Královská regata v anglickém Henley. Pro veslaře výjimečný svátek, srovnatelný s tím, jako kdyby fotbalista nastoupil na ikonickém stadionu ve Wembley. Mužský dvojskif Dalibor Neděla – Jakub Podrazil se této pocty dočkal a nasál atmosféru jedinečné události, kde se závodí netradičním vyřazovacím systémem jeden na jednoho.

A nejen to. Ve své kategorii se borci z ASC Dukla probili až do semifinále, kde podlehli pozdějším vítězům ze Srbska. „Jedná se vskutku o nevšední sportovní i společenskou událost. Vždyť třeba v sobotu dorazilo na břehy Temže kolem 100 000 diváků. Vůbec jsem netušil, že by náš sport mohlo sledovat tolik lidí,“ poznamenal Dalibor Neděla. Jeho parťák rovněž neskrýval nadšení. „O tom se nám v Čechách ani nikde jinde v Evropě nesní. Atmosféra byla opravdu elektrizující,“ liboval si Podrazil.

Jak jste si celou akci užili?

Jakub Podrazil (JP): Náramně. Trať měří 2112 metrů, je tedy o něco delší než naše dvoukilometrová klasika. Po celé délce jsou lidi, sedí u břehu a fandí. Stejně tak na druhé straně a třeba i z lodí. Super zážitek.

Dalibor Neděla (DN): Jede se proti proudu, podmínky jsou opravdu náročné. Člověk se snaží kvalitu tempa udržet co nejdéle, musí se do toho mentálně vlétnout jako do normálního závodu. Pak vám to delší nepřijde.

Panuje po sportovní stránce spokojenost?

JP: Pavoukem jsme postupovali až do semifinále, kde nás čekali favorizovaní Srbové. Ti jsou malinko jinde. O medaile budou určitě bojovat i na blížícím se mistrovství světa. My jsme v pomyslném žebříčku na pátém až desátém místě. Na čtyři nejlepší posádky včetně Srbů zatím nemáme. Dostali jsme od nich jeden a čtvrt délky lodi.

DN: Máme alespoň srovnání. Na druhou stranu nechceme být úplně přezávodění. Je potřeba mít pořád chuť a sílu.

Měli jste i společenské povinnosti?

DN: Nebyly to ani tak povinnosti. Musíte se hlavně správně oblékat. U pánů je vyžadováno sako, kravata a dlouhé kalhoty, u žen šaty pod kolena. Potkáte také spoustu osobností. Ondra Synek tam třeba narazil na Alana Campbella, svého bývalého soupeře na skifu. Byli jsme u něho na návštěvě. Všichni jsou celkově přátelští, otevřenější. Člověk si krásně popovídá.

JP: Je to jiný svět. Nebydlíte v hotelu, ale v rodině. Pro hostitele je to velká čest, ve všem nám vycházeli vstříc. Byl jsem v příjemném šoku, jedná se o diametrálně odlišný přístup, než jsme zvyklí.

Byla už samotná pozvánka nečekaným překvapením?

JP: O účast se samozřejmě musí zažádat. Oni si pak vyhodnotí, koho pozvou a koho ne. Měli jsme štěstí být u toho.

Asi vám tedy nevadilo, že jste tím přišli o republikový šampionát v Račicích…

JP: (směje se) Ne, ne. Tahle zkušenost je prostě neuvěřitelná.

Brzy vás čeká soustředění v Peruči. Co hodláte nejvíce ladit před srpnovým šampionátem v Amsterdamu?

JP: Trochu si teď od závodních víkendů odpočineme, člověk už byl trochu ve stresu. Budeme najíždět hlavně objemy.

Před regatou v Henley jste absolvovali Světový pohár v Luzernu, který byl ostrou prověrkou aktuální výkonnosti. Vyhráli jste finále B a skončili sedmí. Jste do další práce optimisticky naladěni?

JP: Jedná se o dobrý signál, že jsme konkurenceschopní. Toužíme po TOP 10, i když kvalitních posádek je v naší kategorii mnoho. Musíme hlavně vydržet zdraví.

V neděli odešel z tohoto světa legendární kormidelník Jiří Pták. Máte na něho osobní vzpomínku?

DN: Já ne. Přeci jen jsem mladší ročník. Na Dukle jsem ho ale samozřejmě párkrát zahlédl.

JP: Chodíval na Duklu na obědy, bedlivě samozřejmě sledoval naše počínání na vodě. Byl velmi temperamentní, nebál se říct svůj názor. Odešla velká osobnost našeho sportu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český Svaz Veslařů

Sportovní prostředí dnes zasáhla velmi smutná zpráva. Ve věku 80 let zemřel Jiří Pták, jedna z největších osobností československého veslování. Legendární kormidelník, přezdívaný Džordžíno, patřil k ikonám Dukly i celé české reprezentace. Jako první veslař v historii nastoupil na šesti olympijských hrách a jeho jméno je neoddělitelně spojené s érou, která formovala československé veslování.

Pták se k veslům dostal jako šestnáctiletý cyklista, kterého děčínští veslaři přemluvili, aby usedl na kormidlo. Brzy se ukázalo, že má výjimečný talent. V devatenácti letech přestoupil do Dukly, kde strávil většinu kariéry a později působil i jako trenér, šéftrenér a tajemník oddílu.

Reprezentoval na patnácti mistrovstvích světa, odkud si přivezl tři stříbrné a jednu bronzovou medaili. Startoval také na dvou mistrovstvích Evropy. Silné vzpomínky měl na olympiádu v Mexiku 1968, kdy československá výprava zažívala mimořádnou podporu publika po srpnové okupaci. Celý stadion při nástupu bouřil a tleskal. Pták později říkal, že se cítili jako vítězové ještě před startem.

Byl také výraznou ikonou slavných Primátorek. Startoval na nich sedmadvacetkrát a jeho schopnost „otočit osmu pod Vyšehradem na dvě tempa“ se stala legendou, kterou si veslaři předávají dodnes.

„Tehdy to nebylo jen o Dukle, ale byl tu Blesk, Slavia, Vyšehrad, Tatra… byly to bitky a jenom deset jsem jich vyhrál,“ vzpomínal na podzimním setkání v sídle Armádního sportovního centra.

Dukláckou osmu kormidloval naposledy v roce 2008, když mu bylo 62 let. „Dukla neměla kormidelníka, Olda Hejdůšek měl nějaký problém, a tak za mnou přišel trenér Blecha, zda bych nemohl zaskočit. Já měl ale přes sedmdesát kilo, tak jsem rychle shodil na pětašedesát. Pak jsem přišel do loděnice a všem z osmy řekl, že bych nerad slyšel, že jsem starej, a za druhé, že jsem těžkej. Odpověď byla, že je to v pořádku. Dali jsme se dohromady, i když mi kluci vykali. Vysvětlil jsem jim, že lépe se říká ty vole než vy vole. Chvíli to trvalo, než to pochopili. Nakonec jsme vyhráli Primátorky s největším rozdílem za celou kariéru,“ vyprávěl úsměvnou historku.

Po skončení aktivní činnosti zůstal věrný Dukle, kde působil jako trenér i jako opora oddílu. Jeho zkušenosti, nadhled a osobnost z něj dělaly jednu z nejvýraznějších postav českého veslování.

Čest jeho památce!

TEXT: ASC Dukla/pk, jc

FOTO: CPA