Výborně si zatím ve sprintu mužů do 23 let vede na evropském dráhovém šampionátu v německém Cottbusu jezdec Armádního sportovního centra Dukla David Peterka. Probojoval se mezi nejlepší čtveřici sprinterů a v sobotu zabojuje o medaili. Ve stejné disciplíně žen do 23 let už české závodnice do dalších bojů nezasáhly. Anna Jaborníková a Sára Kateřina Peterková obsadily celkově páté, respektive šesté místo. Vendula Strakatá skončila v bodovacím závodu žen U23 na šesté příčce.

Ve sprintu juniorek získala zlatou medaili pro Českou republiku ještě, loni závodnice Dukly Brno, Emílie Jarošová, která od letošní sezony závodí v barvách domácího klubu RSC Cottbus. Ve finále porazila 2:1 na jízdy úřadující juniorskou mistryni světa Veroniku Solozovovou, startující pod neutrální vlajkou AIN.

Do sprinterské soutěže mužů U23 nastoupil kromě Peterky také Jan Pořízek. Oba bez problémů zvládli kvalifikační dvoustovku – Peterka zajel čtvrtý nejrychlejší čas, Pořízek sedmý. V osmifinále si Peterka poradil s Litevcem Eimantasem Vadapalasem a Pořízek přešel přes Igora Giriloviče, závodícího pod hlavičkou AIN.

Velmi dramatické čtvrtfinále mezi Peterkou a Belgičanem Lowiem Nulensem rozhodla až třetí jízda. První vyhrál Peterka, druhou těsně ovládl Nulens. Do rozhodující jízdy si český reprezentant vylosoval nevýhodnou první pozici.

„Z toho jsem rozhodně radost neměl,“ přiznal. Přesto se s nepříznivou situací vypořádal skvěle. Razantně nastoupil, soupeři nedal šanci a vybojoval si postup mezi nejlepší čtyři. „Chtěl jsem ho mít co nejblíž u sebe. Věděl jsem, že nemá nejlepší nástup, ale nechával si větší odstup. Jakmile tam byla mezera, rafnul  jsem za to. Na téhle dlouhé dráze to bylo strašně těžké, ale o to větší z toho mám radost,“ řekl Peterka.

Ve stejné fázi závodu Pořízek narazil na dalšího závodníka AIN Nikitu Kiriliceva. Obě jízdy prohrál, přičemž druhou až o centimetry na cílové pásce. „Nemyslím si, že bych udělal nějakou zásadní chybu. Soupeř byl dnes prostě lepší,“ uznal sportovně Pořízek, kterého ještě čeká start v keirinu. „Ten mi sedí víc a letos v něm mám i lepší výsledky. Je to ale disciplína, ve které rozhoduje spousta okolností,“ dodal.

Mezi juniory se nedařilo Jaromíru Honzákovi ani Adamu Kovaříkovi, kteří v keirinu nepostoupili do semifinále ani přes opravné jízdy. Kovaříkovi přitom postup unikl jen těsně. Na nejlepší nestačili ani Lukáš Hasal a Natálie Němcová v omniu, oba skončili ve druhé polovině výsledkové listiny.

Ve výborném světle se na 333 metrů dlouhém betonovém oválu představila Vendula Strakatá, která závodí v kategorii U23 prvním rokem. Po druhém bodovacím sprintu se vydala do odvážného samostatného úniku, za který získala pět bodů. V šestém bodování přidala další dva body za třetí místo a celkově obsadila šestou příčku. Vyrovnala tak své dosavadní maximum z mistrovství Evropy, když loni skončila šestá ve scratchi, to ale ještě mezi juniorkami.

„Jelo se mi hodně dobře. Myslím, že jsem se rozjela lépe než včera a zvolila jsem i těžší převod, takže jsem byla silnější ve spurtech. Jsem v této kategorii prvním rokem a sama sebe jsem překvapila. Tak dobrý výsledek jsem nečekala. Mám radost, že jsem byla schopná bojovat o medaili až do konce závodu,“ řekla závodnice Dukly Praha.

K průběhu závodu dodala: „Ten útok jsem měla v plánu, jen jsem nevěděla, kdy ho zkusím. Po druhém bodování se chvíli nejelo, měla jsem dobrou pozici, tak jsem neváhala. Několikrát jsem pak pomáhala sjíždět úniky a mrzí mě, že jsem v závěrečném spurtu nebyla víc vpředu, ale je na čem stavět a celkově jsem s výkonem spokojená.“

Milan Kadlec mladší začal bodovací závod U23 výborně, když po úniku vyhrál první bodovaný sprint. Další průběh už ale podle představ nebyl. Soupeři na něj získali kolo náskoku a po druhém ztraceném okruhu jej rozhodčí po padesáti kolech ze závodu odvolali.

„Zkusil jsem, co to šlo. Ale bolela mě kyčel a dál už to nešlo. Na silnici je to v pohodě, ale tady je všechno mnohem silovější. Musel jsem to tahat přes druhou nohu a pak už nešlo ani to,“ vysvětlil Kadlec mladší, kterého stále limitují následky pádu ze silničního závodu z minulého týdne.

Cesta sprinterek Armádního sportovního centra Dukla Anny Jaborníkové a Sáry Kateřiny Peterkové na mistrovství Evropy kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu skončila ve čtvrtfinále. Do bojů v kategorii U23 zasáhla také Vendula Strakatá, která obsadila ve scratchi deváté místo.

Obě české sprinterky zajely v kvalifikaci velmi dobré časy. Jaborníková byla pátá, Peterková šestá. V osmifinále si poradily se svými soupeřkami – Nizozemkou Van ‚t Oostenovou, respektive závodnicí pod neutrální vlajkou Bisijakovovou – a postoupily mezi osm nejlepších.

Jaborníková narazila ve čtvrtfinále na Francouzku Drouodeovou. První jízdu jasně prohrála, ve druhé ale předvedla bojovný výkon i výbornou taktiku a srovnala stav na 1:1. V rozhodující jízdě si však vylosovala nevýhodnou první startovní pozici a Francouzka ji v cílové rovince těsně předstihla.

„K postupu do semifinále chyběl opravdu jen kousek. Na tak velkých závodech jsem se mezi nejlepší čtyři ještě nedostala, o to víc mě to mrzí. Věděla jsem, že na to mám. Obě jsme si věřily z druhé pozice a bylo jasné, že kdo si ji vylosuje, bude mít velkou výhodu. Tady je z první pozice cesta do cíle opravdu dlouhá,“ litovala Jaborníková.

Ještě lépe rozehrála své čtvrtfinále Peterková. V úvodní jízdě jasně porazila Solozobovovou, závodící pod neutrální vlajkou AIN. Druhou jízdu ale těsně ztratila a v rozhodujícím souboji ji postihla smůla. Hned za první zatáčkou jí praskla galuska a následoval pád. Po krátkém ošetření se sice znovu postavila na start, ale následky pádu byly znát a na soupeřku už nestačila.

„Je to obrovská škoda. Pád mě hodně rozhodil a bohužel to dopadlo tak, jak dopadlo. Rozhodující jízdu jsem navíc musela jet z první pozice, která mi na této dráze vůbec nesedí,“ říkala se slzami v očích Sára Kateřina Peterková.

Svůj premiérový start mezi závodnicemi do 23 let absolvovala Vendula Strakatá a vedla si velmi dobře. Ve scratchi se zkušenějšími soupeřkami držela výbornou pozici a ještě do posledního kola vjížděla s nadějí na boj o medaili. V závěrečném spurtu však měla soupeřky více sil a nakonec obsadila deváté místo.

„Na první závod v kategorii U23 si myslím, že to nebylo špatné. Udělala jsem ale chybu ve volbě převodu. Měla jsem zvolit těžší a v závěru mi pak chyběla rychlost. Scratch mi obvykle moc nesedí, takže jsem sama sebe překvapila, jak dobře jsem zvládla poziční jízdu. Do posledního kola jsem najížděla ve výborné pozici. Teď mě čeká bodovací závod a madison s Barborou Němcovou. Myslím, že právě v madisonu máme dobrou šanci. Bára je v této kategorii posledním rokem, má zkušenosti a společně jsme měly dost času se připravit,“ uvedla Strakatá.

Ve sprintu juniorek uspěly v kvalifikaci Ema Benešová i Emílie Jarošová, která do loňské sezony závodila za Duklu Brno a nyní hájí barvy domácího RSC Cottbus. Obě postoupily do osmifinále, kde se však utkaly proti sobě. Úspěšnější byla Jarošová.

Program dne uzavřela juniorka Zuzka Krátká, která ve vylučovacím závodě obsadila mezi devatenácti startujícími 13. místo.

TEXT: ASC Dukla/jc
FOTO: CPA

Za trenérem Zdeňkem Noskem z Dukly Brno stojí dlouhá řada úspěchů i světových titulů jeho svěřenců. Z bývalého závodníka a mechanika se postupně vypracoval mezi nejúspěšnější české trenéry dráhových sprinterů v Armádním sportovním centru Dukla. V současnosti už nevede juniory, ale společně s Petrem Klimešem připravuje elitní reprezentanty.

„Jezdil jsem, ale nijak slavně. Byl jsem sice mistrem republiky mezi kadety a získal jsem několik medailí, ale úroveň, o kterou se snažíme dnes, byla tehdy úplně jinde,“ přiznává Zdeněk Nosek.

Po základní vojenské službě v Dukle Brno zůstal u cyklistiky jako mechanik. „Nemusel jsem na klasickou vojnu. V té době končil dlouholetý mechanik pan Bugner, který si mě vyhlédl jako svého nástupce. Když potom přišel trenér Svatopluk Buchta, začal jsem se věnovat mladým talentům. U juniorské reprezentace jsem vydržel téměř deset let. Poslední dva roky už pracuji společně s Petrem Klimešem, protože jsme juniorskou skupinu mistrů světa posunuli do elitní kategorie a práce je výrazně více,“ popisuje svůj přerod z mechanika v trenéra.

Ještě předtím spolupracoval se Zdeňkem Morávkem, který na Dukle absolvoval trenérskou praxi během studia na Fakultě sportovních studií v Brně a později po něm juniorskou skupinu převzal.

Za dobu své trenérské kariéry vychoval mistry světa prakticky ve všech sprinterských disciplínách.

„Začalo to Jiřím Janoškem, který získal dva tituly mistra světa na kilometru a jeden ve sprintu. To poslední zlato ale přišlo až dodatečně po diskvalifikaci původního vítěze kvůli dopingu, takže duhový dres mu dorazil poštou. Pak vyhrála keirin Sára Kaňkovská, následoval Jakub Šťastný, Matěj Hytych na kilometru s pevným startem a nakonec titul v týmovém sprintu zásluhou Davida Peterky, Kryštofa Friedla a Jana Pořízka,“ vypočítává své největší úspěchy.

A který z nich považuje za nejcennější?

„Asi týmový sprint. Připravit jednoho špičkového závodníka je náročné, ale připravit tři tak, aby fungovali jako celek, je mnohem složitější. Navíc právě přes týmový sprint vede dnes nejreálnější cesta na olympijské hry.“

Budoucnost českého sprintu vidí optimisticky. „Musím ji vidět dobře, jinak bych tu práci nemohl dělat. Pořád jsou před námi nové výzvy, zvlášť v našich podmínkách. Petr Klimeš je hlavní trenér a já se při světových pohárech nebo mistrovstvích světa často vracím k práci mechanika. Výpravy jsou finančně omezené a není možné vozit další členy realizačního týmu. Každý dělá všechno. Tréninky spolu konzultujeme a více očí vždy vidí víc.“

V českém prostředí má Nosek pověst trenéra, který umí objevit talent. „Po těch letech už člověk pozná podle pohybu nebo stavby těla, jestli má někdo předpoklady, zkrátka jak se mu ohýbají kolena. Ale mnohokrát jsme se přesvědčili, že talent sám o sobě nestačí. Stejně důležitá je vůle. Když člověk opravdu chce, dokáže obrovské věci.“

Na otázku, zda některý ze svěřenců zaujal už na první pohled, se nejprve zdráhá odpovědět. Nakonec přece jen jedno jméno vysloví. „Určitě David Peterka. Bohužel ho přibrzdil těžký pád v hale v Motole a návrat nebyl jednoduchý. V první chvíli jsme byli hlavně rádi, že je v pořádku a že si vůbec ještě někdy sedne na kolo. On ale všechno bral jako součást své cesty a rozhodl se to překonat.“

Sprinterů však v České republice není mnoho. „Ideální by bylo mít dva kompletní týmy – zkušený a mladý. Z nich bychom pak mohli sestavit nejsilnější sestavu pro vrcholné akce. Jenže nás často brzdí zranění. Matěj Tamme absolvoval letos dvě operace kolena, předtím měl problémy i s druhou nohou. Dominik Topinka si po pádu zlomil obratel. Potřebujeme širší základnu, abychom mohli na velké závody postavit co nejsilnější tým.“

Letošní mistrovství světa je zároveň prvním krokem v kvalifikaci na olympijské hry v Los Angeles. „Závody kategorie U23 jsou pro nás spíše zastávkou na cestě k mistrovství světa elite. Tam bychom chtěli předvést kvalitní výkon a získat co nejvíce bodů. Umístění v první pětce by bylo výborné.“

O olympijské účasti však rozhodnou až další dvě mistrovství světa a mistrovství Evropy. „Evropa je ale neskutečně nabitá. Konkurence je tady mnohem větší než na ostatních kontinentech.“

A jaký je jeho trenérský sen? „Máme ho společný s celým týmem – olympijskou medaili. Kdyby se nám ji během naší trenérské kariéry podařilo získat, byl by to vrchol všeho, čeho jsme chtěli dosáhnout. A platí to stejně pro kluky i pro holky,“ uzavřel Zdeněk Nosek.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA