Stadion Juliska hostil v sobotu 20. června už XXVIII. ročník Turnaje tolerance v malé kopané – Memoriál plk. Miroslava Málka, konaný pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR a starosty Prahy 6. Po napínavém finále se z pátého triumfu v historii radoval tým Vietnamu.

Tradiční setkání národnostních menšin a partnerských organizací opět potvrdilo svou jedinečnou atmosféru. Na hřišti se střídaly férové souboje, respekt i radost ze hry, které jsou pro tuto akci typické. Turnaj, organizovaný Unií armádních sportovních klubů ČR ve spolupráci s ASC Dukla a FK Dukla Praha, tak navázal na dlouhou tradici sportovního porozumění a vzájemné tolerance.

Ve skutečně náročných podmínkách, kdy teploty vystoupaly až ke čtyřiceti stupňům Celsia, nabídla Juliska řadu atraktivních duelů. Z dvaadvaceti účastníků se nakonec do finále probojovaly týmy Vietnamu a Srbska. Zápas směřoval k penaltovému rozstřelu, v poslední minutě však Vietnamci předvedli parádní kombinační akci a utkání rozhodli. Třetí místo obsadilo Polsko.

Ještě před zahájením turnaje patřila Juliska vzpomínce na legendárního diskaře Imricha Bugára, který 8. dubna ve věku sedmdesáti let z tohoto světa odešel. Ikona ASC Dukla se jako předseda Unie armádních sportovních klubů výrazně podílela na posledních třinácti ročnících. Piety se zúčastnily jeho dcera i vnučka, které tolik miloval. Na Julisce zůstaly po celý průběh turnaje a předávaly ceny nejlepším.

Turnaj tak připomněl, že sport nestojí jen na výkonech, ale i na lidech, kteří mu dali kus svého života.

TEXT:ASC Dukla/pk

FOTO: CPA

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že ve středu 18. června nás po dlouhé a statečně snášené nemoci opustil ve věku 49 let Ondřej Horský. Česká rychlostní kanoistika ztratila výborného závodníka, reprezentanta a osobnost, která zanechala výraznou a trvalou stopu v našem sportu a samozřejmě i v ASC Dukla.

Ondřej Horský začínal v Lokomotivě Liberec, po letech strávených u silniční cyklistiky se ke kanoistice vrátil kolem roku 2002. Během dvou sezón se díky mimořádnému talentu a odhodlání znovu propracoval do reprezentace. Byl svérázný, svůj, ale vždy férový, upřímný a ochotný pomoci. Takového si jej kanoistická komunita bude pamatovat.

K jeho největším úspěchům patří bronz z mistrovství světa 2010 v Poznani a bronz z mistrovství Evropy v Trasoně v disciplíně K4 1000 m. Výrazných výsledků dosáhl také v K2 s Janem Štěrbou, mimo jiné na Světových pohárech ve Vichy a Duisburgu. V roce 2008 se stal dvojnásobným mistrem České republiky na tratích 500 a 1000 metrů, kde předváděl výkony do té doby u českých závodníků nevídané.

Ondřej Horský patřil mezi ty, kteří stáli u zrodu úspěšné éry české posádky K4 na 1000 metrů, jež vyvrcholila olympijským cyklem směřujícím k hrám v Londýně 2012 a pokračovala až do roku 2016.

Čest jeho památce.

TEXT: ASC Dukla/JŠ

FOTO: ASC Dukla

Byl svědkem nejlepšího světového výkonu coby jeden ze soupeřů. To se nestává každý den. Ondřej Macík běžel na Zlaté tretře vedle světových es netradiční sprint na 150 metrů, v němž Američan Noah Lyles zazářil časem 14,67 vteřiny. „Tenhle závod jsem si užil náramně. Před plnými tribunami je to vždycky paráda. A k tomu ten nejlepší výkon historie. Nádherná třešnička,“ poznamenal k dojmům z ostravského mítinku atlet ASC Dukla.

On sám je specialistou na dvoustovku, kde se rekordní tabulky po Boltově výkonu z roku 2009 jen tak nezmění. „Na toho jsem jako malý kluk možná koukal v televizi,“ usměje se. „Být u toho přímo na dráze je jedinečné.“

Olympijský vítěz Lyles je v současnosti nejvýraznější sprinterskou osobností světové atletiky. A také pořádný showman se schopností zvládat velké závody. „Potkali jsme se už na mistrovství světa v Budapešti v roce 2023, kde jsem měl fakt formu a byl rád, že jsem s ním mohl alespoň trošičku držet krok. Teď pro mě není dosažitelnou konkurencí. Je nastavený na totální top výkony. Co řekne, to splní. Frajer,“ smeká pomyslný klobouk Macík.

Prozradil i dění za oponou. Tedy při rozcvičování a v útrobách stadionu. „Všichni jsme už v určitém fokusu. Probíhají spíše oční kontakty, debatám se vyhýbáme. Pak si podáme ruce, řekneme si ‚good luck‘ a jde se na věc. Pro mě je příjemnější závodit na domácí dráze s českýma klukama, protože se známe mnohem víc, není tam takový respekt.“

V hvězdné společnosti se jinak Macík cítil komfortně, velká nervozita prý nepanovala. „Zraky byly upnuté na jiné borce. Tlak jsem si nepřipouštěl. Vracím se na pozitivní vlnu, moje výkony jdou znovu nahoru a je strašně fajn, že po delší době mohu znovu závodit s těmi lepšími. Byl jsem natěšený,“ říká svěřenec Michala Nováka, jenž si na netradiční distanci vylepšil osobní rekord na 15,42. „Jsem s tímhle časem stoprocentně spokojen. Možná jsem v duchu chtěl ještě víc,“ nezastírá.

Nyní se jeho pozornost upíná k nedělnímu startu na 2. kole extraligy v Plzni, kde by se na dvoustovce rád přiblížil limitu pro srpnové mistrovství Evropy v Birminghamu. Ten ostrý je stanoven na 20,45 vteřiny. Macíkův osobní rekord, který je i národním z roku 2023, je o šest setin rychlejší. „Start v Ostravě byl k tomuto účelu výbornou přípravou. Ukázalo se, že to může být na dobré cestě.“

Letos běžel nejrychleji na Odložilově memoriálu (20,79). „Tu stopadesátku v úterý jsem dal podobně rychle jako v roce, kdy jsem překonal národní rekord na 200 metrů. Věřím si. Dostat se pod 20,50 by bylo ideální. Nebo alespoň dosáhnout na potvrzovací limit Českého atletického svazu,“ připomněl mírnější hranici (20,65) pětadvacetiletý sprinter.

K optimismu jej vede i skutečnost, že se konečně cítí zdravý. Poslední dva roky jej totiž trápily záněty v achillovce. „Šlo o dost nepříjemnou bolest. S Michalem jsme konečně našli cestu, jak s tím pracovat, abych mohl znovu předvádět stoprocentní výkony,“ dodal s úlevou.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zlatá tretra