Byl stálicí, na níž bylo spolehnutí. Ale s tím už je konec. Po dlouhých letech v evropské špičce a s průniky mezi absolutní elitu opustil Jakub Holuša ve třiatřiceti letech bitvy na středních tratích.
Důvod? Přetrvávající zdravotní problémy s patou. Řešit by se musely operativně, ale český rekordman nechtěl bojovat o návrat kvůli jedné nebo dvěma sezonám. Navíc ho mrzí, že ho loni minuly olympijské hry v Tokiu. „Věk nezastavíš,“ říká už bývalý běžec, který si začal na Julisce z mladých atletů budovat tréninkovou skupinu.
Největším zážitkem bitva o halové zlato
Kariéru běžce Dukly provázely zářivé i bolestivé okamžiky. Tím nejvýraznějším bylo vítězství na halovém mistrovství Evropy v roce 2015 v pražské O2 areně na patnáctistovce. Má i dvě stříbra z halového MS v Oregonu 2016 na stejné trati a z Istanbulu 2012 na osmistovce.
„Moc si těch medailí vážím. Nejvíc ale budu vzpomínat na pražský šampionát,“ říká o finále, kdy ho hnala vyprodaná hala při stíhačce za odskočeným Turkem Özbilenem, který původně pod jménem William Tanui závodil za Keňu. Bitvu za ohlušujícího jásotu zaplněných tribun tehdy rozhodl na cílové čáře s náskokem šesti setin sekundy.
Nebyl však halovým specialistou. Třikrát startoval na olympijských hrách, ale nejvíc se zaskvěl před pěti lety na mistrovství světa v Londýně. Postoupil do finále patnáctistovky a v nejtěžší světové konkurenci oslavil životní triumf. Zaběhl čas 3:34,89 a od bronzu ho dělilo pouhých 36 setin.
Na londýnském šampionátu finišoval pátý
Možná ho trochu potkala smůla, ale každopádně podal vynikající výkon. „Páté místo je obrovský úspěch. Byl to ohromně těžký závod. Keňané za to hrozně vzali, byl to úprk až do cíle. Zkusil jsem je stahovat, protože jsem věděl, že budou tuhnout. Páté místo na světě je krásné,“ říkal po závodě ve městě na Temži odchovanec opavské atletiky.
V dalším období se rozhodl změnit trénink a začal se připravovat ve skupině polského kouče Tomasze Lewandowského. Pochvaloval si, že už neběhá sám, ale v grupě s tréninkovými parťáky. Zřejmě i díky tomu se v roce 2018 na Diamantové lize dočkal vylepšení český rekordu v běhu na 1500 metrů.
V Paříži doběhl v čase 3:32,85 pátý a porazil i norského mistra Evropy Filipa Ingebrigtsena. „Říkal jsem si, že by mohlo jít o kvalitní běh, ale tak rychlý výkon jsem nečekal,“ přiznal. Zazářil navzdory tomu, že si před pár týdny stěžoval na zdravotní potíže a v prognózách byl hodně opatrný.
„Koho nic nebolí, nežije…“ smál se tenkrát. „Nebylo by asi normální, kdyby mě při současné zátěži a intenzitě nic nebolelo. Obzvlášť, když už jsem třicátník. Nějaké bolístky mám, ale mohu říct, že nejde o nic, co by mě omezovalo v přípravě a ohrožovalo účast v dalších závodech.“
V sedle silničního kola se mu líbilo
Jenže další zrychlení se už nedostavilo. Naopak zdravotních problémů přibývalo. Koronavirová pandemie v roce 2020 prakticky zastavila atletický život.
„Odpadla kvalifikace na olympiádu, zastavil se ranking a nakonec se Tokio o rok odsunulo. Vzhledem k dřívějším zdravotním problémům jsem se rozhodl, že si dám pauzu. Cítil jsem, že nastala vhodná chvíle na to, aby si tělo odpočinulo. Bylo to potřeba fyzicky i psychicky,“ vykládal.
Na sociálních sítích se pak záhy začaly objevovat fotky českého rekordmana v cyklistické přilbě a v sedle silničního kola. „Neskutečně jsem si to užil. Bavilo mě to a pořád mě to baví. Až jednou skončím, budu jezdit jenom na kole,“ hlásil nadšeně.
„U nás v Opavě je velká cyklistická komunita. Jezdili jsme i ostřejší tréninky, kopce, intervaly. Dával jsem si do těla, ale podle žádného plánu jsem netrénoval. V Beskydech nebo Krkonoších jsem objel i pár závodů pro hobíky,“ popsal svou cyklistickou odbočku, při níž na tachometru natočil neskutečných 12 500 kilometrů.
Konec urychlila bolavá pata
Protože se polská družina kvůli covidu rozpadla, vrátil se do skupiny Josefa Vedry, u nějž na Julisce začínal. Cílem bylo zazávodit si na své čtvrté olympiádě v Tokiu. Potřeboval buďto zaběhnout limit, což obnášelo dostat se pod hranici 3:35, anebo se mu dvakrát přiblížit, aby se ve světovém rankingu posunul na pozice, které by mu zaručily start v Japonsku.
Bohužel mu ani jedna varianta nevyšla, i když se na loňském Memoriálu Josefa Odložila prezentoval třetím místem a rychlým časem 3:36,19. Víc už toho Holub, jak se mu mezi atlety říkalo, v atletické kariéře nepřidá. S diváky se rozloučil v Ostravě při nedávném halovém mítinku Czech Indoor Gala.
„V říjnu jsem začal přípravu, ale znovu se ozvaly silné bolesti v patě. Nebyl jsem schopný trénovat dvoufázově. Způsobuje to ostruha a jediným řešením by byla operace. To by ale znamenalo roční pauzu a pak náročný návrat. V běžném životě mě to neobtěžuje, tak to už nechám být,“ konstatoval velký závodník.
TEXT: ASC Dukla/lan
FOTO: CPA
