Má za sebou poměrně krušnou zimu. Ale je zpátky. Tereza Rauturier, nejúspěšnější česká orientační běžkyně poslední dekády, zvládla náročný boj se zdravím po svém. Před pár dny potvrdila rostoucí formu vítězstvím na mistrovství republiky v knock‑out sprintu v Třebíči.
Co ji trápilo? Po prosincovém absolvování vojenského výcviku ve Vyškově se čím dál častěji ozývaly bolesti v koleni. „Začal se v něm tvořit zánět. Při snaze vrátit se do systematického tréninku se vše ještě zhoršovalo. Táhlo se to pak poměrně dlouho, necelé dva měsíce,“ specifikovala své potíže sedmadvacetiletá závodnice podporovaná Armádním centrem Dukla.
„Zranění se rozjelo těsně před koncem roku. Řešit to v tomto období nebylo jednoduché. Spousta lidí měla o vánočním čase zasloužené volno, takže dobrat se k přesné diagnóze bylo poměrně náročné. Žila jsem v nejistotě, o co vlastně jde,“ přiblížila své vnitřní trápení.
Běhání nepřicházelo v úvahu, což je pro orientační běžkyni zásadní problém, zdálo by se. Rauturier si ale poradila po svém. „Zvolila jsem jiné metody, jak se udržet v patřičné kondici,“ poznamenala s tím, že přešla na silový trénink, kompenzační cvičení a také alternativní aktivity. „Nakonec šlo o menší formu zranění, jen se nedalo odhadnout, za jak dlouho zánět zmizí. Ale povedlo se. Přípravu jsem absolvovala ve velkých objemech, jen trochu jinak. A možná to i k něčemu bylo dobré. Těžší období jsem překonala i díky lidem z týmu a manželovi.“
Tím je francouzský reprezentant Max Rauturier, za něhož se před necelými dvěma roky provdala. „Podporujeme se navzájem. I on aktuálně zažívá těžší období, takže se hlavně snažíme hledat pozitiva, aby se situace zlepšovala.“
Zlato z Třebíče v oblíbeném sprintu je pro Terezu příjemným povzbuzením. „A hlavně potvrzením, že by koleno mělo držet. Stále jsem ještě v objemovém tréninku. I první rozjezd mezinárodní sezony bude spíše přípravná cesta k vrcholu, kterým je mistrovství světa v Itálii,“ podotýká. „Jsem ráda, že forma je už docela na dobré cestě. Závod jsem zvládla i takticky, takže spokojenost,“ dodala.
Na červencový šampionát do Janova se moc těší. „Už jsme si tam odběhali spoustu přípravných akcí. Ten terén mám do určité míry ráda. Je atipičtější, nabízí spoustu různých výzev. Člověk se musí poprat s množstvím nástrah, hlavně v rámci volby postupu na jednotlivé kontroly a s tím souvisejícího nabírání výškových metrů,“ upřesňuje specifika náročného profilu.
Rauturier je považovaná za výbornou sprinterku se schopností držet vysoké tempo i v technicky náročných pasážích. Zároveň ale zvládá i delší tratě. „Jsem stále univerzál. Je fakt, že postupem věku je možná už potřeba se zaměřit na určitou disciplínu, ale já zatím ladím na všechny. Sprint je fajn, ale umím pokrýt i klasickou vytrvaleckou trať, kdy v lesích běžíte hodinu a půl. Do jisté míry je náročné obojí skloubit, ale světová špička to umí,“ podotýká rodačka z Olomouce.
Držitelka stříbra ze Světových her v Birminghamu 2022 má stále nejvyšší ambice. „Pořád chci bojovat o přední příčky. Jak na sprinterském mistrovství světa, tak na mistrovství Evropy v lese. Po medailích půjdeme i ve štafetě, máme silnou sestavu,“ potvrzuje odhodlání útočit na co nejcennější výsledky.
TEXT: Pavel Král
FOTO: Pavlína Pecoldová a Dan Dvořáček
