Archiv rubriky: atletika

Na konci srpna se Nicole Krutilová vrátila z juniorského mistrovství světa v atletice v Eugene jako světová šampionka ve skoku o tyči. Nyní se dočkala dalšího příjemného ocenění. V konkurenci mnoha talentovaných sportovců se stala nejlepší juniorkou Armádního sportovního centra Dukla.

Ve finále šampionátu v Eugene překonala 445 centimetrů jako jediná závodnice. „Zní to neuvěřitelně. O takovém úspěchu jsem už dlouho snila a teď je to realita. Ještě nějaký den potrvá, než všechno zpracuju,“ říkala devatenáctiletá Krutilová.

K titulu přitom vedla cesta plná zdravotních komplikací. Nejprve ji trápily problémy s třísly a stydkou kostí, poté jí tretra propíchla nohu. Následovala alergická reakce, kvůli které musela chodit o berlích, a už ani nevěřila, že na mistrovství světa odcestuje.

„Potom jsem asi dva dny po příletu do Eugene onemocněla, nejspíš kvůli klimatizaci. Závodila jsem pak za tři dny, takže to byl stresující zážitek. Ale zázraky se děly dál a vybojovala jsem zlato,“ vypočítala své zdravotní potíže.

„To, že jsem byla oceněna jako nejlepší juniorka Dukly, je pro mě velká čest. Pod Duklou je spousta skvělých sportovců a rozhodně jsem nečekala, že bych mohla vyhrát. Je to pro mě takový vstup do vrcholového sportu a moc si toho vážím. Na vyhlášení jsem byla poprvé a musím říct, že je to krásná akce,“ řekla Nicole Krutilová.

Po juniorském mistrovství světa ovládla ještě český šampionát do 23 let a také finále extraligy družstev. Poté si dopřála zasloužený odpočinek.

„Dala jsem si docela dlouhou pauzu, přes dva týdny. Byla jsem na dovolené a strávila čas s rodinou. Nyní už jsem ale naplno v přípravě na novou sezonu,“ uvedla Krutilová, která od ledna 2027 bude závodit v kategorii do 23 let.

A jaké má cíle? „Doufám, že se mi povede zlepšit osobní rekord a překonat hranici 465 centimetrů. Především ale chci být zdravá. Pokud bude sezona bez zranění, mohlo by to vypadat dobře. Jinak žádná velká očekávání nemám,“ dodala Nicole Krutilová.

TEXT: ASC Dukla/Jaroslav Cícha

FOTO: CPA

Lukáše Melicha dovedl k bronzu na mistrovství světa v roce 2013, s Volodymyrem Myslyvčukem má Dušan Král podobné úmysly. Svérázný kladivářský kouč s jasnými zásadami a specifickým humorem bez okolků říká, že vést takhle svědomitého svěřence je čistá radost. Letošní povedená sezona umocněná čtvrtým místem na mistrovství Evropy v Birminghamu a pátým na nedávném ultimátním šampionátu pro nejlepší atlety v Budapešti jasně vypovídá o rostoucí výkonnostní stabilitě.

„Neberme to jako nějakou velkou chválu, ale on je neskutečný. Hlavně co se týká disciplíny. Pro úspěch a zlepšení dělá první poslední. Nemohu na něho říci jediné křivé slovo. Snad jen, že pořád žvýká tabák,“ usmívá se sedmdesátiletý trenérský bard.

Splní tedy vždy vše do puntíku?

Dám příklad. Před Budapeští jsme byli na čtrnáctidenním soustředění ve Veletově. Každé ráno jsme šli házet, odpoledne následovala dřina v posilovně. Pak večeře, po ní povinná hodinová procházka v rychlejším tempu. A o půlnoci další dvě hodiny v posilovně. Spát se šlo ve dvě ráno. Tohle by jen tak někdo nevydržel. Trénoval jsem Melicha, Šafránkovou, ale Volodymyr je ještě jiný level.

Jak jste se dali vůbec dohromady?

Když v roce 2022 přišel z Ukrajiny, manažer Zdeněk Simon nevěděl, komu ho „frknout“. Volodymyr neměl české občanství a běhání po úřadech bylo složité. Má ale ženu Češku, žijí v Kralupech. Nejprve oslovili Kladno, tam však nejevili zájem. Manželka se naštvala, napsala na Duklu a tehdejší šéf atletiky Jiří Šimice mě okamžitě kontaktoval. Sešli jsme se, řekli si, co a jak, a tím naše spolupráce začala.

Za tu dobu jste odvedli velký kus práce, ale až letos se Myslyvčuk prosazoval na mezinárodní scéně výrazněji. Výsledek tvrdé práce?

Ano. Před sezonou figuroval v rankingu na 19. místě. Našim tajným snem byla účast mezi elitní kladivářskou osmičkou v Budapešti. Ten skok byl neuvěřitelný. Museli jsme toho objet strašně moc. Už v březnu přehodil na Kypru na Evropském poháru poprvé v kariéře osmdesátimetrovou hranici. Pořád jsme jeli na hraně, ale zvládal všechno obdivuhodně. Nešlo o žádné náhody.

Absolvoval celkem šestnáct závodů plus kvalifikaci na mistrovství Evropy. Neměl jste strach, aby tělo tuhle enormní zátěž vydrželo?

Hlavně jeho kolena dostávala v tréninku strašně zabrat. On sám přisuzuje větší pozornost technice než samotné síle. Kolena tím neskutečně trpí. Bolí ho to. Má v sobě dar bolest překonávat. Ale lázně už potřebuje jako sůl.

Jak moc vás coby trenéra mrzela bramborová pozice na mistrovství Evropy? Bronz utekl o sedm centimetrů. Nebýt těsného přešlapu, přinesl by medaili také poslední šestý pokus…

Odjížděli jsme tam střízlivě naladěni. Chtěli jsme být do šestky. Když to takhle těsně uniklo, tak to samozřejmě mrzelo. Obzvlášť, když v trénincích těsně před odletem házel za osmdesát metrů. Tu placku jsme moc chtěli, protože žijeme pro vyšší cíle. Nejsme uskříplí. Volodymyr třeba myslí na rekord, ne český, ale světový. Je to samozřejmě trošku přehnané, ale správné. Hlavu nastavujeme na vyšší mety.

Kam mu kladivo může létat?

Jeho loňský průměr ze závodů činil 76,5 metru. Letos už to je 78,40. Pokud chceme ještě víc, musíme se vyšplhat k osmdesátce. Jsem přesvědčen, že může hodit k 83 metrům. Potřebujeme se dostat na úroveň absolutní špičky.

Je tam asi touha překonat český rekord, který drží Vladimír Maška výkonem 81,28 metru. Žene vás i tenhle cíl kupředu?

Pomýšlíme na to.

Baví vás jeho mentalita?

Je neskutečně disciplinovaný, s tím se jen tak jako trenér nesetkáte. Jde si za svým cílem. Furt mi říká: Melich tu medaili má, já ne. Touha něco pořádného dokázat je obrovská. Usnadňuje mi tím práci. Kolečka v tréninku jen popoháním, spíše ho musím krotit, aby leckdy ubral.

Vrcholem příští sezony bude mistrovství světa v Pekingu. Konat se ale bude až v září. Bude příprava v lecčems odlišná?

Bude delší, závodit začneme později. Odpadne nám zimní pohár, navýšíme objemy. Toužíme po velkém úspěchu, oba dva.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Kladivář Volodymyr Myslyvčuk vybojoval na ultimátním šampionátu elitních atletů v Budapešti cenné 5. místo. Svěřenec trenéra Dušana Krále tak potvrdil stabilní formu, kterou se prezentuje celou sezonu.

Ve druhé sérii poslal kladivo na 78,19 metru, což mu v silné konkurenci (startovalo osm nejlepších kladivářů sezony) zajistilo umístění v první pětce a také hezkou prémii 330 000 korun. Z vítězství se radoval Němec Merlin Hummel, jenž  zvítězil výkonem 81,46.

TEXT: ASC Dukla/pk

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA

Jeho starší bratři upřednostnili fotbal, on se vzhlédl v atletice. A udělal dobře. Osmnáctiletý Adam Juliš v srpnu dosáhl na svůj zatím největší úspěch, když v americkém Eugene získal na juniorském mistrovství světa bronz v desetiboji.

„Mám to pořád v hlavě. Vlastně tomu, co se tam stalo a hlavně povedlo, nemůžu pořád uvěřit. Byl to nejkrásnější moment kariéry,“ svěřil se mladík podporovaný Armádním sportovním centrem Dukla.

Jak zpětně hodnotíte svůj osobní rekord 7877 bodů?

Nečekal jsem takový výkon. Na začátku sezony jsem laboroval s kotníkem a vůbec nebylo jisté, zda do Eugene odletím. Limit pro mistrovství světa jsem splnil na poslední chvíli. Škoda, že se nepovedla výška, mohlo to být ještě lepší. Ale je to víceboj, tak to prostě chodí.

Je pro vás tahle disciplína z tréninkového hlediska nejtěžší?

Dá se říci, že ano. A také dálka. Při závodech jsou pro mě zatím nejproblémovější.

Připravujete se pod dohledem vašeho otce Petra a také Boleslava Patery. Jak to máte s dojížděním?

Primárně trénuju doma v Chrudimi. Minimálně jednou týdně se pak snažíme dorazit na Julisku. U pana Patery se zaměřujeme na tyč, ale také výšku a dálku. Trénink s ním mi dává opravdu hodně. V tyči mi pomohl hrozně moc.

Od mala vás vede otec. Funguje mezi vám pořád výborná chemie?

Máme super vztah. Rozumí tomu, umí poradit. Je také bývalý desetibojař.

Máte svůj vzor?

Kevina Mayera z Francie, držitele světového rekordu. Rád si pustím také video z éry Romana Šebrleho. Dokázal toho strašně moc. Jsem rád, že jsem se s ním na Julisce mohl párkrát osobně potkat.

Specializoval jste se na víceboj už od žákovských let?

Byl jsem šikovný poměrně na všechno, takže ano.

Fotbal vás nelákal?

Taky jsem ho zkoušel hrát, ale byl to kolektivní sport. Raději závodím sám za sebe.

Doma vás nepřemlouvali?

Vůbec, podporovali mě. Šel jsem v tátových stopách.

Bratři to dotáhli do první ligy. Jezdíte je někdy podpořit?

Nejstarší Lukáš je teď v Žilině, což je daleko. Na Petra, který hraje v Liberci, se občas kouknout jedeme.

Zpět k atletice. Sezona je prakticky u konce. Jaké jsou plány pro tu další?

Teď víc odpočívám. Pořádně do toho šlápneme zase v říjnu. Rád bych si zajistil účast na mistrovství Evropy do 23 let a posunul si osobák. Hranice osmi tisíc bodů je velmi lákavá, v budoucnu bych ale chtěl mnohem víc. Snem je start na olympijských hrách.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Čtvrtkař Patrik Šorm, jeden z nejvýraznějších sprinterů poslední dekády, oznámil ve 32 letech ukončení závodní kariéry. V ASC Dukla vyrostl v oporu českých štafet, podílel se na řadě reprezentačních úspěchů a zapsal se do historie jako člen rekordních týmů na 4×400 metrů.

Šorm patřil k nejspolehlivějším reprezentantům, pravidelně startoval na evropských i světových šampionátech a byl součástí bronzové smíšené štafety na mistrovství světa 2023 v Budapešti. „Kariéra to byla dlouhá a bohatá, ale neobešla se ani bez zranění a pár nevydařených sezón. Myslím, že obsáhla vše a ničeho nelituji. Nejraději samozřejmě vzpomínám na olympiádu v Tokiu, ale co se týká úspěchů, tak na všechny medaile se štafetami. Každá má svůj příběh a byla něčím speciální, Kdybych měl vypíchnout jeden top okamžik, tak to bude medaile z mixu na mistrovství světa v Budapešti, ale možná i páté místo na halovém mistrovství světa,“ sdělil při bilancování na webu atletika.cz.

Svěřenec Dalibora Kupky se v blocích naposledy objevil 3. října na Velké ceně Chebu, kde závodil na netradiční třístovce. „Na jednu stranu jsem se těšil, až to bude za mnou, protože už jsem byl delší dobu rozhodnutý, že skončím. Na druhou stranu jsem byl trošku smutný, že to je naposledy,“ poznamenal.

Po ukončení závodní kariéry se chce věnovat trenérské práci a předávání zkušeností mladším sprinterům, kteří přicházejí právě do Dukly. „Rád bych poděkoval Dukle, že mi dala možnost dál pokračovat v atletice a pokusit se jí vrátit to, co mi dala. Také bych chtěl poděkovat všem, co byli na mé cestě, ať už trenérům, jako jsou Míra Semerád, Jirka Kmínek nebo právě Dalibor Kupka. Velký dík patří také doktorům, masérům, fyzioterapeutům, a hlavně mé rodině a snoubence.“

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Na závěr atletické sezony potvrdili členové ASC Dukla svou kvalitu. Na domácím týmovém šampionátu v Karlových Varech obhájili loňský titul, když nasbírali 364 bodů. O jejich dominanci svědčí také odstup od soupeřů. Druhý tým VSK Univerzita Brno získal 204 bodů, třetí skončil AK Škoda Plzeň s 191 body.

Nejlepším výkonem se prezentoval Vít Müller. Letos kvůli problémům s achilovkou nemohl závodit na trati 400 metrů překážek, na hladké čtvrtce se mu ale daří. V závěru sezony se blýskl novým osobním rekordem 45,66 sekundy. Své kariérní maximum vylepšil o 21 setin a posunul se na čtvrté místo českých historických tabulek za Pavla Masláka, Patrika Šorma a Matěje Krska. Jeho výkon je zároveň nejlepším českým časem letošní sezony.

O další z nejkvalitnějších výkonů celého šampionátu se postaral kladivář Volodymyr Myslyvčuk. Čtvrtý muž nedávného evropského finále v Birminghamu podle očekávání své soutěži dominoval a zvítězil s náskokem více než jedenácti metrů. Jeho nejdelší pokus přišel ve třetí sérii a měřil 76,10 metru.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková se po více než roce znovu objevila v oštěpařském sektoru. Na středeční Velké ceně Kolína obsadila ve 45 letech třetí místo výkonem 54,29 metru, a tím zároveň vylepšila světový rekord své věkové kategorie.

Špotáková, trojnásobná mistryně světa, ukončila vrcholovou kariéru před čtyřmi lety, přesto stále drží absolutní světový rekord 72,28 metru z roku 2008. Rekordní zápisy má i mezi veteránkami: v kategorii nad 40 let jí patří historické maximum 63,08 metru, které hodila v roce 2021 na Diamantové lize v Monaku.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

Šestnáct atletů ASC Dukla splnilo nominační kritéria pro start na mistrovství Evropy v Birminghamu. Do akce jich na Alexander Stadium šlo čtrnáct. Dálkař Radek Juška se před šampionátem zranil, Vít Müller nebyl nasazen do rozběhu ve štafetě na 4×400 metrů.

Jak si vedli ostatní? S výjimkou umístění kladiváře Volodymyra Myslyvčuka se žádná velká překvapení nekonala. Někteří předvedli slušný standard, jiní bohužel zůstali za očekáváním. Pojďme po stopách výkonů v jednotlivých disciplínách.

 

OBSTÁLI 

Volodymyr Myslyvčuk, kladivo – 4. místo: Celou sezonu jej zdobí kvalitní forma. Předvedl se i v Birminghamu. Nejprve překvapivě vyhrál kvalifikaci, ve finále bojoval o medaili. Ta mu nakonec utekla o pouhých sedm centimetrů. Škoda, že v posledním pokusu těsně přešlápl. Kladivo letělo za 80 metrů, což by znamenalo pódium.

Jakub Vadlejch, oštěp – 5. místo: Obhájce titulu zvládl kvalifikaci jedním hodem. Ve finále měl zákonitě medailové ambice, jenže i štěstí bylo v chladném večeru trochu proti. Na bronz scházelo pětatřicetiletému matadorovi pouhých devět centimetrů. Bojoval až do konce, nejlepší výkon (82,88 metru) předvedl posledním pokusem. Před šampionátem se dával zdravotně dohromady, trápila ho obě kolena. I proto nezklamal.  

Petr Meindlschmid, skok daleký – 8. místo: Na mistrovství odjížděl dvacetiletý mladík natěšený. Doléčil svalové zranění, cítil se ve formě a věřil, že může předvést solidní výkon. Z kvalifikace nakonec postoupil s odřenýma ušima jako poslední, o jediný centimetr (791). Ve finále už se na něj štěstí neusmálo. V první sérii zapsal 781 cm, ale ve druhé ucítil bolest v hamstringu a dál už pokračovat nemohl. Přesto je užší finále solidním vysvědčením.

Tereza Petržilková, štafeta na 4×400 m – 11. místo: Po útlumu na počátku sezony šla její forma nahoru. I proto si vysloužila nominaci na první úsek. Zaběhla ho solidně za 52,5 vteřiny.

Vilém Stráský, desetiboj – 13. místo: Chtěl víc než 8013 bodů. Po prvním dni byl osmý, po druhém pořadím klesl. I díky nepovedené tyčce, v níž skočil jen základní výšku 450 centimetrů. Horké počasí mu sebralo hodně sil. Těžké nohy v závěrečné patnáctistovce posun do TOP 10 nepřinesly. Přesto bojoval, jak se na vícebojaře sluší a patří.

Ondřej Loupal, štafeta na 4×400 m – 14. místo: Devatenáctiletý mladík je zdravě ambiciózní. Při své premiéře na ME českou štafetu rozbíhal a vůbec ne špatně. Po výkonu 46,4 předával pátý v kontaktu.

 

ZKLAMALI

Nikola Ogrodníková, oštěp – 16. místo: Bronzová olympijská medailistka z Paříže se na vrcholnou akci vrátila po mateřské dovolené. V červnu na Odložilově memoriálu hodila k šedesáti metrům, což by jí v kvalifikaci bohatě na postup stačilo. Na červencovém MČR v Plzni však zapsala pokus podobný tomu v Birminghamu. Výkonnost potřebuje stabilizovat.

Ondřej Macík, běh na 200 m – 19. místo: Měl smůlu na podmínky, na to se ale historie neptá. Čas 21,22 vteřiny byl hluboko za jeho možnostmi. Na velkých akcích český rekordman stále čeká na ideální formu.

Dan Bárta, skok o tyči – 19. místo: Ve složitých větrných podmínkách skočil jen základní výšku 525 centimetrů. Na své první ME mezi elitou určitě nebude vzpomínat v nejlepším, k postupu do finále stačilo 545.

Tereza Elena Šínová, 100 m př. – 21. místo: Nečekaly se od ní zázraky. Na šampionát proklouzla na poslední chvíli. Časem 13,26 ale zůstala daleko za nedávným osobákem ze St. Pöltenu. Sama sebekriticky přiznala, že chtěla víc.

Patrik Hájek, kladivo – 25. místo: Nepřekročil svůj stín. Jak sám řekl, pral se hlavně sám se sebou. Kvalifikační výkon 70,56 byl velmi slabý.

Nikol Tabačková, oštěp – 27. místo: Vůbec nezvládla tíhu okamžiku. V sezoně měla hozeno přes 61 metrů a ani při jediném letošním startu neklesla pod 57. Na postup z kvalifikace nakonec stačilo pouhých 56,90. Svěřenkyně Barbory Špotákové však doplatila na obrovskou nervozitu, která u závodnice jejího věku nebývá obvyklá.

 

NEHODNOCENI:

Ondřej Kopecký, Tomas Järvinen – oba kvůli zranění desetiboj nedokončili

 

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Na olympijských hrách v Paříži přišel o medaili o pět centimetrů, nyní na mistrovství Evropy v Birminghamu o devět. „Už se mi to stalo víckrát. Nerad bych to někdy zažíval znovu, ale je to sport. Snad jsem si tu smůličku vybral,“ říkal po 5. místě na Alexander Stadium mezi novináři.

V chladném večeru bojoval jak je jeho zvykem jako lev. Z šesti pokusů byl ale spokojen pouze se dvěma. Hlavně s tím úplně posledním (82,88 m). „Při něm jsem to už cítil lépe, bohužel devět cenťáčků chybělo. To mě samozřejmě velmi mrzí,“ ulevil si.

Rovněž přiznal, že se pral s technikou. „Celý závod jsem hledal nějaký styl, jak hodit dál. V šestém už to trošku vyšlo, ale vlastně nevyšlo,“ povzdechl si.

Soutěž ozdobil rekordem šampionátu jeho velký kamarád Julian Weber. Zlato si zajistil úžasným hodem 90,40 metru. Vadlejch mu to ze srdce přál. „To je čistá hlava. Posledním pokusem krásně zabojoval. Trošku mi to připomnělo sebe před dvěma roky v Římě, kde jsem se také vybičoval na závěr k neskutečnému výkonu,“ připomněl svůj triumf z před dvou let. „Prožívám to s ním, závodíme spolu hodně dlouhou dobu.“

I on toužil, aby oštěp z jeho ruky letěl dál. „Přál jsem si to. Po téhle sezoně to ale musím brát. Obě kolena mě zlobila dost a i teď to budu muset chviličku řešit,“ poznamenal ke stavu svého těla, které dával téměř dva měsíce před odletem do Birminghamu dohromady, aby vůbec mohl titul obhajovat.

Pro Českou republiku byl možná posledním adeptem na zisk medaile. Když oštěpaři svou soutěž rozjeli, proběhla Lurdes Gloria Manuel na hladké čtvrtce na nepopulárním čtvrtém místě. Výprava se tak s největší pravděpodobností vrátí tentokrát s prázdnou. „To mě samozřejmě mrzí. Posledně byla jedna a tu jsem měl já. Zkrátka je to občas i o tom štěstí.“

Po čtvrteční kvalifikaci měli oštěpaři den volna. To stříbrný medailista z OH v Tokiu jenom uvítal. Ráno v den závodu se prý probudil v dobré náladě. „Cítil jsem se moc hezky, teď už je to po těch šesti hodech horší,“ pousmál se. „Čtyři se mi úplně nepovedly. Na těle je to znát. Navíc bylo o nějakých patnáct stupňů míň než v kvalifikaci, což opravdu pociťuji,“ doplnil podstatnou okolnost.

V sektoru se neustále pohyboval v teplákovce, shazoval ji až těsně před jednotlivými hody. Před šestým pokusem však mrznul kvůli zavřenému sektoru delší čas. „Moc se mi to samozřejmě nelíbilo. Čeští fanoušci tam na rozhodčí pískali, ale alespoň jsem si nějak utřídil myšlenky. Myslím, že mi to neublížilo,“ vrátil se k nepříjemné chvíli.

I tak zaslouží absolutorium. V závodě nechal všechny síly. „Z nějakých hodů kolem 79 metrů, které prostě nejsou cítit, tak zničehonic hodíte posledním hodem ve finále mistrovství Evropy 83 metrů a v centimetrech bojujete o medaili. To je za mě hezké. Měl jsem neskutečnou podporu, viděl jsem české vlajky. Svědomí mám čisté. Po těch výkonech v sezoně to nebylo vůbec špatné.“

O bolavá kolena strach nemá. „Nebude to nic závažného. Půjdu na magnetickou rezonanci, pak se uvidí. Až poté se rozhodnu, jestli letos ještě nějaký start přidám,“ objasnil situaci kolem možnosti pokračování v sezoně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Jakub Vadlejch obsadil v oštěpařském finále na mistrovství Evropy v Birminghamu 5. místo. K medaili scházelo obhájci titulu pouhých 9 centimetrů. Nejdelší pokus předvedl v poslední, šesté sérii – měřil 82,88 metru. Zlato bral v rekordu šampionátu Julian Weber z Německa (90,40).

Oproti čtvrteční odpolední kvalifikaci (36 °C) se v sobotním večeru soupeřilo ve výrazně chladnějším počasí (19 °C), což pocitově hvězdě Armádního sportovního centra Dukla příliš nesedí. A byla tu ještě jedna zvláštnost. Házelo se z druhé strany stadionu, na té původní probíhalo finále ženské výšky.

Jeho počínání sledoval mimo jiné reprezentační fotbalista Ladislav Krejčí, jenž působí v nedalekém Wolverhamptonu, hned za sektorem měl pak své nejbližší, manželku Lucii a starší dceru Emmu.

Soutěž stříbrný olympijský medailista z Tokia zahájil hodem 79,12. Jeho velký soupeř a vítěz kvalifikace Julian Weber naopak potvrzoval roli favorita, hned na úvod předvedl 83,71 a bezpečně vedl. Vadlejch byl po 1. sérii až čtvrtý.

Ve druhé se oštěpař Dukly zlepšil a výkonem 82,58 poskočil na třetí příčku. To si přál. Chtěl si zajistit klid pro zbývající pokusy. Třetí ale měřil jen 79,38 metru, navíc Vadlejcha odsunul mimo medailové příčky Lotyš Patriks Gailums (82,97) a o centimetr jej přehodil také Němec Nick Thumm. Ten pak zazářil v páté sérii a poskočil do vedení. Jakub Vadlejch ještě zabojoval. Do posledního pokusu vložil ohromnou energii, s napětím čekal na změření, ale medaile o kousek unikla. Závod vygradoval famózním pokusem Webera, jenž překonal devadesátimetrovou hranici.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA