Archiv rubriky: kanoistika

Dříve vyrážel do Kalifornie, Sabaudie či Andalusie, nyní volí olympijský vítěz a několikanásobný mistr světa Josef Dostál pro podzimní objemovou přípravu jinou destinaci. Hvězda Armádního sportovního centra Dukla zamíří na tři týdny do turecké Antalye.

„Ze začátku se mi tam vůbec nechtělo, ale když jsem zjistil, že můžu ve volnu rybařit, tak se těším mnohem víc. Přijede za mnou i manželka s malým. Na hotelu u bazénu jsou tobogány, takže dřinu budu hezky prokládat. Nepůjde o stereotyp,“ řekl s úsměvem třiatřicetiletý kajakář po čtvrtečním převzetí děkovného listu Ministerstva obrany za vzornou reprezentaci.

Náročnou a závody nabitou sezonu završil v září svatbou se svou dlouholetou partnerkou Anežkou Paloudovou, jedním z nejkrásnějších okamžiků svého života. S malým synem Jonatánem si poté dopřáli rodinnou dovolenou. „Deset dní jsme byli v Chorvatsku. Chtěli jsme, aby si to užil hlavně on. Svatební cestu si můžeme udělat kdykoliv.“

Od října už znovu usedá do lodi, na Vltavě poctivě polyká potřebné tréninkové kilometry. „Začali jsme před měsícem. Teď je důležité položit kvalitní základy pro celou sezonu. Zatím jde vše podle plánu, i když listopad už přinesl méně příznivé počasí. V našem sportu to hraje velkou roli, proto se do Turecka za teplem opravdu těším.“

Na kontě má olympijské zlato, tituly mistra světa. Zákonitě platí za jednu z největších osobností svého sportu. Spokojenost však u Josefa Dostála nehledejte. Touha po dalších špičkových výkonech u něho zůstává stále silná. „Čeká mě nějaká patnáctá sezona mezi dospělými. Je to náročné. Ale vím, co mám dělat a čeho se vyvarovat. Snažím se stále chovat co nejvíce profesionálně. Šlápli jsme do toho víc než vloni, svědomitě makám. Motivace směrem k olympijským hrám stoupá.“

V boji o start pod pěti kruhy v Los Angeles mu dodává optimismus vědomí, že některé letošní výsledky ovlivnily zdravotní komplikace. „Do průběžného pořadí v žebříčku se mi zatím propisují dva závody, kdy jsem nebyl fit. Mám na mysli šesté místo na světovém poháru či čtvrté na mistrovství světa, kde mě nemoc výrazně omezovala. Troufám si říci, že pokud budu zdravý, tak dobré výsledky přijdou a kvalifikaci zvládnu.“

Přestože už nemusí nikomu nic dokazovat, žene ho dál i touha být příkladem pro svého syna. „Chci mu ukázat, že když člověk něco dělá, má to dělat pořádně. To je pro mě asi největším hnacím motorem. Rád bych znovu závodil s absolutní špičkou a dokázal jemu, sám sobě i celému světu, že tam pořád patřím, i když bych to vlastně už nemusel mít zapotřebí,“ vysvětlil přesvědčivě své plány.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Mistr světa i evropský šampion ve vodním slalomu Jakub Krejčí z ASC Dukla ovládl letošní ročník ankety Českého svazu kanoistů Kanoista roku. Výsledky byly slavnostně vyhlášeny v Praze a také další dvě příčky na pomyslných stupních vítězů patří sportovcům armádního centra. Druhý skončil obhájce loňského prvenství, rychlostní kanoista Martin Fuksa, třetí příčku obsadila slalomářka Tereza Kneblová.

Čtyřiadvacetiletý Krejčí ovládl mezi kajakáři mistrovství Evropy i světa. Na světovém šampionátu navíc vybojoval stříbro v časovce kayakcrossu a na evropském šampionátu přidal stříbro v závodě kajakářských hlídek. Slavnostního ceremoniálu se osobně nezúčastnil. Na pódiu ho zastoupila jeho figurína v nadživotní velikosti a z dovolené v Portugalsku poslal alespoň videovzkaz.

„Je to pro mě velká čest, mockrát vám děkuju. Obzvlášť v sezoně 2026, kdy se dařilo celému svazu, a nejenom mně,“ uvedl Krejčí.

Na slavnostním vyhlášení chyběl také olympijský vítěz Fuksa, který v této sezoně na kilometrové trati nenašel přemožitele. Vyhrál všechny tři závody Světového poháru, mistrovství Evropy i mistrovství světa. K tomu přidal evropské zlato a světové stříbro na pětistovce.

Za dvojicí šampionů obsadila v anketě třetí místo slalomářka Kneblová. Do reprezentace mezi kanoistkami se vrátila ve velkém stylu, když v kategorii C1 vybojovala titul mistryně světa a bronz na mistrovství Evropy. Navíc se stala mistryní Evropy v kayakcrossu.

Ocenění pro nejlepší posádku získal deblkajak ASC Dukla ve složení Jakub Špicar a Daniel Havel. Na pětistovce vybojovali bronzové medaile na mistrovství Evropy i světa. Nejlepším závodníkem do 23 let byl vyhlášen rychlostní kanoista Adam Rudolf.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Sezonu zakončil stylově, ziskem osmé medaile z mistrovství světa v kariéře! Pětatřicetiletý kajakářský matador Daniel Havel ji v Poznani vybojoval na deblu s Jakubem Špicarem. Po dramatickém finiši z toho byl krásný bronz. Pro sehranou posádku se navíc jednalo o první světový kov na olympijské pětistovce.

„Uvědomovali jsme si to hned po dojezdu. Pořád nám pódium o kousek unikalo. Šlo o velké zadostiučinění, zase jsme ukázali, že do špičky pořád patříme,“ těší Havla, kanoistickou stálici Armádního sportovního centra Dukla, i s odstupem času.

Jednalo se o velký úspěch. O pár setinek jste předstihli Maďary, kteří poslední metry vůbec nezvládli…

Poznaň je v tomto specifická. Jsou tam betonové břehy, jak ze předu, tak ze strany. Není tam vratný kanál, čelíte větším vlnám. Do finiše je tedy potřeba přijet s lehčí rezervou, abyste v těchto těžkých podmínkách udrželi stabilitu lodi a bylo ji ještě možné posouvat plynule dopředu. Oni jeli jiným stylem než my a síly jim došly. Když je člověk plný laktátu a ztuhlý, tak ta stabilita odchází. V semifinále se domácí Poláci dokonce cvakli. Zastavilo se tam více lodí, k tomu závodišti tohle prostě patří. My jsme to ve finále zvládli výborně.

Vítězní Němci Jacob Schopf a Max Lemke byli naprosto suverénní. Čím to, že jsou takhle odskočení?

(směje se) To nikdo moc nechápe. Ale jsou to olympijští vítězové, oni by byli schopni jet kolem medailových pozic i na singlu. Prostě páni kajakáři. Neskutečně jim to spolu funguje. Po dojezdu jsem jim ze srandy říkal, že příště pojedou se čtyřkajaky, které někdy první polovinu trati rozjíždějí podobně jako oni na deblu.

Veškeré úsilí je směřováno k olympijským hrám v Los Angeles 2028. Může být německá dominance jistým návodem, jak jít ještě výkonnostně nahoru?

S Kubou a trenéry jsme se o tom bavili. Tihle dva kluci dominují i ve čtyřkajaku, jsou fakt dobří. Vloni jsme jim na mistrovství Evropy či světovém poháru ale obstojně sekundovali, takže víme, že to v nás je. Určitě máme rezervy, které můžeme využít k posunu.

Je vám 35 let. Cítíte se stále v top kondici?

Nějaký věk to samozřejmě je. Musím na sebe být už opatrnější, hlavně o tréninku je potřeba přemýšlet trochu jinak. Nemůžu to řezat jako ve dvaceti. Tělo už pomaleji regeneruje, snáší jiné dávky, ale jak se ukazuje podle výsledků, tak se jedná jen o číslo. V devatenácti jsem v Poznani získal svou první medaili na mistrovství světa, teď v pětatřiceti osmou.

Bronz byl určitě náplastí za čtyřkajak, kde vám postup do finále unikl o 31 setin. Ambice v této disciplíně byly rozhodně vyšší. Polykala se těžce tato hořká pilulka?

Nebyl moc čas o tom přemýšlet. S Kubou jsme se snažili rychle zkoncentrovat na debla. Samozřejmě nás to mrzelo. Na předchozím Světovém poháru v Montrealu jsme skončili čtvrtí, navíc v těsném kontaktu s absolutní špičkou. Tréninky naznačovaly, že jsme se rozhodně nezhoršili, jenže v Poznani foukal velký protivítr. Možná jsme trochu zaostali silově. Jede se v tom jiný záběr než při klidné hladině. Podmínky nám zkrátka příliš nesedly. Jsme spíše švihoví tempaři. Svědomí jsme však měli čisté. Jelo se nám dobře, nebyli jsme rozházení, ale za těchto okolností se to nepovedlo úplně prodat.

Jak máte v obou kategoriích rozjetou olympijskou kvalifikaci?

Na deblu výborně, od čtyřkajaku jsme si slibovali rozhodně víc. Moc v klidu být nemůžeme. Jsme na hraně postupu. Ve druhé půlce si už nemůžeme dovolit příliš chybovat. Budeme pod větším tlakem, což jsme nechtěli.

Ještě k deblu. Zapadnout by určitě neměl červnový bronz z mistrovství Evropy v portugalském Montemoru…

Toho si s Kubou nesmírně vážíme. Měli jsme za sebou velmi náročný program ve světovém poháru. Únava byla velká, síly ubývaly. Vlastně ani nevím, kde jsme ty zbytky vyškrábli.

Nastal čas pro odpočinek. Co dělá Daniel Havel, když jde kanoistika stranou?

Ona zase tak stranou nejde. Mám tři děti a ještě je to láká k vodě. V Sezemicích pomáhám s mládeží, kde trénují i mé dvě dcery. Snažím se, aby je to hlavně bavilo.

V rodině máte početný fan klub. Vidět všechny na tribuně, jak povzbuzují tátu, musí být ohromně silné…

Je to právě ta motivace, která mě žene dál. Podrží vás, i když se třeba nedaří. Pokud nejsou zrovna se mnou, tak si voláme. Mám v nich úžasnou podporu. Prožívá to už i nejmladší Vilém. Jsou mu tři, a když vidí v televizi, že někdo pádluje, sedne si na zem a dělá to taky. Tyhle momenty hřejí u srdce a dodávají správnou energii.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Josef Fuksa, výrazná trenérská osobnost české kanoistiky a více než třicet let propojený s Duklou, oslavil na nymburské loděnici své 80. narozeniny. Respektovaný kouč vychoval řadu reprezentantů, včetně svého syna Petra, s nímž momentálně úspěšně vede i vnuky Martina a Petra.

Oslava proběhla přesně tam, kde strávil většinu svého života – u vody, mezi loděmi, v prostředí, které formovalo tři generace jeho rodiny i místní kanoistickou komunitu. Setkání mělo klidnou, přátelskou atmosféru a přineslo i milá překvapení.

První připravili místní kanoisté. Od nejmladších po nejstarší vyjeli na vodu a společně pořídili fotografii i krátké video věnované Pepovi. Šlo o gesto vystihující respekt, který mezi nimi má.

O druhé se postarali hobíci z dračích lodí. Oslovili Petra s otázkou, co by Josefovi udělalo radost, a dostali jednoduchou, nenápadně praktickou odpověď: „Pomozte mu naštípat dříví, které tam leží.“ Místo toho dorazil na loděnici malý náklaďák plný dřeva a hlasitě houkal. Pepa se smál, jen s nadhledem poznamenal, že to budou muset složit, aby to nemusel dělat on sám.

Přítomní se výborně bavili. Dorazili i významní hosté – předseda ČUS Jan Boháč, kanoistická legenda a sportovní ředitel ČOV Martin Doktor, z Dukly pak šéf rychlostní kanoistiky Petr Náprstek a zástupce ředitele Radek Jančík. Nechyběli ani Josefovi nejbližší, včetně olympijského šampiona Martina. Na čepu bylo oblíbené postřižinské pivo, k tomu lahodné občerstvení a výborný domácí chleba. To vše nenápadně dotvářelo povedený podvečer, který symbolicky vystihoval Pepův životní styl – poctivý, lidský, pevně zakořeněný v loděnici.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla a CPA

Kanoista ASC Dukla Martin Fuksa i nadále vládne světu na olympijské kilometrové trati. V polské Poznani završil na světovém šampionátu zlatý hattrick a když k tomu přidáme zlato z olympijských her v Paříži, už čtyři roky jej soupeři sledují jen zezadu. Třetím triumfem v řadě se navíc zařadil mezi českou sportovní elitu. Dosáhl totiž toho, co před ním z českých sportovců dokázali pouze rychlobruslařka Martina Sáblíková, veslař Ondřej Synek a desetibojař Tomáš Dvořák – získal třetí titul mistra světa v řadě v olympijské disciplíně.

„Ani jsem to nevěděl, než jsem to zahlédl na sociálních sítích Českého olympijského týmu. Je samozřejmě super být mezi takovými fenomény. Martina Sáblíková mi nahrála video a Tomáš Dvořák mi volal,“ řekl na dnešní posezonní tiskové konferenci Martin Fuksa.

Každý ví, že obhajovat vítězství a držet si neporazitelnost je nesmírně těžké. „Jsem za to moc rád, ale že bych se doma bil do prsou, jak jsem úžasný, to ne. Určitě je těžší obhajovat a držet si konstantní výkonnost. Vážím si každé sezony, protože ten sport mám rád. Cením si, že můžu trénovat a pak sklízet ovoce na závodech. Kdybych neměl takové úspěchy, motivace by byla horší. Navíc mě baví být s klukama na loděnici, vidět, jak se zlepšují, a zároveň se posouvat já,“ pokračoval a přiznal, že při něm stojí i štěstí. Tím měl na mysli například semifinále, kde jen těsně pronikl mezi nejlepší devítku, stejně jako finálovou jízdu, v níž se o zlato podělil s maďarským jezdcem. „Ale já se mu snažím jít naproti.“

Své si přisadil i děda Josef Fuksa, Martinův trenér. Ten by ještě rád dovedl oba své vnuky – Martina a Petra – k olympijské medaili v deblu. „Budeme muset začít debla trénovat, nestačí na něj chodit jednou dvakrát týdně tři neděle před šampionátem,“ prozradil Josef Fuksa a Martin na to zareagoval: „Hodně předbíhá. Já myslím, že není třeba chodit na debla každý den. Ale já věřím, že se zlepšíme.“

V Poznani uspěl i za nepříznivých podmínek, v silném větru. „V Nymburce to nefouká a ani tam nikdo nedělá vlny, maximálně tak přistávající kachny a labutě. To je opravdová kanoistika. Ale když nefouká, dokáže vyhrát kdekdo. Pro mě je důležitější, že dokážu jezdit ve všech podmínkách, i v těch, které mi v minulosti neseděly. To ukazuje, že jsem se fyzicky i mentálně posunul. Je mi třiatřicet, tak se jen tak z něčeho nepodělám.“

Kuriozitou sezony byly dvě zlaté remízy na kilometru. Při úvodním Světovém poháru s Rusem Zacharem Petrovem a nyní na mistrovství světa s Maďarem Danielem Fejesem. „Když jsem loď kopnul do cíle, říkal jsem si, že to bude na medaili, ale nebyl jsem si jistý vítězstvím. Ani jsem na tabuli neviděl ta malá písmena. Tak jsem čekal, jestli někdo zařve. Když to vyšlo, bral jsem to, že jsem něco získal. Maďar je docela sympaťák, tak mi to bylo jedno. Na cílové fotografii byla moje špička lodi první, což je lepší. Kdybych viděl, že je druhá, ani nevím, jestli by se mi na nejvyšší stupeň chtělo. Je to zvláštní. Podle pravidel se zaokrouhluje, ale přijde mi, že technika jde dopředu. V Poznani prezentovali, že mají poprvé cílové kamery na obou březích, přitom těch remíz bylo až až. To se mi moc nelíbí.“

Samými prvními místy získal do olympijské kvalifikace maximální možný počet bodů. „Ty mě nezajímají. Chci být co nejlepší ve všech závodech. Nemůžete jít do závodu s tím, že potřebujete někoho předjet,“ má jasno. Pokud se v Los Angeles uskuteční předolympijská regata, vyrazí tam. „Uvidíme, jestli i dřív. Přípravu máme naplánovanou tradičně do Kolumbie, která je ve stejném časovém pásmu, tak by to šlo. Dráha v Los Angeles je specifická hlavně tím, že tam je mořská voda. Navíc je to přístav, kde hraje roli příliv a odliv,“ naznačuje Martin Fuksa.

Nyní jej čeká zasloužený odpočinek. „Nyní budu čas trávit s holkama a jezdit na výlety. Děda bude mít osmdesátiny, tak se chystá velká party v loděnici. I kvůli tomu jsem musel vyhrát, abych mu dal dárek. Ještě pojedu na kole L’Étape v Pardubicích, ale tam velké ambice nemám. Mám rád tu cyklistickou komunitu a chci si to užít. Taky vyrazíme k moři, malá ho má ráda. A kdy začnu opět trénovat? Až přijdu zase na loděnici,“ má jasno o nejbližším programu.

Přes tak úspěšný rok našel i jedno negativum. Tím bylo semifinále deblkanoe v Poznani, v němž s bratrem do finále neprošli. „Na jaře jsme začali dobře, šesté a sedmé místo na SP, šestí na ME, i když tam jsme pomýšleli výše. A na světě nám finále uniklo o setinu, stejně jako předtím na SP v Montrealu. Asi jsem si to štěstí trochu vybral na singlu. Dokážeme odjet krásné tréninky, jen bychom to potřebovali přenést do závodu. Béčko jsme vyhráli, celkově jsme byli desátí, ale chtěli jsme jet áčko. To semifinále byla naše nejhorší jízda,“ dodal Martin Fuksa.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

 

Olympijský vítěz a jedna z nejvýraznějších osobností české rychlostní kanoistiky Josef Dostál vstoupil v sobotu 5. září do manželství se svou dlouholetou partnerkou, českou reprezentantkou Anežkou Paloudovou. Ta nově ponese příjmení Dostálová. Společně vychovávají syna Jonatána.

Svatba se odehrála ve Vyšším Brodě, na mlýně přátel, který si pár vybral pro jeho atmosféru i symbolické spojení s vodou. Právě voda byla podle novomanželů jedním z hlavních atributů, které chtěli mít ve svůj den na dosah.

Josef Dostál připomněl, že svatbu plánovali už delší dobu. „S Anežkou jsme se zasnoubili už před olympiádou, ale kvůli tomu, že jsme očekávali synáčka, jsme si svatbu posunuli. Chtěli jsme to udělat tak, aby si to Anežka mohla užít a aby to zároveň sedělo se sezónou. Takže jsme se nebrali do roka, ale vlastně až za dva roky a něco. Pro obřad jsme si vybrali Vyšší Brod, protože jsme chtěli svatbu u kamarádů na mlýně. Je to tady jako z pohádky. No a hlavně je to u vody, což byl hlavní atribut, který jsme na naší svatbě chtěli mít.“

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Sportegy/Jakub Pláteník

I v závěrečném dnu světového šampionátu v rychlostní kanoistice na jezeře Malta v Poznani byly české barvy vidět na stupních vítězů. O bronz se postarali deblkajakáři Daniel Havel s Jakubem Špicarem na pětisetmetrové trati. Stejný kov si domů poveze i Robin Hirsch. Ten v kategorii C1 na 5000 metrů projel cílem čtvrtý, ale po diskvalifikaci Moldavana Sergeje Tarnovského se posunul na stupně vítězů.

Jen těsně unikla medaile zdravotně indisponovanému Josefu Dostálovi. Úspěšnou premiéru na světovém šampionátu má za sebou také parakajakář Vojtěch Procházka. V posledním závodu na nejdelší trati 5 km obsadil Tomáš Sobíšek v kategorii K1 dvanácté místo.

Hirsch čekal na rozhodnutí čtyři hodiny

Do poloviny závodu se český kanoista Robin Hirsch držel na pětikilometrové  trati ve trojici bojující o třetí místo spolu se Španělem Jaime Durem a Bělorusem Ivanem Patapenkem. O zlato naopak s náskokem bojovali Moldavan Sergej Tarnovskij a Maďar Balázs Adolf.

Potom mu však Duro unikl, a tak se český závodník soustředil na udržení čtvrté pozice. „Já jsem hrozně spokojený. Ještě by to chtělo zapilovat na některých částech závodu, ale za mě to byl naprosto povedený závod,“ řekl v cíli Hirsch.

Ten vytěžil po prvním kole z hromadné kolize několika jezdců. „Po prvním kole tam byla tlačenice. Všiml jsem si, že tam vždycky je, a dával jsem si pozor. Dokázal jsem se jí vyhnout, soupeře podjel a díky tomu jsem dojel tak, jak jsem dojel. V závěru jsem si všiml, že mě Bělorus Ivan Patapenka dotahuje, a tak jsem se snažil ze všech sil dofinišovat a udržet svou pozici,“ dodal Hirsch, který v té době ještě nevěděl, že má medaili.

Ale než se jí dočkal, tak to trvalo další téměř čtyři hodiny. Protest stíhal kontraprotest a jury se radila a radila. Mezi tím organizátoři v podstatě slavnostně šampionát ukončili a teprve pak se rozhodlo. Medaile připadla českému mladíkovi. „Tak to byl nejdelší pětikilák v životě,“ glosoval s úsměvem na tváři dlouhé čekání Robin Hirsch.

Na tváři parakajakáře Vojtěcha Procházky se po sedmém místě zračilo na první pohled zklamání, ale sám závodník to vyvrátil. „Není to zklamání, ale realita. Jsem hrozně šťastný, že tady mohu být, že se mi povedl start a že to byla dobrá jízda. A také že jsem to nevzdal, bojoval a moc si toho vážím. Někdy je sedmé místo i bedna. Rád bych řekl, že bych chtěl být do trojky, ale soupeři předvedli skvělý výkon,“ řekl po své premiéře na mistrovství světa Vojtěch Procházka.

Nemocný Dostál doslova vydřel čtvrté místo

Virózou těžce zkoušený kajakář Josef Dostál doslova vydřel na 500 metrech čtvrté místo, což je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu skvělý výsledek. Na medaili sice nedosáhl, ale nechal za sebou německého závodníka a vybojoval velmi cenné body do olympijského žebříčku.

„Mě to zdraví netrápí čtrnáct dnů, ale od domácího šampionátu na přelomu července a srpna. Poslední čtyři dny mám úplně zalehlé levé ucho, nyní se přidalo i pravé,“ popsal své zdravotní problémy Dostál, který se v cíli musel chytit polského závodníka Boruckého, než k němu přijeli záchranáři.

„Jel jsem naplno a v cíli se mi zavíral svět. Na té vodě, když nevidíte, vás může rozhodit každá vlnka. Borucký ke mně naštěstí přijel a mohl jsem se ho chytit. Pak přijeli záchranáři,“ pokračoval.

„Čtvrté místo není špatné, ale už se těším, až si lehnu do postele a v týdnu absolvuji lékařské kolečko, abych věděl, co mi je, a mohl se vyléčit. Pak to budu muset řešit nějakou prevencí, abych do příštího roku šel ve stejné formě, ale zdravý,“ naznačil velké odhodlání.

Ve druhé polovině závodu se ze sedmé pozice postupně posouval dopředu. „Druhou půlku mám vždy rychlejší, ale rychlost, abych to měl natrénováno, jsem měsíc nejel. Velký dík patří trenéru Davídkovi, který mi strašně pomáhá. Zatímco já ležím v posteli a čtu si knížku, on se o vše stará. Byl jsem více se synem Jonatánem. Ještě moc nemluví, ale dělá zvířátka. Třeba dnes tygra, tak jsem si říkal, že pojedu jako tygr,“ dodal český olympijský vítěz.

Bratři Fuksové vyhráli finále B

Až v posledních záběrech se dostali Martin Fuksa se svým bratrem Petrem ve finále B kategorie C2 na 500 metrů před dvojice uzbeckých a čínských závodníků a vyhráli tak svou jízdu. V celkovém pořadí šampionátu jim patří desáté místo. Alespoň částečně si tím spravili náladu po nešťastném sobotním semifinále, kdy jim postup mezi elitní devítku unikl o jedinou setinu vteřiny.

„Po včerejším zklamání to byla dnes povinnost vyhrát. Jsem rád, že to vyšlo, a doufám, že příště už to bude lepší,“ řekl mladší z bratrské dvojice Petr.

A dvojnásobný medailista z Poznaně Martin přidal: „Já cítil povinnost postoupit do velkého finále, a když se to o kousíček nepovedlo, tak je to vždy zklamání. To béčko je taková povinnost vyhrát, ale zároveň je na startu plno lodí, co to chtějí také. Museli jsme se rvát, ale jeli hezký záběr a podali hezký výkon. Porvali jsme se hezky. To je to, o čem jsem mluvil včera – že pro mě je důležitý hezký výkon. A to jsme předvedli. Měl jsem z toho hezký pocit.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Třetí českou medaili, o kterou se na světovém šampionátu v rychlostní kanoistice v polské Poznani postarali závodníci ASC Dukla, se na trati 500 metrů zasloužil deblkajak ve složení Jakub Špicar a Daniel Havel. Pro dvojici je to první medaile z mistrovství světa na této trati. Bronz vybojovali za vítěznými posádkami Německa a Portugalska.

Kromě medaile si Češi připsali také důležité body do olympijské kvalifikace, v níž si upevnili svou dosud příznivou pozici. Stejně jako v předchozích závodech to ale v první polovině finále příliš nadějně nevypadalo. Špicar s Havlem se pohybovali až na konci startovního pole, v závěru však zkušení závodníci opět předvedli skvělý finiš a dokázali se posunout až na medailovou pozici.

„Je to skvělé. Já jsem tady před šestnácti lety vybojoval na svém prvním světovém šampionátu svou první medaili a doufám, že toto není poslední. Jsem za ni strašně šťastný a byl to skvělý závod. Jsem nadmíru spokojený. Vyšlo nám to tady i loni na Světovém poháru, takže to tu asi máme rádi,“ byla první slova Daniela Havla po závodě.

„Těch sil vzhledem k tomu, že jsme absolvovali i čtyřkajak, moc nezbylo. Tohle byla šestá pětistovka. My tak jezdíme vždycky, prostě tu druhou půlku napálíme. Teď to bylo náročné psychicky. Němci vypálili strašným způsobem, takže to vypadalo, že je všechno ztracené, ale zbytek pole naštěstí nebyl tak daleko,“ pokračoval Havel.

I jeho spolujezdec Jakub Špicar zářil úsměvem. „Já jsem také moc spokojený. Je to naše první světová medaile na této trati, dlouho jsme na ni čekali. Závody jezdíme stejně a všichni nám říkají, že jsme blázni, vždycky nám moc nevěří. Němci byli moc daleko, takže to vypadalo, že jsme v háji. Já se podíval až v cíli a byl z toho cenný kov,“ řekl Špicar.

České dvojici tento výsledek výrazně pomůže v boji o olympijské hry v Los Angeles. „Upevníme si tím svou pozici, bodne nám to hodně. Po tom loňském mistrovství světa, kde jsme skončili poslední v B finále a kde nám nevyšla forma, jsme rádi. Za to, že jsme ukázali, že to byl špatný závod a ne žádný standard. Standard je tohle,“ dodal Daniel Havel.

 

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Reprezentanti Armádního sportovního centra Dukla byli i dnes na světovém šampionátu v rychlostní kanoistice většinou úspěšní. Na jezeře Malta v Poznani vybojoval Martin Fuksa svou druhou medaili, na pětistovce skončil druhý. Deblkajak Jakub Špicar a Daniel Havel stejně jako kajakář Josef Dostál postoupili do finále A, tedy do nedělních bojů o medaile. To samé těsně, o jedinou setinu vteřiny, uniklo na deblkanoi bratřím Martinu a Petru Fuksovým. Premiéra ve světovém finále čeká také parakajakáře Vojtěcha Procházku.

Dnešní finálovou jízdu začal Fuksa hned od startu svižně a spolu s Brazilcem Isaquiasem Queirozem se usadili na čele devítičlenného startovního pole. Na mezičase v polovině závodu vedl soupeř o jedinou setinu a čekal se tradiční finiš českého závodníka. Ten však tentokrát nebyl tak drtivý. Brazilec Fuksu udržel za svými zády, a tak český závodník stejně jako loni v Miláně získal stříbro. Pro bronz si dojel Číňan Boven Ji.

„Další medaile do sbírky, já jsem samozřejmě za ni velmi rád. Taktika je vždycky potřebná. Chtěl jsem jet rychle od začátku a poté finišovat, ale nebylo to tak jednoduché. Podmínky jsme měli všichni stejné, ale prostě tam vypadáváte a nemůžete podat stoprocentní výkon, a to trochu snižuje můj celkový dojem. Ale medaile je super. Pětistovka je v poslední době pro mě takový doplněk a i tak dokážu být vícemistr světa. Mrzí mě, že jsem nepředvedl stoprocentní jízdu, ale z mé strany panuje absolutní spokojenost. Kdyby mi někdo před šampionátem řekl, že si budu odvážet zlato a stříbro, tak bych to bral všemi deseti. Jsem tady jediný, kdo dokázal v singlových tratích získat dvě medaile, a to mě moc těší,“ dodal Martin Fuksa.

Havel se Špicarem pojedou ve finále o medaile

Do nedělních finálových bojů o medaile se po druhém místě ve svém semifinále probojoval deblkajak Jakub Špicar a Daniel Havel. Zkušení čeští jezdci se sice v úvodu převážně dívali na záda svých soupeřů, oproti nim si ale správně rozložili síly.

Nad jezerem Malta se zvedl poměrně silný vítr, který zvedl vysoké vlny. Na jízdu v náročných podmínkách doplatili domácí Poláci, kteří několik metrů před cílem opustili svou loď a skončili ve vodě. Toho se v následné jízdě všechny posádky vyvarovaly. V cíli byli Špicar s Havlem druzí s půlvteřinovou ztrátou na Maďary, ale s bezpečným náskokem před všemi dalšími soupeři.

„Ve větru to byl těžký boj. I Kuba tam musel dvacet metrů před cílem položit pádlo, protože jsme tam vypadli, ale i tak jsme udrželi postupovou pozici. Nyní jsme spokojeni, že po čtyřkajaku jsme si spravili chuť tím postupem do finále A. Tam se budeme snažit podat co nejlepší výkon a v těchto podmínkách se tam může stát cokoliv,“ řekl Daniel Havel.

A jeho kolega Jakub Špicar přidal: „Cákalo na háčku hodně. Vítr je dobrý, že to tlačí, ale ty vlny jsou moc velké a, jak říkal parťák, v konci nás to rozvlnilo a já tam vypadl. Naštěstí jsme měli docela náskok a nezbrzdilo nás to.“

Bratřím Fuksovým uniklo finále A o jedinou setinu

Obrovskou smůlu si vybrali bratři Martin a Petr Fuksovi v semifinále závodu deblkanoí na 500 metrů. Jejich cílem byl postup do finálové devítky, ale ten jim nevyšel. Brazilci a Italové si postup vybojovali s přehledem a český pár bojoval o třetí postupové místo s litevskou dvojicí Henrikasem Žustautasem a Vadimem Korobojem. Neuspěl a v jejich neprospěch rozhodl ten nej­těsnější rozdíl – jediná setina vteřiny.

„To mrzí hodně, co na to říct. Prostě musíme být rychlejší. Hlavně jde o to, aby se nám povedla ta jízda. Nám se tentokrát nepovedla. Byli jsme strašně rozhození, to štěstí nemohlo stát při nás,“ řekl Martin Fuksa k těsnému souboji o postup do finále.

Kajakář Tomáš Sobíšek na kilometrové trati začal zcela zezadu, ve druhé pětistovce se však posunul na páté místo. To v konečném hodnocení znamená 14. místo na světě.

 

 

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

 

S virózou bojující kajakář Josef Dostál si zajistil na světovém šampionátu v rychlostní kanoistice v polské Poznani důležitý postup do finále A. Musel na něj ale vynaložit maximum sil. V úvodu semifinálové jízdy se propadl na poslední místo a ještě v polovině trati byl daleko za postupovými pozicemi. Naštěstí v závěru vydoloval dostatek sil k finiši. Drtivým závěrem se dostal až na druhé místo a mohl si oddechnout. Za Rakušanem Timonem Maurerem zaostal o 31 setin vteřiny.

„Bylo to hrozné. Já jsem zvyklý, že na mistrovství světa mám většinou dobrou formu, asi ve výsledku bych asi také vyhrál, ale hodně to v cíli bolelo. Vůbec mi nesedl ten vítr do zad, byl hodně silný, nechytil jsem si záběr. Doufám, že zítra, kdy je předpověď jiná, bude mít závod jiný charakter,“ říkal po semifinálovém vystoupení.

„V první polovině jsem si říkal, že je to v háji. Jel jsem na nepostupových místech a ti kluci přede mnou jsou rychlí, obzvlášť tu druhou polovinu, hlavně Maurer, takže jsem to ubojoval sám se sebou, protože se mi fakt nechtělo postoupit do finále B v ranních hodinách. Samozřejmě ta vidina olympiády mě hnala dopředu a naštěstí to na postup stačilo. Jsem za to rád, je to to hlavní. Body do olympijské kvalifikace a ve finále potřebuji urvat co nejlepší výsledek a nejlépe předjet Němce,“ pokračoval Dostál.

Novinářům také popsal situaci z dnešního rána, která se bude opakovat i zítra. „Ráno budu inhalovat slanou vodu, abych se zbavil kašle a mohl dýchat. To je ten důvod, proč se mi nejezdí tak dobře,“ dodal.

 

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA