Už jen několik dnů zbývá do začátku nové zimní sezony ve skocích na lyžích. V nabitém závodním kalendáři ční pochopitelně nejvýše mistrovství světa ve švédském Falunu a také Turné čtyř můstků. Jeho 75. ročník poprvé v historii nabídne vedle mužských závodů také soutěže žen. Na vrcholných podnicích zimy nebudou chybět ani čeští reprezentanti a reprezentantky z ASC Dukla Liberec.

Skokanky budou na můstcích v Oberstdorfu, Garmisch-Partenkirchenu, Innsbrucku a Bischofshofenu závodit vždy den před muži. „O ženském Turné čtyř můstků už se nějakou tu sezonu mluvilo, takže jsem ráda, že se letos skutečně uskuteční. Těším se na něj,“ vítá rozšíření tradičního podniku o ženské závody juniorská mistryně světa z minulé sezony Anežka Indráčková. Spolu s ní jsou v týmu trenéra Jaroslava Sakaly také Klára Ulrichová a Natálie Nejedlová.

Mužská reprezentace se i nadále bude moci spolehnout na stálici Romana Koudelku, který v sedmatřiceti letech přidá další sezonu na skokanských můstcích. Ve Světovém poháru ho čeká už jednadvacátá sezona. „Skoky miluji, a proto chci ve své kariéře pokračovat. Pevně doufám, že ještě nějaký hezký výsledek přidám a udělám fanouškům radost,“ věří skokan z Lomnice nad Popelkou. Spolu s ním jsou v týmu, který vede Lukáš Hlava, také mladíci David Rygl a Daniel Škarka.

„Kontinuita je v našem sportu obrovskou výhodou. Jarda Sakala i Lukáš Hlava své svěřence dokonale znají, mají moji plnou důvěru a jsem přesvědčený, že se to v zimě projeví na výsledcích,“ řekl Čestmír Kožíšek, který od července působí jako nový sportovní ředitel skokanů.

Světový pohár odstartuje o víkendu 20. až 22. listopadu v norském Lillehammeru a potrvá až do poloviny března, kdy seriál uzavřou tradiční lety ve slovinské Planici. Vůbec poprvé budou mít ženy na programu více závodů než muži. Hned 75 procent podniků navíc bude společných.

Sezona bude mít tři hlavní vrcholy. Prvním bude Turné čtyř můstků, druhým juniorské mistrovství světa na začátku kalendářního roku v estonském Otepää. Tím třetím a nejdůležitějším bude na přelomu února a března světový šampionát ve švédském Falunu, kam se mistrovství vrátí po dvanácti letech.

„Mistrovství světa je vrcholem, takže mým cílem bude co nejlépe vyladit skoky právě na tento závod,“ dodala Anežka Indráčková.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Jedním z nejlepších výsledků kariéry zakončil letošní sezonu Tomáš Nýdrle. Osmatřicetiletý brokař Dukly Hradec Králové vystřílel na mistrovství světa v katarském Dauhá v disciplíně skeet krásné 5. místo, na krk si navíc pověsil zlato ze soutěže týmů.

„Spokojenost je samozřejmě veliká. Oproti loňskému roku přišlo velké zlepšení. Změnil jsem flintu, trenéra, úpravy přišly v technice. Začalo to fungovat,“ poznamenal po návratu do vlasti světový šampion z roku 2019.

Reprezentaci jste si vybojoval po roční pauze. Co bylo zásadní pro výkonnostní vzestup?

Už jsem v to ani moc nevěřil. Hodně jsme toho překopali. Ale ukázalo se, že jsme šli správným směrem.

Před odletem na mistrovství světa jste ještě absolvoval armádní šampionát v Itálii. Tam se vám ale vůbec nevedlo…

Závod se konal pouze na jednom střelišti. Rychlostně mi to tam nesedělo. Dělal jsem zbytečné chyby a musím přiznat, že před vrcholem v Dauhá mi to na sebevědomí nepřidalo.

Ani v Kataru jste nezačal dobře. Z 25 terčů jste jich trefil pouze 22, což znamenalo směrem k dalšímu průběhu velký problém. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?

Trénink byl skvělý. Takhle špatnou položku jsem tudíž vůbec nečekal. Na šestce jsem ale zaspal terč, a minul i ten další. Neukočíroval jsem svou naštvanost a ke konci přišla ještě jedna chyba. Nebylo mi nejlépe.

Pak ale přišlo sto zásahů v řadě…

Mám takovou vlastnost: čím víc jsem nervózní, tím lépe se soustředím. Tlak mi paradoxně pomáhá. A musel jsem se vzchopit i kvůli týmu. Nechtěl jsem to klukům pokazit. Začalo to jít. A po dvou čistých položkách jsem byl zpátky ve hře o solidní umístění. Makal jsem dál a najednou se rozstřeloval o finále.

Klíčový moment jste zvládl znamenitě. Využil jste toho, že jste byl na vlně?

Nic jednoduchého. Střílelo se pouze na stanovišti číslo čtyři. Na šest postupových míst nás bylo osm. Já šel v první rundě jako poslední, kolega Daniel Korčák jako sedmý. Šest soupeřů před námi nechybovalo. Věděli jsme, že jakákoliv chybička znamená konec. Dan ji udělal, já naštěstí ne. Byla to velmi těžká chvilka. Pak jsem se rozjel a zvládl to velmi dobře.

I ve finále jste si dlouho počínal zkušeně. Zásek se dostavil v páté sérii, v níž přišly dvě chyby. Co se stalo?

Začal foukat nárazový vítr. Na výstřel máte třicet vteřin. Dlouho vyčkávat nelze. Beru to ale na sebe. Měl jsem první ránu protáhnout a pak plynule najet na druhý terč. Tohle se neodpouští, znamenalo to vyřazení.

Kvóta na olympijské hry v Los Angeles vám těsně unikla. Byl jste na sebe v tu chvíli naštvaný?

Takhle jsem to nebral. Sezona byla abnormálně dlouhá. Letos jsem odstřílel rekordních sedmnáct závodů. Dříve jich bývalo osm až deset. Kvůli nominačním kritériím se jelo na krev. Ne že by mi úplně docházely síly, ale bylo toho hodně. Výsledku z mistrovství světa si proto velmi cením.

Start pod pěti kruhy vám stále schází. Je to teď váš největší sportovní cíl?

Určitě. Možností bude hodně, ať už na světových pohárech, Evropských hrách či znovu na mistrovství světa.

Opomenout nelze nádherné týmové zlato. S Jakubem Tomečkem a Danielem Korčákem jste ho pro Českou republiku vybojovali po dlouhých 24 letech. Měli jste přehled, jak si stojíte v průběhu jednotlivých položek?

Byla to taková houpačka. Po třech položkách jsme byli pátí a na medailovou pozici těsně ztráceli. Pak jsme všichni zabrali a najednou figurovali mezi nejlepšími. No, a když jsme na závěr zastříleli čistě, a soupeři chybovali, vyneslo nás to na první místo.

Jakou cenu má tento výsledek?

Velkou. Medaili na světě jsme získali po delší době a hned zlatou. Konkurence je obrovská, větší než dřív.

Jak si sedíte se svými brněnskými parťáky?

Chemie mez námi funguje bezvadně. Jsme kámoši.

Sezona je u konce. Zavítáte ještě na střelnici?

(směje se) Bylo toho už dost. Flintu nechci dlouho vidět, hodil jsem ji pod postel. Dva měsíce na ni nesáhnu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla

Dvanáct medailí během jediné sezony. Bilance, která se jen tak nevidí. Pro vodní slalomářku Valentýnu Kočířovou se rok 2026 proměnil v mimořádnou sklizeň. Sedmnáctiletá juniorka z Armádního sportovního centra Dukla prokazovala své kvality na evropské i světové scéně, a to ve všech disciplínách!

Na ME ve francouzském Épinalu například dosáhla na tituly na kánoi, kajaku i v kayakcrossu. „Ani nedokážu popsat, jak moc jsem šťastná, že se tohle povedlo,“ poznamenala sympatická dívka, jež nedávno převzala cenu pro juniora roku Unie armádních sportovních klubů.

S vodáckým prostředím je spojena od malička. „Vodu jsem odjakživa milovala. Jednou jsme byli u jezera na lodičkách a mě to strašně bavilo. Navíc mi to šlo, tak mě vzali,“ říká s úsměvem o svých začátcích.

Kočířová pochází z proslulé olomoucké líhně a úspěšně kráčí ve stopách svých slavnějších předchůdců. Jmenovat lze letošní mistry světa Terezu Kneblovou či Matyáše Nováka. „Není mezi námi až tak velký věkový rozdíl, ale jsou to pro mě vzory. Hlavně Terka mě velmi inspiruje,“ netají svěřenkyně Michaely Kratochvílové.

Od příští sezony přejde do kategorie U23. Zákonitě očekává mnohem tvrdší konkurenci. „Budou tam holky třeba o čtyři roky starší. Rozhodně ale nehodlám být do počtu,“ říká rezolutně.

Díky svému talentu a píli zvládá výborně všechny disciplíny. Přesto zvažuje specializaci. „Možná vypustím kajak. Prioritou bude singl. Hlavně se ale na jaře musím nominovat do reprezentace. Tam půjde o celou sezonu,“ předesílá.

Vzhledem k získanému počtu cenných kovů to vypadá, že mladá slalomářka trémou při svých startech netrpí. Brankami proplouvá s ohromnou ladností. „Nervozita je vždycky. Tedy než člověk vyrazí do trati. Pak už vnímám jen vodu kolem sebe,“ popisuje své vnitřní rozpoložení před závody Kočířová.

Po náročné sezoně nyní dohání hlavně školní povinnosti. „Mám individuální plán na sportovním gymnáziu v Prostějově. Když tu nejsem, dělám zkoušky online. Jsem ve třeťáku, maturovat budu až za rok. Někdy je náročné všechno úplně skloubit, ale zatím se to daří.“

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz a CPA

Třicetiletý Volodymyr Myslyvčuk z ASC Dukla se v letošní sezoně pevně usadil mezi světovou kladivářskou elitou. Potvrdil to čtvrtým místem na mistrovství Evropy v Birminghamu a pátým na Ultimate Championship v Budapešti. Výborné výkony mu vynesly v anketě Atlet roku 2026 druhou příčku. To byl také důvod k několika otázkám pro úspěšného atleta.

Jaká byla sezona 2026?

„Když ji budu hodnotit, můžu hlavně říct, že jsem pochopil, že můžu bojovat s nejlepšími kladiváři světa. Tím pádem je moje motivace hodně velká. Snažím se dál bojovat a zlepšovat se. Určitě chci ty nejlepší jednou porazit.“

Co bylo vaším vrcholem sezony?

„To je jasné, mistrovství Evropy v Birminghamu. Bylo z toho čtvrté místo, ale neříkám, že jsem na to umístění hrdý. Jsem ale hrdý na to, že jsem bojoval až do posledního pokusu a dával do toho všechno. Chyběl kousek štěstí. Těch sedm centimetrů je opravdu těsný rozdíl, ale v atletice můžete prohrát třeba jen o jeden centimetr.“

A co Budapešť?

„Pro mě, stejně jako pro soupeře, to byla novinka a překvapení. Jsem rád, že jsem předvedl dobrý výkon. Všechno ale bylo hodně rychlé. Na druhou stranu jsem zažil neskutečné věci. Byl jsem rád, že jsem se dostal mezi osm nejlepších.“

Co vám chybí k tomu, abyste pravidelně házel přes osmdesát metrů?

„Musíme s trenérem odstranit ty drobné chyby, více se zaměřit na regeneraci a dopřát tělu víc odpočinku. Proto v nadcházející sezoně nebude takový důraz na posilovnu a technickou stránku, ale právě na regeneraci. Uvidíme, co se díky tomu podaří.“

Hlavním cílem pro rok 2027 je mistrovství světa v Pekingu?

„Rozhodně. Mojí motivací je ale také udržet výkonnost, kterou nyní mám, a pokud se to podaří, posunout ji ještě o metr nebo dva. Uvidíme. Nechci říkat, že jsem starý, ale přece jen se kladivo chová vůči tělu každý rok jinak.“

Slavnostní vyhlášení ankety jste si evidentně užíval. Kromě druhého místa jste předvedl také velmi zdařilé pěvecké vystoupení…

„Oficiálně jsem šest let nezávodil a tři roky neměl kladivo v ruce. Kdyby nebylo manželky, která mi koupila nové kladivo a moc mě podporuje, asi bych tady nyní nestál. Na vyhlášení jsem byl poprvé a jsem za to šťastný. Jsem hrdý na to, že jsem se dostal mezi nejlepší atlety České republiky, i když Čechem jsem teprve dva roky a zpívám rád.“

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA