Archiv rubriky: lyžování

Vzpomínky na úspěšné působení v týmu Ester Ledecké by mu vydaly na obsáhlou knihu. V Dukle po jejím boku strávil Tomáš Bank, coby lyžařský kouč, dlouhých deset let. Před tím v ní vedl i svého bratra Ondřeje. Po právu se mu na vyhlášení Armádního sportovce roku tleskalo jako jedné z legend armádního sportu.

„V Dukle jsem jako trenér prožil nejhezčí část svého sportovního života. Nejdřív s Ondrou, potom s Ester. Vždycky jsme cítili významnou podporu. Jako zaměstnanec jsem měl navíc úžasnou svobodu. V létě jsem si mohl plnit svoje koníčky, v zimě dělat práci, která mě ohromně naplňovala. Byly to krásné roky,“ poznamenal s pokorou padesátiletý Bank, jenž se nově převtělil do role šéfa závodního oddělení jedné z prestižních lyžařských značek.

Ze spolupráce s Ester Ledeckou samozřejmě ční olympijské zlato v superobřím slalomu v Pchjongčchangu 2018. Jak výjimečná to pro vás byla chvíle?

Když jsem s ní začínal, měl jsem už docela dost zkušeností a také svoje rutiny. Ona mi ale spoustu věcí hezky obrátila naruby. V tu chvíli jsem pochopil, že se všechno dá posunout ještě výš. Olympiáda v Koreji byla velký zážitek, stejně tak první vítězství ve sjezdu ve Světovém poháru v Lake Louis či třetí místo na mistrovství světa v Saalbachu. Věřím, že na to ještě někdy společně zavzpomínáme a zasmějeme se i vtipným historkám.

Potkáte se jistě brzy. Vaše nová funkce k tomu vybízí…

Je to pravděpodobné. Hodně budu jezdit po světových pohárech. Nebudu už na kopci, ale v cíli. Předpokládám, že si cestu k sobě najdeme a prohodíme pár slov.

Často jste závody sledoval z nekomfortních pozic ve svahu. Vstával jste brzy ráno a s batohem na zádech kráčel na určené stanoviště. Nebude vám tato náplň scházet?

(úsměv) Ne, ne. Vstávat budu brzy taky a půjdu jen s lyžemi, abych se podíval, jak je trať postavená. Možná budu leckdy řídit skútr a pomáhat s testováním. Nepůjde zase o tak velkou změnu.

STR přešla na novou značku lyží. Dobrý krok?

Složitosti bych v tom nehledal. Jí bylo vždycky jedno, co má na nohách. Samozřejmě pozná lepší a horší lyže, ale přechod pro ni není problém.

Až na snowboardového kouče Justina Reitera obměnila realizační tým. Závidíte svým nástupcům debaty, jestli vyrazit na prkno nebo na lyže?

Charlie (Karheinz Pichler – nový lyžařský kouč) zná Ester dobře. V posledních třech letech jsme spolupracovali s německým týmem, který on trénoval. Byli jsme celkem v úzkém kontaktu, je na to připravený.

Obě disciplíny vyžadují skvělou fyzickou připravenost. Její tělo snáší extrémní zátěž. Zná dobře své limity?

V regeneraci je extrémně disciplinovaná, což je nesmírně důležité. Když hodně trénuje, tak i hodně odpočívá.

Těšíte se, i coby lyžařský odborník, na snowboardové souboje Ledecké s Maděrovou?

Určitě. Fandím oběma. Pořád si ale myslím, že Ester je lepší. Když se jí jízda povede, měla by vyhrát. Ale i jí samotné může prospět, že na ni někdo pořádně tlačí.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

 

Vloni se na sezonu chystali v tichosti, bez větší pozornosti okolí. Snowboardistka Zuzana Maděrová začala patřit mezi top marketingové artikly až po únorovém triumfu na olympijských hrách v Miláně a Cortině. Evžen Mareš, jenž v pondělí na vyhlášení Armádního sportovce roku převzal cenu pro nejlepšího trenéra, přiznává, že výjimečný moment zajetý režim zásadně pozměnil.

„Bylo jasné, že něco takového přijde. Má hodně mediálních povinností a závazků vůči partnerům. Ne že by ji to semlelo, ale ubírá to spoustu času,“ říká na rovinu pětapadesátiletý kouč.

Napadlo by vás před rokem, že by Zuzana mohla být olympijskou vítězkou?

Určitě bych se to neodvážil někde tvrdit. Jsme pokorní. K olympiádě jsme směřovali veškeré úsilí a všechno, co přišlo potom, je už jen příjemný bonus.

Poslouchá vás pořád jako hodinky?

(úsměv) Ne jako dřív. Má toho moc. Ale příprava tím určitě nabouraná není. Máme nějaký plán, který se snažíme dodržet. Na Armádního sportovce jsme dorazili ze soustředění, protože si podpory Dukly velmi vážíme. Byli jsme v Rakousku na Kaunertale, teď se tam vracíme. Dva dni absence se nijak zásadně neprojeví.

Sněhu v Evropě moc není. O jak velký se jedná problém?

Teď už jsou podmínky příznivější. Za těch třicet let, co se kolem tohoto sportu pohybuju, jsem nic podobného nezažil. Na ledovec fakt tristní situace. Minulý týden ale konečně nasněžilo.

Na pódiu jste pobavil výrokem, že tu stojíte, protože byla Zuzka zatraceně rychlá. Má k tomu znovu našlápnuto?

Zatím jsme měli velmi málo možností se porovnat s konkurencí, na kterou byla dřív zvyklá. Japonka Cubaki Mikiová, náš dlouholetý tréninkový partner, musí dodělat školu, takže dorazí až v polovině listopadu. Byla s námi jen týden v hale a časy byly stejné jako vloni. Holky se vždycky přetahují o pár setinek. Jestli to o něčem vypovídá směrem ke světovému poháru, momentálně neumím říct.

Velkou soupeřkou může být Ester Ledecká, jež naznačila, že hodlá na snowboardu absolvovat víc závodů než na lyžích. Vítáte rivalitu, kterou STR může do elitního seriálu vnést?

Určitě. Poměření s nejlepšími vás posouvá. Startuje nový olympijský cyklus. Vrcholem letošní sezony je mistrovství světa, kam Ester určitě pojede. Doufám, že si spolu zazávodí.

Světový pohár vypukne na konci listopadu v Číně. Porazit olympijskou vítězku je pro startovní pole motivující. Přijde hon na Maděrovou?

Strach o ni nemám. Ve chvíli, kdy si nasadí helmu a brýle na hlavu, bude z ní stejný závodník jako vloni. Sama na sebe klade velké nároky. Doufejme, že je na dobré cestě.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Zuzana Maděrová, olympijská vítězka ve snowboardingu, vyhrála anketu Armádní sportovec roku. Ocenění pro nejlepšího trenéra navíc získal její kouč Evžen Mareš. Maděrové k prvnímu triumfu v anketě pomohl životní úspěch, když ve 22 letech v únoru ovládla paralelní obří slalom na zimních olympijských hrách v Itálii. Slavnostní pondělní večer si prý velice užila.

Daniel Paulus z ASC Dukla se na letošních olympijských hrách v Livignu předvedl ve velmi dobrém světle. V závodě, který se jel za hustého sněžení, se probojoval až do čtvrtfinále a obsadil solidní, poměrně nečekané 16. místo. Jednatřicetiletého lyžaře však před startem nové sezony zbrzdilo zranění a následná operace. Diana Cholenská navíc kvůli zranění vynechá celou sezonu.

„Strašně těžko se to specifikuje. Už během olympijské sezony jsem měl určité problémy a v koleni jsem cítil limit, který tam neměl být. Ve výkonu mě to ale nijak neomezovalo, takže jsem to ignoroval. Během přípravy se tělo zklidnilo, bohužel se však problémy s pravým kolenem znovu ozvaly. Po jednom silovém tréninku jsem se ráno probudil a bolest byla taková, že jsem věděl, že je zle. Po mnoha konzultacích a především na základě vlastního pocitu jsem se rozhodl pro operaci menisku,“ vysvětlil Paulus, co ho v přípravě zbrzdilo. Do závodního programu by se ale měl vrátit prakticky v obvyklém termínu.

„Meniskus mi sešili dvěma implantáty. Pokud vše půjde dobře, měl bych se začátkem příštího měsíce postavit na lyže a stihnout tři až čtyři kempy před prvním závodem Světového poháru ve francouzském Val Thorens. Ztratil jsem dynamiku i svalovou hmotu, kterou jsem celou dobu budoval. Za měsíc až měsíc a půl bych se měl dostat do formy, v níž jsem byl před operací. Zatím ještě nejsem schopný jezdit a trénovat naplno,“ pokračoval Paulus.

Do zdravotních komplikací podle svých slov prožíval fantastickou přípravu. „Cítil jsem se v životní formě. Zranění bylo těžké přijmout, ale už tři týdny rehabilituji a myslím, že to jde dobrým směrem. Chtěl bych nastoupit hned od začátku Světového poháru. Nejzazším termínem, kdy bych chtěl určitě závodit, je 18. prosinec, tedy poslední závodní období před Vánocemi. Chci být naplno připravený a ve formě na lednové závody Světového poháru, které se pojedou na mých oblíbených tratích,“ plánuje.

Cíle pro novou sezonu se podle Pauluse nemění, přestože cesta k nim bude po operaci složitější. „Po olympijské sezoně a přípravě, kterou jsem měl, věřím, že jsem schopný znovu se podívat do první desítky Světového poháru a aktivně bojovat o postup do velkého finále. Motivace je vysoká, jen uvidím, jaká bude cesta. Před operací jsem měl v tomhle směru jasněji,“ přiznává.

Mistrovství světa se letos uskuteční až v dubnu a Paulus ho vnímá jako vrchol sezony. „Je to pro mě ale trochu strašák. Trať není úplně taková, kterou bych vyhledával, takže to beru komplexně. Chtěl bych se v závodech Světového poháru pohybovat kolem první desítky nebo se jí co nejvíce přibližovat. Na světovém šampionátu bych chtěl postoupit alespoň do čtvrtfinále, umístění mezi šestnácti nejlepšími by bylo super. Tento závod je specifický i tím, že se na něj člověk musí psychicky připravit, což bývá vždy trochu náročnější,“ dodal Paulus.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

 

České běžecké lyžování táhne už delší čas. I v další sezoně hodlá potvrzovat příslušnost k elitě. Michal Novák za pár dní oslaví 30. narozeniny a věří, že na vrcholných akcích znovu může míchat kartami na předních pozicích.

Pomáhá mu k tomu důvěra nového reprezentačního šéftrenéra Falka Göpferta i dlouhodobá spolupráce s Vasilem Husákem a nově i s Markusem Cramerem. Okysličený realizační tým si velmi pochvaluje.

A je tu ještě jedna zásadní změna. Po letech u Salomonu přešel na lyže Fischer, což podle jeho slov otevřelo další prostor pro zlepšení výkonnosti.

Brzy oslavíte kulatiny. Cítíte se na vrcholu sil?

Doufám, že jich bude dost. Předchozí testy ukázaly, že jsem na tom nejlépe, co jsem kdy byl. Vše ukáží až závody na sněhu. Třicítka je pro sportovce pokročilejší věk. Teď jsem měl trošku potíže s uchem. Byl tam zánět, léčba trvá týden i déle. Ještě momentálně nejsem v úplném tréninkovém zatížení, ale už to tolik nebolí, nějakou aktivitu už v průběhu dne mohu udělat. Doufám, že to bude dobrý.

Reprezentaci převzal Falk Göpfert. Individuálně vás ale vede jeho předchůdce Vasil Husák a také uznávaný německý kouč Markus Cramer. Nastíníte rozdělení rolí?

Mít kolem sebe tři osoby je na komunikaci možná trochu složitější, ale klape to. S Falkem jsme se poznali na jaře a v průběhu léta. Vzešlo z toho, že mi dal více prostoru, za což jsem hrozně rád. Když budu chtít s něčím poradit, je mi k dispozici. Shodli jsme se, že by byl nesmysl vnášet do moji přípravy třetí stranu. Ze spolupráce Vasila s Marcusem jsem velmi nadšený. Všem nám to vlilo novou krev do žil. Už delší dobu jsem chtěl udělat zásadnější krok. Marcus trénuje i italský národní tým, takže s nimi občas jezdím na nějaké kempy. I to je skvělý impuls. Původně jsem myslel, že bude můj hlavní kouč a Vasil mu bude na dálku pomáhat. Vše ale vyplynulo, že plán dávají dohromady společně a hlavně si velmi rozumí.

Změnil jste značku lyží. Vysvětlíte důvody?

Jedná se o poměrně zásadní krok. Ve finále jsem velmi nadšený, že se to povedlo. V Salomonu mám perfektní vztahy, lyže od nich byly rok od roku lepší. Na druhou stranu se objevovaly zádrhele. Jednou byly perfektní, jindy špatné. Zkrátka takový vabank. Proto jsem začal hledat jistotu. Lyže nemusí být na sto procent extrémně rychlé či spolehlivé, ale musí je zdobit pořádná kvalita na každý závod. Tohle Fischer splňuje. Navíc mi materiál od nich více pomáhá naplňovat správnou techniku běhu. To jsem poznal okamžitě, co jsem je poprvé nazul.

Jste pověstný svou všestranností. Bude disciplína, kterou byste chtěl upřednostnit?

Debaty o tom samozřejmě vedeme. Pokud to bude možné, pojedeme v zajetém módu. Hodnocení světového poháru je na tom stavěné. Je potřeba zvládat distance i sprinty. Pořád jsem přesvědčený, že můžu jezdit všechno. Baví mě to a naplňuje. Loňská sezona byla velmi ovlivněná zdravotním stavem, což se zjednodušeně řečeno projevovalo právě nejvíce ve sprintech. Věřím, že teď už to handicap nebude.

Světový pohár odstartuje na konci listopadu tradičně ve finské Ruce, kde jste si vloni přivodil otřes mozku. Tento okamžik vás v dalším průběhu sezony limitoval. Vrací se člověk na takové místo s čistou hlavou?

Popravdě jsem si na to ani moc nevzpomněl. Je ale pravda, že Kuusamo v oblibě úplně nemám. Prostředí je trochu depresivní. Dosáhl jsem tam ale i pěkných výsledků, takže se budu soustředit, aby se tahle zastávka povedla.

Čekají vás dva vrcholy – Tour de Ski a mistrovství světa ve švédském Falunu. Bude náročné uspět na obou?

Světový šampionát má větší důležitost. Když se vám v sezoně nedaří a přijde forma na mistrovství světa, tak s tím člověk bude samozřejmě spokojený. Je to vrchol, k němuž veškeré úsilí směřuje.

Mužský tým by měl mít sílu. Máte k sobě Jiřího Tuže či Matyáše Bauera. Jak vysoké jsou ambice?

Reprezentace výrazně omladila, a to i u žen. Jsem věkově odskočený, mám to díky spolupráci s Marcusem jinak nastavené. Na reprezentačních kempech jsem tolik nebyl. Rozhodně ale věřím, že s Jirkou Tužem můžeme týmové sprinty zajíždět velmi dobře.

Už se těšíte, až to všechno vypukne?

Minimálně jsem na první srovnání zvědavý. Psychické a fyzické vypětí během závodů je vlastně takové dobrodružství. Ještě pár týdnů zbývá. Teď mám před sebou hlavně trénink.

Na předsezónní tiskové konferenci byla ze strany vedení běžeckého úseku vyslovena touha po velké medaili. Je reálná?

Za mě ano. Několikrát jsme byli velmi blízko. Ukáží to až výkony, pak z toho třeba vypadne nějaký hezký výsledek.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Kámen na kameni nezůstal po minulé sezoně v realizačním týmu sněhové obojživelnice a trojnásobné olympijské vítězky Ester Ledecké. Kromě snowboardového kouče Justina Reitera se zcela obměnil. Zásadním je post lyžařského trenéra, který budou po Franzi Gamperovi a Tomáši Bankovi zastávat uznávaný rakouský stratég Karlheinz Pichler a jeho krajan Gernot Grasser.

„Spolupracujeme od jara, pořádně ale od soustředění v Chile, kde jsme bydleli v jednom apartmánu a mnohem lépe se poznali. Příprava tam byla úžasná, chemie funguje, včetně nového fyzioterapeuta Šimona Tomeše. Na sezonu se moc těším,“ poznamenala na dnešní tiskové konferenci jednatřicetiletá hvězda Armádního sportovního centra Dukla.

„Postupně jsme se sehrávali. Šimon s námi ještě nikdy necestoval, takže se učil i základní povely do vysílačky. Moc se mi líbí, jak Charly (Pichler) tým vede, jakou má přirozenou autoritu a jak spolu s Gernotem vytvářejí prostředí, ve kterém máme špičkové podmínky a zároveň si tréninky dokážeme užít.“

Nešlo ale jen o tým, STR změnila i materiál. Z kopce dolů bude jezdit na lyžích značky Head. „Byla jsem bez smlouvy. Jak známo, hůlka si vybírá kouzelníka, lyže si vybírají závodníky. Když jsem na ně poprvé skočila, byl to magický pocit. Věřím, že mě nezradí, i když nás v tomto směru čeká ještě mnoho práce.“

Co přesně má Ledecká na mysli? Především řešení maličkostí, které jsou pro sport, kde rozhoduje každá setinka, zásadní. „S trenéry jsme už třikrát byli přímo v továrně. Jedna návštěva trvá zhruba čtyři hodiny. Řešili jsme vybrušování bot, airbag a další detaily,“ poznamenala. Jejím osobním servismanem bude Tobias Geiger. „Testovali jsme různé modely, na jeden trénink bylo k osmi párům. Jsem pyšná, že jsem se coby snowboardistka dostala do famózní společnosti světových lyžařů a že za stáj Head mohu závodit. Je to pro mě velké vyznamenání,“ svěřila se.

Mnohé však následně překvapil její výrok týkající se programu. Ona sama chce tentokrát upřednostnit snowboard před lyžemi. „Jen nevím, jestli mi to u trenérů projde,“ řekla s úsměvem. Šampionáty by měla stihnout oba – jak únorový ve sjezdařských disciplínách v Crans Montaně, tak březnový ve snowboardingu v Montafonu. „Plán je furt stejný. Hlavně si to chci užívat a na kopci odvést, co jsem natrénovala. Je potřeba vyladit lyžařskou Ester na MS v lyžování a snowboardovou Ester na MS ve snowboardingu. Věřím, že to klapne perfektně.“

Sezonu by měla odstartovat 11. prosince na lyžích v americkém Beaver Creeku. Do té doby bude obě disciplíny pilovat. Jen se sněhem je trochu problém. „V Chile byly čtyři metry. Tady v Evropě je ale teplo. Řešíme, kde bude. Teď se chystám na snowboard na Passo Stelvio,“ prozradila nejbližší plán olympijská šampionka.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

V ženské kategorii je už delší čas jasnou českou jedničkou. Na olympijských hrách ve Val di Fiemme ale ukázala, že v ní dříme mnohem hladovější šelma prahnoucí po velkém úspěchu. Sedmé místo ve skiatlonu bylo pro Kateřinu Janatovou krásným výsledkem, ona sama chce ještě víc. „Ráda bych za necelé čtyři roky ve Francii tenhle výsledek ještě vylepšila,“ netajila smělé ambice směrem k dalším startům pod pěti kruhy členka ASC Dukla.

V devětadvaceti letech je ve velmi dobré kondici. „Digginsová či Slindová patřily do absolutní špičky i po třicítce. U někoho to v tomto věku může teprve začínat. Byla jsem sedmá ve skiatlonu, ale mrzelo mě, že jsem nestartovala na padesátce, kde jsem si věřila ještě malinko víc,“ připomněla svou absenci zaviněnou nemocí v posledním závodě olympijského programu běžkyň na lyžích.

S příchodem nového šéftrenéra Falka Göpferta pozměnila jisté návyky. V Norsku už v rámci přípravy netráví tolik času, na soustředění jezdí s českou reprezentací. „Říkala jsem si, že je to nový impulz. Hodně to máme postavené na vysokohorské přípravě. Třikrát jedeme do výšky, nějakých 1800 metrů. Rozhodla jsem se, že chci jít touhle cestou. Příští olympiáda je také položená výš. Může mi to prospět, určitě je to cesta,“ je přesvědčena.

Pomáhá jí i atmosféra v týmu, mezi mladšími kolegyněmi se cítí výborně. „Na kolektivu mi hodně záleží. Nechci být mimo. Holky teď udělaly také velký pokrok, jsou velmi chytré, přemýšlí o tom. I atmosféra je uvolněnější, to si užívám. Bylo by fajn něco zajet i v team sprintu.“

Janatová má pověst dříče. Letos svá tréninková maxima ještě navýšila. „Pod Falkem jedeme velké objemy. Můj standard je 20 až 25 hodin týdně. Za rok to dává nějakých 900 hodin čistého tréninku, což je o čtyřicet více, než jsem kdy měla. Když ale cítím, že jsem hodně unavená, tak to nelámu přes koleno,“ prozradila.

Před listopadovým vstupem do Světového poháru ve finské Ruce si formu otestuje při závodech v norském Beitostölenu. „Potřebuji si zajet dobrý výsledek, získat sebevědomí. To mě trošku uklidní. Ve sprintu si momentálně tolik nevěřím. Je to i věkem, kdy člověk rychlost trochu ztrácí. Mně se vyplatí být víc vytrvalec, protože těch závodů je hodně a zákonitě i víc šancí na dobrý výsledek. Tenhle podnik mi určitě ukáže, jak na tom jsem.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Jan Franc, Vasil Husák, nyní Falk Göpfert. Už třetí šéftrenér formuje v seniorské reprezentaci Jiřího Tuže, vycházející hvězdu běžeckého lyžování. „Přál bych si, abych s jedním koučem vydržel delší dobu než jeden rok. Měl jsem z toho respekt, ale sedli jsme si a našli společnou cestu,“ poznamenal jednadvacetiletý mladík z armádního klubu Dukla po prvních měsících společné přípravy.

Jeden z kempů se konal netradičně ve vinařské oblasti na Pálavě. „Mysleli jsme si, že je to trošku vtip, ale bylo to fajn soustředění. Využili jsme nejen kolečkové lyže, ale i kola. Běhali jsme a posilovali. Celkově jsme toho odtrénovali hodně, celý tým se sblížil,“ pochvaloval si pátý muž z únorového olympijského sprintu v Itálii.

Na konci sezony přidal také pódiové umístění v závodě Světového poháru v Drammenu, což jej motivuje do další tvrdé práce. Chce být stále lepší a hlavně konkurenceschopný ve všech disciplínách. Hodně proto zapracoval i na distancích. „Ve sprintu se ale zhoršit nechci. Zůstává nadále prioritou. Dosažené výsledky jsou pro mě velkým zdrojem energie. Když si vzpomenu na ty pocity, chci něčeho podobného dosahovat znova a znova,“ poznamenal s pokorou.

Nijak také netajil, že se stále rád inspiruje norským fenoménem Johannesem Klaebem. „Dost ze svého tréninku sdílel na sociálních sítích, rád bych šel v jeho kolejích.“

Klaeba sleduje od svých dvanácti let. I proto mu je styl připomínající atletickou kadenci velmi blízký. Mezi protřelými alpskými vlčáky si na trati musí rovněž počínat sebevědomě. „Nejhorší je strach z vyděšení. Když nebudu zkoušet nové věci, nic se nenaučím,“ má jasno.

Odvážná povaha mu velí pokoušet se porážet nejlepší, tedy i favorizované Nory, kteří mužskému běžeckému lyžování jasně vládnou. „Hodně lidí chce vidět, aby vyhrál někdo jiný,“ přikyvuje Tuž. „Ale je to těžké, když vidíte, jaké mají materiály, jak dokáží namazat. Ve sjezdech nemáte moc šancí. To trochu motivaci ubírá, ale člověk musí pořad věřit, že je porazit může,“ dodal odhodlaně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

S optimistickými vizemi vstupují do nadcházející sezony běžci na lyžích. Reprezentaci tvořenou závodníky Armádního sportovního centra Dukla Liberec nově vede německý šéftrenér Falk Göpfert, který na dnešní tiskové konferenci naznačil velkou spokojenost s přípravným obdobím. Podobně se vyjádřily i české hvězdy – Jiří Tuž a Kateřina Janatová. Předseda úseku Aleš Vaněk je dokonce přesvědčen, že na vrcholu, kterým bude mistrovství světa ve Falunu na přelomu února a března příštího roku, může cinknout i medaile.

„Olympiáda v Itálii potvrdila vzestupný trend výkonnosti našich lyžařů, kvalitu rozhodně máme,“ prohlásil Vaněk, jenž tak nenápadně připomněl nádherné páté místo Jiřího Tuže ve sprintu a sedmé Kateřiny Janatové ve skiatlonu. Zapomenout se nesmí ani na Michala Nováka, dalšího z lídrů, který už delší čas patří do užší světové špičky.

Přínos se očekává rovněž od nové sportovní ředitelky Petry Hynčicové, bývalé reprezentantky a duklačky, jež ve funkci nahradila Štěpána Kalibu (přešel do ASC Dukla na post šéftrenéra lyžování – pozn.). „Mám výhodu, že úsek jde správným směrem a nemusím nastavovat nějaký nový režim,“ poznamenala.

Letošní sezona odstartuje na konci listopadu závodem Světového poháru ve finské Ruce. Velkou pozornost bude tradičně přitahovat Tour de Ski (startuje 1. ledna), dále světový šampionát do 23 let v Estonsku a tu největší již zmíněné MS ve Švédsku.

„Data z přípravy vypadají velmi nadějně. Ale čísla na papíře jsou jako bikiny – ukáží hodně, ale ne všechno,“ zašprýmoval si před novináři šéftrenér Göpfert, nástupce Vasila Husáka. Třiapadesátiletý kouč má bohaté zkušenosti, naposledy působil u národního týmu Rakouska. „Někdy v dubnu mi zavolal Štěpán Kaliba, zda bych měl o tento post zájem. Byli jsme v našich představách jednotní, jsem rád, že to klaplo,“ řekl ke svému angažování.

Pozitivní dojmy mají po prvních měsících také samotní závodníci. „Šli jsme do větších objemů. Soustředění a tréninků bylo hodně. A hlavně bez výpadku, jen občas proběhly lehké rýmičky,“ pronesl jednadvacetiletý Tuž, jenž kvůli lednovému MS do 23 let vynechá Tour de Ski.

Na prestižním podniku naopak nebude scházet Janatová. „Jsem zatím spokojená. Odtrénovala jsem víc hodin než v minulosti. Teď se tu tvoří nový, mladý tým. Jsem ráda, že jsem jeho součástí,“ uvedla v současnosti nejlepší česká běžkyně.

Kromě ní, Tuže a Nováka figuruje v áčkové reprezentaci ještě Kateřina Dušková a Matyáš Bauer. Tým B tvoří Tomáš Dufek, Jonáš Hellmich, Mike Ophoff, David Pešta, Jakub Štvrtecký, Anna Marie Jaklová, Anna Milerská a Lucie Tůmová.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Pořád se s hořkou skutečností těžko smiřuje. Nedávná zpráva o vyřazení severské kombinace z olympijského programu Jiřího Konvalinku velice zasáhla.

„Zklamání ještě neopadlo. Pro nás všechny, kdo tuhle tradiční disciplínu děláme, to byl šok. Nečekal jsem, že se to může stát,“ přiznal jednadvacetiletý sdruženář ASC Dukla. Zlou novinu se dozvěděl v rakouském Stamsu, kde na soustředění polykal tréninkové dávky s parťákem Lukášem Doležalem, juniorským mistrem světa. „Přijel jsem z kolečkových lyží. Na trenérech jsem hned poznal, že něco je špatně. Nálada byla na bodu mrazu. Strašně demotivující. Nikdo moc nevěděl, jak na to reagovat,“ přibližuje bezprostřední pocity po verdiktu exekutivy Mezinárodního olympijského výboru (MOV).

Na rozdíl od Doležala si Konvalinka olympijskou premiéru v zimě užít stihl. Ve Val di Fiemme absolvoval tři závody. Jeho nejlepším individuálním výsledkem bylo 20. místo ze závodu na středním můstku. V týmovém sprintu dvojic skončili s Janem Vytrvalem osmí. „Nějak musím skousnout, že tam za čtyři roky nebudeme. Pro Lukáše je to mnohem větší čára přes rozpočet. Společně bychom měli možná našlápnuto na hezký týmový výsledek,“ svěřil se rodák z Jilemnice.

Konvalinka je nejen nadějným sdruženářem, ale i velmi dobrým skokanem. V jednu chvíli tak zvažoval přesun výhradně na můstky. „S tou myšlenkou si pořád pohrávám. Letos ale žádné unáhlené závěry dělat nebudu. Nechám to až po sezoně. Uvidíme, jaké budou možnosti.“

Momentálně se tak jeho pozornost upíná k mistrovství světa ve Falunu, které je na programu na přelomu února a března příštího roku. „Tam si budeme chtít s Lukášem spravit chuť a ukázat kvalitu a kouzlo severské kombinace. Stejně tak ve světovém poháru.“

Jistá šance na návrat tradičního sportovního odvětví mezi olympijské sporty v dalším cyklu podle Konvalinky existuje. „Nebude asi velká. Ale jsou tu velmoci jako Norsko, Finsko, Rakousko či Německo. I pro ně se jednalo o velkou ránu. Mohly by zalobovat,“ snažil se najít alespoň částečné světélko naděje svěřenec Martina Zemana.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA