Udělal díru do světa. Ne, že ne. Dvě pátá místa v závodech Světového poháru jsou toho jasným důkazem. Michal Novák může v plné formě soupeřit s těmi nejlepšími. Pro běžecké lyžování se jedná o skvělou zprávu. Od dob Lukáše Bauera tak výrazných výsledků žádný český závodník nedosáhl.
V pětadvaceti letech by měl mít Novák, člen liberecké Dukly, nejlepší sezony teprve před sebou. ,,Snad dojde na trenérova slova, že TOP výsledky bych teprve zajíždět měl. Věřím tomu, budu makat,“ slibuje třiadvacátý muž celkového pořadí Světového poháru v ročníku 2021/22.
Michale, jak si užíváte první dny volna po náročné sezoně?
Moc ne. Ještě se léčím z covidu. Neměl jsem nijak těžký průběh, ale trvalo to delší dobu. Do sportovního rytmu se vracím opatrně.
Jaká z vašeho pohledu vůbec byla?
Mrzí mě, že jsem ji právě kvůli covidu musel ukončit předčasně. Přišel jsem o poslední závody ve Falunu, kde jsem chtěl ještě bojovat o vylepšení celkového umístění ve Světovém poháru. Tím, že jsem tam nestartoval, jsem se pořadím trochu propadl.
Dvě pátá místa v závodech na 15 kilometrů volnou technikou mají ohromný zvuk. Čekal jste sám od sebe tak dobré výsledky?
Musím říct, že ne. (směje se) Jakékoliv umístění v TOP 10 je pro mě pořád trochu překvapením. Samozřejmě jsem k tomu cílil. Jedná se vždy o krásný sen, když se to povede. Bylo fajn, že si člověk potvrdil, že je reálné být mezi nejlepšími. Kéž by se tak stávalo častěji.
Body do Světového poháru jste sbíral i ve sprintech. Po zvládnuté kvalifikaci ale zpravidla přicházela vyřazení ve čtvrtfinále. Nezvažujete, zda nadále intenzivně kombinovat tuhle disciplínu s normálními závody?
Je pravda, že se celkově začíná sprint a distance hodně diferencovat. Určitě do nějaké debaty půjdeme. S trenérem přemýšlíme, jak se k tomu postavit. Zatím v tom ale budu pokračovat. Na rozjížďkách je potřeba zapracovat. V týmu ale máme velký potenciál. Navzájem si můžeme pomoci a zlepšit se.
Na soustředění v Livignu při výšlapu do stopy s kolegy z Dukly: zleva Petr Knop, Michal Novák, Adam Fellner, Jan Pechoušek
Hodně se ve vašem případě řešilo načasování formy. V TOPu jste prý byl dva měsíce před olympiádou, která měla být vrcholem…
Řekl bych, že na začátku sezony jsme měli lepší lyže než zbytek závodního pelotonu. Na olympiádě, a nemyslím tím mazání, to už bylo horší. Je fakt, že forma přišla dříve. I to je jedna z věcí, nad níž se musíme zamyslet. Je potřeba předvádět nejlepší výkony, když je to nejdůležitější.
Udělal byste s odstupem času něco jinak?
Po bitvě je každý generál. Vše probíhalo podle nejlepšího vědomí.
Náročné tratě a podmínky vás v Číně překvapily. Co běželo hlavou, když jste poprvé nazul lyže a projel se přímo na místě?
Paradoxně jsem se na prvním tréninku cítil skvěle, svěže a lehce. Podle toho jsem hodnotil i tratě. Říkal jsem si, že to zase tak hrozné není. Postupem času jsem i s ohledem na nadmořskou výšku a pomalý sníh změnil názor. Nedalo se na tom moc lyžovat.
Neskrýval jste enormní vyčerpání. Tělo kolikrát samo vypnulo…
V mém případě sehrál nejvýraznější roli úvodní skiatlon. V něm jsem se fakt zavařil. Energetické zásoby byly pryč, jako kdybych absolvoval padesátikilometrový maraton. Dva dny nato jsem jel sprint a neměl vůbec sílu. Odnesl jsem to ještě víc. Další závody se už rovnaly katastrofě. Program v mém případě nebyl šťastně poskládaný.
Před Hrami jste absolvoval ještě Tour de Ski. Jak hodnotit další z vrcholů sezony, kde vás bohužel provázela obrovská smůla?
K tomu, abych vzdal, jsem neměl daleko. Naštěstí jsem to neudělal. Bylo dobře, že jsem to nakonec absolvoval celé. Do olympiády zbývalo ještě dost času. Smůlu jsem si ale vybral vrchovatě. Pád, pohmožděná žebra. S tím spojené dýchací potíže. Pak jsem zlomil hůl. Na výsledcích se to negativně projevilo. Ale bylo tam i desáté místo ve sprintu, které hodnotím velice kladně.
Jak tedy vypadají vize na příští sezonu?
Rovnat se nejlepším ve více závodech. V přípravě pro to udělám maximum.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: Bóša
