Už to nebudou jen medaile, které jsou vždy odměnou za parádní výkony. Sportovní střelci si na nadcházejícím mistrovství světa v Kataru mohou sáhnout ještě na přidanou hodnotu. V olympijských disciplínách získají tři nejlepší i kvalifikační místa pro Hry v Los Angeles 2028. „Je to velké lákadlo,“ přitakává Veronika Blažíčková, jež na říjnovém Světovém poháru v Egyptě zazářila druhým místem v třípolohové malorážce.

Před vrcholem sezony to pro třiadvacetiletou puškařku Dukly Plzeň znamenalo ohromné povzbuzení. „Jednalo se o největší úspěch mé dosavadní kariéry. Dlouhodobě se cítím skvěle a jsem ráda, že se to konečně projevilo i na velkých mezinárodních závodech. V hlavě jsem se uklidnila. Řeším jen sama sebe,“ libuje si.

Každý takový závod vyžaduje absolutní soustředěnost, kolikrát rozhodují desetiny bodu. „Spolupracovala jsem s psycholožkou, hodně mi v tomto ohledu pomohla. Jsem zkušenější, vím jak si vnitřní pohodu udržovat. Projevuje se to i na zdravém sebevědomí,“ podotýká.

V Egyptě nestačila ve finále pouze na několikanásobnou světovou šampionku Jeannette Hegg Duestadovou z Norska. Malorážku jednoznačně upřednostňuje, i když konkurence schopná je také ve vzduchovce. „Tam je ale svět o kus dál. Zatím to nedokážeme dohnat,“ říká na rovinu.

Touha dokázat velké věci je ale u perspektivní reprezentantky zřejmá. Kvůli střelbě změnila i studijní zaměření. Před časem se netajila touhou vykonávat povolání porodní asistentky, v současnosti má přednost ekonomické zaměření. „Přešla jsem kvůli časové náročnosti. Se střílením se to nedalo skloubit. Musela bych být ve škole od rána do odpoledne. Proto jsem od toho upustila,“ prozradila ke svým prioritám. „Vysokou školu chci každopádně dodělat. Moc dobře vím, že střílením se do smrti živit nebudu,“ dodala s realistickým pohledem na budoucnost.

V Kataru se však vyloženě přepne do střeleckého režimu, odhodlaná potvrdit stávající formu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

V utkání o bronzovou medaili na evropském šampionátu v RT TORAX ARENĚ v ostravské Porubě čeští curleři, členové ASC Dukla, neuspěli. Tým skipa Lukáše Klímy podlehl švédským obhájcům titulu 4:6. Zlato získali posedmnácté v historii Skotové, kteří ve finále porazili Italy 6:5. Právě Italové přitom v semifinále vyřadili domácí výběr.

Čeští reprezentanti usilovali o druhou medaili z mistrovství Evropy. Dosud jediný bronz získali čeští curleři v roce 2012. Tentokrát vstoupili do turnaje třemi vítězstvími v základní skupině, poté už ale další úspěch nepřidali. Těsně prohráli se Švédy 7:8 a v závěrečném utkání skupiny také se Španěly. V semifinále pak nestačili na Italy, kterým podlehli 5:7.

V napínavém souboji drželi s italským soupeřem krok až do šestého endu. V něm ale dovolili protivníkovi získat tři body a ztrátu už nedokázali dohnat.

„Zápas byl vyrovnaný a kvalitní z obou stran. My jsme bohužel udělali klíčovou chybu v šestém endu, kdy můj poslední kámen jel po čerstvé stopě, kde se tolik nehrálo, a stočil se trochu víc, než měl. Italové pak skórovali třemi body. Celkově jsme bohužel udělali o pár chyb víc, což rozhodlo,“ řekl po sobotním zápase skip Lukáš Klíma.

Ani v utkání o bronz Češi na severského favorita nestačili, přestože s týmem skipa Oskara Erikssona znovu sehráli vyrovnanou partii.

„Čtvrté místo nechce nikdo, jsme zklamaní,“ řekl Klíma České televizi. „Postup do play-off je nejlepší výsledek za dlouhou dobu, ale věřili jsme, že letos máme na víc. Měli jsme dobrou formu,“ litoval český skip.

Švédové o svém vítězství rozhodli prakticky hned v úvodu, kdy si vypracovali vedení 4:1. Domácí tým s podporou publika utkání zdramatizoval, soupeř ale obrat nepřipustil.

„Švédové nás na začátku přehráli, uhráli relativně jednoduché dvojky v prvním a třetím endu a to se ve finále ukázalo jako klíčové pro celý zápas,“ dodal Klíma.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jonáš Fiedler

Čeští curleři postoupili na mistrovství Evropy v Ostravě-Porubě do semifinále a zahrají si o medaile. Tým podporovaný ASC Dukla pod vedením skipa Lukáše Klímy vyhrál první tři zápasy turnaje. První porážku utrpěl až v souboji dosud neporažených celků, když podlehl Švédsku v extra endu 7:8. Přesto mohl slavit postup, protože v souběžně hraném utkání Norové porazili Španělsko, a otevřeli tak českému týmu cestu do sobotního semifinále.

Češi nejprve porazili Polsko 12:5. Vzhledem k převaze domácího týmu byl zápas ukončen už po šestém z osmi endů. Poté si poradili také se Švýcarskem, které v jiné sestavě získalo na minulém šampionátu stříbrné medaile. Český tým zvítězil 9:7.

„Je to velmi důležitá výhra. Švýcaři byli podle mě nejlepším týmem skupiny. To, že jsme je porazili, nás posouvá blíž k play-off. Ještě nás ale čekají tři důležité zápasy, takže se na ně musíme dobře připravit,“ řekl po druhém vítězství člen týmu Lukáš Klípa.

Na premiérovém domácím mistrovství Evropy přidali Češi i třetí výhru, když zdolali Norsko 7:3. Souboj dosud neporažených týmů mezi Českem a Švédskem byl až do šestého endu vyrovnaný. Seveřany ke čtvrtému vítězství na turnaji přiblížily tři body získané v předposlední, sedmé rozehře. O klidnou výhru se však v následujícím endu sami připravili. Chybou nabídli domácím reprezentantům zisk tří bodů a srovnání na 7:7.

V devátém, extra endu měli výhodu posledního kamene Švédové, což se ukázalo jako rozhodující. „Prohra bolí, ale základní cíl jsme splnili a věříme, že se s nimi ještě potkáme,“ připomněl Klípa, že Češi i přes první turnajovou porážku budou hrát o medaile.

V sobotu dohrají základní skupinu zápasem proti Španělsku. Od 18:30 je poté čeká semifinále, v němž vyzvou buď Skotsko, nebo Itálii. O soupeři rozhodne vzájemný souboj dvou nejlepších týmů skupiny A.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: Jonáš Fiedler

Vzpomínky na úspěšné působení v týmu Ester Ledecké by mu vydaly na obsáhlou knihu. V Dukle po jejím boku strávil Tomáš Bank, coby lyžařský kouč, dlouhých deset let. Před tím v ní vedl i svého bratra Ondřeje. Po právu se mu na vyhlášení Armádního sportovce roku tleskalo jako jedné z legend armádního sportu.

„V Dukle jsem jako trenér prožil nejhezčí část svého sportovního života. Nejdřív s Ondrou, potom s Ester. Vždycky jsme cítili významnou podporu. Jako zaměstnanec jsem měl navíc úžasnou svobodu. V létě jsem si mohl plnit svoje koníčky, v zimě dělat práci, která mě ohromně naplňovala. Byly to krásné roky,“ poznamenal s pokorou padesátiletý Bank, jenž se nově převtělil do role šéfa závodního oddělení jedné z prestižních lyžařských značek.

Ze spolupráce s Ester Ledeckou samozřejmě ční olympijské zlato v superobřím slalomu v Pchjongčchangu 2018. Jak výjimečná to pro vás byla chvíle?

Když jsem s ní začínal, měl jsem už docela dost zkušeností a také svoje rutiny. Ona mi ale spoustu věcí hezky obrátila naruby. V tu chvíli jsem pochopil, že se všechno dá posunout ještě výš. Olympiáda v Koreji byla velký zážitek, stejně tak první vítězství ve sjezdu ve Světovém poháru v Lake Louis či třetí místo na mistrovství světa v Saalbachu. Věřím, že na to ještě někdy společně zavzpomínáme a zasmějeme se i vtipným historkám.

Potkáte se jistě brzy. Vaše nová funkce k tomu vybízí…

Je to pravděpodobné. Hodně budu jezdit po světových pohárech. Nebudu už na kopci, ale v cíli. Předpokládám, že si cestu k sobě najdeme a prohodíme pár slov.

Často jste závody sledoval z nekomfortních pozic ve svahu. Vstával jste brzy ráno a s batohem na zádech kráčel na určené stanoviště. Nebude vám tato náplň scházet?

(úsměv) Ne, ne. Vstávat budu brzy taky a půjdu jen s lyžemi, abych se podíval, jak je trať postavená. Možná budu leckdy řídit skútr a pomáhat s testováním. Nepůjde zase o tak velkou změnu.

STR přešla na novou značku lyží. Dobrý krok?

Složitosti bych v tom nehledal. Jí bylo vždycky jedno, co má na nohách. Samozřejmě pozná lepší a horší lyže, ale přechod pro ni není problém.

Až na snowboardového kouče Justina Reitera obměnila realizační tým. Závidíte svým nástupcům debaty, jestli vyrazit na prkno nebo na lyže?

Charlie (Karheinz Pichler – nový lyžařský kouč) zná Ester dobře. V posledních třech letech jsme spolupracovali s německým týmem, který on trénoval. Byli jsme celkem v úzkém kontaktu, je na to připravený.

Obě disciplíny vyžadují skvělou fyzickou připravenost. Její tělo snáší extrémní zátěž. Zná dobře své limity?

V regeneraci je extrémně disciplinovaná, což je nesmírně důležité. Když hodně trénuje, tak i hodně odpočívá.

Těšíte se, i coby lyžařský odborník, na snowboardové souboje Ledecké s Maděrovou?

Určitě. Fandím oběma. Pořád si ale myslím, že Ester je lepší. Když se jí jízda povede, měla by vyhrát. Ale i jí samotné může prospět, že na ni někdo pořádně tlačí.

TEXT: Pavel Král

ILUSTRAČNÍ FOTO: CPA