Tak trochu ve stínu své starší sestry Veroniky vyrůstala dráhová sprinterka Anna Jaborníková z Dukly Brno. Zatímco Anna stále závodí pod rodným příjmením, její sestra už po sňatku s dalším sprinterem Dukly Brno nese jméno Veronika Tamme. V roce 2022 společně s Veronikou a Natálií Mikšaníkovou vybojovala stříbro v týmovém sprintu. Po individuální medaili z mistrovství Evropy ale dlouho toužila. Splnilo se jí to až letos, když na evropském šampionátu v německém Cottbusu získala stříbro v olympijské disciplíně keirinu.

Odchovankyně Sportcomplexu Břeclav oslavila letos v březnu dvaadvacáté narozeniny a na mezinárodní scéně se prosazuje stále výrazněji. Potvrdila to už v dubnu na Světovém poháru v Malajsii, kde obsadila v keirinu výborné deváté místo. Společně se sestrou Veronikou a Sárou Kateřinou Peterkovou navíc dojely šesté v týmovém sprintu. Individuální medaile z evropského šampionátu jí ale stále chyběla. Až do minulého víkendu.

Výbornou formu potvrdila také na domácím mistrovství republiky v Plzni, kde během posledního červnového víkendu nenašla přemožitelku. Získala čtyři mistrovské tituly – ve sprintu, keirinu, závodu na 1 km s pevným startem a také v týmovém sprintu, který ovládla společně se sestrou Veronikou a Sárou Kateřinou Peterkovou.

„Vždycky to může být lepší,“ říkala po domácím šampionátu a už vyhlížela mistrovství Evropy. „Doufám, že jsem v dobré formě a mohlo by se něco podařit. Zároveň sbíráme důležité body do kvalifikace na mistrovství světa, kde to zatím vypadá velmi slibně. Měly bychom mít dvě místa,“ uvedla.

S průběhem dosavadní sezony byla spokojená. „Deváté místo v Malajsii je zatím můj nejlepší individuální výsledek v kariéře,“ přiznala. Přesto tehdy tvrdila, že má raději klasický sprint než keirin.

„Sprint mám raději. Keirin je vždycky trochu o štěstí. Můj výkon jde nahoru a v poslední době se mi ve sprintu daří víc. Doufám, že v Cottbusu nějaká medaile přijde, ale nechci to zakřiknout,“ říkala po republikovém šampionátu.

Její slova se nakonec naplnila. Na 333 metrů dlouhém betonovém oválu v Cottbusu sice ve sprintu skončila už ve čtvrtfinále, ale v keirinu vystoupala až na druhý stupeň vítězů.

„Medaile si moc vážím. Je to moje poslední mistrovství Evropy v kategorii U23. Už jsem po individuální medaili byla hodně hladová a jsem ráda, že to konečně vyšlo,“ uvedla dvojnásobná medailistka z juniorského mistrovství světa.

Na evropském šampionátu tentokrát nejela týmový sprint, protože českému týmu chyběla třetí závodnice. Nakonec se to ukázalo jako výhoda.

„Mohla jsem si odpočinout a nakonec to dopadlo takhle. Ve sprintu to bylo o kousek, ale i tak jsem maximálně spokojená. Mám medaili a jsem opravdu šťastná. Upřímně jsem si víc věřila ve sprintu. Když jsem si do finále keirinu vylosovala první pozici, nebyla jsem z toho nadšená. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem z jedničky jela i semifinále, uklidnila jsem se a řekla si, že to zvládnu. A vyšlo to,“ radovala se Anna Jaborníková.

Po návratu z Cottbusu ji čeká týden doma a zasloužený odpočinek. Poté už se znovu rozjede příprava na vrchol sezony.

„Nejdřív pojedeme na soustředění do Dánska, potom do Belgie a následovat bude závěrečné ladění formy na říjnové mistrovství světa v čínské Šanghaji. Tam bude obrovská konkurence – přijedou Číňanky, Američanky, Australanky, Novozélanďanky i další silné sprinterky. Netroufám si odhadovat výsledek, ale určitě bychom chtěly získat co nejvíce bodů do olympijské kvalifikace v týmovém sprintu a posunout se ve světovém žebříčku,“ dodala Anna Jaborníková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Zlaté opojení ještě nevyprchalo. Zákonitě. Titul mistryně světa se jen tak neomrzí. Orientační běžkyně Tereza Rauturier předvedla v Janově v knock-out sprintu vskutku výjimečný výkon. I po největším vítězství kariéry ale zůstává nohama pevně na zemi. Triumf v silné mezinárodní konkurenci bere s pokorou, rovněž přibližuje důležité aspekty, které ji na nejvyšší stupínek posunuly.

„Ještě to stále zpracovávám, ale moc si to užívám. Teď už jsem dokonce měla první noc, kdy jsem dokázala pořádně spát a neprožívat všechny s tím spojené emoce,“ směje se sedmadvacetiletá závodnice podporovaná Armádním sportovním centrem Dukla.

Po 17 letech jste dokázala pro Českou republiku vybojovat individuální zlato. Už vám došlo, co se vám povedlo?

Sen se stal skutečností. Je to krásné.

Druhá skončila Švédka Karolin Ohlssonová, třetí Norka Pia Young Viková, čtvrtá Malin Agervik Kristianssonová z Dánska. Jak nesly favorizované Seveřanky tenhle váš triumf?

Měla jsem pocit, že mi to přejí. Moje jméno se ve světové špičce pohybuje delší čas. Nevím, jestli čekaly, že bych medailově prorazila právě na mistrovství světa, ale vyšlo to. Byla z nich cítit radost, že se na vrchol dostal také někdo jiný.

Co manžel, byl dojatý?

Toho jsem potěšila asi nejvíc. Společně jsme měli nastavený projekt právě směrem ke knock-out sprintu. Popravdě jsem ani nevěřila, že to takhle vyjde. Jedná se o složitou disciplínu. Předchozí závody jsme dost analyzovali. Říkali si, co se povedlo, co ne, co lze případně udělat jinak. Prokonzultovaných hodin bylo opravdu hodně. Snažila jsem se navnímat různé typy soupeřek. Především to, jak běhají, abych na ně byla připravená. Manžel se nakonec rozhodl, že za mnou do Janova dorazí. Je skvělé, že u toho mohl být. Takhle dojatý byl snad jen na naší svatbě.

Závod nebyl jen o finále. Organizátoři do něho vnesli poměrně netradiční prvek. V semifinále čekala na běžce kontrola číslo pět nezvykle umístěná v patře jednoho z objektů. Mnoho běžců v téhle pasáži tápalo, evidentně byli zaskočeni. Jednalo se o standardní součást tratě?

Úplně jsme to nečekaly. Z kartografického hlediska to nebylo nejčitelnější. Organizátoři se prostě rozhodli to takhle postavit. Věděla jsem, že budova je více úrovňová. Cestu jsem ale nejprve neviděla, měla jsem tam nepřekonatelné zdi. Až poté jsem spatřila delší obíhačku. Na stejnou volbu se rozběhly Švédka s Dánkou. Rozhodla jsem se, že půjdu s nimi a udělala dobře. Tam jsme se ostatním utrhly. Pak už šlo jen o to, proklouznout na postupové místo. Po špatné volbě Švédky v závěru se to povedlo bez problémů.

V janovských uličkách se běhalo za běžného provozu, výjimkou nebyl střet s motorkou či kolemjdoucími. Není tento faktor stresující?

Měly jsme velké obavy už dopředu. Pořadatelé slibovali, že vše zajistí tak, aby nedocházelo ke konfliktům či potyčkám. Nebyla by to pro náš sport dobrá vizitka. Snažili se udělat maximum, ale bohužel to v tomhle živém městě po této stránce občas zaskřípalo. Třeba s projíždějícími auty či zaparkovanými motorkami. Mentálně jsem na to ale byla připravená. Závodní prostor je velký. Nelze mít každý metr pod kontrolou. Velké neférové situace nevznikaly. Vždycky je to zodpovědnost samotného závodníka, musí se s tím vyrovnat.

Před finišem jste u poslední kontroly div nebyla namáčknutá na zeď. Ze sevření soupeřek jste vyklouzla jen tak tak. Jak to je mezi orientačními běžci s fair play, když se bojuje o světové medaile?

Už před finále došlo na doběhu k určité potyčce dvou závodnic. Došlo ke zkřížení dráhy a následovala diskvalifikace. Jinak si myslím, že nosíme v hlavě, že se v takto úzkých uličkách nechceme dostávat do zbytečných kontaktů. Je to ale těžké. V závodním zápalu si to člověk moc neuvědomuje. Jsou tam kličky a otočky při ražení u kontrol, někdy se tomu prostě nevyhnete. Člověk moc vyčkávat nemůže, v minulosti se mi to už párkrát vymstilo. Věděla jsem, že tohle místo může být kritické, bylo nás tam pět. Trochu jsem se rozmázla, ale rychle se od budovy odrazila. Nikdo mě naštěstí nepodkosil, mohla jsem uhánět do cíle. Z pohledu diváka mohla tato situace vypadat opravdu drsně, ale naštěstí se žádné z nás nic nestalo.

Finiš jste zvládla úžasně, ovace v aréně jste si užila. Fyzicky jste musela být připravena výtečně…

To bych asi úplně neřekla. Po všelijaké zimní přípravě, kdy mě trápily bolesti kolena, bylo jaro spíše o dohánění kondice. Ač jsem do šampionátu tréninkově nezvládla, co bych si představovala, tak se to i tak povedlo poměrně dobře vyladit.

Jak se zlato v českém týmu slavilo?

Šampaňské jsme odšpuntovaly až po sprintových štafetách na banketu, který tradičně následuje na závěr mistrovství. A také jsme si dopřály pizzu.

Cítíte zadostiučinění vzhledem k faktu, jaké zdravotní trable jste před začátkem sezony překonala?

Došlo mi pár zpráv od známých, že bych po tomhle úspěchu znovu měla volit podobnou alternativní přípravu. Ono to má něco do sebe. Alternativní tréninky nejsou v dlouhé zimní přípravě vůbec špatné. Na druhou stranu zaberou mnohem víc času. Je vidět, že cesty na vrchol jsou různé. Vede k tomu ale hlavně tvrdá píle a odříkání.

K čemu se vaše pozornost upíná nyní?

Přesuneme se zpátky do lesních prostorů. Za necelý měsíc pořádáme Světový pohár ve Vyšším Brodě. To je pro český orienťák opravdu velká událost. V září nás pak čeká mistrovství Evropy v Litvě.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český orienťák

Skvělou tečku za evropským šampionátem dráhových cyklistů kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu napsali čeští sprinteři. Po sobotním bronzu Davida Peterky se dnes zásluhou jezdců ASC Dukla dvakrát rozezvučila česká radost i v keirinu mužů do 23 let. Jan Pořízek vybojoval stříbrnou medaili, David Peterka přidal bronz. Milan Kadlec s Matyášem Koblížkem obsadili v závěrečném madisonu mužů U23 páté místo. Celkem si česká výprava veze z ME sedm medailí – dvě zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové.

Peterka, povzbuzený sobotním bronzem ve sprintu, prošel dnešní soutěží velmi suverénně. V úvodní jízdě se zařadil za Itala Mattiu Predoma a z druhého místa bez problémů postoupil. Semifinále pak ovládl a zajistil si účast ve finále. Pořízek měl cestu o něco složitější. V první jízdě skončil těsně třetí a musel do oprav. V nich si postup vybojoval třetím místem a v semifinále pak dojel druhý, což znamenalo historicky cenné dvojí české zastoupení ve finále.

Finálová jízda nabídla atraktivní podívanou. Bulhar Pavel Nikolov se pokusil překvapit soupeře dlouhým nástupem, ale oba čeští reprezentanti jeho taktiku přečetli a dokázali se před něj dostat. V samotném závěru však měl nejvíce sil Nikita Kirilcev, závodící pod neutrální vlajkou AIN, který oba české jezdce předstihl. Přesto panovala v českém táboře obrovská spokojenost.

„Sobotní medaile ze sprintu mě hodně uklidnila, takže jsem mohl jet keirin s čistou hlavou. Věděl jsem, že domů nepojedu s prázdnou. První jízdu jsem měl prakticky zadarmo, když jsem jel za Predomem. V semifinále se mi nabídla šance a využil jsem ji. Ve finále jsme o žádné společné taktice neuvažovali, v keirinu to ani nejde. Když jsem si pak prohlédl video, vítěz jel posledních 200 metrů za 9,7 sekundy, což bylo rychleji než moje kvalifikační dvoustovka. Přes něj dnes prostě nešlo přejít,“ řekl David Peterka.

Ještě větší radost měl Jan Pořízek. „Jsem extrémně spokojený. Vůbec jsem medaili nečekal a ani na ni nemyslel. To, že ji mám na krku, je pro mě senzace. A přitom nebylo daleko ani ke zlatu. Je to něco neuvěřitelného,“ radoval se.

Popsal také průběh finálové jízdy: „V první jízdě jsem měl dva velmi silné soupeře a rozjel jsem to příliš brzy. Ve finále jsem čekal, že Bulhar nastoupí z dálky, protože tak závodí pravidelně. Chtěl jsem ho předjet ve správný okamžik a využít rychlost získanou jízdou za ním. To se povedlo, ale na zlato to nestačilo. Samozřejmě mě mrzí, že jsem nevyhrál, ale vítěz byl opravdu mimořádně rychlý. Loni vyhrál sprint i keirin, letos byl druhý ve sprintu a medaili už má i z evropského šampionátu elitní kategorie. Jel jsem proti němu už počtvrté a zatím jsem pokaždé prohrál, i když dnes opravdu až na cílové pásce. Je to jeden z největších úspěchů mé kariéry a věřím, že příští rok to může být ještě lepší.“

Na medaili útočila také Sára Kateřina Peterková v závodě na 1 km s pevným startem. Nakonec obsadila šesté místo, zatímco stříbrná medailistka z keirinu Anna Jaborníková zajela devátý čas.

V madisonu juniorek obsadily Zuzka Krátká s Natálií Němcovou jedenácté místo. Jejich kolegové Matěj Vašina a Alexandr Kaniščev závod po pádu nedokončili. Mezi ženami U23 skončily Barbora Němcová s Vendulou Strakatou desáté.

Velmi povedený závod absolvovali na závěr šampionátu také Milan Kadlec a Matyáš Koblížek v madisonu mužů U23. V průběhu závodu třikrát bodovali, když obsadili třetí místo v sedmém i závěrečném, dvojnásobně bodovaném sprintu, a přidali ještě dva body ve dvanáctém bodování. Díky tomu se posunuli na výborné páté místo před dvojici z Itálie.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Další medaile ze Světového poháru v Montrealu! Po sobotním bronzu na olympijském kilometru potvrdil kajakář Josef Dostál velmi dobrou formu také na poloviční trati, kde obsadil stříbrnou pozici. Lepší byl pouze Němec Jacob Schopf, na něhož ztratil 36 setin.

Třiatřicetiletý šampion z ASC Dukla předvedl ve druhé dráze znovu vyzrálý výkon. Od startu vyrazil nejrychleji Polák Alex Borucki, ale jak se později ukázalo, tempo přepálil a skončil bez medaile. O ně nakonec bojovalo trio Schopf, Dostál a Jean Van der Westhuyzen z Austrálie. Dostálův finiš na zlato nakonec nestačil, třetího Australana ale porazil o jednu desetinu.

„Finále bylo z mé strany přepálené. Hodně jsem se těšil, že tady konečně odevzdám plnohodnotný výkon. To se podařilo, ale bohužel mého úbytku sil využil Jacob Schopf, kterého jsem chtěl vzhledem ke kvalifikačnímu žebříčku na olympijské hry porazit. Těch sto bodíků bude chybět,“ říkal Dostál při hodnocení v televizním rozhovoru.

V Montrealu získal bronz a stříbro. Zároveň ale přiznal, že se jednalo o velmi náročné závody. „Jel jsem tady na jiné lodi, než jsem zvyklý, zlomil jsem pádlo, používal jsem náhradní. Byla tu těžká voda, pádlovalo se jako v betonu. Přírodní podmínky nám daly také zabrat. Hlavně v prvních dnech, kdy tu foukal silný protivítr. Už se těším, až si trochu odpočinu, aby byla síla a motivace na přípravu před srpnovým mistrovstvím světa,“ poznamenal k dalšímu programu.

Špicar s Havlem na deblu čtvrtí

Nepopulární čtvrté místo vyjeli v závodě K2 na 500 metrů Jakub Špicar s Danielem Havlem. Dosáhli tak na stejný výsledek jako ve čtyřkajaku. Na bronzové Nory jim scházelo pouhých osm setin. Z poměrně jasného vítězství se radovala posádka Srbska.

„Nejelo se nám úplně špatně, ale úplně jsme se neporovnali s lodí, kterou tu máme k dispozici. Chtěli jsme dnes medaili, protože tu nějaké top posádky chyběly. Brambora tedy trochu mrzí, ale i tak je to hezký výsledek,“ měl jasno Havel. Jeho parťák souhlasil.  „Pokaždé jsme něco museli štelovat. Nebylo to úplně ono. Dvě čtvrtá místa ale zajistila další důležité body do olympijského žebříčku.“

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: kanoe.cz/Petra Ivánková