Své účinkování v kategorii do 23 let zakončila stylově – třemi tituly mistryně světa! V hlídkách, časovce a nakonec suverénním vystoupením ve vyřazovacích jízdách v kayakcrossu. Vodní slalomářka Tereza Kneblová si téhle zlaté tečky z polského Krakova velmi váží.

„Jsem moc ráda, že to takhle vyšlo. Medaile si určitě uložím na speciální místo,“ poznamenala třiadvacetiletá kanoistka armádního klubu Dukla.

Jak se u Kneblů slaví podobné úspěchy?

Jela jsem hned do Prahy, musela jsem balit do Ameriky, kde mě čeká příprava na mistrovství světa v Oklahomě. S rodinou jsem se naposledy viděla v neděli v Krakově. Jsem hrozně ráda, že tam byli, ale velké oslavy neprobíhaly, bylo to časově velmi hektické.

Kdo z nejbližších prožívá vaše závody nejintenzivněji?

(směje se) Určitě mamka. Ta je hroznej nervák. Proto jsem ráda, že měla radost a neviděla mě smutnou.

Česká reprezentace zaznamenala ziskem 24 medailí nejúspěšnější mládežnický šampionát v historii. Jak vnímáte z pozice nadějné slalomářky tuhle silnou nastupující generaci?

Je tam opravdu spousta talentů. Je vidět, že u nás máme velmi dobré podmínky pro trénink i zkušené vedení. Všechno do sebe hezky zapadá. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.

Za vaše nejcennější zlato lze považovat triumf ve vyřazovací části kayakcrossu. Všechny jízdy jste ovládla stylem start – cíl. Bylo to opravdu tak snadné?

Trať v Krakově byla pro cross velmi nepříjemná. Hned po startu následovala protivoda, což standardní není. Já se toho nebála, měla jsem vždy hodně prostoru. Byl to hodně odlišný závod než na světových pohárech.

To ale vaše vítězství nijak nesnižuje…

Každý si jede, na co má. S nikým jsem prakticky do kontaktu nepřišla. Byla to volba soupeřek. Možná měly až přehnaný respekt. Nechci to zlehčovat, ale byl to určitě nejsnadnější závod na vrcholné akci, který jsem kdy jela.

Jedno zklamání jste na šampionátu přeci jen zažila, když jste coby jedna z favoritek nezvládla semifinále slalomu na kánoi. Za chybu v brance číslo 17 jste vyfasovala padesátivteřinovou penalizaci a bylo po postupu. Co se tam přihodilo?

Ta jízda mi nevyšla celkově. Věděla jsem, že v téhle věkové kategorii není potřeba jet úplně skvěle. Chtěla jsem si to pohlídat. Do té pasáže jsem bohužel vplula špatně a ještě mi fouklo na špatnou stranu. Šlo o shodu všeho možného. Padesátku jsem dostala až po projetí cílem, ale asi správně.

Do závěrečného kayakcrossu jste se oklepala obdivuhodně. Měl na tom zásluhu i trenér Lukáš Kubričan?

Musela jsem to rychle hodit za hlavu. Výborně spolu komunikujeme, hodně o podobných situacích mluvíme. Hned mě podpořil, psychicky jsem se rychle srovnala. Tohle se děje, je to sport. Oba víme, že nejdůležitější závody jsou teprve před námi.

Máte jistě na mysli mistrovství světa v Oklahomě…

Je to tak.  Byla jsem tam na přípravném kempu na jaře, takže jsem zvědavá, co se od té doby změnilo.

Co konkrétně máte na mysli?

Pár lidí z týmu je už na místě. Kanál prošel úpravami. Jedno je ale jisté. Trať je kratší, na tom se nic nemění. Hodně bude záležet na fázování samotné jízdy, na zásadní pasáže tam musí být obrovská soustředěnost. Rozhodovat tedy bude hlavně hlava.

Mezi elitou umíte dosáhnout na pódium v každé disciplíně. Máte tajné přání?

Jsem v tomhle opatrná. Cíle mám, ale nechám si je pro sebe. Chci každý závod odjet tak, abych byla se svým výkonem spokojená. Uvidíme, na co to bude stačit.

Pomáhají v koncentraci i jisté rituály?

Tlak je potřeba si tolik nepřipouštět. Zpívám si, dýchám nebo poslouchám vodu. Funguje to na mě. Znovu toho využiju. Snad mi poslouží stejně dobře jako v Krakově.

TEXT: Pavel Král

FOTO: kanoe.cz/Matyáš Klápa

Série stříbrných medailí cyklistů Dukly Brno v týmovém sprintu pokračuje. V úvodní den mistrovství Evropy jezdců kategorií U23 a juniorů v německém Cottbusu podlehlo ve finále trio Adam Rauschgold, Jan Pořízek a David Peterka tradičnímu rivalovi z Itálie a vybojovalo stříbrné medaile.

V kvalifikaci byli čeští sprinteři nejrychlejší, když zajeli čas 59,636 sekundy. V prvním kole už sice Italové předvedli lepší výkon, české trio však suverénně porazilo Polsko a druhým nejrychlejším časem si zajistilo postup do finále. V něm Italové ve složení Fabio Del Medico, Stefano Minuta a Mattia Predomo ještě výrazně zrychlili a zvítězili časem 58,917 sekundy. Češi projeli cílem za 59,463 sekundy, což znamenalo zisk stříbrných medailí.

„Naším cílem bylo vyhrát. Celý den jsme jezdili výborně, ale Italové ve finále předvedli fantastický výkon. Je to už trochu frustrující – popáté jsem s nimi jel finále a popáté nás porazili. V současnosti jsou v této disciplíně nejlepší. Budeme ale dál poctivě trénovat a věřím, že příští rok už na zlato dosáhneme. Zatímco oni v kategorii U23 končí, my v ní závodíme teprve druhou sezonu,“ řekl po závodě David Peterka, kterého na šampionátu čekají ještě sprint a keirin.

Úvodní jezdec českého týmu Adam Rauschgold byl se svým výkonem spokojený. „Z mé strany to asi lepší být nemohlo. Nemám úplně ideální formu, přesto jsem zajel rychle. S Italy se pereme neustále, ale zatím mají navrch. Se stříbrem jsem spokojený, i když každý chce samozřejmě zlato,“ uvedl.

Jan Pořízek doplnil: „Mám smíšené pocity. Nejsem úplně spokojený, ale ani zklamaný. Před půl rokem kluci prohráli s Italy ve finále mistrovství Evropy elit v turecké Konyi. Věřím, že se karta jednou obrátí.“

Na evropském šampionátu reprezentují české sprinty především závodníci Dukly Brno, zatímco ve vytrvaleckých disciplínách startují převážně jezdci Dukly Praha.

Ve vylučovacím závodě žen do 23 let obsadila Barbora Němcová sedmé místo. Stejné umístění vybojovala ve scratchi juniorek Zuzana Krátká. Matyáš Koblížek skončil ve vylučovacím závodě mužů U23 sedmnáctý. Jeho závod byl po hromadném pádu a zranění několika jezdců na delší dobu přerušen pro pád a zranění některých jezdců, poté obsadil 17. místo.

TEXT: ASC Dukla/jc

FOTO: CPA

Královská regata v anglickém Henley. Pro veslaře výjimečný svátek, srovnatelný s tím, jako kdyby fotbalista nastoupil na ikonickém stadionu ve Wembley. Mužský dvojskif Dalibor Neděla – Jakub Podrazil se této pocty dočkal a nasál atmosféru jedinečné události, kde se závodí netradičním vyřazovacím systémem jeden na jednoho.

A nejen to. Ve své kategorii se borci z ASC Dukla probili až do semifinále, kde podlehli pozdějším vítězům ze Srbska. „Jedná se vskutku o nevšední sportovní i společenskou událost. Vždyť třeba v sobotu dorazilo na břehy Temže kolem 100 000 diváků. Vůbec jsem netušil, že by náš sport mohlo sledovat tolik lidí,“ poznamenal Dalibor Neděla. Jeho parťák rovněž neskrýval nadšení. „O tom se nám v Čechách ani nikde jinde v Evropě nesní. Atmosféra byla opravdu elektrizující,“ liboval si Podrazil.

Jak jste si celou akci užili?

Jakub Podrazil (JP): Náramně. Trať měří 2112 metrů, je tedy o něco delší než naše dvoukilometrová klasika. Po celé délce jsou lidi, sedí u břehu a fandí. Stejně tak na druhé straně a třeba i z lodí. Super zážitek.

Dalibor Neděla (DN): Jede se proti proudu, podmínky jsou opravdu náročné. Člověk se snaží kvalitu tempa udržet co nejdéle, musí se do toho mentálně vlétnout jako do normálního závodu. Pak vám to delší nepřijde.

Panuje po sportovní stránce spokojenost?

JP: Pavoukem jsme postupovali až do semifinále, kde nás čekali favorizovaní Srbové. Ti jsou malinko jinde. O medaile budou určitě bojovat i na blížícím se mistrovství světa. My jsme v pomyslném žebříčku na pátém až desátém místě. Na čtyři nejlepší posádky včetně Srbů zatím nemáme. Dostali jsme od nich jeden a čtvrt délky lodi.

DN: Máme alespoň srovnání. Na druhou stranu nechceme být úplně přezávodění. Je potřeba mít pořád chuť a sílu.

Měli jste i společenské povinnosti?

DN: Nebyly to ani tak povinnosti. Musíte se hlavně správně oblékat. U pánů je vyžadováno sako, kravata a dlouhé kalhoty, u žen šaty pod kolena. Potkáte také spoustu osobností. Ondra Synek tam třeba narazil na Alana Campbella, svého bývalého soupeře na skifu. Byli jsme u něho na návštěvě. Všichni jsou celkově přátelští, otevřenější. Člověk si krásně popovídá.

JP: Je to jiný svět. Nebydlíte v hotelu, ale v rodině. Pro hostitele je to velká čest, ve všem nám vycházeli vstříc. Byl jsem v příjemném šoku, jedná se o diametrálně odlišný přístup, než jsme zvyklí.

Byla už samotná pozvánka nečekaným překvapením?

JP: O účast se samozřejmě musí zažádat. Oni si pak vyhodnotí, koho pozvou a koho ne. Měli jsme štěstí být u toho.

Asi vám tedy nevadilo, že jste tím přišli o republikový šampionát v Račicích…

JP: (směje se) Ne, ne. Tahle zkušenost je prostě neuvěřitelná.

Brzy vás čeká soustředění v Peruči. Co hodláte nejvíce ladit před srpnovým šampionátem v Amsterdamu?

JP: Trochu si teď od závodních víkendů odpočineme, člověk už byl trochu ve stresu. Budeme najíždět hlavně objemy.

Před regatou v Henley jste absolvovali Světový pohár v Luzernu, který byl ostrou prověrkou aktuální výkonnosti. Vyhráli jste finále B a skončili sedmí. Jste do další práce optimisticky naladěni?

JP: Jedná se o dobrý signál, že jsme konkurenceschopní. Toužíme po TOP 10, i když kvalitních posádek je v naší kategorii mnoho. Musíme hlavně vydržet zdraví.

V neděli odešel z tohoto světa legendární kormidelník Jiří Pták. Máte na něho osobní vzpomínku?

DN: Já ne. Přeci jen jsem mladší ročník. Na Dukle jsem ho ale samozřejmě párkrát zahlédl.

JP: Chodíval na Duklu na obědy, bedlivě samozřejmě sledoval naše počínání na vodě. Byl velmi temperamentní, nebál se říct svůj názor. Odešla velká osobnost našeho sportu.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Český Svaz Veslařů