Macík si rekordní show Noaha Lylese užil, teď cílí na limit pro ME v Birminghamu

Byl svědkem nejlepšího světového výkonu coby jeden ze soupeřů. To se nestává každý den. Ondřej Macík běžel na Zlaté tretře vedle světových es netradiční sprint na 150 metrů, v němž Američan Noah Lyles zazářil časem 14,67 vteřiny. „Tenhle závod jsem si užil náramně. Před plnými tribunami je to vždycky paráda. A k tomu ten nejlepší výkon historie. Nádherná třešnička,“ poznamenal k dojmům z ostravského mítinku atlet ASC Dukla.

On sám je specialistou na dvoustovku, kde se rekordní tabulky po Boltově výkonu z roku 2009 jen tak nezmění. „Na toho jsem jako malý kluk možná koukal v televizi,“ usměje se. „Být u toho přímo na dráze je jedinečné.“

Olympijský vítěz Lyles je v současnosti nejvýraznější sprinterskou osobností světové atletiky. A také pořádný showman se schopností zvládat velké závody. „Potkali jsme se už na mistrovství světa v Budapešti v roce 2023, kde jsem měl fakt formu a byl rád, že jsem s ním mohl alespoň trošičku držet krok. Teď pro mě není dosažitelnou konkurencí. Je nastavený na totální top výkony. Co řekne, to splní. Frajer,“ smeká pomyslný klobouk Macík.

Prozradil i dění za oponou. Tedy při rozcvičování a v útrobách stadionu. „Všichni jsme už v určitém fokusu. Probíhají spíše oční kontakty, debatám se vyhýbáme. Pak si podáme ruce, řekneme si ‚good luck‘ a jde se na věc. Pro mě je příjemnější závodit na domácí dráze s českýma klukama, protože se známe mnohem víc, není tam takový respekt.“

V hvězdné společnosti se jinak Macík cítil komfortně, velká nervozita prý nepanovala. „Zraky byly upnuté na jiné borce. Tlak jsem si nepřipouštěl. Vracím se na pozitivní vlnu, moje výkony jdou znovu nahoru a je strašně fajn, že po delší době mohu znovu závodit s těmi lepšími. Byl jsem natěšený,“ říká svěřenec Michala Nováka, jenž si na netradiční distanci vylepšil osobní rekord na 15,42. „Jsem s tímhle časem stoprocentně spokojen. Možná jsem v duchu chtěl ještě víc,“ nezastírá.

Nyní se jeho pozornost upíná k nedělnímu startu na 2. kole extraligy v Plzni, kde by se na dvoustovce rád přiblížil limitu pro srpnové mistrovství Evropy v Birminghamu. Ten ostrý je stanoven na 20,45 vteřiny. Macíkův osobní rekord, který je i národním z roku 2023, je o šest setin rychlejší. „Start v Ostravě byl k tomuto účelu výbornou přípravou. Ukázalo se, že to může být na dobré cestě.“

Letos běžel nejrychleji na Odložilově memoriálu (20,79). „Tu stopadesátku v úterý jsem dal podobně rychle jako v roce, kdy jsem překonal národní rekord na 200 metrů. Věřím si. Dostat se pod 20,50 by bylo ideální. Nebo alespoň dosáhnout na potvrzovací limit Českého atletického svazu,“ připomněl mírnější hranici (20,65) pětadvacetiletý sprinter.

K optimismu jej vede i skutečnost, že se konečně cítí zdravý. Poslední dva roky jej totiž trápily záněty v achillovce. „Šlo o dost nepříjemnou bolest. S Michalem jsme konečně našli cestu, jak s tím pracovat, abych mohl znovu předvádět stoprocentní výkony,“ dodal s úlevou.

TEXT: Pavel Král

FOTO: Zlatá tretra

Pokračujte ve čtení