V sedmatřiceti letech bude Roman Koudelka patřit k nejstarším skokanům na lyžích. Člen Dukly Liberec vstoupí už do své jedenadvacáté sezony Světového poháru a rozhodně nechce být jen do počtu. „Skoky miluji, a proto chci ve své kariéře pokračovat. Pevně doufám, že ještě nějaký hezký výsledek přidám a udělám fanouškům radost,“ věří Koudelka.

Skokan z Lomnice nad Popelkou je spokojený s vydařenou letní přípravou. Kolena, která ho v minulosti výrazně trápila, se nyní ozývají jen minimálně. Dařilo se mu také v letních závodech Grand Prix. V polské Wisłe skončil pátý a sedmý.

„Člověk musí být vždycky optimista. Ale musím říct, že tohle léto předčilo všechna moje očekávání,“ řekl na předsezonní tiskové konferenci. „Tréninky byly dobré a to, že jsem po dlouhé době předváděl nejlepší letní skoky, mě motivuje do další práce. Nastavili jsme si směr, který teď musíme držet.“

Opět jste se připravoval s polským týmem. Jak dlouho?

„Někdy od poloviny léta jsem s nimi absolvoval úplně všechno. Byl jsem s nimi už v loňském roce, ale letos je spolupráce ještě intenzivnější. Starají se mi i o servis lyží a všechno kolem. Například když jsem si vyvrtnul kotník, hned se mě ujal polský fyzioterapeut a dal mě dohromady. Kondiční přípravu jsme ale dělali s Lukášem (trenérem Hlavou) sami. Musím ji totiž trochu upravovat i vzhledem ke stavu mých kolen.“

Většinou si týmy k sobě moc cizinců nepouštějí. Ve vašem případě to ale neplatí. Čím to, že vás Poláci tak berou?

„To by mě také zajímalo. Je pravda, že velké týmy si k sobě nikoho moc nepouštějí. I když třeba také Bulhar Vladimir Zografski trénuje s Němci. Možná je to tím, že mě Poláci za tu dlouhou dobu už znají a vědí, jaký jsem. I na ostatních závodech je poznat, jak za mnou ostatní chodí a přejí mi.“

To zlepšení se zdá být hodně výrazné. Čemu ho přičítáte?

„Hodně mi pomohla spolupráce s polským týmem, která se letos ještě více prohloubila. A také mi moc pomohla souhra s trenérem Hlavou. Známe se prakticky od mých prvních skokanských krůčků. Ví, jak na mě reagovat a jak se mnou komunikovat. Někdy to se mnou tedy má hodně těžké.“

Třeba proto, že neposloucháte jeho rady?

„Jsem dost tvrdohlavý. Když se mi něco nelíbí, dám to jasně najevo. Ale zase jsem typ člověka, který se umí omluvit, když ví, že něco přehnal. Pro letošek jsme si stanovili, že ať bude mít kdokoliv z nás jakýkoliv problém, ať už ve sportu, nebo doma, budeme o něm mluvit. Máme naprosto otevřenou komunikaci, jsme parťáci a zatím to nese ovoce.“

Čeká vás už jedenadvacátá sezona. Jak vás přijali?

„Věděli, že jsem nechtěl končit, takže to bylo v pohodě. Vztahy se hodně prohloubily. Cítím se u nich víc vítaný, což je také důležité pro psychiku. Působí tam jako asistent trenéra Michal Doležal, takže hodně komunikuji s ním. Ale ze závodníků jsou v pohodě také všichni. Ať už je to Piotr Żyła, Dawid Kubacki, nebo mladší skokani, třeba Kacper Tomasiak. Je radost s nimi spolupracovat.“

A jak s vámi spolupracují mladí skokani?

„Řekl bych, že úplně jinak než v Česku. Ať přijde kdokoliv z mladých, každému podá ruku. To se bohužel u nás nenosí. Občas tady musíme my starší pozdravit ty mladší, aby nám vůbec odpověděli. Což se mi tedy vůbec nelíbí a dávám to najevo i svým dvěma synům. Pozdravit, poděkovat a poprosit, to je slušnost. Tohle bohužel našim juniorům hodně chybí.“

Poláci nyní nemají takové úspěchy jako v minulosti. Je v týmu cítit větší tlak?

„Já tohle tolik nevnímám. V týmu jsem, ale tohle se mě netýká. Tlak vždycky byl a vždycky bude. Skoky jsou pro ně snad sport číslo jedna a kluci jsou na tlak zvyklí. Nějakým způsobem s ním musí pracovat. Co ale vnímám, je jejich touha být úspěšní a vrátit se zpět.“

A jak bude vypadat spolupráce během závodní sezony?

„Budu dál plnohodnotným členem týmu. Budou se mi například starat o lyže. Kdyby s námi nejel náš fyzioterapeut, budu moct využít jejich, stejně jako s nimi můžu absolvovat rozcvičky.“

Už příští víkend odstartujete sezonu v norském Lillehammeru závodem smíšených týmů. Jak se na něj těšíte?

„Mix mě baví. Celkově jsem měl rád týmové závody. Člověk nezávodí jen sám za sebe, ale za celý tým. Když něco zkazí, nezkazí to jen sobě. Já měl ale tenhle tlak vždycky rád. Holky s námi pojedou na většinu závodů. Strašně jim přeju, aby se dostaly na Turné čtyř můstků a zažily tamní neskutečnou atmosféru.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Už jen několik dnů zbývá do začátku nové zimní sezony ve skocích na lyžích. V nabitém závodním kalendáři ční pochopitelně nejvýše mistrovství světa ve švédském Falunu a také Turné čtyř můstků. Jeho 75. ročník poprvé v historii nabídne vedle mužských závodů také soutěže žen. Na vrcholných podnicích zimy nebudou chybět ani čeští reprezentanti a reprezentantky z ASC Dukla Liberec.

Skokanky budou na můstcích v Oberstdorfu, Garmisch-Partenkirchenu, Innsbrucku a Bischofshofenu závodit vždy den před muži. „O ženském Turné čtyř můstků už se nějakou tu sezonu mluvilo, takže jsem ráda, že se letos skutečně uskuteční. Těším se na něj,“ vítá rozšíření tradičního podniku o ženské závody juniorská mistryně světa z minulé sezony Anežka Indráčková. Spolu s ní jsou v týmu trenéra Jaroslava Sakaly také Klára Ulrichová a Natálie Nejedlová.

Mužská reprezentace se i nadále bude moci spolehnout na stálici Romana Koudelku, který v sedmatřiceti letech přidá další sezonu na skokanských můstcích. Ve Světovém poháru ho čeká už jednadvacátá sezona. „Skoky miluji, a proto chci ve své kariéře pokračovat. Pevně doufám, že ještě nějaký hezký výsledek přidám a udělám fanouškům radost,“ věří skokan z Lomnice nad Popelkou. Spolu s ním jsou v týmu, který vede Lukáš Hlava, také mladíci David Rygl a Daniel Škarka.

„Kontinuita je v našem sportu obrovskou výhodou. Jarda Sakala i Lukáš Hlava své svěřence dokonale znají, mají moji plnou důvěru a jsem přesvědčený, že se to v zimě projeví na výsledcích,“ řekl Čestmír Kožíšek, který od července působí jako nový sportovní ředitel skokanů.

Světový pohár odstartuje o víkendu 20. až 22. listopadu v norském Lillehammeru a potrvá až do poloviny března, kdy seriál uzavřou tradiční lety ve slovinské Planici. Vůbec poprvé budou mít ženy na programu více závodů než muži. Hned 75 procent podniků navíc bude společných.

Sezona bude mít tři hlavní vrcholy. Prvním bude Turné čtyř můstků, druhým juniorské mistrovství světa na začátku kalendářního roku v estonském Otepää. Tím třetím a nejdůležitějším bude na přelomu února a března světový šampionát ve švédském Falunu, kam se mistrovství vrátí po dvanácti letech.

„Mistrovství světa je vrcholem, takže mým cílem bude co nejlépe vyladit skoky právě na tento závod,“ dodala Anežka Indráčková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Jedním z nejlepších výsledků kariéry zakončil letošní sezonu Tomáš Nýdrle. Osmatřicetiletý brokař Dukly Hradec Králové vystřílel na mistrovství světa v katarském Dauhá v disciplíně skeet krásné 5. místo, na krk si navíc pověsil zlato ze soutěže týmů.

„Spokojenost je samozřejmě veliká. Oproti loňskému roku přišlo velké zlepšení. Změnil jsem flintu, trenéra, úpravy přišly v technice. Začalo to fungovat,“ poznamenal po návratu do vlasti světový šampion z roku 2019.

Reprezentaci jste si vybojoval po roční pauze. Co bylo zásadní pro výkonnostní vzestup?

Už jsem v to ani moc nevěřil. Hodně jsme toho překopali. Ale ukázalo se, že jsme šli správným směrem.

Před odletem na mistrovství světa jste ještě absolvoval armádní šampionát v Itálii. Tam se vám ale vůbec nevedlo…

Závod se konal pouze na jednom střelišti. Rychlostně mi to tam nesedělo. Dělal jsem zbytečné chyby a musím přiznat, že před vrcholem v Dauhá mi to na sebevědomí nepřidalo.

Ani v Kataru jste nezačal dobře. Z 25 terčů jste jich trefil pouze 22, což znamenalo směrem k dalšímu průběhu velký problém. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?

Trénink byl skvělý. Takhle špatnou položku jsem tudíž vůbec nečekal. Na šestce jsem ale zaspal terč, a minul i ten další. Neukočíroval jsem svou naštvanost a ke konci přišla ještě jedna chyba. Nebylo mi nejlépe.

Pak ale přišlo sto zásahů v řadě…

Mám takovou vlastnost: čím víc jsem nervózní, tím lépe se soustředím. Tlak mi paradoxně pomáhá. A musel jsem se vzchopit i kvůli týmu. Nechtěl jsem to klukům pokazit. Začalo to jít. A po dvou čistých položkách jsem byl zpátky ve hře o solidní umístění. Makal jsem dál a najednou se rozstřeloval o finále.

Klíčový moment jste zvládl znamenitě. Využil jste toho, že jste byl na vlně?

Nic jednoduchého. Střílelo se pouze na stanovišti číslo čtyři. Na šest postupových míst nás bylo osm. Já šel v první rundě jako poslední, kolega Daniel Korčák jako sedmý. Šest soupeřů před námi nechybovalo. Věděli jsme, že jakákoliv chybička znamená konec. Dan ji udělal, já naštěstí ne. Byla to velmi těžká chvilka. Pak jsem se rozjel a zvládl to velmi dobře.

I ve finále jste si dlouho počínal zkušeně. Zásek se dostavil v páté sérii, v níž přišly dvě chyby. Co se stalo?

Začal foukat nárazový vítr. Na výstřel máte třicet vteřin. Dlouho vyčkávat nelze. Beru to ale na sebe. Měl jsem první ránu protáhnout a pak plynule najet na druhý terč. Tohle se neodpouští, znamenalo to vyřazení.

Kvóta na olympijské hry v Los Angeles vám těsně unikla. Byl jste na sebe v tu chvíli naštvaný?

Takhle jsem to nebral. Sezona byla abnormálně dlouhá. Letos jsem odstřílel rekordních sedmnáct závodů. Dříve jich bývalo osm až deset. Kvůli nominačním kritériím se jelo na krev. Ne že by mi úplně docházely síly, ale bylo toho hodně. Výsledku z mistrovství světa si proto velmi cením.

Start pod pěti kruhy vám stále schází. Je to teď váš největší sportovní cíl?

Určitě. Možností bude hodně, ať už na světových pohárech, Evropských hrách či znovu na mistrovství světa.

Opomenout nelze nádherné týmové zlato. S Jakubem Tomečkem a Danielem Korčákem jste ho pro Českou republiku vybojovali po dlouhých 24 letech. Měli jste přehled, jak si stojíte v průběhu jednotlivých položek?

Byla to taková houpačka. Po třech položkách jsme byli pátí a na medailovou pozici těsně ztráceli. Pak jsme všichni zabrali a najednou figurovali mezi nejlepšími. No, a když jsme na závěr zastříleli čistě, a soupeři chybovali, vyneslo nás to na první místo.

Jakou cenu má tento výsledek?

Velkou. Medaili na světě jsme získali po delší době a hned zlatou. Konkurence je obrovská, větší než dřív.

Jak si sedíte se svými brněnskými parťáky?

Chemie mez námi funguje bezvadně. Jsme kámoši.

Sezona je u konce. Zavítáte ještě na střelnici?

(směje se) Bylo toho už dost. Flintu nechci dlouho vidět, hodil jsem ji pod postel. Dva měsíce na ni nesáhnu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla