Skvělou tečku za evropským šampionátem dráhových cyklistů kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu napsali čeští sprinteři. Po sobotním bronzu Davida Peterky se dnes zásluhou jezdců ASC Dukla dvakrát rozezvučila česká radost i v keirinu mužů do 23 let. Jan Pořízek vybojoval stříbrnou medaili, David Peterka přidal bronz. Milan Kadlec s Matyášem Koblížkem obsadili v závěrečném madisonu mužů U23 páté místo. Celkem si česká výprava veze z ME sedm medailí – dvě zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové.

Peterka, povzbuzený sobotním bronzem ve sprintu, prošel dnešní soutěží velmi suverénně. V úvodní jízdě se zařadil za Itala Mattiu Predoma a z druhého místa bez problémů postoupil. Semifinále pak ovládl a zajistil si účast ve finále. Pořízek měl cestu o něco složitější. V první jízdě skončil těsně třetí a musel do oprav. V nich si postup vybojoval třetím místem a v semifinále pak dojel druhý, což znamenalo historicky cenné dvojí české zastoupení ve finále.

Finálová jízda nabídla atraktivní podívanou. Bulhar Pavel Nikolov se pokusil překvapit soupeře dlouhým nástupem, ale oba čeští reprezentanti jeho taktiku přečetli a dokázali se před něj dostat. V samotném závěru však měl nejvíce sil Nikita Kirilcev, závodící pod neutrální vlajkou AIN, který oba české jezdce předstihl. Přesto panovala v českém táboře obrovská spokojenost.

„Sobotní medaile ze sprintu mě hodně uklidnila, takže jsem mohl jet keirin s čistou hlavou. Věděl jsem, že domů nepojedu s prázdnou. První jízdu jsem měl prakticky zadarmo, když jsem jel za Predomem. V semifinále se mi nabídla šance a využil jsem ji. Ve finále jsme o žádné společné taktice neuvažovali, v keirinu to ani nejde. Když jsem si pak prohlédl video, vítěz jel posledních 200 metrů za 9,7 sekundy, což bylo rychleji než moje kvalifikační dvoustovka. Přes něj dnes prostě nešlo přejít,“ řekl David Peterka.

Ještě větší radost měl Jan Pořízek. „Jsem extrémně spokojený. Vůbec jsem medaili nečekal a ani na ni nemyslel. To, že ji mám na krku, je pro mě senzace. A přitom nebylo daleko ani ke zlatu. Je to něco neuvěřitelného,“ radoval se.

Popsal také průběh finálové jízdy: „V první jízdě jsem měl dva velmi silné soupeře a rozjel jsem to příliš brzy. Ve finále jsem čekal, že Bulhar nastoupí z dálky, protože tak závodí pravidelně. Chtěl jsem ho předjet ve správný okamžik a využít rychlost získanou jízdou za ním. To se povedlo, ale na zlato to nestačilo. Samozřejmě mě mrzí, že jsem nevyhrál, ale vítěz byl opravdu mimořádně rychlý. Loni vyhrál sprint i keirin, letos byl druhý ve sprintu a medaili už má i z evropského šampionátu elitní kategorie. Jel jsem proti němu už počtvrté a zatím jsem pokaždé prohrál, i když dnes opravdu až na cílové pásce. Je to jeden z největších úspěchů mé kariéry a věřím, že příští rok to může být ještě lepší.“

Na medaili útočila také Sára Kateřina Peterková v závodě na 1 km s pevným startem. Nakonec obsadila šesté místo, zatímco stříbrná medailistka z keirinu Anna Jaborníková zajela devátý čas.

V madisonu juniorek obsadily Zuzka Krátká s Natálií Němcovou jedenácté místo. Jejich kolegové Matěj Vašina a Alexandr Kaniščev závod po pádu nedokončili. Mezi ženami U23 skončily Barbora Němcová s Vendulou Strakatou desáté.

Velmi povedený závod absolvovali na závěr šampionátu také Milan Kadlec a Matyáš Koblížek v madisonu mužů U23. V průběhu závodu třikrát bodovali, když obsadili třetí místo v sedmém i závěrečném, dvojnásobně bodovaném sprintu, a přidali ještě dva body ve dvanáctém bodování. Díky tomu se posunuli na výborné páté místo před dvojici z Itálie.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Další medaile ze Světového poháru v Montrealu! Po sobotním bronzu na olympijském kilometru potvrdil kajakář Josef Dostál velmi dobrou formu také na poloviční trati, kde obsadil stříbrnou pozici. Lepší byl pouze Němec Jacob Schopf, na něhož ztratil 36 setin.

Třiatřicetiletý šampion z ASC Dukla předvedl ve druhé dráze znovu vyzrálý výkon. Od startu vyrazil nejrychleji Polák Alex Borucki, ale jak se později ukázalo, tempo přepálil a skončil bez medaile. O ně nakonec bojovalo trio Schopf, Dostál a Jean Van der Westhuyzen z Austrálie. Dostálův finiš na zlato nakonec nestačil, třetího Australana ale porazil o jednu desetinu.

„Finále bylo z mé strany přepálené. Hodně jsem se těšil, že tady konečně odevzdám plnohodnotný výkon. To se podařilo, ale bohužel mého úbytku sil využil Jacob Schopf, kterého jsem chtěl vzhledem ke kvalifikačnímu žebříčku na olympijské hry porazit. Těch sto bodíků bude chybět,“ říkal Dostál při hodnocení v televizním rozhovoru.

V Montrealu získal bronz a stříbro. Zároveň ale přiznal, že se jednalo o velmi náročné závody. „Jel jsem tady na jiné lodi, než jsem zvyklý, zlomil jsem pádlo, používal jsem náhradní. Byla tu těžká voda, pádlovalo se jako v betonu. Přírodní podmínky nám daly také zabrat. Hlavně v prvních dnech, kdy tu foukal silný protivítr. Už se těším, až si trochu odpočinu, aby byla síla a motivace na přípravu před srpnovým mistrovstvím světa,“ poznamenal k dalšímu programu.

Špicar s Havlem na deblu čtvrtí

Nepopulární čtvrté místo vyjeli v závodě K2 na 500 metrů Jakub Špicar s Danielem Havlem. Dosáhli tak na stejný výsledek jako ve čtyřkajaku. Na bronzové Nory jim scházelo pouhých osm setin. Z poměrně jasného vítězství se radovala posádka Srbska.

„Nejelo se nám úplně špatně, ale úplně jsme se neporovnali s lodí, kterou tu máme k dispozici. Chtěli jsme dnes medaili, protože tu nějaké top posádky chyběly. Brambora tedy trochu mrzí, ale i tak je to hezký výsledek,“ měl jasno Havel. Jeho parťák souhlasil.  „Pokaždé jsme něco museli štelovat. Nebylo to úplně ono. Dvě čtvrtá místa ale zajistila další důležité body do olympijského žebříčku.“

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: kanoe.cz/Petra Ivánková

Dráhaři ASC Dukla se pátý den evropského šampionátu v německém Cottbusu opět výrazně prosadili. V kategorii U23 vybojovala skvělé stříbro v keirinu Anna Jaborníková, bronz ve sprintu mužů U23 přidal David Peterka. Blízko stupňům vítězů byli i další čeští reprezentanti. Matyáš Koblížek obsadil v olympijském omniu čtvrté místo, stejnou příčku vybojovala juniorka Kristýna Křupalová v keirinu.

Nejúspěšnější českou závodnicí šampionátu je zatím juniorka Emílie Jarošová. Po zlatu ve sprintu dnes přidala další titul evropské šampionky, tentokrát v keirinu.

Výborně si vedly české závodnice v keirinu kategorie U23. Anna Jaborníková postoupila suverénně z prvního kola přímo do semifinále, kam se po úspěšné jízdě v opravách probojovala i Sára Kateřina Peterková. Ta v semifinále skončila těsně čtvrtá a čekalo ji malé finále, v němž dojela druhá, což znamenalo celkové osmé místo. Jaborníková postoupila do finále z druhé pozice a stejnou příčku obsadila i v boji o medaile. Nad její síly byla pouze domácí Němka Clara Schneiderová.

„Nejela jsem týmový sprint, takže jsem si mohla odpočinout, a nakonec to dopadlo takhle. Ve sprintu to bylo o kousek, ale i tak jsem maximálně spokojená. Mám medaili a jsem opravdu šťastná. Upřímně jsem si víc věřila ve sprintu, protože keirin je často i o štěstí. Když jsem si vylosovala první pozici, nebyla jsem z toho nadšená. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem z jedničky jela i semifinále, a řekla jsem si, že to zvládnu. A vyšlo to,“ radovala se Anna Jaborníková.

Na stupně vítězů vystoupil také David Peterka. Do semifinále sprintu postoupil už v pátek, dnes ho však čekal nejtěžší možný soupeř – několikanásobný evropský medailista a italská jednička Mattia Predomo. Ital obě semifinálové jízdy vyhrál, český reprezentant za ním ale zaostal jen těsně. V souboji o bronz narazil na Francouze Etienna Oliviera. Po první jízdě se nejprve jako vítěz objevil Peterka, po přezkoumání cílové fotografie však rozhodly ve prospěch Francouze doslova milimetry.

Peterku to ale nerozhodilo. Druhou jízdu ovládl jasně a stejným způsobem zvládl i rozhodující třetí, po níž mohl slavit cennou bronzovou medaili. Jan Pořízek obsadil konečné sedmé místo.

„Nepřemýšlel jsem nad tím, jak to dopadne. Betonová dráha není moje nejsilnější stránka, ale už po kvalifikaci jsem měl radost ze čtvrtého místa. Loni jsem byl po kvalifikaci také čtvrtý, jenže jsem vypadl hned v osmifinále. Tentokrát jsem nechtěl podcenit žádného soupeře a už samotný postup do semifinále byl hodně těžký. Do druhého dne závodů jsem se na mistrovství Evropy dostal vůbec poprvé. Věděl jsem, že Predomo je mimořádně silný. U Oliviera jsem ale cítil šanci, protože takticky nejel ideálně. Po první prohrané jízdě jsem věděl, že nemám co ztratit, a šel jsem do toho naplno. Jsem nadšený, je to můj největší úspěch,“ zářil Peterka.

Matyáš Koblížek vstoupil do olympijského omnia skvěle druhým místem ve scratchi. Nepovedl se mu však tempo race, v němž obsadil až třináctou příčku, což se nakonec ukázalo jako rozhodující moment v boji o medaili. Ve vylučovacím závodě skončil osmý a do závěrečného bodovacího závodu nastupoval ze šesté pozice. Brzy získal okruh k dobru a posunul se na čtvrté místo. Po vítězství v osmém bodovaném sprintu přidal dalších pět bodů a průběžně držel bronzovou pozici. V závěrečném sprintu ho však o jediný bod předstihl turecký reprezentant Yilmaz.

„Tempo race mi nevyšlo. Výkonnostně jsem se cítil dobře, ale chybělo trochu štěstí. Věděl jsem, že pokud chci bojovat o medaili, musím získat okruh k dobru, a to se povedlo. Ke konci už to ale nevyšlo podle představ. Teď jsem samozřejmě zklamaný, ale uvidím, jak se na to budu dívat za týden,“ řekl Matyáš Koblížek.

Ve stejné disciplíně obsadila Barbora Němcová v kategorii U23 osmé místo. Její mladší sestra Natálie skončila mezi juniorkami desátá v bodovacím závodě.

Poměrně početná je výprava českých dráhových cyklistů složených z jezdců Armádního sportovního centra Dukla na evropském šampionátu kategorií U23 a juniorů na dráze v německém Cottbusu. A o jejich zdraví dbá zkušený lékař Evžen Rašev, který se kolem kol a cyklistiky pohybuje již přes čtyřicet let.

Ke dráhařům se dostal přes trenéra Dukly Praha a české reprezentace Milana Kadlece, resp. jeho syna, rovněž Milana. „U dráhaře Milana juniora, který letos jezdí i na silnici za stáj Kasper crypto4me, jsem léčil potíže související jak s kyčelním kloubem, tak se svalovou dysbalancí. Po jejich vyřešení mě oslovil jeho otec, zda-li bych mohl dělat lékaře dráhařů U23 dráhařů a já tu nabídku přijal,“ vysvětluje své působení v Cottbusu.

Začátkem devadesátých let při gymnáziu sám absolvoval několik silničních závodů a po studiu medicíny se specializací na rehabilitaci hybního systému, koordinaci a terapii bolesti. V roce 1985 oslovil šéfa RH Plzeň, tehdy českého předního cyklistického klubu, zda-li by tam nemohl absolvovat rok povinné vojenské služby.

„Tam jsem se seznámil s lidmi jako třeba Vladimír Vávra, Otakar Fiala či s mistrem světa v cyklokrosu s Radomírem Šimůnkem. Třeba Oťas Fiala trénoval nadprůměrně a měl časté bolesti kolena. Ty ale nebyly zapříčiněny kloubním onemocněním, jak se často u cyklistů chybně předpokládá. Byly to úponové bolesti, vznikající při svalové nerovnováze,“ vzpomíná.

„Tato dysbalance vzniká často po banálních zranění jako je modřina u kolena po pádu, jako součást svalové ochranné reakce, která má smysluplným omezením kloubního pohybu umožnit vyhojení. Po několika dnech sice zcela zmizí modřina, ale jednou nastartovaná změna programování svalové aktivity často přetrvává a je zdrojem dlouhodobého přetěžování svalů a jejich úponů. A v tom okamžiku začíná moje práce, kdy je třeba přetrvávající software pohybového chování cvičením změnit. A to se mi dařilo a i dlouhodobé bolesti často překvapivě u vrcholových cyklistů po poměrně jednoduchých technikách vymizely,“ vysvětluje.

„No a potom jsem u cyklistiky zůstal a také jsem spolupracoval s naším tehdy nejlepším týmem JZD Slušovice,“ popisuje své lékařské cyklistické začátky Evžen Rašev.

„Po roce 1989, vzhledem k mé rodinné anamnéze, jsem založil v německém Schweinfurtu Institut léčby hybných poruch. Poté mě oslovil Roman Čermák, zda bych nezajišťoval nově vznikající horská kola. Takže deset let jsem jezdil po            světe s biky i na mistrovství světa. Ale dvě třetiny svého času jsem pracoval v Německu a vznikla i spolupráce s Karlovou Univerzitou, na které učím stabilizační poruchy v Praze dodnes.“

Po přelomu století obnovil spolupráci se silniční cyklistikou a od té doby spolupracuje s týmem, který nyní nese název Kasper/crypto4me. Ovšem na dráze se cítí také jako doma. „Jsou to dvě rozdílné skupiny – sprinteři z Dukly Brno a vytrvalci z Dukly Praha. Sprinteři jsou zcela jinak svalově vybavení než vytrvalostní závodníci. Při pohybových problémech je proto nutno volit individuální přístup v ovlivňování svalově-vazivových problémů. A hodně mě zajímá hranice lidských možností ve sprinterských disciplínách a to samé ve vytrvalostních,“ pokračuje Rašev.

Zkušený lékař, který před několika lety dokonce držel světový rekord v hodinovce jezdců nad 60 let, považuje za obdivuhodné české úspěchy na dráze. „Dráhová cyklistika měla vždy u nás vynikající talenty i výsledky. Prý by se měla v dohledné době stavět dřevěná dráha v Brně a moc držím palce, aby se to povedlo. Tím by nemuseli naši sportovci jezdit trénovat na dřevo do zahraničí a jistě by se to projevilo i v ještě lepších výkonech a výsledcích,“ míní.

Zároveň však vidí i to, že mnozí závodníci rádi jezdí závody jen nebo převážně na dráze. „Ale podle mého názoru se to musí kombinovat se závoděním na silnici. Na silnici se natrénuje schopnost přizpůsobit se různým podmínkám povrchu, počasí, trvání závodů apod. A tato variabilita přispěje u mladých závodníků nepochybně k rozvoji jejich koordinačních schopností. Zaujalo mě, že některé mladší dráhové cyklistky se výborně pohybují v pelotonu, mají dobrou schopnost číst závody, ale takzvaně ´odejdou´ na samotnou všeobecnou výkonnost. Tady vidím určité rezervy, pro jejichž odbrzdění je zase silniční závodní cyklistika nepostradatelná,“ dodal Evžen Rašev.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA