvem ve tváři úspěšná závodnice armádního klubu Dukla.
Gratulací muselo být požehnaně, že?
To ano. Hrozně moc. Každému se snažím odpovědět. Zahřálo mě u srdce, kolika lidem přinesly moje jízdy potěšení. Není to jen můj úspěch, podílí se na něm větší tým v čele s trenérem Lukášem Kubričanem.
Přivítání s rodinou ale jistě proběhlo…
Když jsem vystoupila z auta, vítali mě moji pejsci. Taťka jim dal na krk šátek s nápisem Fišerka team. Bylo to roztomilé.
Kdo z rodiny prožívá vaše závody intenzivněji, maminka nebo táta?
Maminka nezvládá ani nominační závody. (směje se) Na žádnou moji jízdu se nemůže koukat. Nikde se mnou nejezdí, protože by si to neužila. Když je přenos v televizi, jde na druhý konec zahrady, aby případně neslyšela ani komentář. Ruce má na uších. Sedí na bobku až do chvíle, kdy přijde táta a řekne jí, že je to dobré.
Spíše výborné, ne?
Taťka byl hrozně moc rád, asi to i trošku obrečel.
Z kanálu v Liptovském Mikuláši jste před startem šampionátu vzhledem k jeho zvláštnostem nijak nadšená nebyla. Už patří k oblíbeným?
Zpočátku jsem si tam vůbec nebyla jistá. Vše se ale lepšilo, na tenhle šampionát jen tak nezapomenu. Náročný, ale hrozně hezký.
Na kánoi jste si dojela pro bronz. Rázem jste měla splněno. Opadla před crossem nervozita?
Dá se říci, že jo. Najednou jsem byla zase plná sil, medaile mi dala další energii. Užila jsem si ten závod se vším všudy.
Získala jste první velké seniorské zlato a zrovna v extrémním slalomu. Jak moc jste si oblíbila tuto novou olympijskou disciplínu?
Klasický slalom mám pořád radši. Tohle je zase úplně něco jiného. Takový boj se soupeři v přímém kontaktu. Pro diváky velmi atraktivní.
Důležitý je start z rampy. Povinně se musí zařadit tzv. eskymák. Je promyšlená i taktika?
Na břehu si něco řekneme, ale v závodě se to hodně mění. Rozhodujete se během mžiku. Natrénovat to moc nejde.
Určitě jste nečekala, že projedete cílem s tak výrazným náskokem…
Ani náhodou. Když jsem viděla tak nabité startovní pole, v účast ve finále jsem ani nedoufala. Najednou jsem tam ale byla, tak jsem si říkala, že to zkusím napálit. Třeba Corinna Kuhnleová, která pádlovala vedle mě, má dvojnásobné ruce než já. Není příjemné vědět, že vás na rovince předjede. Start se povedl, na první protivodě jsem už měla náskok. Na druhé to bylo ještě výraznější, což mě uklidnilo. O takovém průjezdu cílem jenom sníte.
Dá se bezpochyby konstatovat, že jste po Ester Ledecké další úspěšnou obojživelnicí. Ale na vodě. Jak se trénuje na dvě náročné disciplíny?
Zařadily jsme jen více vytrvalostních tréninků, abych závody zvládala lépe. Důležité bylo i nastavení hlavy. Letos jsem si poprvé řekla, že by bylo fajn vyjet si seniorskou reprezentaci nejen na kánoi, ale i na kajaku. S trenérem ho do přípravy pravidelně zařazujeme, tak proč toho nevyužít. Povedlo se.
Absolvovala jste čtyři náročné závodní dny. Budete pár dní odpočívat?
Žádnou extra únavu už necítím. V pondělí jsem si dala volno, byla jsem se jen vyklusat. Teď zase začnu naplno. Před námi je hlavně mistrovství světa.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Barbora Reichová
