Archiv rubriky: různé

V utkání o bronzovou medaili na evropském šampionátu v RT TORAX ARENĚ v ostravské Porubě čeští curleři, členové ASC Dukla, neuspěli. Tým skipa Lukáše Klímy podlehl švédským obhájcům titulu 4:6. Zlato získali posedmnácté v historii Skotové, kteří ve finále porazili Italy 6:5. Právě Italové přitom v semifinále vyřadili domácí výběr.

Čeští reprezentanti usilovali o druhou medaili z mistrovství Evropy. Dosud jediný bronz získali čeští curleři v roce 2012. Tentokrát vstoupili do turnaje třemi vítězstvími v základní skupině, poté už ale další úspěch nepřidali. Těsně prohráli se Švédy 7:8 a v závěrečném utkání skupiny také se Španěly. V semifinále pak nestačili na Italy, kterým podlehli 5:7.

V napínavém souboji drželi s italským soupeřem krok až do šestého endu. V něm ale dovolili protivníkovi získat tři body a ztrátu už nedokázali dohnat.

„Zápas byl vyrovnaný a kvalitní z obou stran. My jsme bohužel udělali klíčovou chybu v šestém endu, kdy můj poslední kámen jel po čerstvé stopě, kde se tolik nehrálo, a stočil se trochu víc, než měl. Italové pak skórovali třemi body. Celkově jsme bohužel udělali o pár chyb víc, což rozhodlo,“ řekl po sobotním zápase skip Lukáš Klíma.

Ani v utkání o bronz Češi na severského favorita nestačili, přestože s týmem skipa Oskara Erikssona znovu sehráli vyrovnanou partii.

„Čtvrté místo nechce nikdo, jsme zklamaní,“ řekl Klíma České televizi. „Postup do play-off je nejlepší výsledek za dlouhou dobu, ale věřili jsme, že letos máme na víc. Měli jsme dobrou formu,“ litoval český skip.

Švédové o svém vítězství rozhodli prakticky hned v úvodu, kdy si vypracovali vedení 4:1. Domácí tým s podporou publika utkání zdramatizoval, soupeř ale obrat nepřipustil.

„Švédové nás na začátku přehráli, uhráli relativně jednoduché dvojky v prvním a třetím endu a to se ve finále ukázalo jako klíčové pro celý zápas,“ dodal Klíma.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jonáš Fiedler

Čeští curleři postoupili na mistrovství Evropy v Ostravě-Porubě do semifinále a zahrají si o medaile. Tým podporovaný ASC Dukla pod vedením skipa Lukáše Klímy vyhrál první tři zápasy turnaje. První porážku utrpěl až v souboji dosud neporažených celků, když podlehl Švédsku v extra endu 7:8. Přesto mohl slavit postup, protože v souběžně hraném utkání Norové porazili Španělsko, a otevřeli tak českému týmu cestu do sobotního semifinále.

Češi nejprve porazili Polsko 12:5. Vzhledem k převaze domácího týmu byl zápas ukončen už po šestém z osmi endů. Poté si poradili také se Švýcarskem, které v jiné sestavě získalo na minulém šampionátu stříbrné medaile. Český tým zvítězil 9:7.

„Je to velmi důležitá výhra. Švýcaři byli podle mě nejlepším týmem skupiny. To, že jsme je porazili, nás posouvá blíž k play-off. Ještě nás ale čekají tři důležité zápasy, takže se na ně musíme dobře připravit,“ řekl po druhém vítězství člen týmu Lukáš Klípa.

Na premiérovém domácím mistrovství Evropy přidali Češi i třetí výhru, když zdolali Norsko 7:3. Souboj dosud neporažených týmů mezi Českem a Švédskem byl až do šestého endu vyrovnaný. Seveřany ke čtvrtému vítězství na turnaji přiblížily tři body získané v předposlední, sedmé rozehře. O klidnou výhru se však v následujícím endu sami připravili. Chybou nabídli domácím reprezentantům zisk tří bodů a srovnání na 7:7.

V devátém, extra endu měli výhodu posledního kamene Švédové, což se ukázalo jako rozhodující. „Prohra bolí, ale základní cíl jsme splnili a věříme, že se s nimi ještě potkáme,“ připomněl Klípa, že Češi i přes první turnajovou porážku budou hrát o medaile.

V sobotu dohrají základní skupinu zápasem proti Španělsku. Od 18:30 je poté čeká semifinále, v němž vyzvou buď Skotsko, nebo Itálii. O soupeři rozhodne vzájemný souboj dvou nejlepších týmů skupiny A.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jonáš Fiedler

Po titulu na dlouhé trati slaví orientační běžec Tomáš Křivda medailový úspěch na 56. mistrovství světa CISM také ve sprintu. Ve švýcarském Stansu nestačil pouze na Fina Ruoholu Akseliho. Raritou je fakt, že se o druhé místo podělil se ztrátou pouhé vteřiny se Švýcarem Weyem Benjaminem.

Nadrotmistr z Armádního centra Dukla zvládl čtyřkilometrovou trať v čase 14 minut 39 vteřin, přičemž byl na prvních třech kontrolách ve vedení. V těsném finiši ale na Fina ztratil. Stříbro je i tak v konkurenci 134 soupeřů skvělým výsledkem.

V závodě žen se blýskla také praporčice Tereza Rauturier. Navzdory středečnímu poranění kotníku doběhla ve sprintu na velmi pěkném 5. místě. Od bronzu ji dělilo 36 vteřin.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

 

Orientační běžec Tomáš Křivda se ve švýcarském Stansu stal armádním mistrem světa na dlouhé trati! V konkurenci více než stovky soupeřů zvítězil nadrotmistr z Armádního sportovního centra Dukla s náskokem 2:33 minuty před domácím favoritem Fabianem Aebersoldem a jeho krajanem Retto Eggerem.  

Sedmadvacetiletý rodák z Opočna podal v náročném terénu obdivuhodný výkon. V nepříznivém počasí za stálého deště a studeného větru prokázal výjimečnou fyzickou připravenost, precizní mapovou práci i schopnost udržet vysoké tempo. „Byla to pořádná challenge, podmínky byly opravdu extrémní. Od rána tady lilo a byla zima. O to víc tenhle výsledek hřeje,“ liboval si v cíli.

Do závodu žen bohužel nemohla nastoupit jeho kolegyně z Dukly – praporčice Tereza Rauturier, která si v tréninku nešťastně podvrtla kotník.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: ASC Dukla

Dvě umístění v TOP 10 si na mistrovství Evropy v Litvě připsali orientační běžci podporovaní ASC Dukla. Tomáš Křivda doběhl na dlouhé trati šestý, Lucie Dittrichová desátá.

V lesích u Druskininkai čekala závodníky pořádná výzva v podobě specifického terénu a nízké viditelnosti. Mužům v chladném počasí kraloval Nor Kasper Harlem Fosser, ženám Tove Alexanderssonová ze Švédska.

Křivda po třetím místě v kvalifikaci patřil k adeptům na přední umístění a tuto roli také potvrdil. Šestým místem navíc získal výborné body do pořadí Světového poháru (ME je jeho součástí – pozn.) a má díky tomu výrazně nakročeno k parádnímu výsledku v celkovém hodnocení. Na vítěze ztratil 4 minuty a 30 vteřin.

Jednadvacetiletá Dittrichová si rovněž připsala výborný výsledek, její zkušenější reprezentační kolegyně Tereza Rauturier obsadila 14. příčku.

V sobotu se od 11.40 hodin bude bojovat o medaile na střední trati.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Mantaj Jusas

Je klenotem českého orientačního běhu. V pouhých 21 letech Lucie Dittrichová září už i mezi elitou. Na červencovém mistrovství světa v Janově získala senzační bronz ve sprintu, teď zamíří na kontinentální šampionát do litevských lesů u Druskininkai (23. – 27. září). A znovu by ráda míchala kartami.

„Vyloženě výsledkové cíle si nedávám. Špička tam bude v top formě, chci být spokojená hlavně se svým výkonem. Umístění v desítce nebo patnáctce bych rozhodně brala,“ poznamenala sympatickým tónem mladá závodnice podporovaná armádním klubem Dukla.

Své možnosti naznačila při nedávném Světovém poháru konaném ve Vyšším Brodě, kde v disciplíně Middle (střední trať) obsadila výborné třetí místo. „Bylo to na domácí půdě, takže jsme trochu věděli, co očekávat. V Litvě to bude úplně jiné. Tuhle disciplínu ale preferuji. Je mapově záludnější. Na dlouhé trati zatím na úplně nejlepší holky nemám, ale kdyby se mi povedl čistý závod v obou disciplínách, tak bych mohla mířit poměrně vysoko,“ je přesvědčena.

Velkou roli bude hrát specifický litevský terén skýtající záludnosti v reliéfu i omezené viditelnosti. „Orientace je jiná než u nás v Česku, buzola se musí používat opravdu hodně. Terén je poměrně zavřený, což nemáme moc rádi. Spíše to sedí Seveřanům,“ prozradila.

Český orienťák je však v poslední době na velkém vzestupu. A v Litvě, stejně jako na předcházejícím MS v Janově, touží po úspěších. „Tvrdá dřina se jednoznačně vyplácí. Pozměnil se koncept, máme širší trenérský tým a v detailech směrech k jednotlivým závodům je to velmi znát. Na soustředěních více pilujeme i mapovou techniku,“ prozradila.

Možná i proto reprezentace v srpnu absolvovala v dějišti evropského šampionátu přípravný kemp, což dříve rozhodně zvykem nebývalo. „I teď tam vyrazíme s předstihem. Může nám to hodně pomoci a v závodech to snad zúročíme,“ doufá. „Odběhali jsme tam spoustu kvalitních tréninků, skvělou práci odvedlo naše vedení. Bude jen na nás, zda to dokážeme přetavit v hezký výsledek,“ doplnila.

Dittrichová má před dalším vrcholem sezony už splněno. Světová medaile z městského sprintu v Janově byla pro Českou republiku první po 14 letech. „Zatím to vychází hodně nad má očekávání. Sebevědomí vzrostlo, stejně tak další motivace se zlepšovat. Vím, že už nyní se mohu porovnávat s těmi nejlepšími, proto se těším na další výzvy,“ říká bez okolků.

Velmi si slibuje také od štafety, v níž mohou být Češky opravdu silné. „Je zpravidla nevyzpytatelná, ale chceme mířit na medaili,“ nebála se před odletem vyslovit smělou touhu studentka Stavební fakulty v Brně. „Občas je těžké kombinovat studium a sport na téhle úrovni. Ale zatím to zvládám. A za obrovskou podporu musím poděkovat také Dukle. Díky ní jsou naše možnosti v přípravě výrazně lepší,“ poznamenala uznale.

Pozn.: V nominaci na ME figurují za ASC Dukla tito sportovci: Tereza Rauturier, Lucie Dittrichová, Denisa Králová, Tomáš Křivda, Daniel Bolehovský a Jakub Chaloupský

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český orienťák

Tereza Rauturier, úřadující mistryně světa z knock‑out sprintu, potvrdila skvělou formu i na dlouhé trati Světového poháru ve Vyšším Brodě, kde před zaplněnou arénou v Martínkově vybojovala další cenný kov.

Český tým měl v šumavských terénech silný den. Rauturier se od úvodních kontrol držela v popředí a v závěru si doběhla pro třetí místo se ztrátou 4:21 na vítěznou Švýcarku Simonu Aebersoldovou. Druhá skončila Norka Marie Olaussenová.

Výborný výkon předvedla také Lucie Dittrichová, bronzová medailistka z letošního mistrovství světa ve sprintu. Ve své první seniorské sezóně obsadila páté místo a znovu ukázala, že patří mezi největší české talenty.

V mužském finále byl nejlepším z domácích Tomáš Křivda, který doběhl šestý se ztrátou 4:18 na Švéda Viktora Svenska. Jakub Chaloupský přidal solidní jedenácté místo.

Světový pohár pokračuje v sobotu závodem na střední trati a v neděli vyvrcholí štafetami.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Petr Háp

Zlaté opojení ještě nevyprchalo. Zákonitě. Titul mistryně světa se jen tak neomrzí. Orientační běžkyně Tereza Rauturier předvedla v Janově v knock-out sprintu vskutku výjimečný výkon. I po největším vítězství kariéry ale zůstává nohama pevně na zemi. Triumf v silné mezinárodní konkurenci bere s pokorou, rovněž přibližuje důležité aspekty, které ji na nejvyšší stupínek posunuly.

„Ještě to stále zpracovávám, ale moc si to užívám. Teď už jsem dokonce měla první noc, kdy jsem dokázala pořádně spát a neprožívat všechny s tím spojené emoce,“ směje se sedmadvacetiletá závodnice podporovaná Armádním sportovním centrem Dukla.

Po 17 letech jste dokázala pro Českou republiku vybojovat individuální zlato. Už vám došlo, co se vám povedlo?

Sen se stal skutečností. Je to krásné.

Druhá skončila Švédka Karolin Ohlssonová, třetí Norka Pia Young Viková, čtvrtá Malin Agervik Kristianssonová z Dánska. Jak nesly favorizované Seveřanky tenhle váš triumf?

Měla jsem pocit, že mi to přejí. Moje jméno se ve světové špičce pohybuje delší čas. Nevím, jestli čekaly, že bych medailově prorazila právě na mistrovství světa, ale vyšlo to. Byla z nich cítit radost, že se na vrchol dostal také někdo jiný.

Co manžel, byl dojatý?

Toho jsem potěšila asi nejvíc. Společně jsme měli nastavený projekt právě směrem ke knock-out sprintu. Popravdě jsem ani nevěřila, že to takhle vyjde. Jedná se o složitou disciplínu. Předchozí závody jsme dost analyzovali. Říkali si, co se povedlo, co ne, co lze případně udělat jinak. Prokonzultovaných hodin bylo opravdu hodně. Snažila jsem se navnímat různé typy soupeřek. Především to, jak běhají, abych na ně byla připravená. Manžel se nakonec rozhodl, že za mnou do Janova dorazí. Je skvělé, že u toho mohl být. Takhle dojatý byl snad jen na naší svatbě.

Závod nebyl jen o finále. Organizátoři do něho vnesli poměrně netradiční prvek. V semifinále čekala na běžce kontrola číslo pět nezvykle umístěná v patře jednoho z objektů. Mnoho běžců v téhle pasáži tápalo, evidentně byli zaskočeni. Jednalo se o standardní součást tratě?

Úplně jsme to nečekaly. Z kartografického hlediska to nebylo nejčitelnější. Organizátoři se prostě rozhodli to takhle postavit. Věděla jsem, že budova je více úrovňová. Cestu jsem ale nejprve neviděla, měla jsem tam nepřekonatelné zdi. Až poté jsem spatřila delší obíhačku. Na stejnou volbu se rozběhly Švédka s Dánkou. Rozhodla jsem se, že půjdu s nimi a udělala dobře. Tam jsme se ostatním utrhly. Pak už šlo jen o to, proklouznout na postupové místo. Po špatné volbě Švédky v závěru se to povedlo bez problémů.

V janovských uličkách se běhalo za běžného provozu, výjimkou nebyl střet s motorkou či kolemjdoucími. Není tento faktor stresující?

Měly jsme velké obavy už dopředu. Pořadatelé slibovali, že vše zajistí tak, aby nedocházelo ke konfliktům či potyčkám. Nebyla by to pro náš sport dobrá vizitka. Snažili se udělat maximum, ale bohužel to v tomhle živém městě po této stránce občas zaskřípalo. Třeba s projíždějícími auty či zaparkovanými motorkami. Mentálně jsem na to ale byla připravená. Závodní prostor je velký. Nelze mít každý metr pod kontrolou. Velké neférové situace nevznikaly. Vždycky je to zodpovědnost samotného závodníka, musí se s tím vyrovnat.

Před finišem jste u poslední kontroly div nebyla namáčknutá na zeď. Ze sevření soupeřek jste vyklouzla jen tak tak. Jak to je mezi orientačními běžci s fair play, když se bojuje o světové medaile?

Už před finále došlo na doběhu k určité potyčce dvou závodnic. Došlo ke zkřížení dráhy a následovala diskvalifikace. Jinak si myslím, že nosíme v hlavě, že se v takto úzkých uličkách nechceme dostávat do zbytečných kontaktů. Je to ale těžké. V závodním zápalu si to člověk moc neuvědomuje. Jsou tam kličky a otočky při ražení u kontrol, někdy se tomu prostě nevyhnete. Člověk moc vyčkávat nemůže, v minulosti se mi to už párkrát vymstilo. Věděla jsem, že tohle místo může být kritické, bylo nás tam pět. Trochu jsem se rozmázla, ale rychle se od budovy odrazila. Nikdo mě naštěstí nepodkosil, mohla jsem uhánět do cíle. Z pohledu diváka mohla tato situace vypadat opravdu drsně, ale naštěstí se žádné z nás nic nestalo.

Finiš jste zvládla úžasně, ovace v aréně jste si užila. Fyzicky jste musela být připravena výtečně…

To bych asi úplně neřekla. Po všelijaké zimní přípravě, kdy mě trápily bolesti kolena, bylo jaro spíše o dohánění kondice. Ač jsem do šampionátu tréninkově nezvládla, co bych si představovala, tak se to i tak povedlo poměrně dobře vyladit.

Jak se zlato v českém týmu slavilo?

Šampaňské jsme odšpuntovaly až po sprintových štafetách na banketu, který tradičně následuje na závěr mistrovství. A také jsme si dopřály pizzu.

Cítíte zadostiučinění vzhledem k faktu, jaké zdravotní trable jste před začátkem sezony překonala?

Došlo mi pár zpráv od známých, že bych po tomhle úspěchu znovu měla volit podobnou alternativní přípravu. Ono to má něco do sebe. Alternativní tréninky nejsou v dlouhé zimní přípravě vůbec špatné. Na druhou stranu zaberou mnohem víc času. Je vidět, že cesty na vrchol jsou různé. Vede k tomu ale hlavně tvrdá píle a odříkání.

K čemu se vaše pozornost upíná nyní?

Přesuneme se zpátky do lesních prostorů. Za necelý měsíc pořádáme Světový pohár ve Vyšším Brodě. To je pro český orienťák opravdu velká událost. V září nás pak čeká mistrovství Evropy v Litvě.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český orienťák

Úžasné představení si pro fanoušky českého orientačního běhu nachystala Tereza Rauturier. Sedmadvacetiletá závodnice, podporovaná armádním klubem Dukla, se v italském Janově stala mistryní světa v knock-out sprintu!

Česká republika tak po 17 letech slaví druhý individuální titul. V roce 2009 jej získala Dana Brožková.

„Mám pocit, že jsem furt jako ve snu. Věděla jsem, že na tyhle káóčka nějakou sílu mám, ale na předchozích šampionátech mi optimálně nevycházely. Věřila jsem, že jednou to štěstí bude přát i mně a stalo se,“ rozplývala se Rauturier po slastném doběhu.

Finále ve třicetistupňovém vedru přineslo drama jako hrom. Rauturier se v úzkých uličkách neustále pohybovala na špici, vše pak vrcholilo na posledním ražení. Češka se skvěle vymanila z průliny u zdi, nenechala se přimáčknout a proklouzla do čela. Svou pozici už nepustila. „Trochu jsem se rozmázla, ale ustála jsem to. Vždycky to ze sebe nějak vyždímu. Cítila jsem, že mi holky úplně nešlapou na záda. Ale že to dokážu takhle s přehledem, jsem nečekala. Ani to moc nebolelo. Posledních pár metrů jsem si mohla naplno užít. Byla to krásná euforie,“ radovala se z první individuální medaile na světovém šampionátu.

Ve třicetistupňovém vedru se poblíž historického centra odehrávaly vskutku napínavé momenty. Smolné semifinále bohužel prožila jednadvacetiletá Lucie Dittrichová, bronzová medailistka ze sprintu. Do cílové rovinky vbíhala na druhé postupové příčce, jenže si nepohlídala atak mohutně finišující Švýcarky Lilly Graberové, která ji na nakonec předstihla o tři desetiny vteřiny…

„Moc mě to mrzí. Podcenila jsem to, jsem hloupá. Myslela jsem, že jsme tam s Norkou Piou Vikovou samy a máme náskok, ale bohužel. Finále bylo blízko, je to škoda,“ povzdechla si při hodnocení svého výkonu.

Daleko od postupu byl naopak Tomáš Křivda, jenž ve svém semifinále doběhl pátý.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český orienťák