Sprinter Macík splnil potvrzovací výkon ČAS pro mistrovství Evropy

Sprinter ASC Dukla Ondřej Macík má v posledních dnech výbornou formu. Na Zlaté tretře si na netradiční disciplíně v běhu na 150 metrů vylepšil osobní rekord na 15,42 a dnes při druhém kole atletické Extraligy v Plzni zazářil v běhu na jeho parádní trati 200 metrů. Svěřenec Michala Nováka zaběhl čas 20,65 a na setinu splnil potvrzovací výkon ČAS pro Birmingham.

Macík tím vylepšil letošní nejlepší český výkon a zaběhl svůj nejrychlejší čas od životní sezóny 2023.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jonáš Fiedler

Oštěpař Vadlejch skončil na Diamantové lize v Dauhá osmý

Mistr Evropy v hodu oštěpem Jakub Vadlejch z ASC Dukla zatím marně hledá optimální formu. Po slibném vstupu do sezony v Tokiu se nyní výsledkově trápí. Na mítinku Diamantové ligy v Dauhá, kde před čtyřmi lety jako jediný český oštěpař v historii přehodil hranici 90 metrů, se tentokrát dostal jen těsně přes osmdesátimetrovou hranici.

Stříbrný olympijský medailista z Tokia zaznamenal svůj nejlepší výkon hned v první sérii, kdy poslal oštěp do vzdálenosti 80,38 metru. Další tři pokusy byly neplatné a do užšího finále soutěže už nepostoupil. V konečném pořadí obsadil osmé místo.

Sedmý z osmi letošních závodů vyhrál vítěz Zlaté tretry Tharanga Pathirage ze Srí Lanky výkonem 88,68 metru. O více než dva metry za ním skončil mistr světa Anderson Peters z Trinidadu a Tobaga, který je zatím jediným závodníkem, jenž dokázal Pathirageho v této sezoně porazit.

TEXT: ASC Dukla/jc

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

 

Macík si rekordní show Noaha Lylese užil, teď cílí na limit pro ME v Birminghamu

Byl svědkem nejlepšího světového výkonu coby jeden ze soupeřů. To se nestává každý den. Ondřej Macík běžel na Zlaté tretře vedle světových es netradiční sprint na 150 metrů, v němž Američan Noah Lyles zazářil časem 14,67 vteřiny. „Tenhle závod jsem si užil náramně. Před plnými tribunami je to vždycky paráda. A k tomu ten nejlepší výkon historie. Nádherná třešnička,“ poznamenal k dojmům z ostravského mítinku atlet ASC Dukla.

On sám je specialistou na dvoustovku, kde se rekordní tabulky po Boltově výkonu z roku 2009 jen tak nezmění. „Na toho jsem jako malý kluk možná koukal v televizi,“ usměje se. „Být u toho přímo na dráze je jedinečné.“

Olympijský vítěz Lyles je v současnosti nejvýraznější sprinterskou osobností světové atletiky. A také pořádný showman se schopností zvládat velké závody. „Potkali jsme se už na mistrovství světa v Budapešti v roce 2023, kde jsem měl fakt formu a byl rád, že jsem s ním mohl alespoň trošičku držet krok. Teď pro mě není dosažitelnou konkurencí. Je nastavený na totální top výkony. Co řekne, to splní. Frajer,“ smeká pomyslný klobouk Macík.

Prozradil i dění za oponou. Tedy při rozcvičování a v útrobách stadionu. „Všichni jsme už v určitém fokusu. Probíhají spíše oční kontakty, debatám se vyhýbáme. Pak si podáme ruce, řekneme si ‚good luck‘ a jde se na věc. Pro mě je příjemnější závodit na domácí dráze s českýma klukama, protože se známe mnohem víc, není tam takový respekt.“

V hvězdné společnosti se jinak Macík cítil komfortně, velká nervozita prý nepanovala. „Zraky byly upnuté na jiné borce. Tlak jsem si nepřipouštěl. Vracím se na pozitivní vlnu, moje výkony jdou znovu nahoru a je strašně fajn, že po delší době mohu znovu závodit s těmi lepšími. Byl jsem natěšený,“ říká svěřenec Michala Nováka, jenž si na netradiční distanci vylepšil osobní rekord na 15,42. „Jsem s tímhle časem stoprocentně spokojen. Možná jsem v duchu chtěl ještě víc,“ nezastírá.

Nyní se jeho pozornost upíná k nedělnímu startu na 2. kole extraligy v Plzni, kde by se na dvoustovce rád přiblížil limitu pro srpnové mistrovství Evropy v Birminghamu. Ten ostrý je stanoven na 20,45 vteřiny. Macíkův osobní rekord, který je i národním z roku 2023, je o šest setin rychlejší. „Start v Ostravě byl k tomuto účelu výbornou přípravou. Ukázalo se, že to může být na dobré cestě.“

Letos běžel nejrychleji na Odložilově memoriálu (20,79). „Tu stopadesátku v úterý jsem dal podobně rychle jako v roce, kdy jsem překonal národní rekord na 200 metrů. Věřím si. Dostat se pod 20,50 by bylo ideální. Nebo alespoň dosáhnout na potvrzovací limit Českého atletického svazu,“ připomněl mírnější hranici (20,65) pětadvacetiletý sprinter.

K optimismu jej vede i skutečnost, že se konečně cítí zdravý. Poslední dva roky jej totiž trápily záněty v achillovce. „Šlo o dost nepříjemnou bolest. S Michalem jsme konečně našli cestu, jak s tím pracovat, abych mohl znovu předvádět stoprocentní výkony,“ dodal s úlevou.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zlatá tretra

65. Zlatá tretra: Macík u světového rekordu Lylese na 150 metrů, Železný v mítinkové Síni slávy

Ve slavnostním duchu se nesl 65. ročník Zlaté tretry v Ostravě. Její sportovní ředitel Jan Železný v úterý přijímal gratulace významných osobností ke svým kulatým narozeninám (60) a při této příležitosti byl společně s další legendou, koulařkou Helenou Fibingerovou, uveden do Síně slávy populárního mítinku zařazeného do kategorie zlaté Kontinentální tour.

Jeho vrcholem se stal sprint na netradičních 150 metrů s hvězdným Američanem Noahem Lylesem. Olympijský vítěz z Paříže na hladké stovce se dokonce netajil ambicemi zaběhnout na stopadesátce nejrychlejší čas historie. A to se mu také povedlo. Ve 28 letech dosáhl času 14,67 vteřiny, čímž o 25 setin překonal dosavadní maximum Jamajčana Kishanea Thompsona. Byl u toho také Ondřej Macík z ASC Dukla, jenž proběhl cílem jako sedmý v osobním rekordu 15,42 vteřiny.

Při zahájení pozdravila Železného prostřednictvím České televize také esa světové atletiky, kterých se do Ostravy sjela celá řada. Mezi nimi i vycházející oštěpařská hvězda Srílančan Rumesh Tharanga Pathirage, lídr letošních tabulek. „Nedávno jsem předpovídal, že může hodit přes devadesát metrů, a to se už vyplnilo. Je to velký talent, říkal jsem to už vloni na závodech v Indii, kde jsem ho viděl v akci poprvé. Má úžasný kotník, strašně rychlou ruku, což vychází z toho jejich kriketu. Je mladý, může mít před sebou opravdu velkou budoucnost,“ poznamenal na adresu třiadvacetileté vycházející hvězdy, jež v Ostravě zvítězila kvalitním výkonem 86,57 metru.

Coby sportovní ředitel je Železný hrdý, kam se mítink za poslední dekády posunul. „Letos tu máme závodníky ze 40 zemí a 50 medailistů z vrcholných akcí. To je ukázka kvality. Jsou tu skvělí diváci a skvělá atmosféra. Proto sem všichni rádi jezdí. Snažíme se vždycky udělat skladbu tak, abychom v každé disciplíně měli vždy někoho hodně dobrého. Když vyjde počasí, tak výkony bývají úžasné,“ sdělil čerstvý jubilant v televizním rozhovoru na ploše stadionu. ,,Pamatuji si tady ještě ten menší stadion, tribuny ke stání. Nebylo tak kvalitní zázemí, hlavně rozcvičovací plochy. Teď je to úplně někde jinde a jsem za to rád. Děláme to prostě dobře. Jen nevím, co bychom měli ještě nabídnout tomuto státu, aby nám příště zase nesnížili rozpočet,“ neodpustil si věcnou poznámku.

Dárek mu svými výkony mohli věnovat také atleti Armádního sportovního centra Dukla, jehož barvy Železný hájil jako závodník a později jako uznávaný trenér.

Zcela symbolicky šly do akce hlavního programu jako první oštěpařky Nikola Ogrodníková, bronzová olympijská medailistka z Paříže, a také Nikol Tabačková. Ta svou oddílovou parťačku v českém minisouboji předčila. Ogrodníková hodila nejdále ve druhé sérii (58.20 m), což v konečném účtování znamenalo šesté místo. Tabačková skončila čtvrtá za 58,84 metru. Z vítězství se radovala výkonem 62,92 metru Adriana Vilagošová ze Srbska.

Tereza Petržilková běžela velký závod po delší době. Na hladké čtyřstovce spíše sledovala famózní výkon své krajanky Lurdes Glorie Manuel, která vyhrála v osobním rekordu 49,74 vteřiny. Petržilková byla osmá (53,41).

Stejné umístění zaznamenala na stovce překážek Helena Jiranová ve svém letošním osobáku 13,19 vteřiny.

Damián Vích na steeplu možná doplatil na příliš rychle rozběhnutý závod. Polem se postupně propadl až na 15. pozici. Cílem proběhl v čase 8:39,78 minuty.

Za zmínku naopak stojí výkon Patrika Šorma, který vyhrál ještě v rámci Národního programu hladkou čtyřstovku v čase 46,48 vteřiny, čímž si stejně jako třetí Ondřej Loupal (46,71) stanovil letošní osobní maximum. Osobní rekord si na stovce překážek zaběhla nadějná juniorka Viktorie Táčnerová (13.44 s), stejně tak mezi muži na čtyřstovce s ploty Štěpán Balcar (50,66 s).

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zlatá tretra

Jan Železný slaví šedesátiny. Stačí pár cviků, síla je klíč ke zdraví, říká oštěpařská legenda

Šedesáté narozeniny dnes slaví legendární oštěpař Jan Železný. A symbolicky v den konání Zlaté tretry v Ostravě, mítinku, který dlouhá léta formoval jako sportovní ředitel. Trojnásobný olympijský vítěz, stříbrný medailista ze Soulu 1988, trojnásobný mistr světa a dodnes držitel světového rekordu 98,48 metru z roku 1996 zůstává v atletickém světě nezapomenutelnou ikonou.

Šestky (16. 6. 1966) u svého data narození mu dělají dobře. Považuje je za šťastné a velmi oblíbené. Třeba ta v památném roce 1996 mu přinesla olympijské zlato v Atlantě, světový rekord v Jeně či ocenění pro nejlepšího atleta Evropy.

Co čerstvému šedesátníkovi přinesou v roce 2026?

„Nechci nic předpovídat, to osudu nesvědčí. Šedesátku beru jako číslo. Slaví se to, ale já na tyhle věci moc nejsem. Říkám spíš, že slavit se má, když je chuť. S přáteli klidně kdykoliv. Je to určitý milník, to ano. Člověk může něco hodnotit, říct si, co a jak dál. Z hlediska zdraví se říká, že do 61 je člověk ještě zdravý, pak už se o sebe musí víc starat. Takže i já přemýšlím, co dál a jak to uchopit. Rád bych dojel olympijský cyklus. Pak… Ne že bych úplně zmizel ze scény, ale z té vrcholové určitě,“ prozradil směrem k trenérské budoucnosti.

Cítíte se fit, děláte pro své zdraví hodně?

Cítím se líp než poslední dva tři roky, protože jsem na sobě trochu pracoval. Třeba teď na soustředění v Africe jsem chodil i do posilovny. Dnes už se ví, že pokud chcete být ve vyšším věku zdravý, musí být pohyb propojený se silovým tréninkem. Přijde mi zvláštní, že se na to nepřišlo dřív, dává to jasnou logiku. Podívejte se na starší lidi na vesnici: měli zahrádku, manuálně pracovali, byli šlachovití, a to ještě neměli žádnou špičkovou stravu. Přál bych si, aby lidé začali takhle uvažovat. Nejhorší je ztráta svalů. Občas si dát něco na sílu, zacvičit s vlastní vahou nebo udělat pár jednoduchých cviků, je cesta. A vůbec kvůli tomu nemusíte chodit do posilovny. Doma to krásně stačí. Tuhle osvětu teď hodlám šířit. Pracovat na sobě se musí oběma způsoby. Je fakt jedno, jestli vám je 60, 70 nebo 80 let. Dá se to zvládnout. Samozřejmě přiměřeně věku a schopnostem. Moc aktivity by vás zákonitě zničilo.

Vraťme se do vašich dětských let. Určitě se k nim vážou moc hezké vzpomínky…

Měl jsem skvělé dětství. Hlavně díky rodičům, které pořád ještě mám. Nic mi nezakazovali, byl jsem pořád venku, takové typické sportovní dítě. Buď na hřišti na stadionu, kde se hrál fotbal nebo dělala atletika, nebo jsme s kamarády za barákem hráli bandy hokej. To pak máma vykoukla z okna činžáku a tahala nás nazpátek domů, protože my bychom pořád hráli. Byla to tehdy vyloženě čistá radost. Profesionální sport už je dřina, občas radost, občas smutek.

Vy jste se časem upnul na oštěp. Šlo o jasnou volbu?  

Měl jsem geny po rodičích, kteří byli v oštěpu úspěšní. Až do devatenácti jsem ale hrál i házenou. Třeba s Romanem Bečvářem, naším dlouholetým reprezentantem. On na spojce, já na křídle. Jenže poměrně brzy jsem začal házet daleko, i kriketovým míčkem. Takže to bylo dané. Ale první sport, který jsem miloval, byl hokej. S ním jsem ale musel skončit kvůli zdraví. Dodnes si pamatuju, jak jsem v první třídě brečel, když mě na dva měsíce poslali do ozdravovny.

Jak vůbec vnímáte dětskou energii? Nedávno jste jim startoval závody v rámci eventu k 130. ročníku silničního běhu Praha – Běchovice…

S dětmi je to vždycky úžasné. Jsou spontánní, přirozené. Právě proto se takové akce pořádají, aby nasály atmosféru sportu. A vždycky se najde nějaké, které si řekne, že by to chtělo zkusit. To je strašně moc dobře. Já jsem takhle běhával třeba do šesté třídy: běh Mladé fronty, běh Mileny Hájkové… Postupně jsem to omezil na kratší tratě. V přípravě u oštěpu to byly takové ty klasické vzdálenosti 300, 200, 150 a 100 metrů. Na soustředěních jsme je běhali klidně třikrát týdně. A taky kopce.

Vás by start na jubilejním ročníku v Běchovicích nelákal?

Někdy si říkám, jestli bych těch deset kilometrů taky neměl zkusit. Ale ta trať je strašně náročná. Pokud bych do toho šel, musel bych se alespoň rok připravovat. Ten závod má obrovskou tradici. Nepřetržitě 130 let, to je ve světě sportu, a v atletice obzvlášť, opravdu výjimečné.

Váš oštěpařský světový rekord (98,48 m) z roku 1996 v Jeně oslavil nedávno 30 let. Výrazně se mu přiblížil jen Němec Johannes Vetter (97,76). Přijde jednou někdo, kdo ho překoná?

Může se to stát. Kluci mají jednu velkou výhodu, tedy oštěpy, které létají dál. To je jediné, co mě svým způsobem štve (Železný házel hliníkovým, současná generace karbonovým, který je tvrdší – pozn.). Nám tyhle hybridy zakázali. Plachtí v jiných úhlech. Schopnosti hodit daleko, tam jsou. Na olympiádě to ukázal Pákistánec, umí to tam poslat Níradž (Čopra) a taky Srílančan Pathirage. Ten se mi strašně moc líbí, má v ruce neuvěřitelnou ránu.

Vetter se už delší čas potýká se zdravím. Měl by jinak šanci váš rekord pokořit?

Určitě. Měl neuvěřitelné parametry. Byl vysoký, strašně silný a zároveň uvolněný. A běhal na to neskutečně rychle, což byla další velká výhoda. Jen kdyby neobjížděl tolik závodů. Proto se rozbil. Najednou zmizel a teď nemůže hodit ani osmdesát metrů. Jinak by házel mnohem déle a mnohem kvalitněji. A někde by to třeba trefil. Byl zatím tím nejvýraznějším, kdo na to opravdu měl.

Zatřásl se ženský rekord Barbory Špotákové (72,28 m). Co jste říkal výkonu Číňanky Jen C‘-i, která hodila méně o pouhých 54 centimetrů?

Byl to takový šok, ale udělala to krásně. Je strašně moc mladá, ale silově extrémně disponovaná. Hodila to neuvěřitelně přes rameno a přes záda. Když ten oštěp vyletěl, říkal jsem si: sakra, to poletí daleko. A pak mi blesklo hlavou: to není možné, to je za sedmdesát. Viděl jsem i záznam. Kdyby ten oštěp ještě lépe položila, kdo ví, kam by doletěl. Je tady i druhá věc. Vloni házela na Odložilovi a bylo z toho jen 57 metrů. Působila hrozně rozbitě. Měla zatejpované rameno, loket, kolena, tak jsem zvědavý, jak tohle do budoucna vyřeší. Každopádně je to talent. Nejsem úplně přesvědčený, že se jí letos ještě něco podobného povede. Oni jdou hodně přes sílu, vývoj není postupný, což je pro některé závodnice škoda. Uvidíme, třeba se mýlím. Oštěp je strašně moc náročný, na přetížení si bude muset dávat hodně velký pozor. Není tu ale jen ona. Přichází silná mladá generace, výkony půjdou nahoru.

Jak zatím hodnotíte spolupráci s olympijskou vítězkou Harukou Kitagučiovou?

Je to super holka. Když mě oslovila, řekli jsme si, že to zkusíme. Něco měníme, a to je vždycky běh na delší trať, ale určitě jí to může pomoct. První závody nebyly úplně podle představ. Sama říkala, že má ještě dozvuky z loňska, že se v hlavě nemůže úplně chytit. A byly tam i potíže s rukou. Ještě si všechno zažívá, ale tomu, co děláme, věří.

Narozeniny slavíte v den konání Zlaté tretry… Určitě lze od organizátorů očekávat něco speciálního…

Nevím, co na mě chystají. Hlavně bych si přál, aby bylo hezky a padaly pěkné výkony. To by mě potěšilo nejvíce.

 

VIZITKA:

Největší úspěchy:

Olympijské hry: zlato – Barcelona (1992), Atlanta (1996), Sydney (2000)

stříbro – Soul (1988)

Mistrovství světa: zlato – Stuttgart (1993), Göteborg (1995), Edmonton (2001)

bronz – Řím (1987), Sevilla (1999)

Mistrovství Evropy: bronz – Helsinky (1994), Göteborg (2006)

Ocenění: Atlet světa (2000), Atlet Evropy (1996), Sportovec roku (1993, 1995, 2000, 2001), Trenér roku (2023)

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Desetibojař Kopecký vybojoval už svůj čtvrtý titul mistra ČR

Závěrečným soutěžním dnem v Brně vyvrcholilo mistrovství České republiky ve vícebojích. Ondřej Kopecký z ASC Dukla vybojoval už svůj čtvrtý titul mistra republiky. Nasbíral celkem 8079 bodů a před Adamem Havlíčkem, který se poprvé v kariéře dostal přes hranici 8000 bodů, zvítězil o 52 bodů. Třetí skončil v osobním rekordu 7892 bodů Michal Jára.

Kopecký měl po sobotní části závodu náskok 142 bodů před Járou, třetí byl Havlíček, který je však známý silným druhým dnem. To potvrdil už na trati 110 m překážek, kde byl nejrychlejší ze všech v čase 14,30. Díky tomu se dostal před Járu a výrazně stáhl ztrátu na Kopeckého.

Úřadující šampion ale následně potvrdil své kvality v hodu diskem, kde zapsal výkon 47,69 m, a svým pronásledovatelům znovu odskočil.

Soutěž ve skoku o tyči už na pořadí na medailových pozicích nic zásadního nezměnila. Kopecký šel do závěrečných dvou disciplín s komfortním náskokem více než 200 bodů a zisk titulu si nenechal ujít. Zajímavější byl souboj o stříbrnou medaili mezi Havlíčkem a Járou, který vyzněl pro prvně jmenovaného.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Kladivář Myslyvčuk myslí na finále na evropském šampionátu

Třicetiletý český kladivář Volodymyr Myslyvčuk z ASC Dukla svými výkony výrazně zvedl zájem o tuto atletickou disciplínu mezi českými fanoušky. Účastník olympijských her v Paříži si 18. března na Evropském vrhačském poháru v kyperské Nikósii posunul osobní rekord na 80,69 m. Tímto výkonem mu patří páté místo v letošních evropských tabulkách.

Díky tomuto výkonu se posunul na druhé místo českých historických tabulek a na 27 let starý národní rekord Vladimíra Mašky ztrácí pouhých 59 centimetrů. Trvalo dlouhých třináct let, než český kladivář znovu překonal hranici 80 metrů. Naposledy se to podařilo Lukáši Melichovi v sezoně 2013.

Myslyvčuk navíc překonal i rekord mítinku Kladno hází, když své náčiní v úterý poslal do vzdálenosti 78,93 m, čímž potvrdil svou stabilní výkonnost. „Je to pěkné, ale rozhodovat se bude na mistrovství Evropy. Potká vás den blbec a můžete jet po třech pokusech domů,“ uvědomuje si. Vrchol sezony ho čeká v srpnu na mistrovství Evropy v Birminghamu, ale představí se také na zbrusu nové akci Ultimate Championships v Budapešti. Na štědře dotovaném podniku pro osm nejlepších atletů světového žebříčku, v zemi, kde má hod kladivem dlouhou tradici.

„To je velká motivace. Na mistrovství Evropy, světa či olympijské hry se dostane 32 sportovců v disciplíně, tady jen osm. Rád bych mezi nimi byl,“ má smělé plány. V Birminghamu chce rozhodně postoupit do finále.

Do Česka přišel z Ukrajiny ještě před ruskou agresí kvůli práci. Usadil se zde a také díky své manželce znovu objevil kladivářský talent, kterým oplýval už v mládí ve své rodné zemi. Pod vedením Dušana Krále na pražské Dukle postupně výkonnostně roste. Trénoval i na poli za svým domem bez ohledu na počasí – ve sněhu, mrazu, dešti i vedru. I díky tomu dnes zvládá závody za všech podmínek.

„Už kvůli psychice je třeba trénovat v tom, co vám příroda dá. Když sněží, fouká nebo je vedro. Musíte být připraveni házet ve všem,“ prozradil Myslyvčuk v Kladně, kde překonal Melichův rekord mítinku o více než metr.

„Byla to pro mě motivace. Ještě jsem od Lukáše výsledkově daleko, ale dnes jsem udělal malý pokrok a přehodil jeho výkon, který tu vydržel deset let,“ těšilo ho.

A co říká na možnost překonat český rekord? „Je to velká motivace. Když se mi to podaří, nevím, jak se budu cítit, protože české občanství mám krátce. Nemyslím si proto, že budu mít pocit, že jsem vytvořil český rekord. Bude to hlavně můj osobní rekord. Nikdo mi nemusí připomínat, že nejsem Čech a nikdy nebudu. Já to vím. Nenaro­dil jsem se v Česku, nechodil jsem zde do školy ani jsem tu nestudoval. Jsem tu jen část života. Ale chci ve světě ukazovat, jak silné české kladivo je.“

Sympatický závodník si velmi pochvaluje podmínky, které mu Armádní sportovní centrum poskytuje. „Myslím si, že lepší podmínky než na Dukle snad ani nejde mít. Využívám veškeré zázemí a na házení mám svůj sektor za domem. A házet chci daleko. Myslím, že se musím snažit překonat 82 metrů, to je taková magická hranice. Nebude jednoduché se tam dostat. Ještě se mi to nepovedlo ani v tréninku, ale blížím se,“ dodal Myslyvčuk.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Myslyvčuk potvrdil formu, překonal rekord mítinku Kladno hází

Třicetiletý Volodymyr Myslyvčuk z ASC Dukla potvrdil svou výbornou formu z úvodu letošní sezony. Na tradičním mítinku Kladno hází výkonem 78,93 m překonal rekord mítinku, když vymazal z tabulek výkon Lukáše Melicha, který před deseti lety poslal kladivo na značku 77,52 m. Dále než dnes na stadionu Sletiště hodil Myslyvčuk letos pouze při osobním rekordu 80,69 m v březnu na Kypru a při úvodním kole extraligy v Ostravě, kde panovaly ještě náročnější podmínky.

Myslyvčuk předvedl vyrovnanou sérii. Po prvním pokusu, který se neměřil, hodil druhým pokusem rovných 77 metrů a následně přišel rekordní výkon. To vše za mírného deště, který se však záhy změnil v silný liják, a závod museli rozhodčí přerušit. Po přestávce přidal ve čtvrté sérii 78,48 m, po následném přešlapu zakončil soutěž výkonem 78,88 m.

„V Ostravě byla zima, myslel jsem, že bude i sněžit,“ pronesl. „Tady bylo relativně teplo. Kdyby foukalo, mělo by to vliv na techniku, ale samotný déšť nevadí. Tedy pokud máte formu,“ řekl Myslyvčuk po povedeném závodu. Nevadil mu ani mokrý kruh. „Jakmile se rozjedu, nebojím se ničeho,“ dodal.

Překonání rekordního zápisu považoval za velkou motivaci. „Ještě jsem od Lukáše výsledkově daleko, ale dnes jsem udělal malý krok a překonal jeho výkon, který tu vydržel deset let,“ těšilo ho. „Tím výkonem jsem si dokázal, že opravdu můžu házet daleko. Už jsem si pomalu přestával věřit a bál jsem se, že budu házet pořád stejně, ale naštěstí se to povedlo. Teď to chci potvrdit a hodit ještě dál,“ plánuje.

Z vítězství se radoval také Ondřej Macík v běhu na 200 metrů časem 20,99 s. Patrik Šorm vyhrál B běh na 400 metrů výkonem 46,80 s, Ondřej Loupal v něm doběhl pátý časem 47,38 s.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Byl zlomený, ne poražený. Čtvrtkař Šorm je zpátky ve hře o kvalitní časy i místo ve štafetě pro ME v Birminghamu

Prošel si složitým obdobím. Zdravotní trable Patrika Šorma velmi přibrzdily, ale naštěstí od pokračování v atletické kariéře neodradily. Dvaatřicetiletý čtvrtkař armádního klubu Dukla, jenž se může pochlubit například světovým bronzem ze smíšené štafety v Budapešti 2023, je zpátky ve hře. „Hlavně potřebuji zůstat zdravý. Rád bych se co nejdříve vrátil do dřívější formy a zaběhl nějaký pěkný čas,“ poznamenal s úlevou i chutí znovu něco pořádného dokázat.

Že se blýská na lepší zítřky, potvrdil v pondělí na Memoriálu Josefa Odložila. Z tria českých zástupců byl v cíli nejrychlejší. O sedm setin porazil favorizovanějšího reprezentačního parťáka Matěje Krska. Okruh na Julisce prolétl v kvalitním čase 46,51 vteřiny, bylo z toho páté místo. „Jestli jsem porazil Matěje, neberu jako znamení. On se ještě rozběhá a bude rychlý. Povzbuzení to ale je. Sám sebe jsem přesvědčil, že letos mohu být dobrý. Soupeři přede mnou mi dali jen pár setinek. A to mají zaběhnuté kvalitní časy. Jednoho dne by to z mé strany mohlo být zajímavé,“ říká s pokorou svěřenec Dalibora Kupky.

Šorm navíc startoval z nepříliš populární osmé dráhy, povědomí o soupeřích měl tak prakticky nulové. „Byly tam rezervy. To mě ale svým způsobem žene dál. Prostor na zlepšení je velký. Jak na Odložilovi, tak v Turnově na Memoriálu Ludvíka Daňka jsem to překopl. Dlouho jsem pořádně nezávodil, potřebuji trochu času. Nižší dráha by mi samozřejmě prospěla, z osmičky tempo občas ideálně netrefíte,“ přikyvuje.

Loňskou sezonou se doslova protrápil. Sužovaly ho především bolesti zad. „Vyšetření odhalilo zúžený páteřní kanál, střílelo mi to až do nohy. Pravou jsem přes dva měsíce nebyl vůbec schopný zvednout. Bolel mě z toho i zadní sval. Mentálně jsem byl hodně zlomený,“ vrátil se k nepříjemnému období. „Teď mě nic nebolí. V přípravě jsem odtrénoval všechno a hlavně kvalitně,“ těší ho.

Aby ne. Chvíli totiž dokonce zvažoval ukončení kariéry. „Brouka v hlavě jsem měl. Myšlenky, že bych to zabalil, tam byly. Posledními výkony se to nějak zlomilo, snad se blýská na lepší časy. Zkusím do toho ještě pořádně šlápnout,“ slíbil si.

V ambicích a výhledech do začínající sezony je však zákonitě opatrný. V úterý se představí na mítinku Kladno hází a poté na Zlaté tretře v Ostravě. Ostrý limit (45,27) na srpnové mistrovství Evropy v Birminghamu neřeší. „Je daleko. Cílím spíše na boj o místo ve štafetě na 4×400 metrů,“ nastínil letošní prioritu. „Vidím v ní potenciál. Pokud budeme všichni na hranicích svých možností, mohlo by z toho být klidně finále,“ je přesvědčen.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Odložilův memoriál: Triumf Ogrodníkové po mateřské, dálkařům kraloval Juška

Memoriál Josefa Odložila dnes na pražské Julisce napsal svůj 33. ročník a znovu připomněl odkaz atleta, který v roce 1964 vybojoval v Tokiu olympijské stříbro v běhu na 1500 metrů. Ten je každoročně na jeho počest hlavní disciplínou. Letos ji v čase 3:37,66 minuty vyhrál Ted Higgins z Velké Británie.

Atmosféru bronzového mítinku Kontinentální tour podpořili významní hosté, mezi nimi ministr obrany Jaromír Zůna, bývalý prezident České republiky Václav Klaus, ředitel Armádního sportovního centra Dukla Pavel Benc či atletická legenda Roman Šebrle.

Všichni hned na úvod mohli sledovat v akci oštěpařku Nikolu Ogrodníkovou, bronzovou medailistku z olympijských her v Paříži 2024, vracející se po mateřské pauze. Nejdelší hod v rámci tradičního Memoriálu Dany Zátopkové předvedla hned v první sérii, kdy 600 gramové náčiní poslala do vzdálenosti 59,87 metru. Druhou Turkyni Esru Türkmenovou porazila o jeden metr a osmnáct centimetrů. Na Odložilově memoriálu tak slavila svůj třetí triumf v kariéře.

K potvrzení limitu pro srpnové ME v Birminghamu scházelo Ogrodníkové 93 centimetrů. Malinko si při hodnocení postěžovala na skutečnost, že se oštěpařky musely dělit o sektor s tyčkaři.

„Měly jsme to časově stejné, takže se to táhlo. Trošku mě to i semlelo. Po extralize v Ostravě, kde nepanovaly dobré podmínky, tenhle výkon beru. Pořád to ještě není úplně perfektní. Dnes mi dobře běžely nohy, ale některé technické prvky ještě ladím. Trochu mě před pár dny zabrzdila záda, sezona však teprve začala. Až nyní přijdou ty pořádné házecí tréninky,“ poznamenala v rozhovoru pro Českou televizi.

Vidět byli i další reprezentanti armádního klubu.

Soutěž dálkařů ovládl český rekordman Radek Juška díky kvalitnímu výkonu ze třetí série (787 cm). Triumf na oblíbeném memoriálu slavil už popáté. „Výkonnostně by to mohlo být dál. Potřebujeme ještě přitrénovat,“ sdělil třiatřicetiletý Juška bezprostředně po závodě.

Juniorský mistr Evropy Petr Meindlschmid po pěti neplatných pokusech předvedl až při tom šestém, že skákat opravdu umí. Za 766 cm bral třetí místo.

Na stovce překážek skončila Helena Jiranová čtvrtá za 13,27 vteřiny. Od bronzové příčky jí dělilo pouhých sedm setin.

V závodě na 400 metrů si o více než vteřinu (46,51) vylepšil sezónní maximum dvaatřicetiletý Patrik Šorm. Na 5. místě byl nejlepším z Čechů, když o sedm setin porazil favorizovanějšího Matěje Krska.

Na patnáctistovce nescházeli mezi startujícími Jakub Davidík či Adam Malý. Davidík proběhl cílem desátý (3:41,42), Malý třináctý (3:46,36).

Dvoustovku prolétl v nejrychlejším čase v osobním rekordu Portugalec Delvis Santos (20,45), Ondřej Macík byl pátý za 20,79 vteřiny.

Na stejné trati se netradičně představila i specialistka na čtvrtku Tereza Petržilková. A doběhla šestá (24,52).

Ve výsledcích:

Muži:

100 m (vítr +0,5 m/s): 1. Akinola (Ir.) 10,32, 2. Sai (Est.) 10,35, 3. Kováč (ČR) 10,44.
200 m (+0,4 m/s): 1. Santos (Portug.) 20,45, 2. Zeze (Fr.) 20,56, 3. Komaňski (Pol.) 20,76, 4. Macík (ČR) 20,79.
400 m: 1. Lunt (Brit.) 45,49, 2. Dringo (Rum.) 45,96, 3. Brier (Brit.) 46,40, …5. Šorm 46,51, 6. Krsek (oba ČR) 46,58.
1500 m: 1. Higgins (Brit.) 3:37,66, 2. Lobles (Niz.) 3:38,04, 3. Markelj (Slovin.) 3:38,24, …10. Davidík 3:41,42, 13. Malý (oba ČR) 3:46,36.
110 m př. (-1,0 m/s): 1. Britt (USA) 13,20, 2. Sajíd (Eg.) 13,51, 3. Czykier (Pol.) 13,52, …6. Kolomazník (ČR) 13,84.
400 m př.: 1. Wilson (Jam.) 49,32, 2. Dhlamini (JAR) 49,59, 3. Rada (ČR) 49,75.
Tyč: 1. Onufrijev (Ukr.) 550, 2. Garretson (USA) 550, 3. Coll (Šp.) 541, 4. Bárta (ČR) 541.
Dálka: 1. Juška (ČR) 787, 2. Hukíni (Alž.) 769, 3. Meindlschmid (ČR) 766.
Koule: 1. Palmer (Maur.) 20,68, 2. Staněk (ČR) 20,32, 3. Ponzio (It.) 20,28.
Oštěp: 1. Smit (JAR) 83,09, 2. Konečný (ČR) 81,12, 3. Felfner (Ukr.) 80,27.
4×400 m: 1. Česko (Ščibráni, Šorm, Mareš, Horáček) 3:06,05.

Ženy:

200 m (+1,0 m/s): 1. Claderaová (Šp.) 22,93, 2. Sibbonsová (Brit.) 23,51, 3. Horowská (Pol.) 23,64, 4. N. Bendová 23,85, …6. Petržilková (obě ČR) 24,52.
800 m: 1. Hailuvá (Et.) 2:02,64, 2. Despollariová (Řec.) 2:03,13, 3. Raharolahyová (Fr.) 2:03,70, …5. Fusková (ČR) 2:04,63.
100 m př. (-0,1 m/s): 1. Wojtuniková 13,06, 2. Majewská (obě Pol.) 13,06, 3. Forsterová (SR) 13,20, 4. Jiranová 13,27, 5. E. Bendová (obě ČR) 13,31.
400 m př.: 1. Newnhamová (Brit.) 54,80, 2. Maravalová (Fr.) 55,04, 3. Vaňková 56,65, 4. Červenková (obě ČR) 56,68.
Výška: 1. Vojinovičová (Srb.) 187, 2. Hrubá, 3. Pešová a Pezinková (všechny ČR) všechny 184.
Tyč: 1. Kingová (USA) 456, 2. Iveová (Brit.) 436, 3. Apolena Švábíková (ČR) 421.
Oštěp: 1. Ogrodníková (ČR) 59,87, 2. Türkmenová (Tur.) 58,69, 3. Tugieová (Est.) 55,57, … 5. Píšová (ČR) 54,97.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA