Ač načal letošní sezonu druhým místem na republikovém šampionátu v knock-out sprintu, je dlouhodobě českou jedničkou. A potrápit může kohokoliv na světě. Tomáš Křivda, orientační běžec podporovaný Armádním sportovním centrem Dukla, má v šestadvaceti letech ve své sbírce už řadu medailí z vrcholných mezinárodních akcí.
V loňské sezoně zazářil mimo jiné na Světových hrách v čínském Chengdu, kde vybojoval stříbro ve sprintu a bronz ve štafetě. Premiérově také vyhrál závod Světového poháru ve švýcarském Usteru. Jen blyštivý kov z mistrovství světa mu stále chybí. „V posledních dvou letech se mi podařilo probojovat do světové špičky. V každém závodě jsem považován za spolufavorita na přední umístění. Teď jen prodat formu ve správný čas,“ přeje si Křivda směrem k vrcholu sezony.
Vraťme se k mistrovství ČR v Třebíči. Ve finále vás ve finiši předstihl Jakub Chaloupský. Byl jste na sebe naštvaný nebo jste bral závod jako přípravný před dlouhou sezonou?
Do teď si to trochu vyčítám. Měl jsem pocit, že mám všechno pod kontrolou. Jenže jsem na poměrně nepřehledném místě o sebe trošku brknul, spadl a než se z toho oklepal, byl Kuba přede mnou. Tím, že do cíle zbývalo nějakých čtyřicet vteřin, si to už vzít nenechal. Mrzí to, ale nedá se nic dělat.
S formou jste byl jinak spokojený?
Ano. Celý den od kvalifikace po finále ukázal, že je vzhledem k nadcházejícím vrcholům slibná.
Pro přípravu jste znovu zvolil soustředění v Keni. Vyšla podle představ?
Byla jen o něco kratší, protože jsem na podzim absolvoval šestitýdenní výcvik ve Vyškově, abych se mohl stát vojákem z povolání. S tréninkem jsem tedy začínal až koncem roku. Do Keni jsem odjížděl v lednu. Po třech týdnech jsem ještě vyrazil do sousední Ugandy. Trénink v nadmořské výšce od 2000 do 2400 metrů mi dal hodně. Ukázaly to i fyzické testy po návratu. Teď jen seřídit mířidla s mapou. (směje se)
Zmínil jste výcvik ve Vyškově. Je z vás nadrotmistr. Plníte si nyní i armádní závazky?
Jsou s tím spojené určité povinnosti, hlavně účasti na různých akcích, ale většinou jde o příjemné záležitosti. Nově se také mohu účastnit armádního mistrovství světa, které letos na podzim hostí Švýcarsko. Samotný výcvik byl velmi zajímavý a opravdu jsem si ho užil. Vyzkoušel jsem si řadu věcí, ke kterým se běžný člověk vůbec nedostane.
Zpět k vaší disciplíně. Prioritou je pro vás zcela určitě mistrovství světa v Itálii…
Koná se na začátku července v Janově. Mám to tam rád a také dobrou představu, co nás může čekat. V březnu jsme tam byli na závodech světového žebříčku nejvyšší kategorie. V opravdu skvělé konkurenci jsem skončil druhý a třetí, takže se na šampionát moc těším.
Sníte o medaili?
Touha je velká. Dosud na mě vždycky dolehla jakási tíha okamžiku. Nebyl jsem schopný závodit s tak klidnou hlavou jako na svěťácích. Věřím, že jsem se posunul. Rád bych podal špičkový výkon právě i na mistrovství světa.
Profil vyhovuje?
Před necelými třemi lety jsem tam byl třetí ve Světovém poháru. Tratě mi sedí. Ač tahle jihoevropská městečka nebývají pro Středoevropany úplně nejvhodnější z hlediska úspěšnosti, já si stěžovat nemůžu.
Pak přijdou už lesní závody, že?
Je to tak. V srpnu hlavně Světový pohár ve Vyšším Brodě, kde se budu chtít ukázat v co nejlepším světle.
Odskočíte si před tím i na přípravu do Finska, kde jste členem tamního klubu Kalevan Rasti?
Snažíme se připravovat v podmínkách co nejpodobnějším těm, kde se konají hlavní závody. Vloni bylo mistrovství světa ve Finsku, takže se to přímo nabízelo. Letos jsou lesní závody v Česku a mistrovství Evropy na konci září v Litvě, takže do Finska vyrazím jen na otočku na oddílové štafety. Spíš potřebuji trávit čas v Litvě a u nás na Šumavě, abych terény co nejlépe navnímal.
Jaký nejbližší podnik je před vámi?
Příští týden nás čeká první kolo Světového poháru ve Švýcarsku, čímž vlastně mezinárodní sezona oficiálně odstartuje. Pak přijde druhé kolo ve Švédsku, po němž odjedu na další vysokohorskou přípravu před mistrovstvím světa.
TEXT: Pavel Král
FOTO: Petr Kadeřávek
